„Půjčit“ či nepůjčit, to je oč tu běží!

Featured Image

Jak je v případě mojí maličkosti běžné, opět mne nadzvedl jeden intelektuál. Jmenovitě to byl pan politolog Bohumil Doležal. Ve svém článku pojednávajícím o eventuální „půjčce“ Mezinárodnímu měnovému fondu, klade totiž pateticky řečnickou otázku: „…proč se např. v zápalu diskuse nikdo nepokoušel vyčíslit, kolik peněz jsme od vzniku EU z Bruselu vyždímali?“

Jedná se opětovně o klasický intelektuálsko-novinářský trik. Položí se řečnická otázka a na základě použité slovní zásoby (sloveso „ždímati“) se čtenářům podsouvá dojem, že Čechům slouží Evropská unie jako něco, co silně připomíná dojnou krávu. Současně se (oprávněně) předpokládá, že lehkověrný čtenář nepůjde a podsouvaný názor si neověří. O tom, že by to udělal pan autor, o tom nemůže být řeč a učinil-li tak, pak svá zjištění čtenářům z pochopitelných důvodů nepředkládá. V tomto konkrétním případě by se totiž stal mistrem světa v řezání větve na které sedí.

Pan politolog Doležal mne inspiroval k tomu, abych si zjistil, jak se věci mají.

Hrubý domácí produkt v roce 2010  činil 3 775 miliard korun v běžných cenách, jak se o tom můžete přesvědčit  zde.

Z této stránky se dozvíte, že od našeho vstupu do EU, do roku 2011 ( tedy za sedm let) získala Česká republika 401 miliard korun na dotacích ze strany EU. Tyto úhrnné dotace za sedm let tedy činily 10,6% hrubého domácího produktu v jediném roce 2010.

Ale pozor, ze stejné stránky se dozvíte, že současně zaplatila Česká republika na platbách do rozpočtu Evropské unie celkem 239 miliard korun, čímž čistý profit za dotyčných sedm let klesl na 162 miliard a tedy na 4,3% HDP za jediný rok 2010.

Po „půjčce“ shora uvedených devadesáti miliard by následně profit plynoucí z našeho členství klesl na sedmdesát dvě miliardy a tedy na 1,9% HDP v jediném roce 2010.

Takhle tedy v reálu vypadá ono páně Doležalově „ždímání“ EU ze strany České republiky. Jestliže  vás tedy argumenty pana Doležala ovlivnily a shledáváte je logickými, stáváte se pro změnu mistry světa ve skoku na špek.

Možná , že se divíte (ale spíše ne), proč v tomto kontextu tak zarputile uvádím výrazy „půjčit“ a „půjčka“ do uvozovek. Je tomu tak proto, že jen absolutní naivka by se snad domníval, že z této „půjčky“ uvidíme někdy zpět byť jediný halíř, o nějakých úrocích vůbec nemluvě.

Věci se totiž mají tak, že Mezinárodní měnový fond si dělá dluhy na to, aby bylo na zaplacení alespoň úroků z dluhů Řecka (a dalších států), aniž by byla učiněna jakákoliv opatření k tomu, aby dotyčné státy byly schopny dostát svým závazkům vlastními silami. Kde MMF hodlá splašit peníze na splacení dotyčné zaťaté sekery, o tom jsem dosud nikde neslyšel ani tu nejmenší zmínku.

Že ta opatření ke splácení vlastními silami nikdy učiněna nebudou, na to můžete vzít jed. Dotyčné vlády totiž nikdy nebudou schopny pod  tlakem svého eurosocáčem rozmazleného občanstva dostatečně důrazná opatření přijmout. Přesvědčila mne o tom jedna až tragikomická televizní reportáž z odborářské demonstrace v Athénách. Zpovídali páni redaktoři jednu soudružku odborářku proč demonstruje, při čemž dotyčná věděla kdo ji zpovídá. Její odpověď dostala do kolen nejen mne, ale celou naši rodinu. Ona totiž demonstrovala proto, aby jednou nedopadla tak, jako chudí důchodci v České republice!!!!  Stačí? Obávám se, že podobné názory budou v Řecku, ale i jinde dosti převládající. Půjčit nebo nepůjčit? Co myslíte?

Dotyčné státy, ale i dotyčné finanční instituce se chovají naprosto shodně, jako někteří naši vzdělaní a racionální spoluobčané. Naberou si půjčky na dovolenou, vánoční dárky a další nezbytnosti, aniž se starají o to, jak je jednou splatí. Nejsou-li schopni splácet, vezmou si jinou půjčku na splácení té první a tak stále dokola, až konečně nejen, že nejsou schopni splácet, ale není už ani kde a z čeho si půjčovat a celý systém se zhroutí. Evropská unie dopadne stejně.

Na úrovni občana uznávám za nezbytný pouze jediný druh půjček – hypotéky na bydlení mladých lidí. Někde totiž žít musí a málo kdo z nich má dost peněz na to, aby si bydlení pořídili za hotové. Jakékoliv půjčování na spotřebu naprosto vylučuji i kdybych měl zrušit vánoce a dovolenou strávit u rybníčku Brčálníku za městem. Státy by se měly chovat stejně.

