Jsme často označování za ultramotoristy (tak nám říkají cyklofašisté na těch jejich pornowebech) a petrolheady (tak si říkáme sami) a já se nyní pokusím tuto image oslabit nenápadnou a nekomerční prezentací projektu jednoho našeho čtenáře. Jeho záměr totiž sloučil dva zdánlivě protichůdné cíle.
Vede k lepšímu využití existujících vozidel (a tím pádem ke snížení jejich absolutního počtu) a současně zlepšení mobility zájemců, kteří se k projektu připojí.
Někdy také bývám facinován situací, která se kdysi odehrála v mém blízkém okolí a která rezultovala v situaci, kdy babička měla v bance prachy na účtě a současně si vnuk bral u téže banky spotřebitelský úvěr. Banka tedy fungovala pouze jako stroj na počítání peněz a poskytovala formální rámec situaci, kdy by se prostě oba dohodli a předali peníze sami z ruky do ruky. V reálném životě nastává mnoho situaci, kdy bychom získali prostou bilaterální spoluprací, ale z nějakého důvodu raději krmíme establishment a jeho instituce.
Stránky najdete zde. Jejich obsah je v podstatě samovysvětlující. Umožňují sdílení automobilů, které momentálně nepotřebujeme (a nechceme je prodat) s lidmi, kteří je momentálně potřebují, ale nechtějí si žádné auto kupovat.
Web umožňuje:
– nabídnout své auto k zapůjčení
– umístit poptávku na automobil
– zapůjčit si auto
– obsahuje vzorové smlouvy o pronájmu
Jistě, existují různé car-sharingové projekty, jenže jsou často pod kontrolou zelené ideologie, napojeny na veřejnou dopravu nebo dokonce v nich mají podíl města. To nikomu reálnou mobilitu nezaručí, naopak, je to jen další páčka v rukou dopravně-sociálních inženýrů, kdy nastrkují auto tam, kam nemůže kolo ani autobus. Projekt se mi líbí, dokonce by mohl pomoci oslabit hegemonii, kterou nad individuální automobilovou dopravou buduje stát. Majitel automobilu je totiž z hlediska státu výborná dojná kráva, musí nakupovat různé služby a platit různé skryté daně i v případě, že jeho auto stojí. Například STK, emisní testy, povinné ručení anebo výpalné, které se nazývá „příspěvek do garančního fondu“ a které musí nebohý motorista platit, pokud zcela v souladu se zákonem sice neprovozuje svoje vozidlo po veřejných komunikacích, ale současně neplatí pojištění odpovědnosti za škody z provozu vozidla. Pro toho, kdo ujede se svým autem málo kilometrů, protože například nemá po část roku potřebu jezdit, nemůže jezdit z nějakých zdravotních nebo „právních“ důvodů, případně má aut vícero, se pak díky těmto poplatkům majícím charakter fixních nákladů jeden ujetý kilometr velmi prodraží.
Potenciální problémy pak spatřuji v poněkud nejistém právním postavení nájemce za situace po 19.1.2013, kdy vstoupí v platnost právní úprava známá jako „objektivní odpovědnost provozovatele za dopravní přestupky“, ale to je podle všeho pouze dočasný problém. Dále bude jistě zatěžko vypořádat se s majetnickým vztahem některých jedinců k jejich vozidlu, kdy by raději pronajali jinému heterosexuálovi manželku a dceru, nežli naleštěnou Škodovku.
Uvidíme tedy, jak celý záměr bude fungovat a jeho provozovateli držíme palce.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)