Registr motorových vozidel funguje, už nepadá, na změny v registru již není třeba čekat tři týdny. Popadaly nám nějaké ministerské hlavy, ministr svolal tiskovku, všechno je v naprostém pořádku a nebeskou modř kazí jen pár kverulantů, například já.
Osobně nemám mnoho zkušeností s registrem vozidel, většinou jsem si na vyřízení změn v registru někoho najala. Předáte někomu doklady, ten někdo za vás všechno vyřídí, přiveze zpátky doklady se změnou, podáte mu peníze a tím je vše vyřízeno. Připravíte se tím o spoustu zážitků a možná klidně i uvěříte, že registr funguje, úřední šiml spokojeně hýká, miliony sem, miliony tam.
Poprvé jsem byla na registru vozidel asi před dvaceti lety, potřebovala jsem se zbavit auta a jeden milý chlapec z Berouna si auto koupil. S milým chlapcem jsme se vydali tenkrát ještě do ulice Na Míčankách (Praha 10), kde sídlil tehdejší registr vozidel. O čekací době Na Míčankách se tradovaly opravdové horory. Když jste se někomu svěřili, že musíte na registr vozidel, někteří se křižovali, jiní uplivávali přes levé rameno, pesimisté se dokonce domnívali, že je lepší chytit nějakou opravdu těžkou a nevyléčitelnou chorobu.
Přesto příjezd na registr způsobil většině lidí šok, představte si místnost ve tvaru písmene L, odhadem čtyřicet metrů úplně plnou lidí. Kdo přišel dřív, zřejmě někdy během noci, ten seděl, ostatní stáli a to úplně všude. Vypadalo to tam asi jako ve vagonu metra ve špičce. Bylo to krátce poté, co v registru byla provedena téměř revoluční změna, na registru se začaly vydávat lístky s pořadovým číslem. Do té doby bylo nutné opravdu stát ve frontě několik hodin. Tímto pokrokovým opatřením získal občan trochu volnosti a mohl si během nejméně tři čtyř hodin čekání dojít i na kávu. Když přijedete na registr a vyzvednete si pořadové číslo 332 a na řadě je někdo s číslem 38, upadnete do deprese, protože pochopíte, že lidí je v místnosti hodně, ale určitě tam nejsou všichni, kteří přišli dříve než vy. Dalším problémem bylo, že systém mohl vydat více lístků, než byli úředníci schopni vyřídit, takže získání pořadového čísla neznamenalo, že bude člověk skutečně ten den odbaven.
Když se z toho vzpamatujete, jdete někam na kávu a rozhodnete se to přežít. Musíte to vydržet, jinak auto neprodáte. Tak jdete na kávu, pak se vrátíte a pořád plni optimismu čekáte, pak pomalu přichází letargie. Už jen sedíte na lavici, tupě zíráte před sebe, ven se vám nechce, byli jste tam už dvacetkrát, ani kouřit na čerstvém povětří už vám nechutná. S milým chlapcem jsme nějak přežili čtyři hodiny čekání, vyplnili nějaké formuláře, přetrpěli nijak přátelské chování úřednic a bylo hotovo. Chlapec ještě musel něco času věnovat vyřízení v Berouně, ale to už nebyla moje starost, možná tam čeká dodnes.
Podruhé jsem se dostala na registr vozidel v Kongresové ulici (Praha 4), kde sice byla také plná místnost lidí, ale lidí nebylo tolik jako Na Míčankách, stroj vydal nižší pořadové číslo a moje radost neznala mezí. Když to půjde dobře, vyřídím všechno za necelé dvě hodiny. Nešlo to dobře, ale tři hodiny budou snesitelné. Tak ne, registr má přestávku od 15.00 do 15.30? Proč? Úplně nesmyslný čas na přestávku.
Po přestávce je trochu veseleji, přichází dvojice, která se téměř do krve pohádá. Vzali si pořadové číslo a odešli, vrátili se, když už bylo asi deset čísel za nimi, skoro se poprali, jestli je to jeho nebo její vina. Ostatní čekající nadšeně přihlížejí, konečně nějaká zábava, něco co nám pomůže se při čekání trochu zabavit, možná dojde i na rvačku! Nedojde, dvojice to vzdává a odchází, zřejmě podat žádost o rozvod.
