V průběhu několika posledních měsíců se zde probíralo téma společnosti Motoristická vzájemná pojišťovna, známé především jako „resenipokut.cz / Řešení pokut„. Mnoho lidí se o této společnosti dozvědělo pravděpodobně zde, a to před více než rokem. Od té doby se vedou různé debaty na téma, jestli je to společnost seriózní či nikoliv, jestli to jsou podvodníci, jestli je to pyramida, jestli jsou takoví či makoví.
Doposud však většina debat (zvláště ty z poslední doby) probíhaly na úrovni „já si myslím…protože jsem slyšel…“ a nikoliv nad nějakými konkrétními příklady, kde by šlo jasně deklarovat „stalo se to a to“. Z toho důvodu jsem se rozhodl napsat tento článek a přinést konkrétní fakta, přičemž popíši i mé pocity a dojmy z používání této služby a z komunikace s touto společností.
Na úvod několik faktů o mě a využívání těchto služeb. Službu jsem poprvé objednal a zaplatil před zhruba jede a půl rokem. Od té doby jsem předal k řešení několik případů, kterých bylo více než 10 a méně než 20, no k nalezení přesného čísla bych musel celý víkend přehrabovat bedny plné různých dokumentů a tak pro jistotu vezmu střední odhad a zůstanu u patnácti. Minimálně 10stále ještě leží na mém HDD v naskenované podobě a lze doložit. Složení případů bylo zhruba 2/3 překročená rychlost, 1/3 špatné parkování (ať už to znamená cokoliv, od stání blíže jak 5 metrů od hranice křižovatky, přes stání na chodníku po stání v zákazu). Co se týče překročení rychlosti, jednalo se o případy jak změřené automatickým zařízením, tak o případy změřené policistou přenosným radarem. Údajné překročení rychlosti se pak pohybovalo od situací „62 v místě, kde je povoleno 50“, kterých byla většina, po „92 v obci“. Právě této události se budu níže věnovat detailněji.
Před tím, než tak učiním, bych však rád uvedl maličko do situace rozebral ji z pohledu subjektivního. V mém životě se to má tak, že jezdím autem, které je oficiálně psané na manželku, tedy veškerá korespondence minimálně na úvodu chodí do rukou jí. To mělo dříve výhodu tu, že nebylo potřeba většinu věcí řešit – měl jsem vytvořenou šablonu o tom, že ona vypovídat nebude, takový dopis se vždy zaslal na úřad a byl klid. Samozřejmě to neřešilo problém situací, kdy jsem byl jako řidič identifikován na místě a také od jisté doby na moji manželku stát uvalil bonzovací povinnost, pokud tedy nechce rovnou platit. Jelikož najezdím ročně okolo 40 000 km, rozhodl jsem se, že si službu pořídím.
Velmi brzy po zaplacení jsem předával několik (první den hned 4) případy předvolání pro překročení rychlosti, v průběhu roku přibývaly další případy. Komunikace byla vždy taková, jak bych si to představoval – já poslal na email naskenované dokumenty a pak už jsem o případu nikdy neslyšel. Zde se maličko omlouvám, že prozrazuji pointu dopředu, ale skutečně vše bylo ok a dodnes mi (respektive ani mé manželce) nepřišlo jediné pravomocné rozhodnutí o tom, že bychom měli cokoliv platit. Zde se nabízí námitka, že by bylo teoreticky možné, že úřad rozhodnutí vydal a tedy podle podmínek ve smlouvě by byla tato pokuta zaplacena ze strany Řešení pokut. Jsem přesvědčen, že tomu tak není. Dokonce mi na můj dotaz na toto bylo sděleno, že -cituji – „v žádné z nich nebylo řízení ani zahájeno. Nám jste postupoval podklady, příp. výzvy, které jsou postupem správního orgánu PŘED zahájením řízení, tedy zde je naším primárním úkolem, aby řízení o přestupku vůbec nebylo zahájeno, což se podařilo. Tedy zde nemůže existovat ani žádné rozhodnutí (ani o zastavení řízení), neboť řízení nebylo zahájeno.“ Musím říct, že to beru jako dobré skóre. Pokud by to bylo i jen 10 z 10, pořád mi to přijde jako slušná práce a klobouk dolů, neboť mezi tím byli i případy, kde jsem byl osobně přesvědčen, že k řízení dojde.
