V lednu tohoto roku zde vyšel Slušňákův článek s názvem „Liga výjimečných“ pojednávající o prapodivných praktikách zmrdů nabízejících „timesharing“.
Jestli máte chuť a dobrý žaludek, pojďme se společně podívat na ještě nebezpečnější příklad ekonomické patologie, na nechvalně proslulé pyramidové hry, nebo-li letadla. Pokud očekáváte humorné vyprávění, budete zklamáni. Pravděpodobnost, že vás při čtení následujících řádků zachvátí smích je zhruba stejná jako šance, že vás při koupaní ve vaně kousne do zadku piraňa.
Pyramidové hry mají s „timesharingem po česku“ některé společné rysy, především strategický cíl. Tím není nic jiného, než oškubat o peníze co nejvíc naivně důvěřivých oveček pomocí jakýchkoliv metod založených většinou na brutálním psychologickém nátlaku.
Dost často lidi zaměňují letadla s firmami označovanými jako MLM (Multi-level marketing, volně přeloženo jako víceúrovňový způsob prodeje). Pokusme se nejdříve tyto dva pojmy rozlišit. MLM podnik je síť obchodníků, kteří s úsměvem Mickey Mouse a výřečností svatého Jana Zlatoústého nabízejí určité produkty. Typickým příkladem MLM prodeje jsou zázračné výrobky Herbalife, které podle sugestivních báchorek svých dealerů dodají sexy vzhled i mumii Lenina. Hierarchie obchodníků MLM tvoří pyramidu, důležité však je, že nám nabízejí konkrétní produkt, byť si o jeho kvalitě a ceně můžeme myslet cokoliv. Většinu příjmů MLM prodejců tvoří výnosy z prodeje zboží, zatímco částky, které platí noví členové za vstup do systému, jsou v porovnání s tím zanedbatelné. Přestože považuji MLM za neetickou prasárnu, jejíž působení připomíná v mnoha ohledech pyramidové hry, nelze vyvrátit fakt, že se jedná o legální způsob podnikání. Vysvětlování toho, proč MLM miluji jako zajíc tlačenku, by zabralo celý článek a není teď podstatné.
Čím je charakteristické letadlo? V prvé řadě tím, že je ve všech vyspělých státech přísně zakázané. Pyramidové hry bývají provozovány v zemích, v nichž nejenže stojí zákony a vymahatelnost práva za hovno, ale kde je i právní vědomí lidí na velmi nízké úrovni. Není tedy divu, že právě v lidech z postsocialistické Evropy (ČR, Polsko či Albánie) našli pyramidoví gauneři dojné krávy a zdroj obživy. Letadlo je na rozdíl od MLM typické tím, že žádný produkt ve skutečnosti neprodává. Členové pyramidové hry získávají peníze pouze tím způsobem, že lákají další lidi ke vstupu. Onen nalákaný zaplatí nemalou částku (obvykle desítky tisíc korun), která je podle daných pravidel rozdělena v pyramidové hierarchii. Část sumy dostane ten, kdo nového účastníka přivedl, zbytek si rozdělí jeho nadřízení. Novému členovi pak nezbyde nic jiného, než se sám stát naháněčem a lovit další duše. Letadlo nevytváří žádnou přidanou hodnotu, pouze přerozděluje peněžní prostředky. Pokud je v pyramidové hře nabízen i nějaký produkt, jde pouze o zástěrku. Na celém projektu vydělá obvykle jen špička pyramidy (kolem patnácti procent členů), všichni ostatní finančně ztrácí.
Když takhle racionálně popisujeme pyramidový systém, může nám připadat jako největší kokotina, kterou nemůže nikdo inteligenčním kvocientem převyšující láčkovce brát vážně. Bohužel tomu tak není. Spousty lidí, i velmi chytrých, se už nechaly jednoduše zblbnout a svoje prachy do tak pochybného projektu opravdu vhodily. Klíčem k úspěchu pyramidových parazitů je totiž masivní psychologická propaganda, které podlehne kdekdo.
