Přicházím domů z práce, jak jinak, než notně unaven, přítelkyně nikde, čoklice nikde. Televize zapnutá a běží zprávy na Nově. Veden instinktem nacházím umě skrytý ovladač a chystám se televizi vypnout.
Kupodivu ale slyším hlod, který mě nutí můj postup přehodnotit. Prý roste počet útoků na měšťáky. Nějaká videa, kecy. Na závěr jakýsi expert zmiňuje jiný přístup k Policii v Británii a jak na ně máme (musíme) bejt hodný, protože… Proboha proč vlastně? To už mi žluč stříkala z uší. Když už nic, něco se těm „zprávám“ upřít nedá, donutily mě napsat tento velmi krátký příběh o schopnostech a fungování Městské policie v Praze.
Na podzim nám byl z mě naprosto neznámého důvodu ukraden Transporter 4. generace ve stavu „jezdí s tim Slováci na stavbu“. Stalo se. Absolvování standardního výslechu, nic, co bych nečekal. A čas plynul…
V únoru přichází telefonát, že našli auto. Paráda, nadšení se nekonalo. I šrot se dá ještě víc dodělat. Auto si někdo půjčil a odjel s ním o 500 metrů jinam, bohužel do míst, kam nikdo z nás nejezdí. Škoda, že to nenechal před poštou.
Po příchodu k autu, které bylo ve zcela totožném stavu, jako před ukradením, a letmé prohlídce jsem byl zcela konsternován. Auto bylo zaparkováno v modré zóně. Za stěračem bylo 5 lístečků od MP. Bohužel byla dodávka pod stromem a nevhodná k odtažení (mimochodem dobrá fičura, opravdu auto z pod stromu neodtahují). Všichni víme, že po penězích by šli diametrálně jiným zpsobem a informace o nalezení auta by se k nám dostala dříve. Tentokrát prý přišel nějaký iniciativní mladík a dokonce ho napadlo, že asi něco nebude v pořádku a vozidlo prověřil. Po 3 měsících.
Tak se ptám: Oprvadu musí mít policie, lhostejno jestli obecní či státní, respekt vynucovaný tvrdšími represemi? Ano, musí. Protože si respekt prostě nezaslouží.
(Zatím nikdo nehlasoval)