Potud vše v pořádku a zdálo by se, že je vše ideální. Je však pravdou, že se jednalo o přestupky relativně bagatelní a jednoduše řešitelné. A tak se jednoho stalo, že mne zastavila hlídka PČR s tím, že mě naměřili 95km/hod v obci, vzali si moje údaje a po čase mi přišlo předvolání na jednání na úřad do Tábora. Dopis jsem standardně vzal, poslal na příslušný email, podepsal plnou moc a myslel si, že tím to pro mě končí. To jsem se však docela spletl. Po určité době mi totiž přišlo rozhodnutí úřadu v Táboře, kde se psalo cosi o tom, že mám zaplatit 5 000kč a odevzdat jim na půl roku řidičák. Do toho všeho zrovna už i zde probíhala výměna názorů o tom, jestli to jsou či nejsou podvodníci, a tak jsem z toho byl DOST nervózní. Okamžitě jsem se snažil kontaktovat každého, koho to šlo, a bylo mi neustále odpovídáno, že je vše ok a že mám být v klidu, takové ty obecné řeči. A že dojde k odvolání a že to takhle je vlastně v pořádku, že to je jejich strategie. Požádal jsem je tedy, aby mě o odvolání informovali pro klidný spánek a bylo mi to přislíbeno. Jak se však lhůta zkracovala a nic se nedělo, tak jsem začal být opravdu nervózní a volal jsem snad každý den, přičemž mi z těch hovorů vyplýval takový ten pocit „něco není v pořádku“. Musím objektivně říct, že celý tento problém a celý tento můj pocit byl způsoben VELMI špatnou komunikací v té době. Plně chápu jiné lidi, kteří se mohli dostat do podobné situace a pak napíšou něco jako „jsou to podvodníci“. Bylo to velmi nepříjemné a pokud měl někdo podobnou zkušenost, tak ho chápu. Na druhou stranu, aniž bych je chtěl nějak moc omlouvat, tak dokážu pochopit, že se taková situace stane. Že se prostě sejde několik událostí, které způsobí zmatek, nedorozumění a mohou vypadat, jako že se jedná o zlý úmysl. Pokud se to však stane v takto vyhrocené situaci, je to zlé.
Ze spisu jsem se dozvěděl, jak vše probíhalo a je to velmi zajímavé. Je otázka, nakolik šlo o přesný záměr – osobně se domnívám, že v tom záměr byl. Celá situace proběhla tak: Můj zástupce se skutečně nedostavil na jednání, ale poslal pár minut před půlnocí toho dne emailem omluvu z jednání z důvodu nemoci, což také dokládal kopií účtenky z lékárny. Úřad v Táboře na toto vůbec nebral zřetel – je totiž téměř jisté, že ten email přišel až po samotném vydání rozhodnutí. Následně tedy vydal rozhodnutí, a proti tomu Řešení pokut skutečně provedlo odvolání, ale podle všeho nestihlo termín. Osobně se domnívám, že mi následně nelhali v tom, že to tak bylo schválně, což osobně považuji za docela slušnou odvahu – no možná to je běžný postup. Krajský úřad totiž konstatoval, že sice zamítá odvolání jako opožděné, no na jeho základě přezkoumal postup okresního úřadu v Táboře a zjistil různá porušení zákona, na jejichž základě zrušil jeho rozhodnutí. Okresní úřad se věcí dále nezabýval a tak již před časem uplynul rok…Mimochodem celý tento spis jsem dal k dispozici majiteli tohoto webu a tak může vše potvrdit.
Když se na to podívám zpětně, tak skutečně pokud by mi vše rozumně vysvětlili a komunikovali by se mnou lépe, neměl bych o jejich službách žádné pochyby.
Tento text nemá za cíl někomu dělat reklamu, či ho hanět. Chtěl jsem pouze na ukázat na konkrétních případech, že úvahy o tom, že se jedná o podvodnou společnost a podobně se podle všeho nezakládají na pravdě a naopak všechny případy, včetně těch relativně náročných, vyřešili tak, jak slibují. Když jsem nad tím přemýšlel, jak je to vůbec možné, zaujala mě vždy jedna věc, totiž styl psaní jejich textů úřadům. V těch textech se to, co já bych napsal na jeden řádek, často rozebírá na dvou listech. Je v nich neustále citováno z různých zákonů, a to často opakovaně to samé. Já osobně bych se v těch textech téměř nedokázal orientovat bez toho, abych si na to vyčlenil hodinu času na jednu stránku a tak je mi jasné, že úředník na tom je stejně, ne-li hůř. A když mu tak přistane na stole mnohastránkový elaborát, tak je pro něj milejší vyřídit deset jiných, než se snažit rozlousknout jeden tento. Možná to bude znít až komicky, ale podle mě 95% veškerého know-how, které Řešení pokut používá, je umění napsat dopis tak, aby mu úředník nerozuměl a pokud by se jím chtěl zabývat, tak aby mu to zabralo půl dne času. I obyčejná plná moc v jejich podání obsahuje asi deset různých čísel zákonů, včetně různých citací a podobně. V tomto jsou, jak musím uznat, skutečně velmi dobří.
(6x známkováno, průměr: 3,00 z 5)