Začnu trochu zeširoka. Můj prastrýc František byl bývalý zaměstnanec předválečné firmy Baťa a měl na starosti vybavení a uspořádání prodejen. Když Baťa skončil, se znalostí tří jazyků se dobře uplatnil v různých socialistických podnicích, které vyvážely do ciziny.
V důchodu tlumočil pro Veřejnou bezpečnost a soudy. Celá řada rakouských a německých řidičů mu vděčí za svoji nevinu, protože jim v cizím jazyce napovídal, jak mají vypovídat a neskočit fízlům na lep.
Pro mého otce byl Baťa symbolem správného hospodaření, dnes bychom řekli managementu, a poněkud nekriticky přijímal historky z prostředí Baťova holdingu, které načerpal ve svém okolí. Bohužel, jak se tyto historky tradovaly z úst do úst, mnohdy došlo k jejich zkreslení a to byl vždy důvod pro diskusi s prastrýcem Františkem, který u Bati pracoval. Zvláště jedna historka mi ulpěla v hlavě. Týkala se domnělé události, kdy byl mladý pracovník vyhozen na hodinu, protože se dostavil k samotnému Baťovi na poradu a neměl s sebou tužku. Vyhozen byl proto, že absence tužky byla projevem disrespektu k nejvyššímu, protože by si nemohl z porady udělat poznámky a odnést si zaznamenaná ta moudra, která od Bati uslyší.
Strýc František oponoval, že je to kravina. Zejména uváděl, že když někdo nastoupal v hierarchii firmy tak vysoko, že chodil na porady s Baťou, pravděpodobně stál už firmu takové peníze, že nedávalo smysl vyhodit ho jen tak kvůli blbé tužce. Kromě toho že Baťovi bylo u prdele, zda má s sebou někdo tužku, pero nebo jakýkoli jiný prostředek na psaní. A v neposlední řadě, i kdyby to všechno byla pravda, pak dotyčný mohl tužku ztratit třeba cestou a vyhodit kvůli tomu dobrého pracovníka si nemohl dovolit ani Baťa.
Strýc František popřel většinu historek, co se o Baťovi tradovaly, a zemřel ještě dříve, než byla po revoluci znovuotevřena první prodejna Baťa, a možná to tak bylo pro něj lépe, aby neviděl, co tam prodávají za křusky. Nepopřel pouze jedinou, a to byla ta, že Baťova administrativa doporučovala pracovníkům, aby si došli ráno na hajzl. Takové doporučení údajně ve firmě skutečně existovalo. Nicméně tu s tužkou popíral obzvlášť vehementně. A já jsem až pozdějí pochopil, proč se prastrýcovi ta historka tolik zajídala. Mikromanagement.
Zajímavé je už jen přemýšlet o tom, proč se tato urban legend šířila. Vlastně je to banální příběh o jakémsi manažerovi beze jména, který dostal padáka z těžko pochopitelných a vlastně nesmyslných důvodů. Nestojí tam, zda byl dobrý, špatný, zda se třeba nechtěli zbavit i tak, dochovalo se o něm jen to, že v kritickém momentu neměl u sebe tužku. Zato Baťa je tam vykreslen dopodrobna jako obsedantní hnidopich, který ztráci čas tím, že se místo rozvoje firmy zabývá tím, zda zaměstnanec má čím psát, a navic je to podáno jako veskrze pozitivní. Pravděpodobně se nadkritická masa veřejnosti zamilovala do toho příběhu a zajistila, aby se dále šířil, narozdíl třeba od příběhu o tom, jak prvorepubliková vláda požádala Baťu, aby pro armádu vyškolil na vlastní náklady sedm pilotů a on jich vyškolil 250. To je, jak jistě uznáte, v porovnání se zajebanou tužkou lapálie.
Mikromanagement totiž tady lidským myslím vládne.
