Pumpičkářská invaze

D-FENS býval baštou petrolheadů a když už se tu náhodou objevil článek o jiných účastnících provozu pak bylo předem jasné kterým směrem se bude ubírat. Ale kdeže loňské sněhy jsou. Osobní automobil je sice vynikající prostředek pro osobní dopravu, ale třeba ve městě to platí jen když půlka obyvatel jede sockou. Dotaci na MHD lze tudíž chápat jako poplatek za uvolnění cesty. Pokud ani hromadná doprava nestačí nezbývá než dopravní džungli zdolat vlastní silou.

V jedné věci rozhodně slaví silniční fašizmus úspěch, a to v aplikaci metody rozděl a panuj. Petrolheadi nadávají na silniční vši, motorkáři na plechovkáře, pumpičkáři na výfukáře, kamioňáci kdo ví komu a všichni společně na chodce. Teda do okamžiku, než vylezou z auta nebo sesednou z kola pak nadávají řidičům. To už je takový národní sport.

Stejně jako neexistují zlá auta nebo vraždící zbraně ani zyklisti nejsou žádný nový živočišný druh.

Ten, kdo prasí v autě bude prasit i na kole a jediný rozdíl je v tom že na kole pravděpodobně zrakví pouze sebe zatím co v autě má nepoměrně větší šanci poslat do truhly (i)někoho jiného. Ale postupně, napřed pár pojmů:

Řidič – každý kdo řídí vozidlo na veřejně přístupné komunikaci.

Motorista – řidič motorového vozidla.

Cyklista – každý kdo používá k jízdě jízdní kolo. Může to být buď za účelem dopravy nebo za účelem sportu či rekreace.

Pro první skupinu je kolo dopravní prostředek jako jakýkoli jiný a řeší potřebu dopravy. Není v tom žádná politika nebo náboženství.

Druhá skupina jsou sportovci, mají obyčejně místo kola bajk astronomické ceny, speciální oděv a sledují především sportovní výkon, adrenalin či zábavu. Je pro něj důležitá jízda na kole jako taková, přesun je vedlejší.

Cykloaktivista – člověk který se snaží zneužíváním předchozí skupiny dosáhnout svých politických a ekonomických cílů. Často se ani na kole nepřepravuje a první skupině víc škodí, než pomáhá. Jsou to profesionálové, které je hodně slyšet.

Cyklofanatik – člověk který povýšil jízdu na kole na náboženství. Ve stejném duchu pak šíří víru pravou a opovrhuje bezvěrci. V zájmu vyššího dobra se zapojí do jakékoli akce, takže se výborně se hodí jako užitečný idiot pro aktivisty.

V dalším textu bude jako cyklista míněn především cyklista dopravní, tedy někdo, kdo se s využitím jízdního kola dostává v konkrétní čas na konkrétní místo. Rady že má jezdit za městem tudíž pro něj neplatí. Klidně by mohl jet na koni, nebo motorce a dost možná ještě včera jel autem, než mu rozkopali poslední příjezdovou cestu. Nicméně zrovna jede na kole protože přes všechny jeho nevýhody to právě teď vychází nejlépe.

Existuje jistá skupina lidí, která má zvláštní potřebu řešit prohřešky ostatních, hlavně když nejde o nic závažného. Ale se to nesmí, tak se to řekne. Dřív to řekli soušce, nebo na národní výbor, dneska to natočí a plesknou na web. Někdy to i pošlou orgánům, čímž si často sami naběhnou. Obzvláště pikantní je to v případě řidičů, kteří poučují nebo rovnou „školí“ ostatní. Sami přitom používají blinkry jen k výrobě parkovacích míst, všude jsou dopravní obsluha, pravou ruku nemají, zip znají jen u kalhot a jízda na tmavě oranžovou taky není problém. Je to podobné jako ti, co slyšeli ve zprávách o tamtěch pirátech, co jezdí bez papírů, nejraději by je zavírali na doživotí do konce života a pak jsou sami strašně překvapení když zapomenou na razítko od doktora.

