Raketové blues

Featured Image

Tak jsme se konečně z médií oficiálně dozvěděli, že prý máme šanci, aby na našem uzemí vyrostla raketová základna U.S.A.F.

Ale prý šanci nesmíme promarnit, protože kromě nás se o stejný cíl snaží také Polsko a také Velká Británie, a tak to těm Američanům musíme co nejdřív a co nejochotněji odsouhlasit, aby si snad proboha živého nevybrali destinaci na jiném území. Uvědomuji se, že vše, co zde napíšu jsou spekulace. Nicméně média veřejné služby ani politici se jaksi neobtěžují nabídnout mi jako občanovi validní informace, a tak hledám a kombinuji sám, jak umím nejlépe.

Informace z médií je sice relativně nová, ale plán americké armády zřídit raketovou základnu na českém území vůbec nový není. S tímto plánem byla konfrontována již Špidlova administrativa, která ale vše držela pod pokličkou. Ti, kdož mají delší paměť, si dokonce pamatují diplomatickou roztržku, která byla způsobena výrokem (tehdy novopečeného) prezidenta Klause, který na dotaz americké strany, zda bychom byli pro americkou vojenskou základnu, odpověděl obratem, že „Češi mají s přítomností cizích armád na svém území své čerstvé a neblahé zkušenosti“. Tím pan prezident postavil pomyslnou analogii mezi americkou vojenskou přítomnost a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy z let 1968-1990, čímž způsobil, že se s ním v Americe nebavila ani kredenc, zatímco ideoví odpůrci pana Klause, jako Václav Havel nebo Špidlovi socialisté byli tenkrát v Bílém domě vítáni více než srdečně. Václavu Klausovi dalo hodně práce, aby si to u Američanů vyžehlil a v současné době je již správně instrumentován a mlčí k tématu jako hrob.

Informace o raketových základnách se mezi tuctové občany vůbec nedostávala snadno. Zprávu už v roce 2004  zveřejnily světové agentury a zahraniční noviny včetně New York Times, po celou dobu před volbami to bylo pro všechna česká mainstreamová média veliké tabu a jediný, kdo celou zprávu i postoj českých politiků zveřejnil, byl kupodivu bulvární časopis Rytmus života. Taková ignorance od investigativních médií, které jinak Kubiceho zprávu znaly ještě dřív, než ji dostali na stůl poslanci, kdo by to byl řekl... Když mlčí politici, je to očekávatelná reakce, ale když mlčí i média? Něco shnilého je ve státě dánském.

Ani další vývoj informovanosti českého občanstva ovšem nevěští nic dobrého. Základnu prý potřebujeme proto, aby se zlepšila naše bezpečnost. Jakou „bezpečnost“ mají novináři na mysli? To jako když teď půjdu v noci do průjezdu na Cejl 49, tak že už mě tam nikdo loupežně nepřepadne? Nebo že už si konečně budu moci nechat ve sklepní kóji své jízdní kolo beze strachu, že mi je v nestřežené chvíli neprodá sousedovic výrostek závislý na pervitinu do bazaru, aby měl na svoji dávku? Nebo že teď už se Muhammad s Usámou kdesi na chudinském předměstí Gaza-city konečně leknou a upustí od plánů na umístění nálože se sarinem v pražském metru, kterému dosud čelil jen Bublanův (sic) neohrožený policejní sbor? Anebo u paty Karlova mostu zakotví americká letadlová loď USS Nimitz a začne zde střežit náš vzdušný prostor, abychom nemuseli zbytečně utrácet za Grippeny, které pár vyvolených používá jako drahé hračky a za drahý výcvik pilotů, kteří pak kvůli sociálním podmínkám přejdou do komerční sféry, kde cizí firmy budou mít za naše peníze profit z jejich know-how? Že by se za ušetřené peníze snížil stále narůstající státní dluh?

To asi těžko.