Z mého pohledu je Andrej Babiš rozporuplná postava. Určitě je negativní, že je estébák a dotační zloděj. Na druhé straně, Babiš je možná produkt esetébácko-průmyslové lobby, ale není produkt postpolitiky. Nevytvořila ho média, opírá se o autentickou a v čase poměrně stabilní voličskou základnu lidí, kteří mají v hlavě sračky a jejichž přízeň si získal… extenzivním mikromanagementem. Obratně využil jejich hlouposti, přízemnosti, nedostatku nadhledu a přesvědčil je, že nevidět přes strom les je dobře, protože budeme mít zadarmo šišky.
Dokonce to bylo jeden čas hlavním heslem jeho kampaní. Řešíme. Makáme. Vytváříme. V době koronarize se ten kokot nabízel, že bude rozvážet roušky. Jestli něco skutečně nepožaduji od předsedy vlády, tak je to, aby řešil obchvat Kotěhůlek nebo rozvážel zdravotnické pomůcky. Jeho úkolem je vytvářet systém, který tyto věci bude zvládat sám, efektivně a levně. A v tomto ohledu Babiš shořel jak papírový čert. Jeho mocenská kariéra je prolezlá nesystémovostí, nárůstem výdajů na stát a nárůstem počtu úředníků, kteří dublují zase jiné úředníky.
Nejširší vrstvy, k nimž dementní Babišovi voliči patří, tohle vůbec nechápou. Těší je zájem předsedy vlády o sestrýčky, že psi chčijou na sloupy a ty pak reznou, motýle, včele, úrodu meruněk, roušky a další podobné sračky. Jsou rádi, že se o ně estébák stará a vůbec jim nedochází, že ten chlap má dělat něco úplně jiného. Je to pomalu stejná katastrofa jako brojlery soudruha Jakeše nebo Kimovo cestování po zemi a udílení knížecích rad. To je přece všechno k hovnu.
Poslední dobou jsem navíc nabyl dojmu, že Babišovy postupy začaly definovat novou českou manažerskou kulturu, která se opírá, jak jinak, o mikromanagement. Byl jsem u vytržení, když jsem poslouchal vyprávění o tom, jak ředitel nejmenované velké strojírenské firmy trávil svůj čas osobními kontrolami, zda zaměstnanci nosí roušky, místo aby se staral, co bude s jeho firmou a jejími zaměstnanci poté, co odbyt klesl na třetinu.
Tento týden jsem poslouchal Kalouska, který na svá znavená bedra vzal úkol „sestavit protibabišovský blok“. Vyhodnotil jsem to jako oldschool přístup, který zase nikam nepovede. Míra to udělá postaru. Zaplatí se novinářům, aby o Babišovi psali, že je estébák a zloděj a je v konfliktu zájmů, jenže všichni už tak nějak ví a akceptují, že Babiš je zloděj, estébák a je v konfliktu zájmů. Sesype se několik politických stran, ve kterých jsou stejní estébáci a zloději jako Babiš, jen nemají tolik přiležitostí krást, a založí nějaké „úplně nové čisté“ pokrokové uskupení se starými profláklými prolhanými ksichty od lidovců a starostů. Celkem to hodí nějakých pět sedm procent a všichni společně budeme zase další období parlamentní síla. Je tohle s to demontovat Babiše? No není. Střednědobě mu to spíše pomůže.
Rád bych věřil, že se jednou najde někdo nadaný darem oslovit Babišovy voliče a nějak polopaticky jim vysvětlí, že ten mikromanagement a s ním spojená nestrategie „zařizování“ je ale fakt úplně vedle, stejně jako strýc František vysvětlil mému otci, že Baťa toho nešťastníka bez tužky nevyhodil. Že to, co vnímají jako Bábovu největší přednost, je ve skutečnosti jeho největší fail. A že mají od svého vůdce požadovat něco víc.
19.07.2020 D-FENS
(462x známkováno, průměr: 1,38 z 5)