V naší malebné zemičce působilo, působí a jistě ještě dlouho bude působit kvantum podvodných pyramid. I když se liší v detailech (například výše vstupního poplatku), jejich podstata zůstává stejná. Jedním z nejznámějších a nejnebezpečnějších případů je bezesporu mediálně proslulý zločinecký spolek s názvem Skyline International. Následující příběh zažil můj dobrý kamarád Petr, který „měl tu čest“, že se jej chapadla Skyline pokoušela polapit. Odehrál se před několika lety, podobná věc se však může přihodit komukoliv z nás i dnes. Nechť toto vyprávění slouží také jako výstraha:
Jednoho dne zazvonil Petrovi telefon. Volal jeho bývalý spolužák ze střední školy (říkejme mu třeba Simon), se kterým se už roky neviděl. Petr se samozřejmě v duchu podivil, proč mu Simon zrovna teď volá a zajímá se o něj, když spolu dřív nijak velcí kámoši nebyli. Po několika trapných frázích se domluvili na schůzce v kavárně s tím, že mu tam Simon sdělí jakousi zajímavou informaci.
Za pár dní už Petr čekal na místě schůzky a vyhlížel Simona. Náhle se otevřely dveře a Simon vstoupil. Petrovi spadla čelist. Nemohl Simona poznat. Na střední škole patřil Simon k podprůměrným a ne příliš inteligentním žákům. Když byl například v dějepise tázán, co to byl Vestfálský mír, odpověděl, že se jednalo o mír mezi Vestfálci. Na vysokou školu se nedostal a po maturitě zmizel bůhví kam. A teď kráčel Simon směrem k Petrovi. Ale už ne ten Simon, jak ho znal Petr z dřívějška. Teď to byl mladý, elegantně oblečený, sebevědomý zmrd! Začala konverzace. Petr se samozřejmě hned Simona zeptal, co se s ním stalo. Simon pravil, že dělá u jedné americké firmy, kde si vydělal spoustu peněz, aniž by se musel extrémně namáhat. Pěl chválu na to, jak se mu skvěle daří, jak se mu změnil život k lepšímu a podobné tlachy. Potom řekl Petrovi, že jeho šéf hledá nové lidi, zda by neměl zájem přijít k nim na pohovor. Petr na tom v té době nebyl finančně dobře, hrozil mu vyhazov, a tak přikývl. Jaké však bylo Petrovo překvapení, když ho Simon požádal o 400 korun jako vstupné na obchodní jednání. Petrovi to začalo připadat poněkud podezřelé. Když se ptal Simona na název firmy a náplň práce, nedozvěděl se nic konkrétního, jen mlhavé a vyhýbavé odpovědi typu „vše se dozvíš na jednání, musím zachovávat mlčenlivost“ apod. Nakonec však v Petrovi přece jen zvítězila přirozená zvědavost živená nadějí na zlepšení finanční situace, peníze Simonovi dal a domluvil se s ním na termínu akce.
Jednání se mělo konat v sobotu na blíže neurčeném místě. Simon Petrovi řekl, že jej tam odveze svým autem, jinou možnost dopravy vyloučil. Dále Simon trval na tom, aby se obchodního jednání zúčastnila také Petrova snoubenka Erika, což v Petrovi vyvolalo další pochybnosti. Pevně rozhodnuti, že jakoukoliv pochybnou nabídku rezolutně odmítnou, očekávali Petr s Erikou v den jednání Simonův příjezd. Nečekali dlouho a objevilo se Simonovo zánovní auto střední třídy. Během cesty neznámo kam se pokoušeli ze Simona dostat nějaké informace, ale marně. Dozvěděli se jen, že mají být v pohodě, že se budou bavit. Na otázku, zda se nejedná o pyramidovou hru, odpověděl Simon: „Co je to pyramidová hra?“
Vyjeli z města a po delší době dorazili do nevelké obce. Zaparkovali před místním „domem kultury“, omšelou budovou nevábného vzhledu. Poslední zbytky naděje mladého páru, že se jedná o normální seriózní práci, zhasly v momentě, kdy před vchodem do baráku spatřili skupinu lidí, v níž rozpoznali další nalákané ovečky a jejich naháněče. Simon je zavedl k těmto lidem a začal se zdravit se svými známými a představovat je. Atmosféra působila těžce komicky. Na jedné straně vyjevení „uchazeči o zaměstnání“, na straně druhé žoviálně se zdravící členové oné záhadné organizace. S úsměvem od ucha k uchu si tito podivíni bodře přáli „dobré ránko“, ženy se líbaly. „Jako jedna rodina nebo spíš sekta“ pomyslel si s lehkým úsměvem na rtech Petr. Humor ho však rychle přešel, když si všiml, že někteří lidé mají na hrudi nalepený štítek s nápisem Skyline International! Toto jméno si Petr matně pamatoval z televize. Polil ho studený pot, ale nedal nic najevo. Začal členy Skyline pozorně sledovat. Byli to lidé různého věku mající dvě věci společné – společenský oděv a snahu chovat se „pozitivně“. Něco na nich ale Petrovi připadalo hrozně divné. Vypadali jako Krylovy maškary, co vylezly z šedivých baráků. Jako když si kopáč, popelář nebo vrátný důchodového věku navlékne staré sako, které naposledy použil na vlastní svatbě, a hraje si na úspěšného boháče. Přes všechnu snahu o „manažerský“ vzhled působily tyto figurky křečovitě, trapně a nepřesvědčivě.