Potřetí jsem byla na registru letos (Bohdalec, Praha 10), málem jsem se zbláznila radostí, když jsem přišla na registr a tam nebyl jediný člověk. Jen já a úředníci, nevídané štěstí. Pokrok, je vidět, že těch dvacet let nepromarnili! Skoro slzím dojetím nad tou změnou. Něco státního se zlepšilo, opravdu! Člověk míní, úředník mění, když jsem radostně přistoupila k okýnku, úřednice se na mě osopila, ať si sednu, že mě vyzve! To by tak hrálo, aby si občan přistupoval k okýnku, jak se mu umane!
Vyplnit čtyřstránkový formulář, jednoduše se do něj opíše velký technický průkaz, nic složitého, za to zaplatíte pouhých 1.500,- Kč, slabší povahy mají možnost ocenit, jak úřad testuje jejich bdělost a cvičí je ve vyplňování formulářů. Až na drobnost, ve formuláři byla otázka, za jakým účelem jsem si pořídila auto. Přiznám se, že mi to dalo trochu zabrat, pořídila jsem si auto, protože s ním chci jezdit. V úřednickém kvízu jsem neobstála, člověk si auto pořizuje za účelem soukromým nebo pracovním. Slabá půlhodinka než přijali žádost o změnu a přijďte za týden. Radostně přicházím za týden, v čekárně jsme pouze dva!! Úřednice mě vyzvala a sdělila, že žádost schválili a ať se dostavím za týden pro výsledek? Proč za týden? Proč ne hned? Kde mám vzít čas, jezdit každý týden na registr? Nejsem důchodce a neležím doma celý den na gauči! Nakonec úřednice povolila a řekla, že odloží veškerou svou práci a nechá ostatní chudáky čekat déle, přidá jeden opravdu znechucený výraz v obličeji a slíbí, že mou žádost vyřídí do hodiny. Do hodiny vyřídila žádost, předala mi doklady a odeslala mě do Jungmannovy ulice (Praha 1), protože je třeba zaplatit ekologický poplatek a to je možné pouze tam. Asi blbě slyším? Zdá se mi to? Tak hezky jsem se na Bohdalci zabydlela a teď abych si zvykala na jiný úřad? V Jungmannově ulici čekám asi hodinku, nahoře mě nemají rádi a zasedli si na mě, protože tam musím přetrpět hovory úřednic o jejich těžké práci, tu a tam některá vrhne významný pohled mým směrem, asi bych se měla přidat a politovat je. Ani nápad, chudák v téhle hře jsem já. Jenže já nejsem ten vyvolený, tím jsou úřednice. Přichází pán, který je plný pochopení a soucitu, ztělesněná empatie, polituje je, ocení jejich práci a nějak úplně přehlíží, že je tam za blba, který musí čekat, až se úřad milostivě ustrne a schválí mu, že si za svoje peníze může koupit auto, vyčkat hodiny ve frontě a zaplatit za převod, šťastný člověk! Mně tenhle optimismus sudičky nenadělily.
Návštěva registru na Bohdalci byla trochu atypická, protože nešlo o nákup/prodej vozidla v Čechách, ale o auto dovezené z EU. Samotné vyřízení trvalo déle a také bylo dražší. Vyřízení celého přepisu trvalo v ČR zhruba tři týdny. Začnete tím, že auto vezmete na tzv. dovozní technickou prohlídku, 2.500 Kč, za těch pár drobných přetrpíte amatérismus místních techniků a nesmyslnost českých technických prohlídek. Originál technické kontroly z jiného státu podrobně popisoval konkrétní problémy konkrétního vozu. Český protokol z technické kontroly uváděl zcela obecné závady, mám podezření, že technici mají nějaké tabulky, kde jsou závady podle stáří vozu (lehký únik oleje, lehká koroze, lehká vůle řízení, apod.). Všechna moje auta v určitém věku, vždy podle STK trpěla všemi těmito nic neříkajícími a obecnými závadami.
S novým protokolem z STK vyrazíte na registr vozidel dovezených aut. Vyplníte čtyřstránkový formulář, zaplatíte 1 500 Kč a čekáte na schválení, po schválení vám vystaví nový technický průkaz, pokud je to nutné, zaplatíte ekologickou daň a za 800 Kč dostanete českou RZ.