O cyklistech je všeobecně známo že prasí a motorkáři že jsou dárci orgánů. Obě tyto skupiny mají krom jedné stopy společné i malé zastoupení čistě dopravní funkce ve srovnání s automobily. Dostupné samohybné kočáry zkrátka ovládly osobní dopravu. Bez dotací, bez kvót a bez nařízení, jenom tím že ve většině případů jsou prostě nejlepší. Jednoduše není tolik těch, co mají motocykl čistě k dopravě oproti těm, co mají motorku, protože chtějí mít motorku a i kdyby zítra někdo vynalezl teleport stejně se své mašiny nevzdají. Jenže kořen, co má nějaký prskolet na to, aby se dostal ráno na šichtu má pramálo společného s těmi, co se rozmáznou někde u Buchlova.

Úplně stejně to to u cyklistů, je zde velký podíl těch, co si chtějí užít jízdu o proti těm co se chtějí pouze někam dostat. Ta jízda pak samozřejmě podle toho vypadá. Na rozdíl od motorek jsou kola kůl in eko bio organická, takže o aktivisty není nouze a kde jsou aktivisti tam se dojí rozpočet a kde se dojí rozpočet tam jsou aktivisti. Přitom situace není nijak dramatická a většina rozčilování je úplně zbytečná. Kdo chce opravdu vidět prasící cyklisty ať navštíví Amsterdam nebo Kodaň či jinou meku cyklofanatiků.

Asi nejoblíbenější téma ve spojení s cyklisty je přechod pro chodce. Co tam má co dělat, nejlíp kdyby byl povolený odstřel. V zákoně není vůbec nic, co by zakazovalo vjíždět na pozemní komunikaci či jí přejíždět v místě kde je přechod vyznačený. Dokonce jsou místa kde se „jezdí po přechodu“ i s autem, například proto že v místě přechodu ústí účelová komunikace. Co cyklista na přechodu nemá je přednost. Teda oni jí vlastně nemají ani chodci, „pouze“ je řidič nesmí ohrozit ani omezit a má povinnost snížit, zastavit a tak dále. Že řidiči tuto povinnost velmi často nedodržují to je věc jiná. Pumpičkářskou praktiku zastavit, rozhlédnout, přejet zákon nezakazuje koneckonců ani není důvod proč by měl cyklista zdržovat provoz strkáním kola přes přechod. Pokud nemůže bezpečně jet tak slast musí, ale jinak ať na to šlápne a zmizí.

Podobně jako řidič nemá zakázáno jet po přechodu nemá ani chodec paušálně zakázáno přecházet přes silnici. Je spousta míst kde přechody nebyly nejsou a nebudou. Lidé tam chodí přes silnici i po silnici a vše funguje. Chce to jen trochu ohleduplnosti a navzájem se neohrožovat. Jenže přesně to se v honu na tachometry a vytrácí. Zákon má jasno: chodec nesmí vstoupit před vozidlo tak aby donutil řidiče prudce brzdit, ale pokud už tam je nesmí ho řidič ohrozit. Toto platí i pro manévrující vozidla a libovolné další překážky. Neexistuje nic jako právo přejet cokoli co je na silnici kterým se někteří snaží omlouvat svou bezohlednost. Právě naopak existuje povinnost chovat se tak abych nikoho nepřejel a tato povinnost platí i když ten druhý něco porušuje.

Zrovna jako vozidlo na hlavní má přednost bez ohledu na stav jeho lékárničky nebo tachometru, tak i před ožralou musím zastavit a počkat až se zvedne. Někdy se nezadaří a pak je to na mozkovém myšlení orgánů a kličkách pojišťoven. To jsou ty známé paragrafy o předvídání a přizpůsobení. Ani by tam nemuseli být, předvídat je totiž naprosto přirozená součást pudu sebezáchovy. Nevím kolik bych měl na volantu zářezů, kdybych nepředvídal, možná by jich nebylo až tak moc, protože místo ježdění bych jen vyklepával plechy. Na proti tomu bez plechů nemít pud sebezáchovy a dostatečně nepředvídat tak ujedu po městě asi 50km. Zhruba tolik mi vychází na jednu vážnou situaci typu nedání přednosti, která by pro mě nejspíš dopadla špatně pokud bych s chybou toho druhého nepočítal. Co je platné že 99% řidičů zvládá kontrolovat vozidlo i sebe, když pak narazíte na nešťastníka co omylem točí s volantem zrovna v okamžiku kdy si spletl pedály.