Společně se Simonem, kterého začali tiše proklínat, prošli Petr s Erikou kolem tupě vyhlížející ochranky před vchodem budovy a byli uvedeni do téměř zaplněného prezentačního sálu. Chtěli si sednout vedle sebe, ale Simon se mezi ně vklínil. Sál byl mimo jiné vyzdoben fotkami luxusních vil, jachet a supersportovních bouráků. Nešel přehlédnout obrovský transparent Skyline International. Co se dělo dál, je podle slov Petra obtížné vylíčit, to se musí na vlastní kůži zažít. Začal absurdní tyátr, jaký neuvidíte ani v Národním divadle. Z repráků vyřvávala disco hudba, dav tleskal, jásal, hystericky ječel, ve tvářích blažené, zhypnotizované, zfetované výrazy. Někteří tancovali na židlích. Petr s Erikou si připadali jako ve zlém snu. Na rozdíl od okolní nadšeně křepčící masy strnule seděli a vůbec jim nebylo do smíchu. Jejich netečnosti si všiml jeden z dohlížejících „manažerů“ a vrhl na ně káravý pohled. Simon se snažil zachránit situaci a přesvědčoval Petra a Eriku, aby se uvolnili a začali taky tleskat. „Jedno tlesknutí – jeden dolar!“ křičel na ně. „Co ti lidi do prdele blbnou?“ zeptal se ho zoufale Petr. „Mají tolik peněz, že si můžou užívat bezstarostného života a bez zábran se radovat“ vychrlil zmrd Simon naučenou repliku, „až k nám vstoupíš a zbohatneš, budeš se chovat taky tak“. Petrovi se po tomto vysvětlení zachtělo zvracet.
Za chvíli hudba ztichla a na pódiu se za bouřlivého potlesku objevila mladá asertivní zmrdice. „Dámy a pánové“ začala fanatizujícím tónem svůj projev připomínající něco mezi lacinou cirkusovou estrádou a nacistickou propagandou. Žvanila dlouhé minuty o tom, jak je hrozné dřít za pár tisíc na nenažraného kapitalistu. „Ale teď je s živořením konec! Přichází jedinečná šance. Všichni se za okamžik dozvíte, jak vydělávat měsíčně statisíce a splnit si všechno, o čem jste zatím jen snili“. Nadšený dav jí vyloženě zobal z ruky a navíc početná klaka z členů Skyline řečnici nahrávala rádoby vtipnými hláškami a roztleskávala publikum. Když ta čůza například pronesla frázi „naše firma má pro vás volné vstupenky na místa pro 4 až 5 procent úspěšných“, spustil se dlouhý a mohutný potlesk doprovázený hysterickým ječením jak při finále Superstar. Po projevu opět zaduněla muzika, zmanipulovaní lidi jak cvičené opice vylezli na židle, tleskali do rytmu a skandovali „Skyline, Skyline…“. Byla to zkrátka sugestivní psychedelická šaškárna určená k vymývaní mozků, za níž by se nemuseli stydět ani soukmenovci Hitler s Goebbelsem. K dokonalosti už chybělo jen, aby se místo „Skyline“ křičelo „Sieg Heil!“.