Poslední návštěva registru se odehrála před týdnem, to už byl klasický nákup/prodej v ČR, Bohdalec vítězí, tam to znám, jsem tam jako doma. Registr tuzemských přepisů je sice v jiné budově, ale pořád na Bohdalci. Potřebuji přepsat auto, takže se tam mám v sedm ráno sejít s jinou milou osobou. Vstávám v noci, vyrážím téměř za tmy, přijedu v 6.45 k budově registru a najednou mám dojem, že musím mít vlčí mlhu, ráno jsem vstávala brzo a mozek ještě úplně nefunguje, na oči nevidím a asi se mi to zdá. Před budovou je fronta, odhadem asi 70 lidí! Odkdy tam stojí? Potupně si stoupnu do fronty, v sedm se otevře úřad a můžeme si vzít pořadové číslo. Získávám číslo 89! Jak dlouho může trvat vyřízení jednoho? S pořadovým číslem získávám i potřebné formuláře. Mám několik hodin na jejich vyplnění. Formuláře nechápu, do formulářů se opisují všechny údaje, které jsou ve velkém technickém průkazu a současně i v registru. Já vyplňuji jeden jednostránkový formulář, milá osoba musí vyplnit jeden dvoustránkový formulář. V obou formulářích stejné údaje, které opisujeme z velkého technického průkazu. Za možnost vyplnit takový formulář zaplatím 800,- Kč. Netuším, jaký má význam opisovat do formuláře údaje, které registr zná a které mohu prokázat velkým TP. Soudím, že je to jen z toho důvodu, aby se čekající zabavil, aby tam neseděl jen tak naprázdno, protože má před sebou mnoho hodin čekání. Také asi proto je vyplnění formuláře zpoplatněno. V 9.45 je všechno vyřízeno, v 10.00 odjíždím, po pouhých čtyřech hodinách čekání na drobnou změnu v registru.
Auto, které je v registru se všemi potřebnými údaji již od roku 1994, muselo být přepsáno na jiného majitele. Žádné jiné změny, jen zrušit vlastnictví paní Kverulantové a do registru zapsat, že od září je majetkem paní Milé. Neuvěřitelné, taková triviální změna v registru se dá vyřizovat pouhé čtyři hodiny. Čtyři hodiny mého volného času, čtyři hodiny mého života. Jako bonus údiv nad tím, že většina lidí vnímá dlouhé čekání na registru na nějakou triviální změnu nebo jednoduchý zápis jako normu. Když někdo z čekajících něco zamrmlá, odpoví mu ostatní, že je to normální, že se nedá nic dělat, že za to úřednice nemohou? Že jde o nebetyčnou buzeraci, o zbytečné obtěžování občanů z nesmyslných důvodů už nikoho snad ani nenapadne.
Zkušenost samotná je k nezaplacení, zjistila jsem, že za dlouhých dvacet let se nezměnilo na registru vozidel vůbec nic. Nesrovnalosti byly a budou. Čekací doby jsou stále stejné bez ohledu na posun, který od té doby udělala technika. Bez ohledu na miliony nebo spíše miliardy, které to všechno stálo. Odevzdanost lidí je také stále stejná, dokonce u některých přetrvává pro mě zcela nepochopitelná snaha zalíbit se úřednicím. Vyplňování nesmyslných formulářů zůstává, i když už jsou všechny údaje v elektronické podobě, papír ničím nenahradíš, formuláře jsou těmi pravými pilíři státu. Jediné co se mění, jsou adresy registrů, organizace, která ho vede a výše poplatků. Další výraznou změnou je, že nemusíte na kávu nikam daleko, v budově se nachází jakási kavárna, kde si můžete koupit nápoje i jídlo, káva, vody, limonády, chlebíčky, sladké, slané, jsou tam stolečky a židle a svítí tam tabule s pořadovými čísly.
