Reakce poslanců PS ma protizbraňovou směrnici EU

Featured Image

Mnoho čtenářů D-F na základě výzvy organizace Gunlex nebo i z vlastní iniciativy vstupovalo v minulých týdnech v komunikaci se svými volenými zástupci, a řada z nich mi poskytla informace o tom, kolik poslanců obeslali a s jakým výsledkem. Je to poměrně zajímavé.

Pro pořádek, jednalo se o návrh na změnu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, kterým předkladatelé reagují na směrnici Komise čtvrté říše 91/447/EHS, o kontrole, nabývání a držení zbraní. Rozsáhlý komentář k novele najdete zde na stránkách sdružení Gunlex, stav schvalování souvisejícího sněmovního tisku č. 1021 můžete sledovat zde na stránkách PSP, nyní je ve druhém čtení. Aktuálně je na pořadu jednání výboru ústavně-právního.

Reakce poslanců na podněty občanů byly poměrně zajímavé a velmi těsně sledovaly zájmy sponzorů jejich mateřských politických stran a také motivaci poslanců samotných s občany vůbec komunikovat. Samozřejmě existuje rozdíl mezi bohorovným přístupem poslanců velkých stran, kteří mají své setrvání ve Sněmovně za jistou věc, a mezi přístupem poslanců, jejichž mandát po blížících se volbách je s otazníkem.

Například poslanec Martin Lank (Úsvit) se našemu čtenáři vyjádřil poměrně obsáhle a snad nezpůsobím žádnou škodu, když ho budu citovat: Navíc předpokládám, že coby zpravodaj budu mít více příležitostí za tuto změnu Ústavy bojovat. Jsem v úzkém kontaktu s iniciátory petiční akce, sám jsem držitelem zbrojního průkazu a ozbrojenou veřejnost dlouhodobě považuji nejen za jeden z účinných nástrojů pro boj s terorismem (zejména v podobě tzv. „osamělých vlků“, kdy roli hrají i vteřiny a není možné čekat dlouhé minuty na příjezd policie), ale i za jednu z pojistek demokracie. Není náhodou, že největší snahy o odzbrojení veřejnosti měly v historii ty nejhorší režimy.

Za takového poslance se rozhodně stydět netřeba.

Stejně tak konzistentní je postoj poslance Karamazova (ODS), který také osobně často a obsáhle v podobném duchu pisatelům z řad veřejnosti odpovídal. Stejný postoj zaujal i poslanec stejné strany Marek Benda, který ovšem nezapomněl přidat postřeh, který osobně pokládám za velmi přiléhavý – totiž že se jedná toliko o pokrytectví ministra Chovance.

Ani v řadách ČSSD nezůstaly podněty občanů nepovšimnuty. Pravidelně vstupovali v komunikaci s občany poslanci Syblík nebo Velebný.

Odpovědi se také dostalo těm občanům, kteří oslovili poslance Hermana za KDU-ČSL. Odpověď nebyla příliš jednoznačná, nicméně poslanec Herman byl alespoň natolik slušný, aby svým potenciálním voličům prostřednictvím sekretariátu obsáhle odpověděl. Několik čtenářů mělo tu čest si dopisovat i s poslancem Gabalem. Za pozitivní lze označit, že Gabal těm lidem odpovídal, na druhé straně je pravidelně zahrnul demagogií. Když to někdo nevydržel a začal s ním polemizovat, velmi rychle zahnal Gabala do kouta a ten se pak uchýlil na jemu pravděpodobně dobře známou půdu pololží, polopravd a politických deklarací. Podstatně méně sdílný byl takový Petr Gazdík, místopředseda poslanecké sněmovny a předseda politického uskupení STAN, který má na zastupitelskou demokracii osobitý názor. Evropská směrnice se mu sice nezamlouvá, pro změnu ústavy ale hlasovat nehodlá, protože se mu jeví populistická. Sekci věnovanou KDU-ČSL a přidruženým firmám uzavřu souhrnným závěrem, že subjekty jsou nejen zcela proevropské a proimigrantské, ale také protizbraňové.

Komunisté komunikovali relativně čile na to, že se jedná o téma, které by pro stranu teoreticky kontinuální s totalitním režimem mělo být víceméně tabu. Největší dojem na mě udělala jedna z reakcí poslance Grebeníčka, Opět doufám, že nic nepokazím, když ho ocituji v celém rozsahu, protože za to stojí:

