Půlstoletí očima Bohumila Doležala

Featured Image

Jak bylo, proč je tak, jak je… A co bude dál?

Úvodem si neodpustím alespoň symbolicky vzpomenout 47. výročí okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy. Jistě, je to všechno dávno, dnes je jiná doba, jiný svět. Nebo není? Co se vlastně změnilo? Známe vůbec historická fakta? Dokážeme si je uvědomit v souvislostech? Jak historie ovlivňuje přítomnost a lze z ní usuzovat na budoucí vývoj?

Odkazuji na krátkou a čtivou esej politologa Bohumila Doležala s názvem Rozvrat České demokratické politiky (sepsanou pro Svobodné fórum v létě 2015). Jak název napovídá, osmašedesátý není nosným tématem. Je však jedním z východisek při hledání příčin nedobrého stavu současné naší společnosti. Autor vychází i z dalších dějinných událostí a vztahů, v nichž namnoze aktivně participoval. Vzhledem k rozsahu pojednání se jich však pouze letmo dotýká, čímž provokuje zvědavost a nutí k hlubšímu zkoumání. Právě v této poloze shledávám potenciál Doležalova textu a proto jej také doporučuji pozornosti zdejšího váženého čtenářstva. V heslech nás chronologicky čeká zhruba následující:

Časopis Tvář, Charta 77 a „ineditní sborníky“ na pozadí normalizace, Demokratická iniciativa v uvolněných osmdesátých jako předvoj vítězného listopadu, Sametová revoluce, politický pluralismus a návrat z ruského vandru, Prognostický ústav, (ne)vypořádání se s minulostí, všeobecná nedůvěra v politiku, OF, ODS, neúspěch havlovského disentu v politickém střetnutí s Klausem, převlékání kabátů, ČSSD, příčiny a důsledky absence středové politické strany, mediální manipulace, třídní boj levice s pravicí, oposmlouva, prorůstání ekonomiky a politiky, klientelismus,  velká Babišova protikorupční revoluce (proti těm, co nám pětadvacet let vládli, nemakali a kradli) aneb sám sobě kmotrem, Pražské jaro 2012, revoluční rok 2013 a zúčtování se „Starými pořádky“ polistopadové První demokratické České republiky, vznik Druhé České republiky coby republiky dvou mužů, autokracie, oligarchie, buranokracie, absence funkční demokratické politiky a svobodných médií, iniciativy Vraťte nám stát a Rekonstrukce státu, demokratická alternativa, pokus o nezávislou a kritickou názorovou a informační platformu, Klub na obnovu demokracie, Svobodné fórum.
Závěrečnou metodickou poznámku Bohumila Doležala si dovolím připojit nekrácenou v původním znění, cituji:

„Milí čtenáři, nejsem schopný ani kompetentní stavět před někoho „konkrétní úkoly“. Uvedl jsem příklady. Zkoušejte něco podobného dělat ve svém okolí, nebo se přidejte k iniciativám, které už existují. Demokratické pořádky se uskutečňují tím, že někdo demokracii takříkajíc provozuje v praxi, často třeba jen v maličkostech, ale soustavně a usilovně. Česká demokracie leží dnes na ulici, bezmocná, opuštěná, vydaná napospas nezodpovědným manipulátorům. Rekonstrukce státu se neobejde bez vaší účasti. Nečekejte na někoho, kdo vám vymyslí „konkrétní úkoly“. Nečekejte, až vám nějaké nezodpovědné ambiciózní individuum, nějaký falešný mesiáš strčí pod nos váš údajný smysl života. Smysl vašeho života i „konkrétní úkoly“ jsou váš problém. Od toho jste na světě.“

Tato výzva budiž i mým poselstvím a pobídkou k zamyšlení a diskusi. Z jakých zdrojů čerpáme informace? Považujeme je za nezávislé? Za objektivní? Je principielně možné, aby média byla nezávislá a objektivní? Umíme získané informace podrobněji kriticky zkoumat? Proč bychom tak měli činit, jaký to má význam? Dokážeme o nich věcně diskutovat? Máme s kým? Co taková diskuse přináší? Reflektuje (nejen) historické souvislosti? Jak hodnotíme status quo? Nedostáváme se v hodnocení do vnitřního střetu jakéhosi „vyššího dobra“ a vlastního sobeckého zájmu? Jak se s ním dokážeme vypořádat? Nejsme-li spokojeni, očekáváme změnu? Umíme ji pojmenovat? Je možné jí reálně dosáhnout? Neusilují o totéž mnozí další, k nimž bychom se mohli připojit? Jsme schopni a ochotni se na tom všem aktivně podílet? Má to význam? Kde bychom měli začít?

Zodpovězení některých otázek bude možná složitější, než se na první pohled zdá. Ostatně i debata pod původním článkem na SF dává tušit, že každá barva v nekonečném příběhu našeho žití mívá mnoho různých odstínů. Věřím však, že je lepší vydat se nesnadnou cestou, než zůstat sedět s rukama v klíně. Abych se oklikou vrátil na začátek: každý sklízí setbu svou. V očích svých jako druhých. Dnes i před lety. Jaké bude naše společné zítra?


30.8.2015 SPr

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
112x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017