Jízda po chodníku to je jiná, podle zákona se po chodníku jezdit nesmí i když definice chodníku v zákoně poněkud chybí. Denně lze vidět na chodnících všechna možná vozidla. Opravdu všechna, městapáckou oktávku cestou z oběda nevyjímaje. Nejčastěji jsou to vozidla jednostopá a bezmotorová, jednoduše proto že k tomu mají nejvíce příležitostí. Nicméně tam kde to okolnosti umožňují si motoristé s cyklisty nezadají a s vjetím na chodník příliš neváhají. Hloupé je že většina chodníků nemá potřebnou únosnost a na rozdíl od kola či koloběžky je auto poškozuje.

Vyhazovat cyklisty ze všech chodníků je poněkud dvojsečné. Zaprvé jako motorista jsem raději pokud jede po prázdném chodníku, než když ho mám předjíždět na silnici. Jako chodec ho sice vidím raději na silnici, ale pokud se chová slušně tak mu nedělám naschvály. Ono by se totiž mohlo snadno stát, že se najde aktivní blbec vezme dopravní značku a na milý chodník pošle všechny cyklisty z okolí. To není žádné sci-fi to se stává. Z pohledu cyklisty volím silnici, proč se dobrovolně motat mezi chodci, pokud to jde jinak. Patrně nejvíc cyklistů na chodníky dostává takzvaná cyklistická infrastruktura, která často končí právě chodníkem a pokračovat po silnici může znamenat hodit to přes svodidla, koleje a výživnou čtyřproudovku k tomu.

Pro zákazy vjezdu, příkazy a jednosměrky platí to stejné co pro chodník. Míra porušování je přímo úměrná výhodám a nepřímo úměrná riziku, zvolený dopravní prostředek na to nemá vliv. U jednosměrek nelze nezmínit cykoobousměrky. Zaprvé nechápu, proč pouze cyklo, proč tam nemůže třeba moped? Teda chápu je to tím, že je vymysleli cykloaktivisti spolu s cykolfanatiky a pro tuto kombinaci je cokoli s motorem úhlavní nepřítel a ani elektrokolo jim nedá klidně spát. Za druhé v leckdy se jedná o důmyslnou past. Přesně podle pravidel se tam můžete nechat srazit protijedoucím vozidlem, případně si odvést suvenýr na kapotě, protože v některých místech se vyhnout zkrátka nedá.

Cyklostezky to je kapitola sama pro sebe. Dají se na tom nahonit politické body, zviditelní se spousta aktivistů a v neposlední řadě se v tom dá utopit spousta peněz. Někdy se po tom dá i jezdit většinou ale ne. V praxi se málo kdy jedná o smysluplné stezky pro cyklisty. Většinou jde o stezky pro pěší a cyklisty někdy i dopravní obsluhu. Podle toho, jestli stezka vznikla legalizací jízdy po chodníku nebo byla značka osazená na účelovou komunikaci. Typická „cyklostezka“ je tudíž jako superdrahá dálnice kde je na každém kilometru kruhový objezd, na kterou mají povolený vjezd traktory i v protisměru a která vede od řeky bez mostu do prostřed pěší zóny. Jako bonus se stezky v zimě neudržují, takže zatímco silnice je druhý den suchá tak u stezky čekáte na oblevu.

O jejich kvalitě svědčí i fakt že byl do zákona dolepen paragraf který ukládá povinnost těchto stezek používat. Na rozdíl od chodců, kteří neschůdný chodník v zákoně ošetřený mají u stezek zmínka o nesjízdnosti chybí. Takže v případě nesjízdné stezky smí cyklista jet po silnici až k místu, kde takový zmetek začíná, následně by měl podle zákona sesednout a jakožto chodec nemající schůdný chodník převést kolo do protisměru a tam ho po silnici tlačit.

Zkrátka podle zákona se dá vyhýbat pokutám ovšem těžko normálně jezdit. Na to je třeba vzít i rozum a ohledy. Vybržďováním, ostřikováním, vytlačováním a blokováním se dá akorát poskytnout munice různým zklidňovacím aktivistům, kteří pak s velkým gustem a za naše peníze zkomplikují dopravu nám všem.

22.04.2018 Klokan

Související články: