Random Gender Studies

Featured Image

Již několik měsíců studuji na internetu fenomén MGTOW – Men Going Their Own Way. Vzhledem k raketovému nástupu této filosofie v anglofonních koutech internetu se domnívám, že se někomu konečně podařilo zlomit základ západní civilizace: Soudružnou, milující rodinu, která vychovává děti jako budoucí rodiče.

MGTOW filosofie víceméně tvrdí, že ve vztazích se ženami už nečeká muže nic dobrého. Západní ženy se staly pro muže nesnesitelné, a manželství je pro moderního muže, z právního hlediska, něco jako otroctví ženě: Bude pro ni pracovat a platit její účty až dokud neumře… Za to ho bude jeho moderní západní žena pomlouvat, bude ho neustále otravovat, a při první příležitosti se s ním rozvede. Sebere mu půlku majetku, a znemožní mu kontakt s dětmi.

Proto vám zde nabízím něco jako „první hrubé čtení“ – soubor poznámek, které jsem za těch pár měsíců nakumuloval ve svém počítači. Všechno se to tak nějak týká rozdílů a vztahů mezi ženami a muži, a informace jsem nabíral na youtube, projížděním MGTOW kanálů. A protože v MGTOW komunitě to nějakými velkými sympatiemi k ženám nepřetéká – připravte se na politicky velmi nekorektní „psaní o ženách“.

Začněme mytologií:

* * *

„I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.“

„I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.”

Tedy řekl Hospodin Bůh Adamovi: “Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.”

„A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla.“

Několik poznámek: Podle Bible je pánem tvorstva Muž. Muž je nejenom znatelně silnější než všichni ostatní tvorové na Zemi, muž je také znatelně chytřejší, a oproti zvěři, ženám, a dětem má daleko větší kapacitu analyzovat informace a odhalit pravdu.

Z Bible dále vyplývá, že Muž svou kapacitu „vidět pravdu“ často vědomě nevyužívá, a to zejména v situacích, kdy se kolem nachomítne žena. Což je prakticky pořád. I ti nejlepší králové, jako například David nebo Šalamoun, dělají životní chyby kvůli ženám. Nejsilnějšího muže na světě, Samsona, taktéž pokořila žena. Ježíš Kristus musel být Bůh ví proč počat „neposkvrněně“.

Růže má trny, které se vám zaseknou do krve, a nepustí.

* * *

Medůsa“ je „panovačná ochránkyně“. V řecké mytologii obvykle zobrazená jako okřídlená žena s hady místo vlasů. Hlavní zbraní Medůsy je její hrozný ksicht, do kterého kdo se zakouká, zkamení a zahyne.

Mnoho hrdinů padlo Medůse za oběť, než ji nakonec zabil božský syn vychovaný milujícím otcem: Perseus (vysoký, hubený, tmavovlasý – perský princ). Zabil jí tak, že jí nastavil zrcadlo. Useknutou hlavu Medůsy dal Perseus Athéně, jenžto moudrá bohyně vzala mýtus na vědomí, a vytvořila si z něj štít.

* * *

Ale časy se mění. Jedna hnusná čarodějnice stvořila jablko sváru na něž napsala: „Té nejkrásnější.“ Hubený, vysoký, tmavovlasý Turek Paris si nevybral moudrou emancipovanou Athénu, ani věrnou manželku Héru: Paris, syn Priama Trójského, dal zlaté jablko promiskuitní bohyni lásky, blonďaté Afroditě. Toto osudové rozhodnutí způsobilo zkázu Tróje, toho skvěle postaveného města.

Nebo za to mohl Parisův otec, Priam? Konec konců byl to on, kdo svého novorozeného syna vyhnal z Tróje, a svému synovi se nevěnoval, čímž se dopustil klasické řecké tragédie?

Snažím se zde poukázat na to, že Řecká mytologie má svou strukturu, použitelnou jako model chování mužů a žen. To je možná ten pravý klíč k rozluštění božského procesí, které si ve své neviditelnosti hraje s nic netušícími lidmi – kteří potom jednají podle nějakých „pravidel“ – pravidel přikázaných samotnými „bohy“.

Kde se bere neviditelná moc rozhodující nad lidskými osudy?

* * *

Tak například nikdo se doopravdy neptá, proč malé kluky od narození zajímají zbraně? A tak se zeptám: Co když je to genetické? Protože jsme zcela jistě synové našich otců, a to na nás přece mohlo zanechat stopy napříč generacemi, nebo ne?

Historicky bojovali vždycky muži. A když bude válka, budou bojovat opět převážně muži. Budou bojovat, přirozeně, zbraněmi. Není tedy možné, že zájem o zbraně je klukům geneticky vrozený?

Pokud totiž klučičí plemeno má geneticky vrozený zájem o zbraně, co se stane, když kluk dostane od soudružky vychovatelky facku pokaždé, když v jeslích ze sušenky vykousá tvar pistole? Nebo nakreslí rytíře, jak seká hlavy loupežníkům? True story, bro. Nebo když si vyrobí meč z polystyrenu, a učitelky ho podrobí „trauma based mind control“ ve formě hanobení za násilnické projevy už v tak malém věku? Co když svobodná matka zničí veškeré pokusy svého syna koupit si vzduchovku nebo motorku, protože „je to hrozně nebezpečné“, a „styď se, že tě to vůbec napadlo?“

Nevyrostou pak kluci takoví – nerdi?

Co definuje nerda? Dovolím si tvrdit, že je to „porucha sebevědomí“.

* * *

Kluci před matkami a školou vždycky unikali k dobrodružným knihám, a nyní, když už jim ve škole soudružka učitelka nutí Babičku, tak kluk alespoň po nocích střílí na počítači Counter Strike. A nejzábavnější CS je v klanu, v týmu… A opět ta záhadná, stále přítomná „zbraň“ a „násilí“. A toto chování opět vidíme u kluků…

Vždyť to ani nemusí být primárně spojené s násilím, ale může to být důsledek faktu, že kdo měl v ruce „zbraň“, a za sebou „klan“, zpravidla přežil?

Jako projev agresivity a velikosti penisu? Ale kdeže – aby bylo kde bydlet, a co jíst, holka…

Zájem o zbraně může být právě to – geneticky vrozený zájem mít a používat nástroj pro přežití. A že pepík mlátí karla umělohmotným mečem po hlavě? Lvíčata v ZOO se koušou do ouška, a maminky se rozplývají blahem. Ale běda klukovi co vyrobí oštěp, a vrhne jím po kamarádovi ve školce. To si vyžaduje disciplinární akci!

* * *

Nicméně… Militantně pacifistické soudružky fem-chovatelky zřejmě nejsou jedinou překážkou ve vývoji zdravých mužů: Zatímco pepík dostane facku pokaždé, když projeví „známky násilného chování“, genetika se možná kompenzuje zájmem o extrémní projevy násilí v televizi a na počítači?

V reálu jsou přísně zakázané i ty nejmenší – byť jenom náznaky projevů násilí. Zato v televizi je dovoleno doslova „vše“.

Když se mluví o násilí na televizní obrazovce, nikdy se moc nemluví o tom, že Rambo a Terminátor vraždí hlavně muže. Naprostá většina smrti na obrazovce jsou muži. Smrt mužů je v mnoha komediích podávána v zábavné formě. Vraždy mužů v televizi jsou tak běžné, že vám to už pravděpodobně připadá normální.

Oproti tomu ženy na televizních obrazovkách zpravidla neumírají, a když k tomu náhodou dojde, smrt ženy v TV není nikdy podána v zábavné formě. Nikdy! V každém filmu je zcela přípustné, a dokonce i zábavné, když žena kopne muže do koulí, anebo ho alespoň zfackuje. V opačném gardu – ženu vždycky bouchne jedině nejhorší zločinec a podvraťák.

Tátové, zkuste se na to podívat očima desetiletého dítěte: Kluka, holky – je to jedno:

Lara Croft, Mila Jovovich, anebo Atomová Blondýna – všechny to těm klukům pořádně nandávaj…

Hru o Trůny ovládly královny, včetně nějaké předpubertální holčičky, co má víc kulí než Herkules…

Když se potápí Titanic, ženy naše nejdražší se zachrání, a muži dobrovolně umřou. A když nějaký muž náhodou dobrovolně neumřel – je automaticky považován „za sraba“.

Když v Británii nebo v Polsku, ale i mnohde jinde, zmlátí ženské chlapa, celá hospoda jim fandí a tleská. Ale zkuste tamtéž uhodit holku, a málem vás zabijou všichni ochránci – všichni okolo.

Skoro to vypadá, jako kdyby naše „kulturní norma“ bylo chránit ženy a dívky za každou cenu, a přitom od všech kluků vyžadovat oběti, a když je potřeba tak klidně i smrt?

Nějaký div, že dívky potom rostou v nesnesitelné primadony, zatímco kluci páchají sebevraždy?

* * *

Fun Fact: Mezi černochem a bělochem je daleko menší genetický rozdíl, než mezi mužem a ženou.

* * *

Bydlel jsem jednou na bytě s dalšími asi deseti lidmi a psem: Skvělou, hodnou, a veselou border kólií, která by mouše neublížila. Všechno bylo krásné a bezvadné, dokud nám jedna stará bába nevrazila do bytu devítiletého zlého kocoura. Nastal teror jaký si nedovedete představit: Kocour tu kólii terorizoval útoky drápama do zad, když spala, drápama do nosu, když jenom šla kolem, drápama do očí, když se kólie omylem – při hře – přiblížila na méně než metr…

Bylo to smutné, protože kólie byla asi pětkrát větší než kocour, a neměla problém zahnat ho do kouta… Její problém byl, že byla jako ovčácký pes vycvičená, že za žádných okolností nesmí kousnout. Každý den jsme byli svědky scén, jak nasraná kólie žene kocoura přes celý byt až do rohu – a pak – „nic“. Do tří vteřin si kocour uvědomil, že kólie nezaútočí, a tak jí skočil po čumáku tak, že kólie každý den krvácela z nosu. Bylo to smutné. Z veselého a hravého psa se stala hromádka roztřeseného neštěstí.

Fyzická síla tudíž nic neznamená, pokud vás vychovali, že nesmíte kousat.

* * *

Znám jednoho kluka, co ho vychovala matka úspěšná svobodná doktorka, a ten kluk byl, co ho znám, odjakživa v totální depresi. Vždycky mluvil a dodnes mluví polohlasem, že mu není rozumět. Oficiální emocionální invalida. Po dlouholetých, prakticky celoživotních návštěvách psycholožky z něj vypadlo, že je transgender, a teď podstupuje hormonální terapii a předělává se na holku.

Alespoň tak to vidím já, a Bůh ví, že nevidím všechno. A občas si vymýšlím. Nicméně jeho neštěstí je zcela zřejmé, a já nemám pochyb o tom, že celá ta transgender mánie je jenom jedna velká blbost. Jak by řekla jedna zdravotní sestra: Takovejch mladejch lidí, co chtělo žít nemohli – a tady ten blbec zahazuje svůj život tím, že je prostě exot.

No jo no. Ale kdo ho naučí bavit se jinak než svým „exotismem“?

Všichni přirozeně toužíme po lásce, chvále a uznání od lidí kolem nás, které když se člověku nedostává, člověk tím velmi trpí. Zároveň se ale odmítáme bavit s exoty, protože láska je forma „společenské spolupráce“. Já na bráchu, brácha na mě. Ale jak můžu nahrávat exotovi, když vidím, že exot hledá štěstí v něčem, co se mi třeba hnusí?

Tím chci říct, že chlap co ze sebe dělá holku, ode mě žádnou chválu očekávat nemůže. A nic jiného – třeba že by uměl dobře vařit nebo uklízet, nebo spravovat auta nebo – prostě co mu asi tak můžu říct, když vůbec neprojevuje nic – tedy kromě toho, že se převlíká za holku a šminkuje si oči? Na naší společné interakci nenalézám nic pozitivního.

Tím chci říct, že kdyby nebylo těchto filosofických otázek, byl by mi zcela ukradený. A asi nejsem sám. Jeho fotr se za něj podle mě taky stydí, a nechce se k němu mít, a proto se se svým zkaženým synem zřejmě vůbec nestýká. Protože stejně jako já, co by mu asi tak říkal? Že je to super, že ze syna vyrostl exot, co hledá štěstí v převlékání se za holku?

Chlapi v práci se s ním taky moc nebaví, protože jednak mu není rozumět, když mumlá, ale taky občas zapomene zamknout provozovnu, nebo se vytratí a nikomu nic neřekne, a vůbec je takovej duchem nepřítomnej = nezodpovědnej…

Ale hlavně: Chlap s makeupem v sukni, používající všechny součásti sexuálních cikrlátek ženského pohlaví, směrované specificky k sexuálnímu přitažení mužů – chlap s makeupem v sukni je prostě divnej, protože z biologického hlediska se k tomu prostě není jak postavit, protože XX se prostě nerovná XY.

No a ženské? „Vždyť na tom být transgender přece není nic špatného, hi hi hi…“

Pokud by náš transgender hrdina jenom náznakem vystartoval po své matce nebo psycholožce, což jsou „jediní lidé, kterým na něm dlouhodobě záleží“, zpráškujou ho do němoty. Násilí je v ženském světě nepřípustné! A otec – jediný, kdo má podle přirozeného práva právo vychovávat syna „rukama“ – nikde.

Dovolím si tvrdit že ten kluk je v pasti, ze které není jiné cesty ven, než se stát – feministky prominou – „mužem“. Ale „něco“ ho na cestě za štěstím zastavilo, a vykolejilo do nějakých transsexuálních perverzních sraček.

Kdo ví, co by to mohlo být? Pochybuju, že už jako malé dítě toužil stát se babochlapem, mluvícím v depresi polohlasem. Kluci totiž do puberty na sex vůbec nemyslí: Pokud jim ho tedy „někdo“ nenatlačí do hlavy už před pubertou.

* * *

And now for something completely different: Schizofrenie a střelba na školách, páchaná zpravidla kluky na uklidňujících prášcích.

Zaprvé úplně nechápu, kde berou psychologové drzost, uklidňovat kluky chemií, když nejlepší na uklidnění neposedné mysli je odjakživa intenzivní sport – nebo práce. Ale to ne. My chceme, aby kluk celý den seděl na zadku, a poslouchal paní učitelku s feminacistickým pohledem na zbraně a násilí. Paní učitelku aklimatizovanou na sedavou „práci“ ve vytápěné učebně. A když nebude spolupracovat, zdrogujeme ho.

Třeba čistě náhodou, třeba ten kluk skutečně má fyzickou potřebu běhat sprintem osm hodin denně? Nějaký div, že si pak ve škole připadá jak ve vězení? Zamyslel se někdo nad skutečnými fyzickými potřebami malých kluků? Totiž sportovat, posilovat, sílit? Zamyslel se někdo nad tím, proč kluci propadají z čítanky, když jim tam soudružky femchovatelky nutí nějaké romantické romány?