Petr znepokojeně pozoroval, že až na jeden či dva páry se všichni nově příchozí poslušně jako stádo dobytka zapojili do davových ovací. A když mu Simon sdělil, že je před dalším dějstvím nutné podepsat prohlášení o zachování mlčenlivosti (pod pokutou několika set tisíc korun), vstal, vzal za ruku svou dívku a zamířili k východu. Za nimi Simon: „Počkejte, jak se chcete dostat domů?“. Dohnal je u dveří a společně s dalšími řadovými skajlajňáky jim zatarasil cestu ven. Na naše přátele se začali snášet emotivní výhružky typu „Proč chcete odejít a zkazit si budoucnost? Nechápete, že Skyline je vaše jediná šance na lepší život?“ a podobné bláboly. Teď už se členové Skyline beze srandy chovali jako sekta šílených fanatiků. Na Petra a Eriku to však nemělo vliv a pokoušeli se prodrat z budovy. Situace nabírala na dramatičnosti. Běžní skajlajňáci pochopili, že neuspějí a tak rychle zavolali na pomoc samotného velkého šéfa, „high level“ zmrda v nejlepších letech, který měl na štítku nápis „skupinový manažer“. „Jak vy si představujete svou budoucnost, příteli?“ uhodil na Petra onen arogantní, falešně se usmívající slizoun. Když se mu nedostalo odpovědi, začal klást další protivné otázky a důležitě zvyšoval hlas. Za chvíli však i zmrdí grupenfírer usoudil, že nemá šanci, celý incident navíc přitahoval pozornost ostatních posluchačů. Odhodil veškerou předstíranou laskavost, zlostně se na Petra a Eriku podíval a nenávistně zasyčel: „Tak si jděte, tenhle byznys není pro vás, vy duševní důchodci!“. Udělal však velkou chybu. Do té doby stoicky klidný Petr chytl toho vychrtlého zmrda pod krkem a do jeho vyděšeného obličeje zařval: „Dávej si bacha na hubu, aby z tebe nebyl invalidní důchodce!!!“. Pak ho odhodil a vyběhl s Erikou z budovy. Nikdo je už naštěstí nepronásledoval. Došli k autobusové zastávce, objali se a byli šťastni, že unikli z továrny na zmrdí absolutno…
Jo, měli štěstí. Neztratili během prezentace ani na vteřinu rozum, a proto se stali pro mašinérii založenou na lidské blbosti nestravitelnými. Kdyby tam zůstali až do konce, dozvěděli by se, že se mohou stát členy tohoto úžasného spolku „boháčů“ za pouhých 1900 USD a připojit se k oblbování dalších lidí. Desetitisíce lidí takové psychologické masáži skutečně podlehly a své peníze na zahraniční konta hlavounů (špičky Skyline pocházejí z Německa) poslaly. Spousta nachytaných si chybu uvědomí poté, co peníze převede, to už je ale pozdě. Nezbývá jim pak nic jiného, než buďto z letadla odejít a peněžní ztrátu oželet (což udělá většina slušných lidí), anebo se pokusit zatáhnout do pyramidy další (nejčastěji přátele, známé, rodinné příslušníky) a získat tak nějaké provize. Není těžké domyslet, jaké následky ona druhá možnost mívá. Dotyčný sice dostane nějaké peníze, ale nenávratně ztratí mnohem cennější hodnoty – zpřetrhá své vztahy s ostatními.
Jací lidé obecně do pyramidových her vstupují? I samotná příručka Skyline uznává, že se nejedná o bohaté a úspěšně. Řekl bych, že letadlo přitahuje dvě základní skupiny. Tou první jsou bezcharakterní, bezpáteřní zmrdi, jimž je od začátku jasný princip celého podvodu a jdou do něj plným vědomím, že si nahrabou na úkor svých blízkých. Do druhé skupiny bych zařadil prosté a důvěřivé lidi nacházející se v nelehké životní situaci, například nezaměstnaní. Právě jejich naivity, neinformovanosti a finanční tísně dokáže hydra jménem Skyline brilantně využít. Není žádná náhoda, že Skyline začal prvně působit na Moravě po strašných povodních v roce 1997. Lidé podlehli iluzi a přesvědčování (třeba od člověka, kterému bezmezně důvěřovali), zaplatili a pak litovali. Někteří neměli ani na vstupní poplatek, zadlužili se a spadli úplně na dno. Takové konce bývají neradostné.
