S komentáři k situaci kolem Řecka a jeho prázdné pokladny se roztrh pytel. Dovolím si připomenout, že se nás to také týká, a to částkou zhruba 2.600 Kč per capita včetně Marty a Teny. Tedy prozatím. Ve skutečnosti to bude mnohem více.
Médii nám byla předložena varianta, že Řecko provozovalo příliš nákladný sociální systém. To ale není tak docela pravda. Sociální systém Řecka se ve skutečnosti nijak zásadně neliší od kocourkovského. „Jen“ je roztříštěný mezi mnoho různých organizací, což jej činí ještě nákladnějším, ale struktura i výše „benefitů“ v tomto systému je na první pohled podobná.
Stejně jako Kocourkov, i Řecko trpí socialistickou propagandou a jeho obyvatelé se také nechali přesvědčit, že učitelé, policisté a hasiči dostávají málo peněz a mělo by se jim přidat, aby pracovali kvalitně. Stejně jako v Kocourkově dostali přidáno a pracovali poté pořád stejně kvalitně. Stejně jako v Kocourkově hučeli politici do občanů, že se musejí uskrovnit, aby státní rozpočet byl zdravý, a zvyšovali jim daně. Stejně jako v Kocourkově však tyto peníze zahučely do bezedného sudu sociálních transferů a státní rozpočet dále churavěl. Co je však pozoruhodné, je systém benefitů, který pro sebe vytvořili řečtí byrokrati. Státní zaměstnanci – vojáci, policisté, někteří úředníci, kteří mají služební poměr – jdou do penze nejvýše v padesáti letech věku. Dokud ještě pracují, pardon, docházejí do úřadu, mohou na různých bonusech dostat až 1.300 EUR měsíčně navíc. Důvodem pro přiznání bonusu může být například, že umějí cizí jazyk, umějí pracovat s počítačem, na pracoviště přicházejí včas (!) a pokud pracují v lese, dostávají bonus za práci venku. Dcery úředníků, které žijou odděleně a nejsou vdané, obdrží po smrti rodiče-úředníka jeho penzi. Na tom vydělává na 40.000 žen a stojí to 500 miliónů EUR ročně. Většina mladých Řeků při výběru povolání sní o tom, že budou státním úředníkem, což vnímám jako příklad strašlivé životní demotivace. Řeckým specifikem jsou různé vládou nebo místní samosprávou vytvořené rady a výbory, které samozřejmě disponují svými rozpočty. Tyto rady se podílejí na správě státního majetku nebo organizují sociální služby, počet jejich členů se odhaduje na 10.000 a ročně stojí kolem 100 mil. EUR.
Kromě korupce a šedé ekonomiky je další lokální specialitou silný vliv odborů, který paralyzuje velké polostátní společnosti. Odbory úspěšně léta bránily prodeji předlužené státní společnosti Olympic Airways. I přesto, že společnost byla léta v červených číslech a existovala díky masivním intervencím od státu, poskytovala svým zaměstnancům a jejich rodinám lety zdarma a bonusový program. V roce 2008 se podařilo aerolinky prodat, přičemž se musely rozloučit s 4.600 zaměstnanci. Náklady na tato personální opatření v odhadované výši 1,3 mld. EUR nesl rovněž stát (možná si nyní kladete otázku, co tam těch 4.600 lidí vlastně dělalo). Největší železniční společnost v zemi, OSE, zaměstnává 9.000 pracovníků a v roce 2008 byla 800 mil. EUR v mínusu. očekává se, že bude postupně následovat scénář stejný jako u aerolinek.
Komu to něco připomíná? Usilovnou snahu o zákon o státní službě a „sociální stabilizaci“ úřednictva? Vzdělávací programy a dlouhodobý nárůst úřednictva v Čechách? České dráhy a České aerolinie? Řecko je dobrá lekce pro nás pro všechny. Škoda, že média neukazují všechny souvislosti, protože pak by nutně muselo vyjít na povrch, že politika ODSČSSD směřuje do stejného bodu. Zejména doporučuji k zamyšlení tato témata:
1. Řecké finance neprojedli běžní lidé v sociálním systému, ale Řecko vytunelovali jeho úředníci a odboroví funkcionáři.
2. Evropská unie se proměnila ve finanční letadlo, kde nejlépe dopadá zpravidla ten, kdo nastoupí jako první. Gratulujeme Řecku k úspěchu, který my mít nebudeme
3. Minulý týden došlo k prvním obětem otevřeného boje za sociální stát. Demonstranti, kteří protestovali za uchování socialismu v původních rozměrech, zapálili banku. Kolik z těchto levicových radikálů asi pracovalo pro stát, stát je živil nebo živil jejich rodiče? Tři zaměstnanci banky, dvě ženy a jeden muž, nemohli z budovy uniknout a udusili se kouřem. To je něco, na co si budeme muset začít zvykat. S tím, jak ekonomiky EUCCCP budou chudnout a ztrácet konkurenceschopnost, nebudou schopny ufinancovat svoje sociální transfery. Příjemci transferů ale budou požadovat další přísun, protože si zvykli a ze „svého“ standardu nebudou chtít ustoupit. Budou hledat další zdroje, které jak známo „jsou“. Poté, co z trhu zmizí levné peníze (to se děje teď), budou hledat interní rezervy v „povinné solidaritě“ bohatých s neschopnými. Ani jedna strana si svůj majetek a svoje zdroje nebude chtít nechat sebrat a tak bude docházet k podobným incidentům. Válka o sociální stát probíhala až dosud skrytě nebo partyzánskými metodami, formou „daňových reforem“ (t.j. zvyšování daní a poplatků), přičemž adresáti plnění byli sice občas poněkud netrpěliví (např. snahy o zavedení eutanazie), ale nebyli zatím ochotni nikoho kvůli zdrojům zabít, tím spíš někoho produktivního, kdy by na ně mohl ještě dělat.
Protože jsem část týdne strávil v Německu, měl jsem možnost hovořit s místními na téma finanční pomoci Řecku. Nikdo nepřijímal tento fakt pozitivně, a po úvodních politicky korektních omluvách se všichni přiznali, že se zde manipuluje s jejich penězi proti jejich vůli, s čímž se bezpodmínečně musí skončit. Pro Němce je to ještě o to tragičtější, že na Řecko přispívají defacto dvakrát, protože do Německa ve velkém imigrovali řečtí občané, kteří se kvůli nízké pracovní morálce a celkové neochotě cokoli produkovat stávají klienty sociálního systému.
Klidně se posaďme a sledujme cvrkot na ulicích. Kdo si chceme něco hezkého koupit, kupme si to hned, pak už to možná nebude tak snadné. Konec EUSSSR nepochybně začal, ale bude to drahé a nebude to snadné.
(Zatím nikdo nehlasoval)