Třeba kluky romantika vůbec nezajímá? Ale za to je zcela jistě zajímá „násilí“, zbraně, a pohyb: Všechno historicky velmi důležité pro přežití. Historicky musel malý kluk odjakživa vyrůst a zesílit, a až pak si mohl hledat ženu…

* * *

Ptáte se, jaktože na západě všeobecně klesá fyzička? Nevím jak u vás, ale naše feministické gymnázium  nám navzdory každoročním prosbám nikdy nezpřístupnilo tělocvičnu po škole. A přestože jsme měli hlavní vchod přímo u řeky – hokej místo tělocviku byl zcela nepřípustný. Hokej je totiž nebezpečný. Tak jsme začali chodit do hospod. Tam už nám žádné nebezpečí nehrozilo.

* * *

Dle mých vlastních zkušeností ženy, matky a učitelky, se často snaží potlačovat projevy „hyperaktivity“ u svých žáků a synů – a občas to trochu přeženou. Ne všechny, samozřejmě. Nicméně mnohokrát jsem byl svědkem toho, jak takové ženy v pozici autority nad malým klukem, reagují na normální klučičí projevy: Hysterií a pokřikem „vražda, smrt, zabití!“

Stejně jako ve filmu Demolition Man – ženy prostě nemají fyzickou kapacitu vypořádat se s fyzickými projevy normálních kluků – ale v „nepříčetném stavu“. „Vražda, smrt, zabití!“ Ženám to není přirozené – neumí s tím jednat, a tak dělají z komárů velbloudy. To je potom velmi produktivní zejména v kombinaci se „státní mocí“. Produkuje to „zločince“.

Geneticky vrozenou mužskou „vojenskou hrdost“ – čili historickou povinnost muže mít dobrou fyzickou kondici, umět zacházet se zbraněmi a nástroji, a mít vůli a odvahu ty nástroje použít… => Soudružka femchovatelka to chybně přehodnotí na „nebezpečnou násilnickou osobnost“, vyhlásí slepičí poplach, a nálepky se potom na toho kluka lepí celý život, čímž defakto ještě víc poškodí jeho „ego“.

Ženy zdá se nechápou, že se muži neperou „do smrti“ – ale že si v návalu hormónů „jenom dávají přes držku“ – a že až se hormóny vyplaví, bude to zase dobrý…  Ženy spolu nikdy doopravdy nesoupeří o to, která je fyzicky silnější, a tudíž jim box, kickbox, judo, karate anebo hooligan fighting nic neříká – ba naopak: Přirozeně v tom vidí smrtelné nebezpečí, protože na to prostě fyzicky nemají. Koncept prokazování fyzické dominance je zcela mimo ženskou náturu.

Matky a učitelky tudíž aktivně pacifikují všechny násilné výlevy malých kluků, takže dnes stále častěji dorůstají muži s nulovou znalostí pěstních – nebo jakýchkoliv soubojů. To má za následek to, že se muž v mládí nenaučí pracovat se svou sílou, a to mu v dospělosti může způsobit velké problémy. To co měl mít natrénované v deseti letech se najednou učí až v osmnácti na diskotéce, když už skutečně má sílu někoho zabít.

A to je chyba, protože každý lev a každý kocour – dokonce i každý pes musí umět souboj buď dotáhnout do konce a vyhrát – anebo si včas lehnout na záda a zachránit si tak život. Kočky, psi a lvi mají svou čest – a svého soka jenž se vzdá už dál nepronásledují. Medvědi svou prohru dávají najevo pomalým couváním – a jejich sok je na tento signál také nechá být. Muži na to mají také svůj přirozený koncept – totiž že do těch na zemi se nekope…

Avšak dnešní mládeži je záměrně znemožněno trénovat jakékoliv koncepty férového boje!

A proto se v rámci této hypotézy musím zeptat: Co když střelba v Columbine, nebo Breivik a tak podobně – jsou jen kluci vychovávaní zfeminacizovanými matkami, které tyto kluky odmalička terorizovaly, kdykoliv kluk projevil svůj geneticky vrozený zájem o zbraně a násilí? Co když „logika“ probíhající v mozku těchto vrahů je následující:

Zbraně mě prostě zajímají, a máma říkala že to ze mě dělá vraha – takže jsem zřejmě vrah. Už mi tedy nic nebrání, půjdu, a vystřílím ten zkurvenej učitelskej sbor i školu – kde se mi stejně všichni jenom smějí, protože musím chodit k psycholožce, co mi dává jenom oblbující prášky, abych někoho náhodou nezabil. Seru na to. Všechny je zabiju!“

Co když střelby na školách jsou jenom taková mateřská proroctví, která se na truc vyplní?

Co když „transgenderismus“, taktéž, je způsoben aktivním potíráním klukovských projevů – od kolíbky?

* * *

Co když je vědecky dokázané, že pláč nemluvněte mužského pohlaví nechává matky chladné, a v reakci pomalé – zatímco pláč holčičky aktivuje mateřskou reakci prokazatelně rychleji? Někteří vědci tím dokonce vysvětlují, proč ženy tolik brečí a hrají na city i v dospělém věku. Matky totiž podvědomě kluky od nemluvněte učí, že brečet nemá smysl – což je dobře. Muži potom rostou mnohem samostatnější, a méně ufňukaní, než ženy.

Jenže, co když je také vědecky prokázané,  že nejlepší způsob, jak si kluk může zlepšit hodnocení ve škole, je napsat si -ová za jméno? Z tohoto hlediska existují velké kontroverze, nicméně jisté studie napovídají, že ženy – učitelky – projevují silné tendence nadržovat chudáčkům holčičkám – což se projevuje neférovým známkováním těch zlobivých kluků!

Co když je navíc vědecky dokázané, že dospělý muž mluvící ve společnosti o svých problémech, je ženami zákonitě jedovatě napadán? Tato ženská pudová reakce – zákeřný útok na muže s problémy – se nazývá „Shit Test“. Žena totiž pudově nesnáší pohled na muže, který má problémy… Protože ženské pudy jí velí zcela odmítat muže s problémy.

V reálu se to projevuje tak, že jakmile muž projeví slabost, žena ho okamžitě napadne, aby si otestovala, zdali nenarazila nějakého lůzra: Lůzrům se totiž všechny ženy instinktivně vyhýbají.

K rozvodům dochází zpravidla ve chvíli, když má muž problémy.

Jediný způsob jak se vypořádat se Shit Testem je projevit sílu: Paradoxně – když už jsme v tom pudovém módu – ideální je ženskou při Shit Testu chytit plnou silou a opřít s ní násilně o zeď, a projevit fyzickou dominanci. Ale to je dnes z mnoha důvodů velmi problematické, protože již nežijeme v jeskyni. Alespoň že na tyto sexuální fantazie máme „televizi“. Tam můžeme sledovat Esmeraldu, jak se hádá s Donem Chujanem, do halelůjá…

Nicméně – co udělá syn, pokud je v totální moci své matky, a učitelského femi-sboru, a všichni – matka i učitelky na něj zkouší shit testy od rána do večera?

Neudělá nic – naučí se mlčet, a „neprovokovat“. Stane se „nerdem“.

Pokud se nenajde jiný muž, který to klukovi vysvětlí – kluk bude ztracený v ženské „pudové logice“. Je to jako kdybyste do iPhonu nahráli Symbián – dojde k systémovému erroru. Nikdy mu nenaroste sebevědomí, a všechny ženy, které v životě potká, ho za jeho nedostatek sebevědomí budou instinktivně napadat. A on si bude po zbytek života myslet, že je lůzr.

Ženy totiž shit test nikdy nepřiznají. Tudíž – rady žen jak sbalit holku jsou zcela kontraproduktivní!  Slovy prominentních MGTOW filosofů: Rady žen jak sbalit holku jsou jako rady ryb jak chytit rybu: Měli byste být ohleduplní, a něžní, a vtipní – a používat jenom malé háčky… Jenže každý rybář ví, že na něžnosti nezáleží: Fungují pouze drahé třpytky na dlouhém klacku.

* * *

Dnes žijeme v domech, které sice fyzicky postavili muži, ale stále častěji v nich bydlí samostatné matky. A takové samostatné matky potom mají své syny ve svém bytečku v moci od narození – skrze nejdůležitější léta, během kterých se formuje osobnost.

„Osobnost“ je „projev chování“, a stejně jako jazyk, „osobnost“ zřejmě do značné míry roste ve formě neuronů a „behaviorální paměti“. Jako když začínáte jezdit autem – svaly se postupně naučí synchronizaci ruky s nohou…

V naší společnosti máme mnoho zaběhnutých norem, vzorů chování, které od ostatních „Čechů“ tak nějak očekáváme: Jako například že každý Čech a Češka by měli umět mluvit, číst, psát, počítat, chodit na poštu a znát české filmy. Naše kultura je naše hra bráchy na bráchu. A součástí naší kultury je také to, že matky se svými syny odjakživa hrají psychologické hry, které kromě toho, že synům zbytečně zamotávají hlavy, mají i různé vyšší cíle: Například „chránit a obdarovávat celé „slabší“ pokolení.“

Zřejmě je to do značné míry prospěšné a žádoucí: Naučit děti dělit se o bombóny, nebo omluvit se, když vašíkovi rozdupu bábovičku, a tak podobně… A matky tak odjakživa vychovávají své syny. Ovšem, jak už to tak bývá, některé matky to přeženou.

Ženy prokazatelně projevují silnou skupinovou akci, kdykoliv je jakákoliv žena ve slovním či fyzickém ohrožení mužem. Matky tudíž svým synům nedovolí „pro syny smysluplnou“ debatu o ženských, protože kluk před matkou prostě nemůže říct: „Všechny ženský jsou kurvy!“ Muži by takové debaty s puberťákem zřejmě zládli mnohem lépe – už jenom čistě z toho důvodu, že takový dospělý muž má na rozdíl od „matky“ fyzicky navrch, a tudíž se v „diskuzi se synem“ nemusí ničeho bát.

Pokud se tedy sám otec nebojí feminacistického útoku?

Přirozeně silná ženská reakce na slovní hanobení je pravděpodobně způsobena geneticky, protože žena v ohrožení se zpravidla nemůže spolehnout na své svaly, a proto se musí spolehnout na svůj hlas.

* * *

Ženy zřejmě také trochu poznamenalo, že věci z venku odjakživa zařizují u mužů. A proto když ženské řeknete postav dům, ona začne shánět chlapy, co ten dům postaví. Proto mají v mozku více místa na „komunikaci“. Protože ženy odjakživa komunikovaly, když chtěly jíst a bydlet, a proto ženské lépe zvládají komunikaci s úřady.

A zde je pravděpodobně „jádro“ ženské skupinové obranné strategie – proti mužům: Muž byl vždycky „pán“. Muž vždycky rozhodoval o životě a smrti žen – o tom, kam se přestěhujeme a o tom, jak přerozdělíme zdroje. A protože muž byl vždycky suverén, muž nikdy neměl žádný problém, a přirozeně se dělil o jídlo s „ostatníma“.

Chlap se přece vždycky dělí o svůj majetek, tak je to přece normální…

Jenže v naší moderní společnosti máme rovnoprávnost. A tak ačkoliv jsme si před zákonem rovni, biologické rozdíly a sexuální vztahy se stále řídí stejnými zákonitostmi, jako se řídily po tisíce a tisíce let. To znamená, že ženy i nadále lákají muže na krásu, a muži lákají ženy na svou sílu, ochranu, podporu a bohatství. Muži staví domy, a ženy komunikují, když chtějí bydlet.

Když ale dojde na lámání chleba – máme „rovnoprávnost“.

Dovedeno do důsledů: Ženy v naší „rovnoprávné společnosti“ dosáhly stavu, kdy jsou muži po rozvodu zpravidla vyhoštěni z domů, které postavili, je jim odepřen přístup k vlastním dětem, a ještě ženě musí ze svého platu připlácet na životní styl. Manželství je pro pracujícího muže s hypotékou opravdu skvělá smlouva – pro ženu.

A když dojde k rozvodu, ženy jedoucí v nižším živočišném mozkovém módu zneužijí ženskou kolektivní mysl soudružek soudkyň, a při tom se žádná žena zpravidla vůbec nepozastaví nad tím, že kolektivně obírají chlapa o kus života: Přijde jim to úplně normální. Je to přece „podle zákona“, nebo ne? Maximalizace mého práva obrat manžela o všechno.

A mnoho dobře vychovaných „mužů“ s těmito slepicemi dokonce souhlasí: Hajzl manžel, ať platí! Normovaný muž má přece platit účty, od čeho jiného by tu asi byl?

Po-rozvodová legální zeď, jenž zpravidla vyhostí muže z domu, a znemožní mu vídat vlastní dítě, je pravděpodobně způsobená geneticky vrozeným ženským skupinovým uvažováním, že „my, ženy, jsme v tom spolu proti mužům.“

* * *

Do hypotézy je potřeba zahrnout, že ne všechny ženské jsou stejné – NAWALT. Na poli MGTOW se o tomto vedou nekonečné spory. Že určitě existuje něco jako Bellova křivka, a distribuce žen ve společnosti se táhne od super krásných moudrých žen až po nejhorší čarodějnice na světě.

Ale protože na krásu a moudrost nemám data, mohu pouze potvrdit, že muži a ženy mají různá IQ. Muži jsou víc z extrému do extrému; ženské IQ je takové nevybočující z průměru. Ve vývoji mají dívky v IQ znatelný náskok, který potom kluci doženou, a předeženou – ha há. Poslední figura co jsem viděl byla ženy – 100, muži – 102,5 IQ. Jak to spočítali se mě neptejte, avšak je všeobecně známo, že muži mají v mozku více místa pro čtení z mapy, a chápání mechanismů strojů.

Nicméně, počítáním vyslovených slov se zjistilo, že ženy mají od malička velmi výrazný náskok v „komunikačních schopnostech“ – a že v této oblasti mají ženy navrch prakticky ve všech věkových kategoriích. Ženám to prostě líp komunikuje – mužům to líp myslí.

* * *

Někde na křivce distribuce dobrých a zlých žen ve společnosti se nachází zlo zvané organizovaný feminismus. Jako všechny totalitní ideologie, také feminismus má svého třídního nepřítele: Muže.

Mladé holky z vysokých škol se takto chytly do pasti nejhrubšího Marxismu, hrajícímu na jejich nižší pudy kolektivní ochrany „žen“ před muži. Všechny totalitní ideologie hrají na nižší pudy, nicméně zde se jedná o skutečně zajímavou verzi, zneužívající ženskou živočišnou kolektivní mysl – vždy reagující „na muže“.

* * *

Muži vydělávají víc než ženy – STOP.

Zfanatizované feministky si nepřipouští, že muži vydělávají víc peněz než ženy, protože prostě víc pracují. Mají na to pracování dvakrát víc fyzické síly, a taky pracují více hodin.

* * *

V nepřítomnosti mužů se může stát, že se ženy rozpovídají, a začnou se předhánět, která svedla kterého prince o víc peněz. Všem přítomným ženám je osud muže zcela ukradený, protože obírání mužů o peníze berou všechny ženy jako férovou hru. Vůbec se nad tím nepozastavují, a u ostatních žen to vždy schvalují, ba dokonce závidí.

Je to jeden extrém zla, kterého je možné dostat od „ženy“. Být vyzlatokopován. Ženská genetická osobnost velí, že žena je vždycky oběť, a chlap je vždycky zločinec – takže chlap nikdy nemůže být oběť, to dá rozum, ne?

Ale jo: Pravděpodobně to dává rozum. Za předpokladu, že jsou muži považováni za regulérní zdroj nerostného bohatství.

* * *

Make up, fake up. Make up je podvod, protože u mužů aktivuje sexuální reakce, při kterých dochází k omezování vyšších funkcí mozkových. To není žádná sranda – to je prostě fakt: Ošminkovaná žena vydává falešné sexuální signály – a od chlapců a chlapů se tak nějak očekává, že si toho jako nemají všímat, hi hi hi.

Ženy jsou údajně krásné asi 4 dny z měsíce. Po zbytek měsíce se ale musí šminkovat i ty „krásné“, protože jim vyblednou rtíky…

Proč ženy utrácí statisíce za make-up a kadeřníky? Proč je pro ně značková kabelka důležitější, než barák? Proč první věc, kterou žena po ránu udělá je, že si namaluje voči?

Proč to ty ženské dělají?

Pokud se na Make-Up podíváme pravdivě se střízlivýma očima – make up primárně aktivuje sexuální touhu mužů. Je to něco jako parfém s vůní hárající feny…

Tak ještě jednou: Proč si myslíte, že některé ženy make-upu přikládají nejvyšší prioritu – od chvíle kdy vstanou, až do chvíle kdy usnou?

* * *

Ženské prokazatelně dovedou hromadně dohnat mladé kluky k sebevraždám, jednoduše skrze pomluvy a výsměch. Ostatně – tak nějak ten feminismus údajně začínal: Z rozkazu Britské Admirality vyběhly ženské do ulic, a začaly hanit mladé kluky za to, že nebojují na frontě. Kampaň měla neočekávaně potentní efekt. Tak velký, že to nakonec museli v Británii mírnit, jinak by všichni chlapi odešli na frontu. A kdo by potom v Londýně kopal krumpáčem, žejo.

Jako side efekt, kampaň mladých sufražetek dohnala nejednoho mladého kluka k sebevraždě.

* * *

Dalším zdrojem klučičího, ale i holčičího neštěstí je fakt, že holky prokazatelně dospívají v průměru dříve, než kluci. Ale prostě ne: Máme rovnost, tak šup s váma do stejné třídy. Je pak nějakou záhadou, že dívky mají v sexuální manipulaci náskok, který v mnoha případech velmi zákeřně zneužívají? Náskok, který potom muži doženou, a předeženou, a na oplátku také zneužívají?

Co si má myslet mladý kluk ve škole o tom, že ho žádná holka ve třídě nechce, protože všechny touží po machrech z vyšších tříd?

Hlavně by měl vědět, že je to přirozené, protože holky stejně staré jako on, jsou ve skutečnosti sexuálně vyzrálejší než je on. A proto touží po starších klucích, kteří mají větší svaly, více peněz, a projevují více rozumu vyplývajícího z více zkušeností… Ženy touží tak, jak je to ženám přirozené, a proto kdo si počká, ten se dočká. Vydělat peníze a sportovat se vyplatí…

* * *

Kolem třicítky se tržní hodnota sexuálně atraktivní ženy obvykle propadá do hlubin historie. Pokud tou dobou nemá manžela, potom má…

Státní podporu.

Žena si díky svému mozku, který je v komunikaci lepší než ten mužský, domluví podporu na úřadech. Dostane byt a dávky, a u soudu jí ještě podpoří penězi přímo z kapsy bývalého manžela. Po zdanění, samozřejmě.

Moderní trendy jako trestat totálně obrané manžely v bankrotu ještě zákazem řízení, nebo „veřejně prospěšnými pracemi“ jsou pravděpodobně jenom projevem „ženského zla“ skrze „systém“. Protože to je přesně to, co ženské v nižším mozkovém módu dělají: Svého „nepřítele“ likvidují pokud možno „totálně“. Zásady férového boje jim nejsou přirozené, protože ženy zásadně nebojují…

A jak to tedy mají ženy nejraději? Skrze třetí osobu – soudce, policajta, exekutora…

* * *

Co udržuje militantně pacifistický, zákeřný, protimužský feminismus na živu?

Všechny totalitní ideologie, místo aby stavěly čističky vzteku, svádí vztek do kanálu, a ty sračky potom namíří proti zvolenému objektu nenávisti. Objekt nenávisti je „ne-člověk“. Jeho problémy nás vůbec nezajímají, protože on je agresor a já jsem jeho oběť: Je to muž, kapitalista, otrokář, vrah a diktátor, usurpátor, co mě chce znásilnit!