Možná někoho napadne, že by nás ty rakety mohly ochránit, kdyby na Českou republiku třeba Írán nebo Severní Korea čirou náhodou vystřelily nějakou tu svoji mezikontinentální balistickou raketu vybavenou jadernými hlavicemi. Taková raketa by musela mít dolet přes 3500 km (v případě Íránu) resp. přes 8000 km (v případě Severní Koreje) a takovými raketami ani Írán, ani Severní Korea nedisponují, což je všeobecně známo. Ale dobrá. Co kdyby možná jednou takové rakety tyto státy měly, což při nabídce raketových odborníků například z Ruska není zcela vyloučeno?

Odpověď na výše zmíněnou otázku nám dá stručný pohled do fyzikálních zákonů a trajektorie mezikontinentálních balistických střel (pokud chcete vědět víc, doporučuji prostudovat zde a zde). Z Íránu do České republiky je po povrchu Země přímá vzdálenost 3500-3700 km. Výška trajektorie letu střely v apogeu je asi 1200 km. Trajektorie střely nemusí nutně jít po této přímce, protože musí respektovat jevy jako je rotace Země či atmosférické jevy, ale z výše uvedených dat a odkazů lze usoudit, že čas, za který se ICBM dostane z místa startu (tedy Íránu) do místa určení (tedy kupř. do Prahy) je asi 20-30 minut. Asi v polovině své dráhy v apogeu nebo těsně poté, co střela apogeem projde, uvolní několik individuálně naváděných jaderných hlavic (MIRV), které vstoupí do atmosféry a zasáhnou cíl. A právě toto (tedy ještě před uvolněním hlavic) je fáze letu střely, kdy je nejpravděpodobnější její úspěšné zničení střelou ABM vypálenou v rámci systému protiraketového deštníku (už americký název „Ground-Based Midcourse Defense“ cosi napovídá). Maximální rychlost střely ABM je asi 7-10 km/s. Apogeum trajektorie střely je zhruba v polovině vzdálenosti mezi místem vypálení a cílem. A tak je tedy na místě situaci zjednodušit a položit si prostou úlohu o pohybu: raketa X letí z místa A do místa B. Kdy musí být vypálena raketa Y, která letí zhruba stejnou rychlostí, z místa B, aby zasáhla raketu X v polovině její trajektorie? t+0 sekund? t+10 sekund? Kolik času bude mít udatná americká armáda na to, aby zabránila zničení některého z evropských velkých měst? Ne, pane Jochu, tohle fungovat nebude. Pan Joch by se měl místo konstrukce IQ testů spíš zamyslet, zdalipak zvládá učivo pro základní školy. Pokud by snad někdo chtěl argumentovat, že je možná endoatmosférická obrana proti již uvolněným mnohočetným jaderným hlavicím ve fázi re-entry například systémem Patriot, tak na to rychle zapomeňte, protože takový způsob obrany je naprosto neúčinný – pravděpodobnost účinnosti takové obrany je stejná, jako když mouchu v letu zasáhnete výstřelem ze vzduchovky. Teoreticky možné to je, ale Američané se na to moc nespoléhají. Proto se také snaží stavět „midcourse“ základny na území jiných států a ne pouze „endcourse“ základny na území vlastním, jejichž zřízení by bylo politicky průchodnější a mnohem levnější.

Mám tedy za velmi pravděpodobné, že politici ani média nevědí naprosto o čem mluví, resp. to vědí, ale myslí si, že teplákový národ v zemi krále Klacka je složen téměř výhradně ze stádních tupců, kteří uvěří všemu, co jim politici prostřednictvím prodejných médií naservírují. Možná, soudě podle některých článků v novinách, tento názor není příliš daleko od pravdy.