V registru je jen něco málo nesrovnalostí, kradená auta, na jedno VIN je v databázi „zavěšeno“ několik vozidel, na jedno vozidlo je v databázi „zavěšeno“ více majitelů a podobné drobnosti. To snad nikoho nepřekvapuje, protože nejdříve registr spravovala policie, potom magistráty, to nutně generuje nějaké ty uplacené záznamy. Navíc běžné chyby úředníků. Škoda jen, že devastace nepostupuje rychleji, ideálně až do skutečné nepoužitelnosti registru. I když, kdo ví, pak by třeba každý majitel auta byl nucen se dostavit a věnovat něco svého života čekání a vyplňování naprosto nesmyslných formulářů. Systém by se jistě nespokojil s pouhým předložením velkého TP. Odevzdanost většiny lidí by způsobila, že by se dostavili celkem radostně a klidně by vystáli několikahodinovou frontu, vyplnili několik zbytečných formulářů, zaplatili a ještě politovali úřednice a možná i ministra. Chceš mít auto, občane? Tak trp a zaplať! Nemáš čas? Tak si vezmi dovolenou! Líbí se ti to, tak zaplať! Nelíbí se ti to, tak zaplať! Podle nás všechno funguje, jen těch peněz bychom potřebovali víc a víc a ještě víc. Myslím, že nastal čas nás pamětníky a kverulanty vraždit, protože jen my svými hloupými představami vnášíme chaos a nespokojenost do jinak báječného a funkčního systému. Jen my očekáváme nějaký posun za dvacet let, za miliony do systému vložené, za technické vymoženosti, které snad ani stát nemůže minout.
A teď snad už jen zkušenost s jiným registrem. V nejmenované evropské zemi jsem se dostavila na registr vozidel, předložila doklady, zaplatila, podepsala nějaký formulář, dostala kávu a než jsem stačila kávu dopít, bylo všechno vyřízeno, nové doklady, převozní značka, zelená karta, žádné potupné postávání ve frontě, žádné obcházení několika úřadů, nic takového a zlé jazyky tvrdí, že nejmenovaná evropská zem je zemí byrokratů, co teprve musí být ČR? Pro rejpaly, nikde není nic bez problémů, řešila jsem problém, zda je nutno nedopitou kávu polknout naráz nebo ji tam můžu nechat půl kelímku na stole. To se u nás nestane, tam si koupenou kávu můžete vychutnávat dlouhé hodiny a k tomu posvačit, někteří i poobědvat. A pro další šťouraly, v nejmenované zemi jsem zaplatila celkem 150 EUR i s pojištěním, v Čechách bratru 8tis. bez pojištění a k tomu tři týdny času a několik hodin na úřadech.
Ještě existuje možnost si zajistit pořadové číslo po internetu, pak snad přijdete na řadu v určený čas. Mnozí tvrdí, že s tím časem to není tak slavné, já tvrdím, že je poněkud tristní si zamlouvat termín na listopad již v říjnu.
Mediální výkřiky jak registr funguje nebo nefunguje, kdo a kolik za to zaplatí, jak čestný a zodpovědný ministr hodlá nebo nehodlá odstoupit, kolik chyb v registru je nebo není, jestli byla firma dodávající příslušný software vybraná v řádném výběrovém řízení, zda to bylo dost nebo málo průhledné a podobné nesmysly, mě vůbec nezajímají. Vadí mi něco úplně jiného, proč musím trčet hodiny ve frontě na zcela triviální změnu, jejíž provedení nakonec úřednici zabere 15 minut?
Mám zkušenosti jen z Prahy, možná je v menších městech situace odlišná, přesto mě poněkud děsí, že za celých dvacet let ještě nikoho nenapadla změna celého systému takovým způsobem, aby byl skutečně komfortní pro běžného občana. Vím, že to není zrovna ten pravý úkol státu, přesto se domnívám, že by to se současnou vybaveností úřadů neměl být problém a čtyři hodiny čekání jsou opravdu dlouhé. Neseděla jsem celou dobu u přepážek, takže netuším, jestli systém skutečně padá nebo nepadá. Čas strávený čekáním tomu nenasvědčuje, bylo otevřeno pět až šest přepážek, vydáno 89 pořadových lístků a doba čekání necelé čtyři hodiny. Když to spočítám, vychází skutečně zhruba 15 minut na jednoho. Registrů je v Praze dost (Jungmannova ulice, Bohdalec, Stodůlky, Jarov, Vysočany). Problém je jednoznačně způsoben tím, že na registr chodíme moc často, kdybychom si v mládí koupili jedno auto a vydrželi s ním až do stáří, nic na něm neměnili, nic nepožadovali nebo jezdili jen sockou, bude registr fungovat ideálně.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)