Je to forma ženské selektivní psychopatie vůči mužům. Muži jsou neosobní, a nahraditelní. Pokud z nich nesype Love, jsou zcela zbyteční a hodní posměchu. Muži jsou něco jako zlatý důl. Když se zlatý důl sesype, nedá se nic dělat, musí se vyškrábat zbytky zlata, a najít jiný zlatý důl.

Je to zkrátka zcela neosobní, ale pouze do chvíle, kdy se taková povrchní žena ucítí mužem ohrožena.

„Ona je ohrožena, ona je žena, ona se musí bránit!“ To si vyžaduje akci.

První, za kým půjde pro ochranu, jsou další ženy. Proběhne období intenzivního kvo kvo kvó, během kterého selektivní psychopatie vypne centrum chápání „mužova pohledu na věc“. Že muž nebyl doma, protože musel venku za deště kopat krumpáčem, aby ženská měla střechu nad hlavou a jídlo v ledničce (kterou vymyslel muž, BTW) – se stane zcela irelevantní. Že muž musí pro peníze dřít, bojovat a stresovat se v práci celý den – a proto už večer po návratu domů nemá ale vůbec náladu na další hádky – je také irelevantní. Že se muž kvůli své ženě vzdal svých koníčků je také irelevantní…

Vyšší mozkové myšlení vypne, a mozek se přepne do dračího/hadího módu, ve kterém jim pýcha nedovolí odpustit nepříteli, bývalému manželovi, ani halíř. A pokud mi to zákon umožní? Hej! 1 : 0 pro „mě“.

Asi není divu, že z toho jejich dětem, klukům a holkám, mrdá v hlavě.

Co s tím?

Je potřeba zdůraznit celkem dobře zdokumentovaný fakt, že nejspokojenější jsou děti z kompletních, milujících rodin. Selektivní psychopatie žen proti mužům byly vysledovány zejména u dcer svobodných matek – dcer vychovávaných v nepřítomnosti otce. Kázeňské problémy chlapců jsou také velice často vysledovatelné až do rodin matek bez otců.

Děti z nekompletních rodin, zdá se, postrádají především „správné vzorce chování“, a jejich chování je tudíž „nekompletní“: Vyhýbají se různým situacím a reagují nestandardně – asi protože je to doma nikdo „standardně“ nenaučil.

Podle některých studií je kriminalita kompletních bílých rodin, a kriminalita kompletních černých rodin, průměrně stejně nízká.

Černošské ghetto jako z americké populární písničky, je prostě jenom komunita ztracených synů a dcer kurev, a podle toho to tam vypadá.

Nyní dorůstají celé generace vychované pracující matkou a televizní obrazovkou, a výsledky jsou tragické. Ilumináti, https://vigilantcitizen.com/ nebo Bůh ví kdo, se otevřeně pokouší hanit mužské pohlaví v televizi, a ženské jim na to skáčou jak mouchy na mucholapku, a stávají se nesnesitelné. Díky tomu dnes nikdo nemá dobrého slova pro nikoho, protože fotr nás opustil, máma musí pracovat a dělat úplně všechno, a kéž by z tebe můj milovaný chlapečku nevyrostl takovej hajzl jako tvůj fotr…

Pak si chlapeček pustí televizi, kde jsou ženy nedotknutelné bohyně, které přežijí i zkázu Titanicu, a muži jsou jenom idioti, kteří ženám platí večeře… Nějaký div, že nekteří takto vychovaní muži, když se potom zamilují, se potom k holkám chovají velmi stupidně – jako k bohyním? A jiní dokonce kvůli ženským zradí své kamarády?

Nějaký div, že krásné ženské, zvyklé na zájem okolí od malička, neočekávají nic míň, než aby jim muži sloužili, a platili jejich účty? A že se pak tyhle ženské zblázní, když jejich krása odkvete, a ony už nemají co nabídnout, protože celý život nabízely jenom krásu a smyslné pohledy?

On to dřív nebýval takový problém, protože dřív si Evropané a Američané jeli trochu jiný model vztahů mužů a žen: Takový víc „Patriarchální“. Bylo to hotové peklo na zemi, kde ženy neměly volební právo.

Prý je vědecky dokázané, že soudní spory o děti v naší feminacistické společnosti vyhrávají pouze muži s psychopatickými sklony. Je to pravděpodobně způsobené tím, že psychopati dobře chápou, jak se se ženami jedná. Především neprojevují slabost, a nepřiznávají své chyby, a to z nich v ženských očích dělá dobré otce. Je to paradoxní, ale je to tak.

Ženy jsou zkrátka velmi špatné soudkyně charakterů, a jsou velmi snadno obelhatelné. Upřímnost se při jednání se ženou těžce nevyplácí. Pravděpodobně za to mohou geny. Muži, bacha na to!

S pozdravem: Tátové, pozor na kreslené pohádky pro malé děti, Ahoj.


12.08.2017 Barn Swallow


Související články:


12345 (215x hodnoceno, průměr: 1,95 z 5)
17 940x přečteno
Updatováno: 12.8.2017 — 1:34
D-FENS © 2016