Tedy shodněme se na tom, že bezpečnostní benefit českých občanů z raketové základny nebude ani v nejmenším kladný a to jak na úrovni s globální vojenské strategie, tak na úrovni lokální. Může být pouze záporný. Protiraketová základna nebude zaměřena pouze proti státům „osy zla“, ale proti jakémukoli jinému státu vlastnícímu jaderné zbraně a nacházejícímu se na za úrovní obranné linie protiraketrového deštníku, což jsou kromě Francie a Velké Británie všechny momentální jaderné mocnosti. Raketový deštník bude podle mě zahrnovat celou řadu základen interceptorů kolem celého obvodu zeměkoule jak v Evropě, tak v tichomoří, aby území USA bylo dokonale chráněno (což je zatím spíše iluze, ale v budoucnu tato eventualita není nepředstavitelná). Model jaderného zbrojení v dobách studené války byl založen na vzájemném odstrašování, kdy si všechny strany uvědomovaly, že jejich benefit z případného jaderného konfliktu by byl zcela nulový, respektive by znamenal jejich vlastní zkázu a tudíž „the only way to win is not to play“. Americký protijaderný deštník, sloužící výhradně bezpečnosti občanů na území USA by v budoucnosti mohl zvrátit dosud křehkou rovnováhu a některý z amerických politiků by mohl mít dojem, že nastolené převahy je třeba mocensky využít. Vzájemnému odstrašení vděčíme za to, že od roku 1945 tu nebyl žádný globální vojenský konflikt a že nepřátelské státy se snažily i před mnohé kontroverze domluvit (viz například kubánská krize), o čemž svědčí mimo jiné i mezinárodní smlouva z roku 1972 o zákazu dalšího rozmisťování systému ABM, kterou USA jednostranně porušily v roce 2002. Jak dále bude reagovat subjekt, který jednostranně porušuje dané slovo? Pokud díky americkému raketovému deštníku zmizí obava ze ztrát při případném globálním jaderném konfliktu na straně USA, je otázka vzniku takového konfliktu jenom otázkou času. Je to matematická jistota, pokud se neobjeví jiná hrozba, které by USA byly nuceny čelit v případě, že by si zvolily nukleární holocaust (nebo pouhou hrozbu holocaustem) jako strategii poměrně laciného ovládnutí zeměkoule. Máte pocit, že se to v demokratickém státě nemůže stát? Situace kolem války v Iráku nebo ve Vietnamu jasně dokazuje, že instrumentace amerického obyvatelstva pro jakoukoli válku vůči jakémukoli nepříteli nepředstavuje pro vojensko-mediálně-průmyslový komplex vůbec žádný problém, stejně jako umlčet případné nespokojence. Pochopitelně, státy, které by se účastnily na straně USA obrany území USA při globálním jaderném konfliktu by se ze strany nepřítele staly cílem číslo jedna už proto, že primární cíl – Spojené státy americké – nebudou pro útočnou iniciativu kvůli existenci obranného protiraketového postavení dostupné. Potenciální nepřítel by nemohl zničit raketovou základnu, protože ta bude zakopána hluboko v podzemí (proč asi? položil si tuto otázku některý z raketových příznivců?), ale může dosáhnout částečné výhody tím, že zničí veškerou infrastrukturu kolem základny v dostatečném akčním rádiusu. Nejsnazším prostředkem zůstává nukleární nebo lépe termonukleární exploze (vodíkovou bombu sice nemá Írán a Severní Korea, ale má ji Rusko i Čína), která by mohla pomocí EMP zničit cenné vybavení nutné ke komunikaci s vojenskými satelity a k ničení supraatmosferických cílů, redukovala lidský potenciál nutný k zabezpečení takové základny a způsobila nezbytný psychologický účinek na přeživší obyvatele, což by mohlo usnadnit případnou konvenční eliminaci obranného postavení nepřítele (toho času pouze velmi malý počet zemí by byl schopen takovou operaci provést). Myslíte si, že se to nemůže stát? Tak proč asi US army tu základnu u nás chce postavit? Pro srandu králíkům? V případě globálního jaderného konfliktu zapomeňte na humanitu, zapoměňte na členství v NATO, zapomeňte na spojenecké smlouvy. Každý si bude chránit především vlastní zadek. Žebříček hodnot se radikálně změní a život bližního přestane mít jakoukoli reálnou cenu. Záchrana životů českých občanů by proti ochraně občanů USA měla velmi nízkou prioritu. Konečně by došlo na libertariánský hodnotový model s nemilosrdným a širokým uplatněním přírodního výběru se všemi důsledky pro místní obyvatelstvo.