Ač se to může zdát k nevíře, tito pyramidoví parazité nám tady už dlouhé roky zamořují vzduch, ale policii či jiné státní orgány to vůbec nevzrušuje. Organizátoři Skyline obešli naše děravé zákony tak, že zamaskovali pyramidovou hru nálepkou normální MLM firmy. Těch 1900 dolarů účastnící neplatili formálně za vstup, ale za nákup jakýchsi pochybných skript o úspěchu v životě. Produkt tedy oficiálně existoval, vše bylo „legální“. Pravda je, že několik manažerů Skyline skončilo za mřížemi. Nebyli však odsouzeni za podstatu provozování pyramidy, ale za úvěrové podvody poté, co falšovali dokumenty potřebné pro vyřízení bankovního úvěru novým členům. Velké ryby samozřejmě propluly a drtivá většina pyramidových podvodníků zřejmě nikdy potrestána nebude, přestože například jenom daňové úniky musely být značné.
V souvislosti se spolkem Skyline jsme tu často hovořili v minulém čase, ale pokud se domníváte, že ukončil činnost, musím vás zklamat. Organizátoři nedávno usoudili, že název Skyline je už příliš profláknutý a mediálně známý, a přestali jej používat. Vymysleli nový projekt nazvaný EUROPEAN SUCCESS těžící do jisté míry z vlny euforie z Evropské unie. Stejní lidé, kteří se dříve vydávali za manažery „americké“ firmy Skyline, si nyní hrají na úspěšné představitele „evropské“ firmy EUROPEAN SUCCESS. O žádnou firmu se pochopitelně ve skutečnosti nejedná, protože není (stejně jako nebyla Skyline) zaregistrována v obchodním rejstříku. Je to jen další Potěmkinova vesnice na vysávání peněz. Až na menší detaily (vstupní částku platíte v eurech) se systém oproti dřívějšku nezměnil.
Také bych rád upozornil na dosud aktivní projekt s jménem AVALANCHE společnosti Rhinoceros. Není to nic jiného než obyčejná pyramida, ale opravdu velmi rafinovaně zamaskovaná. Ano, je to krutá realita. I po vstupu do EU a harmonizaci zákonů nám tady beztrestně řádí taková hovada!
S tím se však nesmíme smířit. Apeluji na vás, zmrdobijci, pyramidová hra je velmi sofistikovaný a nebezpečný zmrdi-produkt, je to rakovina společnosti, proti které je nutno bojovat. Pokud někoho problém zaujal a chtěl by se stát pyramidobijcem, rád bych nastínil dva základní způsoby boje. Dopředu jsem vyloučil možnost fyzické likvidace. I když se mi tato metoda ve skrytu duše velmi zamlouvá, nejsem si jist, zda by aplikace metod běžných v rozvojových zemích české společnosti prospěla.
První způsob eliminace pyramidové bestie bych viděl v šíření informací všemi dostupnými prostředky. Kdyby měla většina lidí dopředu potřebné informace, mohli by podvodníci za chvíli celý cirkus zabalit, neboť zmanipulovat informovaného člověka je velmi obtížné. Za druhé lze pyramidové hry zničit politickou cestou, tj. vytvořit kvalitní antipyramidový zákon a poté jej důsledně využít. K tomu by však musela být určitá vůle ze strany poslanců či vlády, ve kterou upřímně řečeno nedoufám.
A jsme zase tam, kam se stáčí spousta diskusí, které vedeme v souvislosti s neduhy naší společnosti – neschopnost politiků jdoucí ruku v ruce s blbostí našich spoluobčanů. Pevně věřím tomu, že se někdo z nás (a že tu čtu názory spousty zajímavých lidí) dříve či později dostane do vrcholné politiky a silou Herkula zatočí nejen s pyramidovými hrami, ale s celým českým Augiášovým chlívem!
(8x známkováno, průměr: 3,63 z 5)