Na webu Strany svobodných občanů se rozhovořil Karel Zvára na téma, proč nehodlá podpořit iniciativu Rekonstrukce státu. Pan Zvára to rozebral velice důsledně a výstižně, ale přesto mám potřebu si do této naprosto šílené iniciativy kopnout. Po projektu protikorupčního bojovníka Janečka (Vlny ondulace nebo jak se to jmenovalo) je to největší zmrdovina, jakou jsem kdy viděl, ještě větší než Věci veřejné.
1. Ta nejhorší zpráva
je sám název té iniciativy. Pokud není občan naprosto dementní, neměl by vůbec usilovat o rekonstrukci, tedy zpevnění a zefektivnění struktur státu. I povchní pohled na dějiny posledních 100 let existence států napoví, že nejvíc lidí nezahubily epidemie, hladomor ani přírodní katastrofy, dokonce ani války, ale jejich vlastní vlády. Pokud tedy máte nějaký zájem na ještě mocnejších úřadech, lépe fízlujících rozvědkách, početnějších a mocnějších sborech policistů, vyšších daních, ještě rozsáhlejším sledování, vyšších trestech za nicotné delikty a všech těchto benefitech, bude pro vás R/rekonstrukce státu tou pravou volbou.
2. Spolek nectihodných gentlemanů
Komu není zadost všemocný rekonstruovaný stát, může vzít zavděk profilem lidí, kteří stanou v jeho čele. Na záložce Experti najdeme jména těch, kteří se se svým odborným názorem připojili k činnosti této kliky. Z toho jsem napočítal šest expertů z Ekologického právního servisu. EPS je lobbistická a whistleblowing organizace. Ovlivňuje připravovanou legislativu, právnickou komunitu a studenty práv směrem k ochraně „veřejných zájmů“ (ale jen oni definují, jaký zájem je veřejný), zejména životního prostředí a lidských práv (tedy hlavně těch jejich práv). Specialitou EPS je zelený fundraising, který na sebe bere vícero podob, jednou je tzv. nevšimné, tzn. neformální dohoda mezi např. developerem na straně jedné a ekologickou organizací na straně druhé, jejíž předmětem je neaktivita ekologické organizace ve správním či stavebním řízení výměnou za finanční plnění formou „dobrovolného daru“. Jeden takový případ jsme popsali zde. Jestli je někdo očekává, že tihle lidé budou něco rekonstruovat, tak ho zklamu: ti to tady rozkradou na stojáka.
Za nějakých dvacet let při odhalení pomníku Marku Dalíkovi budeme dojatě vzpomínat na lidi, kteří kradli pouze pro sebe, aby si koupili třeba jachtu. Přichází nová generace zmrdů, kteří kradou ve jménu pravdy a lásky.
Dále tam máme čtyři experty ze sdružení Oživení, což je personální klon cyklofašistého sdružení Auto*Mat, který se nedávno proslavil čachry s veřejnou sbírkou. Kdo si myslí, že tahle sebranka udělá něco pozitivního pro naši zemi, ten by měl přestat brát drogy nebo je začít brát víc. Ve výběru kolaborujících občanských organizací mi chybějí Pražské matky, což je třetí element ze svaté trojice pražských zmrdosdružení. Nepochybuji, že to budou při průměrném věku asi devatenácti let a značně alternativních zjevech experti jak řemen.
V tomto rámci je překvapivé, že se po boku těchto prostitutů angažuje například Oldřich Kužílek, který odvedl obrovskou práci při popularizaci praktického nakládání se zákonem č. 106/1999 O svobodném přístupu k informacím, kterýžto drží úředníky na velmi tenké a měkké, ale přesto nudli. Nebo právnička z jinak nepochybné organizace Iuridicum Remedium, která, jak se ovšem při bližším studiu ukáže, také pochází ze zelenomafiánské komunity kolem EPS.
Lidi, lidi.
3. Jen devět prstíčků tam strčíme
ReSt píše: Cílem Rekonstrukce státu je přijmout 9 protikorupčních zákonů. Jsou to neideologické zákony, které by měl podpořit každý politik zprava i zleva.
Při bližším pohledu zjistíme, že zákony jsou sice neideologické, ale měly by za následek tak významné posílení pravomocí silových složek státu, že by i Heinrich Müller užasl. V podstatě všude je vylíčeno, že by se měly posílit pravomoci tohoto, tamtoho a onoho. Všichni všechno mají kontrolovat a všichni se mají podrobit jakékoli kontrole.