Otázka případného globálního jaderného konfliktu však není rozhodně na pořadu dne už proto, že protiraketový systém má zatím celou řadu technických potíží, i když (soudě podle dějinných souvislostí) se ho můžeme klidně dožít. Hitlerovi trvalo rozpoutání 2. světové války asi 6 let, Američanům trvalo rozpoutání konfliktu v Iráku asi rok a půl. Pro české občany je důležitější otázka vnitropolitická, tedy jak se existence základny projeví na životě každého občana v době míru. Především je nutné počítat s tím, že si Američané budou chtít ochránit svůj cenný majetek, což se zřejmě projeví ve vměšování do vnitřní i zahraniční politiky České republiky. Česká republika se stane politickým vazalem USA, stane se přednostní destinací agentů a rezidentů amerických zpravodajských služeb, kteří se budou snažit udržet americké pozice v zemi a nekompromisně eliminovat všechna rizika. Možná se při té příležitosti podaří zjistit a eliminovat Muhammada s Usámou, ale možná také nějaký operativec v CIA usoudí, že bude pro USA výhodnější podusit čecháčky ve vlastní šťávě a nechá tu nálož se sarinem bouchnout. Možná si dokonce CIA pár teroristů od nějakého tržně uvažujícího arabského šejka pronajme, pokud usoudí, že české obyvatelstvo není řádně instrumentováno a nakloněno americkým výsostným zájmům. Nebylo by to zřejmě poprvé a ani naposledy. Bude také možné, že se Američané pokusí dosadit do čela českého státu nějakou tu loutkovou vládu, která bude jako mopslík poslušně plnit rozkazy, které jim americká administrativa zadá. A právě tuto kalkulaci považuji za pravý důvod, proč část české libertariánské lobby (s důrazem na slovo „část“) zde raketovou základnu vehementně chce. Doufají totiž v ekonomickou a metodologickou podporu Američanů v prosazování vlastních zájmů. Ostatně tato strategie podpory loutkových vlád pomocí dolarové diplomacie je už přes 100 let dominantní politickou strategií v těch zemích, kde USA hájí své zájmy. Příkladem může být leckterý stát Latinské Ameriky (zajímavé, že i mnozí historikové přezdívají tuto oblast „zadní dvorek USA“) jako například Honduras, Panama, Salvador, Haiti, Grenada a koneckonců i Kuba před Castrem a mnohé další, kde si místní libertariánsky smýšlející klan vyvolených vybudoval za pomoci USA pohodlnou ekologickou niku, do které nepronikne nevyvolené většinové obyvatelstvo, které v těchto státech líže zem. Máte pocit, že umístěním raketové základny U.S.A.F. stoupne naše prestiž a mezinárodní význam? Opak může být pravdou a můžeme se stát nechtěnými hosty ve vlastní zemi, na mezinárodní úrovni opovrhovanými patolízaly. Můžeme nás klidně potkat osud latinskoamerických zemí a pak sbohem prosperita a demokracie.