Pokud jde o platnou právní úpravu a praxi, pak záleží na tom, zda vláda a vládní koalice bude hájit zájmy občanů, nebo zda, jak se to často děje, bude ustupovat a podlézat z nějakých důvodů těm, kdo z vnějšku prostřednictvím EU chtějí diktovat své zájmy a podmínky.  V tuto chvíli, kdy do podzimních voleb mnoho času nezbývá, jde, myslím, spíše jen o další trik navrhovatele v rámci volební kampaně, protože do voleb se v rámci běžných procedur jednání stihnout projednat změnu a ústavu přepsat nedá. Pokud ale jde o podstatu, pak to, zda je nějaké právo občanů, třeba držet zbraně, automobily, letadla, chemikálie apod., zakotveno legislativně přímo v ústavě, není rozhodující, protože  dosavadní vlády už opakovaně předvedly, že jim na právech občanů a zájmu republiky nezáleží, když se jim to hodí, bez ohledu na ústavní záruky. Využívaly přitom toho, že sjednané mezinárodní smlouvy, ke kterým se přistoupí, dostávají přednost před domácí úpravou, nebo si odhlasovaly ve Sněmovně zákony a činily kroky, které se na ústavu neohlížely. Takže to není o nových papírových zárukách, bylo by zřejmě i komické, kdyby přímo v ústavě se někdo pokusil popisovat, které typy zbraní a střeliva a za jakých podmínek smí občané držet a používat. Záleží skutečně především na tom, jestli vláda a koalice chce nebo nechce hájit zájmy občanů. A současná koalice už podobně jako její předchůdci, kteří ostudně podlézali partnerům v EU a NATO, vícekrát předvedla, že se na ni spoléhat moc nedá.

Paradoxně to vypadá, že komunista je největší liberál a vlastenec široko daleko, zejména ve srovnání s tou žlutou sebrankou.

Koho by zajímaly i postoje jiných poslanců nad rámec jejich komunikace s občany, může věnovat pozornost vystoupení jednotlivých poslanců v rozpravě v prvním čtení, která je také zajímavá a může posloužit jako vodítko pro voličské směřování střelecké veřejnosti na podzim. Budete tak moci například ocenit například hutnou demagogii poslance KDU-ČSL Hovorky:

Závěrem chci říct, že militarizace společnosti pod smyšlenými záminkami povede jenom ke zvýšení agresivity a násilí. Každý zákon, který dneska platí, může Poslanecká sněmovna změnit. Snadno z myslivců uděláte i ochránce hranice, ale na to stačí jedna věta v zákoně o držení zbraní a střelivu. Není potřeba měnit Ústavu.

A závěrem chci říct ještě jednu obecně uznávanou skutečnost, když se podíváte do Spojených států na případy šílených střelců. Velikost skupiny mající možnost páchat násilí střelnou zbraní má být pokud možno co nejmenší. Děkuji za pozornost.

případně jeho stranického kolegy Gabala, která byla tak ubohá, že mi ani nestojí za citaci.

Zajímavé bylo sledovat i reakce poslanců z kvantitativního hlediska. Někteří čtenáři si dali tu práci a obeslali poslanců víc. Nejdále zašel pan Jiří, který obeslal všechny, tedy celých 200. Sešlo se mu 5 odpovědí (poslanec Daniel Herman skrze sekretariát, dále osobně již zmíněný poslanec Karamazov, poslanec Holík ČSSD), který také není s unijní komisí zajedno, poslankyně Halíková (KSČM) a poslanec Grebeníček. To je dost bídné skóre. Druhým rekordmanem byl pan H., který obeslal 70 poslanců a obdržel 4 reakce.

Pokud informace, které jsem z větší části i díky vám čtenářům získal, vycházejí mi z toho tyto závěry:

Každý, pro koho mají jeho práva včetně práva držet zbraň za účelem obrany nebo majetku vůbec nějakou cenu, by měl okamžitě a trvale zapomenout na existenci politického subjektu zvaného KDU-ČSL. Zdrženlivost je na místě i u korupčního politického subjektu Starostové a nezávislí a samozřejmě ANO. Potenciální volič lidovců lépe udělá, když to hodí komunistům, protože ideologicky jsou obě strany blízko (léta vzájemné spolupráce se nezapřou) a komunisté v tomto případě prokázali větší úctu k právu držet zbraň než lidovci. Z hlediska držitele zbraní jsou lidovci momentálně to nejhorší, co se na české politické scéně vyskytuje, i když nikoli s velkým odstupem k dalším politickým subjektům na české politické scéně. Mohlo by být proto zajímavou prioritou střelecké veřejnosti pro blížící se volby, aby této proradné zmrdosebrance virtuálně vypálila nečestnou salvu nad politickým hrobem. Vzhledem k tomu, že lidovci pravděpodobně utvoří koalici se Starosty, dojde ke zničení dvou cílů jednou ranou, což je příjemné. Kromě vytírání si prdele s vašimi právy má politika lidovců má ještě jeden aspekt – celá strana je totálně proimigrantská. Pro každého držitele zbraně je nejlepší scénář takový, že svoji zbraň vůbec nemusí použít, a vzhledem pro-migrant zaměření této partaje a existující byť nepřiznávané korelaci násilné kriminality s imigrací občanu tento scénář může být snadno upřen.

Relativně nejjistěji si pak držitelé zbraní povedou, pokud podpoří ODS a některé vybrance poslance za ČSSD. V obou případech ovšem kladu důraz na to, že je třeba si vybírat jednotlivá jména. Bylo by proto na místě, abychom si před volbami udělali nějaký seznam doporučení, koho formou preferenčních hlasů podpořit, pokud to ovšem vůbec má význam řešit na bázi existující politické scény.

Za sebe musím dát zapravdu p. Marku Bendovi a komoušovi Grebeníčkovi, že celá změna ústavního zákona je pravděpodobně pouze manévr ministra Chovance. Bylo by skutečně velkým dílem náhody, aby do voleb proběhlo i třetí čtení, jednalo by se o zázrak srovnatelný s Babišovým prohlasováním dotací na řepku. A i kdyby se to stalo, tak mi není jasné, k čemu má být výsledek. Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že evropské právo má přednost před právem vnitrostátním, a to i právem ústavním, například již v 70. letech konstatoval Soudní dvůr Evropské unie e svém rozsudku C-11/70 Internationale Handelsgesellschaft v bodě 3. Ani ústavní zákon nezpůsobuje vyloučení přednosti unijního práva. Možná mi někdo bude schopen blíže vysvětlit vnukutí politického a právního génia Chovance z Plzně, který i tak dokáže provést override směrnice, spíše to vnímám jako symbolické gesto a jako takové má také svoji cenu. Spíše si myslím, že Chovancův návrh slouží k odvedení pozornosti od faktu, že z hlediska národní suverenity jsme na tom ještě hůře než za Leonida Brežněva. Leonid nabízel omezenou suverenitu, EU vůbec žádnou. Ať již tedy budeme hledat v portfoliu českých parlamentních politických stran cokoli, skutečným řešením problému (a nejen tohoto problému) je buď ohnout hřbet jako za Heydricha, nebo Czexit.

Bonus

Bez dalšího komentáře jsem se rozhodl zveřejnit i tuto reakci p. Davida Karáska, kterého jistě není třeba zdlouhavě představovat, a která krátce a výstižně popisuje, jakými postupy se formují názory veřejnosti na držení zbraně. Reakce se týká tohoto pořadu České televize a k nalezení v plném znění je třeba tady.

“K pořadu České televize “Právo na zbraň”

Když mne oslovil Jiří Leschtina z pořadu Reportéři ČT, přišel s pokornou žádostí o pomoc. Fňukal, že chtějí natočit reportáž o držení zbraní, ale jak řeknou, že jsou reportéři z Česká televize, tak se s nimi nikdo nechce bavit. Po vysvětlení, že lidé mají prostě špatné zkušenosti, protože investigativní novináři je vždycky očernili a prezentovali jako psychopaty a militanty, nastala smršť ujišťování, že on takový není, že chce natáčet objektivně a nestranně atd. Tak jsem věnoval svůj čas a úsilí, abych mu pomohl, přemluvil jsem několik málo lidí, kteří byli ochotni i po těch špatných zkušenostech mluvit před kamerou, domluvil střelnici (kterou jsme platili my) a věnoval jim celý den.

Výsledek jste viděli sami.

K tomu, co v reportáži zaznělo, se vyjadřovat nebudu, o tom si jistě každý udělá obrázek sám. Možná ale stojí za to říct, co tam nezaznělo. Nezaznělo ani slovo z půlhodinového rozhovoru se mnou, kde jsem vysvětlil, proč nám evropská směrnice vadí, jaký je účel ústavní změny a jakým způsobem přesně (včetně paragrafových odkazů na základní smlouvy EU) tato změna eliminuje špatné důsledky směrnice. Zadání bylo jasné – divákům se musí říct, že ústavní změna nepomůže, tečka. Také tam nezaznělo, že v redakci Charlie Hebdo teroristé použili špatně znehodnocené zbraně, později nelegálně opravené, a zbraně teroristů v Bataclanu byly automatické, pocházející z jugoslávských válek. Jiří Leschtina naopak v reportáži tvrdí, že šlo o poloautomatické zbraně – a vědomě tím lže, protože tohle jsem mu říkal. Lidem je prostě potřeba říct, že Evropská unie zakazuje ty zbraně, kterými se vraždí. Co na tom, že je to lež – od toho si přece Českou televizi platíme.

Částečně je to i moje chyba, protože mne to mělo napadnout. Nabízel jsem mu pro reportáž se zástupcem klubů vojenské historie, na které směrnice dopadne také; to ale odmítl, že historie ho nezajímá, že on chce ty poloautomatické pušky. A že kdyby to mohli natáčet raději s chlapem než s ženskou (protože ze ženy s dítětem se militant dělá dost špatně). Když pak během rozhovoru na kameru několikrát řekl “já bych potřeboval, abyste řekl…”, bylo mi už jasné, co je to za lidi – ale bohužel už bylo natočeno.

Reportéři ČT tedy opět předvedli, jak vypadá novinářská etika v podání České televize. “Řekněte co chcete, my si co chceme vybereme – a když neřeknete to, co chceme slyšet, najdeme si někoho jiného, kdo to řekne.” Bohužel se zase ukázalo, že ti, kdo čekali podraz a pošpinění, měli naprostou pravdu.

Proto prosím rozšiřte tuto zprávu mezi držitele zbraní i jejich příznivce, ať všichni vědí, co mohou od reportérů ČT čekat.


11.06.2017 D-FENS, za přispění čtenářů


Související články:


12345 (222x hodnoceno, průměr: 1,05 z 5)
12 249x přečteno
Updatováno: 11.6.2017 — 18:59
D-FENS © 2016