Dojme mě až k slzám, když někdo předstoupí před publikum s myšlenkou, že libovolný problém lze odstranit změnou nějakého zákona. Tím snad lze na nějakou dobu odstranit symptom problému a dopřát si trochu času, než se objeví nějaký jiný způsob, jak tento účelový zákon obejít. Dá se tedy říci, že REST je program, kterým bude posílena role státu formou tvorby kazuistické legislativy. Takové pokusy se však odehrávají posledních 10 let soustavně, aniž by vedly ke zlepšení čehokoli, naopak, vedou k pravému opaku. V podstatě jsme se dopracovali tímto způsobem do stavu, kdy sám stát není schopen dodržovat zákony a kdy běžný občan už ani neví, co je všechno povinen nebo dokonce co všechno je už tento týden trestný čin. Vážně chceme důvěřovat někomu, kdo za takové situace je ochoten předstoupit s návrhem, že je třeba přijmout ještě další zákony a bude fajn? Tomu snad nikdo nebude věřit.
4. Úplné kraviny
REST se například zabývá tím, jak by měly být obsazeny vedoucí funkce ve státních firmách. Podle jejich slov by na těchto pozicích měli usednout například bývalí úspěšní manažeři, odborníci na účetnictví a zadávání zakázek nebo na technologie týkající se dané firmy. Co by asi motivovalo „bývalé úspěšné“ (čti „nyní neúspěšné“) manažery a další odborníky spojovat svůj osud se státním podnikáním, které je samo o sobě perverzní? Proč má stát vůbec vlastnit nějaké firmy?
Následně konstatuje iniciativa: „Je proto potřeba zavést pravidla pro obsazování dozorčích rad státních firem vhodnými odborníky.“ To je takové, ehm, skutečně do detailu promyšlené. To by mně nikdy nenapadlo, REST mi doslova otevřela oči. Myslel jsem si, že dosavadní pravidla požadují obsazovat pozice ve státních podnicích nevhodnými diletanty.
Podobnými výkřiky do tmy je celá ta iniciativa doslova těhotná. Lidé, co to psali, jsou svými myšlenkami úplně uvězněni ve strukturách státu a jeho ideologii. Musí to být peklo, chodí třeba čůrat sami? Nedovedou si ani představit, že by stát v některých oblastech vůbec neuplatňoval svoji autoritu. Jediný recept pro řešení problémů churavějícího přebujelého státu vidí zase jen ve státu, respektive v rozšíření pravomoci nějaké jeho složky. Lékem na nafouklý stát je tedy ještě nafouklejší stát. Je to úplně potrhlé.
5. Budeme kytičkoví
Napadá mě jediné slovo. Nedůvěryhodnost.
Při bližším studiu profilů osob na různých hierarchiích této iniciativy dojdeme k závěru, že se jedná o samé sluníčkové a kytičkové lidi. S touto kategorií osob mám osobně obrovský problém spočívající v jejich naprosté absenci nadhledu, empatie a naopak obrovské porci sobeckosti. Jakákoli diskuse s nimi bývá nemožná, protože oni prostě mají pravdu a kdo nesouhlasí, je potenciální korupčník, solárník, silniční pirát a žere děti, trhá mouchám křidýlka a háže je mladým maminkám do čaje, jí maso, svítí žárovkou a jezdí šestiválcem. Těmhle lidem nejde spousta věcí, ale hlavně jim nejde nechat ostatní lidi na pokoji. Furt po někom něco požadují a vyžadují a uplatňují společenské objednávky a závazky, furt něco organizují tak, aby to bylo správné a ještě správnější a nakonec se přijde na to, že úplně nejsprávnější je pálit lidi v peci.
Je to fakt s nima k posrání.
To se projevuje i zde. Celý záměr je vystavěn na tom, že si iniciativa zjedná poslance, kteří zvednou hnát pro zákon s nějakým konkrétním záměrem. Každý je vybaven checklistem, ze kterého je vidět, zda cvičená opice již ruku zvedla nebo ne. To je taky docela zvrhlý. Poslanec se přece zodpovídá voličům, nikoli straně nebo nějaké iniciativě. A tak REST staví na něčem, proti čemu se současně tiše vymezuje – náhradě poslaneckého mandátu politickým.
Ale jo. Proč ne. Asi je to třeba. Pošleme tuhle zemi do prdele expres. Je čím dál méně cest, jak se tomu vyhnout. Budeme se muset nadechnout a ponořit se do studené špinavé vody, abychom po čase vyplavali a viděli kolem sebe nebe, kytičky a slunce a dali konečně sluníčkovému a kytičkovému ten správný obsah.
(7x známkováno, průměr: 2,71 z 5)