Ale terorismus či politické převraty také nejsou otázkou příštích dnů. Jsou to scénáře sice možné, ale zatím málo pravděpodobné, protože Američané si nevybírají strategie podle toho, která České republice nejvíce uškodí. Česká republika byla spíše místem, kde teroristé odpočívali a plánovali své další útoky, jakousi oázou klidu, kde je dost velký bordel na to, aby po teroristech nikdo nepátral a dost velký klid na to, aby nebyli teroristé ohrožováni raketami vzduch-země z izraelských bojových vrtulníků. Důvodem, proč se terorismus České republice vyhýbá, spočívá v samotném účelu mezinárodního terorismu. Účelem mezinárodního terorismu je negativní psychologické působení na obyvatelstvo nepřátelské země, protože armáda teroristů je slabá, než aby mohla způsobit nepříteli jiné vážnější škody. Největším spojencem teroristů byla odjakživa média, která kvůli prodejnosti svých zpráv nafukují teroristické hrozby do neuvěřitelných rozměrů a působí tak jako booster na psychologii davu, který chtějí teroristé ovládnout. Jenomže obyvatel České republiky je málo a z hlediska mezinárodní politiky je jejich hlas naprosto nepodstatný. A ani v České republice neplatí, že vox populi je vox dei, což teroristé vědí možná lépe, než mnozí Češi. Navíc, přistěhovalecká komunita je u nás málo početná a chybí tak zázemí k zabezpečení teroristických buněk. Češi mají také specifickou náturu. Pokud padne letadlo na New York, začnou se pořádat válečná tažení a na místě spadlého mrakodrapu se co nejdříve postaví ještě větší mrakodrap. Bouchne-li autobus v Londýně, Britové se ochotně podrobí represivním bezpečnostním opatřením a dělají jako že se jejich život po teroristických činech nezměnil a že na psychologii velkého národa nemá terorismus žádný vliv. Jistě všichni víte o rozsáhlých transferech britských dětí na venkov v dobách Bitvy o Británii. Co by se stalo, kdyby v pražském metru bouchla bomba s nervově paralytickým plynem? Polovina obyvatel by nadávala na bezpečnostní opatření u piva a za týden by se o tom po celém Česku začaly vykládat vtipy na vrub obětí a pozůstalých. Pár aktivistů by uspořádalo demonstraci pod sochou sv. Václava, na pár benefičních koncertech by vystoupil Václav Havel, a novinář Kmenta by v MFD zveřejnil tajnou zprávu náčelníka UOOZ, že za všechno může Paroubek, zatímco v deníku Právo by vyšel podobný článek o Klausovi. Na takový národ nemá smysl teroristicky útočit. Tedy ne, pokud na jejich území nebude cíl, který by za to stál, což dobře zabezpečená raketová základna není, protože je malá naděje na úspěšnost takové operace. Pokud by teroristé útočili na civilní cíle, což je daleko pravděpodobnější, mělo by to pro organizace, které teroristy vyslaly, malý strategický význam a raketová základna by tu vesele fungovala dál.

Dalšími aspekty, které se diskutují, jsou aspekty ekonomické a právní. Příznivci základny tvrdí, že její existence přinese nezanedbatelný ekonomický růst v oblasti, protože raketová základna bude zadávat okolním podnikatelům spoustu zakázek, na kterých tito podnikatelé zbohatnou. To je možné – vojáci budou potřebovat jídlo, vodu, elektrickou energii a mnohé další služby. Podle střízlivých odhadů bude na základně asi 1000 vojáků, podle maximalistických odhadů kolem 2000 (10 raket – jedna směna čítá 8 mužů, musí být 5 směn, které se ve službě střídají, vojáci kromě ostré služby také cvičí a musejí mít volno, dále strážní rota na uhlídání 20 km2, provianťáci, štáb, spojaři, zdravotnické zabezpečení, atd. – zajímalo by mě, odkud vzali novináři ten počet 400 vojáků, byli na vojně?). Bude ale možné, že velitelství základny bude natolik paranoidní, že si veškeré služby bude U.S. armáda zajišťovat z vlastních zdrojů (mimo kanalizace a odvozu komunálního odpadu, odpad se bude zajisté pouštět na české území) a z lukrativních zakázek nebude nic – tedy kromě jednoho odvětví, které zajisté poroste. Tím odvětvím bude prostituce, protože americká vláda, jdoucí na ruku křesťansko-fundamentalistickým sdružením v USA, jistě žádné armádní hampejzy na Libavé zřizovat nebude. Těšit se tak mohou provozovatelky nejstaršího řemesla na světě z blízké Olomouce. Nejeden udatný americký voják si totiž kvůli zachování duševní rovnováhy bude muset sem tam zašoustat, což (i přes progresivní genderovou politiku v U.S. Army) může být na základně problém. Tím se olomoucké prostitutky budou nezanedbatelnou měrou podílet na zachování světového míru. Přítomnost cizích vojáků bude přinášet i problémy právní. Americká základna i vojáci v ní sloužící budou po právní stránce exkluzivně spadat pod pravomoc amerických vojenských soudů a ty mohou mít k trestné činnosti amerických vojáků spáchané na místním obyvatelstvu dosti liberální přístup. Své o tom vědí znásilněné školačky z japonské Okinawy nebo obdobně postižené ženy na Filipínách nebo 20 obětí pádu lanové dráhy v Cermiz v jižní Itálii, kterou se z frajeřiny snažil podletět americký pilot Richard Ashby. Zkušenosti z jiných oblastí, kde existují americké vojenské základny, jasně svědčí o tom, že riziko zvýšené incidence především sexuálně motivovaných trestných činů i majetkové trestné činnosti spáchané se zbraní v ruce existuje a že přístup amerických vojenských soudů ne vždy uspokojuje občany touto trestnou činností postižené. Armáda totiž přitahuje přesně ten typ lidí, kteří se vyžívají v násilí a tudíž trestnou činnost ve zvýšené míře páchají, což platí nejen pro U.S. Army, ale pro jakoukoli armádu obecně.

Dalším argumentem je argument vysoce altruistický: jsme přeci spojenci, tak nyní vyjdeme vstříc Američanům a oni zase na oplátku vyjdou vstříc nám! Ano, když se půjdete postavit do fronty na americké vízum, zaplatíte všechny poplatky a pohovoříte si s americkým imigračním úředníkem, pochopíte, jak velcí spojenci vlastně jsme a jak si americký občan váží českého občana. Americká strana sice tvrdí, že vízová povinnost českých občanů v USA je věcí České republiky, ovšem už nedodává, že hlavním kritériem zrušení vízové povinnosti je počet zamítnutých žádostí o vízum a zamítnutí žádosti o vízum je čistě na libovůli amerického imigračního úředníka, čímž se dostáváme do situace podobné v Hellerově románu Hlava XXII. Možná, že až u nás yankees tu základnu postaví, budeme mít stejně jako jiné evropské země garantován bezvízový styk: tedy za předpokladu, že americké straně poskytnete svůj vzorek DNA, vzorek moči, stolice a spermatu, obraz duhovky a sítnice, otisky prstů a necháte si pod kůži implantovat čip snímající vaši polohu na území Spojených států, abyste tam snad proboha někde něco nelegálního neprovedli nebo jim nezanesli do země zaslíbené slintavku a kulhavku. Obměnou argumentu spojenectví je argument vděčnosti. USA nás prý třikrát zachránily, hřímají z tribun mladí konzervativci Voseček, Čáslavka a Truxa zejména prý za první a druhé světové války. Chlapci se možná měli ve škole lépe učit dějepisu. Do první světové války se USA pustily teprve tehdy, až se jejich evropští konkurenti dostatečně ekonomicky vyčerpali. Byly to USA, které na první světové válce nejvíce vydělaly a nebýt amerických válečných půjček Německu i Francii, válka by jistě netrvala tak dlouho. Pomoci Evropě v druhé světová válce už málem nestihli. Teprve až Rudá armáda hnala Němce zpátky na západ a existovalo nebezpečí, že Rusové konečně zrealizují vítězství dělnické třídy po celé Evropě, vzmohli se Američané na otevření druhé fronty, z čistého pudu sebezáchovy, nikoli snad z altruismu k válkou postižené Evropě. Ostatně po dobytí německého území se Američané zaměřili především na rozkradení německého intelektuálního bohatství, čímžto si se Sověty mohou směle podat ruku. Každý, kdo se naopak dějepravě ve škole aspoň trochu učil, ví, jaké národnosti byl například Wernher von Braun, konstruktér rakety Saturn 5, která dopravila americké astronauty na Měsíc a jakou raketu zkonstruoval předtím pro nacistické Německo a jaké škody tento typ zbraně způsoboval například ve Velké Británii.

Pokud jste dočetli až sem, asi přepokládáte, že jsem zarytým nepřítelem základny U.S.A.F. Otázka však nezní zda chceme či nechceme americkou základnu, ale co je americká strana schopna České republice nabídnout jako kompenzaci. Česká republika není žádný zahraničně politický velikán, takže vlastně žádnou důležitou pozici na mezinárodním poli nemůže ztratit. Ani územní integrita není pro mě jako občana České republiky žádnou posvátnou krávou. Je nutné si uvědomit, že Česká republika je celkem bezvýznamným státečkem jehož obyvatelstvo je obecně považováno za celkem laxní a neschopné, a že jsme posledních 400 let (až na dvě velmi krátká období) žili v područí jiných národů. Spojené státy americké nejsou jedinou zemí s koloniálními ambicemi. A pokud máme být něčí vazalové, pak jsou Spojené státy americké stále lepším pánem, než například Rusko nebo Čína, které se svými poddanými už vůbec o ničem nediskutují, berou si bez ptaní a za nic neplatí. Spojené státy naopak platí relativně dobře – pokud vyjdeme z dat o U.S. základně v Okinawě, pak tato základna generuje jenom v okinawské prefektuře příjem v přepočtu asi 35 miliard korun ročně. To je dosti značná část ročního deficitu našeho státního rozpočtu. Po roce 1945 jsme byli Spojenými státy americkými osloveni, zda jim prodáme uranovou rudu jejíž zásoby byly na našem území jedny z největších. Díky naší orientaci na SSSR jsme za tunu vytěžené rudy dostávali 28 Kč, zatímco americká strana nabízela za totéž množství mnohonásobně více (slyšel jsem o 26 USD za kilogram!). Mohli bychom namítnout, že v rámci našeho členství v EU budeme plnoprávnými partnery a že EU bude v budoucnu plně konkurenceschopnou silou vůči Spojeným státům americkým. To je však zatím vysoce nepravděpodobné. Pokud se podíváme na dění v EU, pak vidíme spíše obrázek, kdy se jednotlivé státy snaží vzájemně přechytračit, o vzájemném respektování a reciprocitě vzájemných vztahů nemůže být ani řeči. Podívejme se například, kdo může a kdo nemůže mít v EU 0% sazbu DPH na potraviny nebo jakým způsobem se realizuje na papíře proklamovaný volný pohyb pracovní síly a svoboda pohybu. Sice zaplaťpánbu za současný ekonomický růst, který by bez členství v EU nebyl myslitelný, ale tak daleko, že by Čech v Evropě znamenal tolik co Francouz či Brit, jsme se ještě nedostali a dlouho ještě nedostaneme. Pokud Američané tu základnu v Evropě chtějí, budou ji s největší pravděpodobností mít ať už s naším anebo bez našeho souhlasu, třeba v Polsku, v Británii nebo v Německu. Bezpečnostní riziko zde pochopitelně existuje, ale reálně není v dohledné době příliš velké. Tak proč si nepřilepšit?

Tedy pokud budeme chtít říci ano, měli bychom se naší vlády zeptat, co americká strana nabízí a nedat svoji kůži zadarmo. Vzhledem k bezpečnostním rizikům bych to viděl na vyrovnání českého veřejného dluhu, zrušení vízové povinnosti i pracovních omezení pro občany ČR v USA, cca 10 miliard korun ročně za pronájem území a další kompenzace a zpřístupnění některých technologií českým podnikatelským subjektům. Smlouvu bych dále koncipoval tak, že ze strany České republiky i USA je vypověditelná kdykoli a z jakéhokoli důvodu nebo bez udání důvodu. Oni chtějí naše území, chtějí riskovat bezpečnost našich občanů za účelem zvýšení té vlastní, tak nám za to musí dát něco, co za ta rizika stojí. Pěkně po libertariánsku, jelikož reciprocita je základem každého vztahu. Dále musíme mít na paměti, že svým rozhodnutím můžeme zvýšit riziko globálního jaderného konfliktu tím, že se poruší rovnováha sil světových velmocí, ale také to, že když to neuděláme my, udělá to někdo jiný. A vůbec: když už jsme u toho handrkování stran výměnného obchodu, neměla by se Česká republika stát padesátým prvním státem USA? Mimo jiné bychom mohli zrušit všechny Paroubky, Topolánky, propustit všechny justiční vohnouty a další řízení státu přenechat někomu kompetentnějšímu. Zabili bychom tak hned několik much jednou ranou.

Každopádně je otázkou základní slušnosti, aby nás naše vláda, naše média a ti, kdož vehementně horují pro vojenskou přítomnost USA v České republice, pravdivě informovali, do čeho vlastně jdeme.


Neutron-based killing vehicle?
Protijaderná ochrana není ani jednoduchou, ani levnou ba ani dořešenou záležitostí. Ochrana území Spojených států amerických se z pochopitelných důvodů neopírá pouze o GMD. Za Reaganových časů se uvažovalo o projektu SDI, který byl založen na sledovacím systému vojenských satelitů vybavených výkonnými lasery, které by byly schopny ničit mezikontinentální balistické střely v exoatmosférické fázi jejich letu. Když se o projektu dověděli Rusové, strašně se prý smáli, až se za břicha popadali, protože k zničení takového systému by stačilo jen pár termonukleárních výbuchů, které by spolehlivě zničily vojenské satelity zapojené do SDI. I vzhledem k technickým obtížím a značné finanční náročnosti projektu bylo od této aktivity nakonec upuštěno. Hlavní pilíře protijaderné obrany USA se tají, ale kromě GMD se při protijaderné obraně považují za užitečné systém THAAD, projekty HARP a HAARP a především systém protiraketové obrany AEGIS, kterým jsou vybaveny stejnojmenné křižníky US Navy. V rámci systému GMD jsme byli médii informováni, že interceptory budou ničit ICBMs pouze svojí kinetickou energií – média měla na tedy na mysli systém EKV, který tvoří údernou hlavici celého interceptoru jehož nosnou raketou je balistická střela Minuteman III nebo raketa GBI. problémem je, že ani tento systém není 100% účinný a tak se v této souvislosti spekuluje o použití jaderných zbraní jako interceptorů. Neutronová bomba je jednou z forem jaderných zbraní založených na nukleární fúzi a která je speciálně uzpůsobena k tomu, aby byla zdrojem velkého počtu neutronů. Nejsem sice jaderný fyzik ale něco na úrovni pocitu mi říká, že budeme-li bombardovat štěpný materiál neutrony, dojde ke štěpné reakci. Neutronová bomba má 100% smrtící účinky asi 1 km od epicentra výbuchu, navíc, pokud jsou neutrony zachyceny v ionosféře, vytvářejí významný EMP efekt. Navigovat EKV s přesností na metry až desítky centimetrů na cíl letící rychlostí 7 km/s a navíc uvolňující prostředky znemožňující přesné radarové navádění a falešné cíle, může být technicky velmi náročné. Navigovat interceptor s přesností na 1 km bez ohledu na „úhybné manévry“ střely by mohlo být už technicky schůdnější, neutrony by mohly významně redukovat množství štěpného materiálu, takže by po dopadu na cíl již nemuselo být k dispozici takové množství štěpného materiálu, aby mohla být zahájena nekontrolovaná řetězová reakce. Navíc by byla zničena elektronika střely, což by mohlo znamenat zablokování procesu uvolnění hlavic a jejich přesnějšího navádění na cíl. V této souvislosti by mě zajímalo, jak chce česká vláda českým občanům garantovat to, co tvrdí – že na americké základně nebudou žádné jaderné hlavice. Jak chce zabránit inovacím v případě, že se Američané rozhodnou, že je pro ně výhodnější vybavit svoji českou základnu jadernými hlavicemi?


22.08.2006 Challenger

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
185x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!