Cože? Že bych slyšel skandování „kdo-za to-může-kdo- za to- může“? Viníků je celá hromada. První na ráně je „eurozóna“ sama. Jen málo lidí si totiž uvědomuje, že členové eurozóny byli zbaveni možnosti provádět vlastní monetární (peněžní) politiku. Co by udělal stát, který by tuto možnost měl a začal se dostávat do podobné, jak to říci slušně, no dejme tomu do podobné špatné situace. No přece devalvoval by vlastní měnu!  Následkem toho se zdraží a následně omezí dovozy. Zvýhodní se export, což zvýší výrobu, zaměstnanost a daňové výnosy a v konkrétním případě Řecka by to ještě zvýšilo jeho  již tak dost vysokou turistickou atraktivitu.

Jenže právě tuhle možnost provádět vlastní monetární politiku Řecko,  jako člen eurozóny, nemá. Tu za něj dělají moudří pánové v Bruselu a Frankfurtu a to jednotně pro všechny státy platící eurem a co je vhodné pro Německo, nemusí být nutně vhodné pro Řecko.

Dalším viníkem jsou ti, kdo jsou ochotni již tak beznadějně zadluženému dlužníkovi půjčovat i dál. Opakuji otázku. Co myslíte? Půjčit nebo nepůjčit?

Dalším v řadě viníků jsou neodpovědné vlády dotyčných států. Jenže, neodpovědné vlády jsou nutným důsledkem neodpovědné volby neodpovědného voliče, slyšícího na neodpovědné sliby chimérických buřtů bez práce.

No, co budeme chodit tak daleko! Jen si vzpomeňte na: „Prostředky budou“  ( jistý Vladimír Špidla, druhdy předseda vlády a jisté levicové strany). Nebo: „Státní dluhy se neplatí“  (jistý prostorově výrazný emeritní komunistický velkohospodský a později rovněž předseda vlády a téže levicové strany).

Co je praktickým důsledkem  takovýchto názorů a postojů?  Například takovýto vývoj státního dluhu.

 
Upozorňuji, že se nejedná o graf objemu státního dluhu, ale graf rychlosti jeho růstu. Barvičky jsou doufám srozumitelné a vše bylo čerpáno z blogu pana Marka Bojanovského, kde se dozvíte i další podrobnosti.

Pokud vás ale zajímá skutečný objem peněz, které nám a našim dětem bude jest uhraditi, jak rychle tento dluh v absolutních hodnotách narůstá a další údaje, obraťte se sem. Jste-li však odpovědným člověkem slabší povahy, doporučuji pro jistotu před spuštěním panáka něčeho silnějšího.

„Půjčit, půjčit“  skanduje současný víkendový předseda téže levicové strany, za jehož ministrování na dotyčném ministerstvu financí rostl státní dluh nejrychleji (státní dluhy se přece neplatí a prostředky budou), ale zato se odpouštěly daně  v řádu  desítek milionů komunistickým zbohatlíkům a emeritním estébákům (viz zde nebo zde), při čemž následně dotyčný emeritní estébák  z vděčnosti uspořádá jeho velkoobjemovému šéfovi gratis slavnou svatbu, atd.

Panebože, jak krátkou máme paměť! Naivní voliče této „sociální“ strany neodradí ani to, že současný soudruh předseda vlastně nestrávil v občanském povolání ani jediný den, jak se můžete přesvědčit zde, to jest na stránkách strany jeho rodné. Podle těchto promoval v roce 1995 a v roce 1996 již seděl v parlamentu. Zlí jazykové sice v jakési internetové debatě  tvrdili, že v době mezi promocí a usednutím v parlamentu sepisoval psy na jakémsi místním úřadě v jakési moravské vísce, ale já to považuji za pomluvu. Tak hluboko by soudruh Nedělka, pardon, Sobotka nikdy neklesl.

Takže tento pán nevyprodukoval pro tento stát a tuto společnost ani jedinou korunu. Naopak, svými  daněmi jsme zaplatili jeho právnická studia, svými daněmi platíme jeho plat politika a jejich daněmi budou jednou naše děti  platit jeho politickou penzičku, která bude zaručeně vyšší, než ta jejich vlastní. Na oplátku nás ale tento právník bez praxe a finančník  leda z leknutí dokázal zadlužit až po uši nejvyšší dosud zaznamenanou rychlostí.

I přes všechno výše uvedené vůbec nepochybuji o tom, že jeho strana zvítězí v příštích volbách a to s velkou převahou. Slíbili nám přece „jistoty“ a jestli je to na dluh, to nás přece vůbec nezajímá.
 Po nás potopa!

Takže bych nad nějakými Řeky neohrnoval nos!

Co bude následovat? Další o čem nepochybuji je, že se vláda nakonec rozhodne dotyčných devadesát miliard odevzdat. Zdůrazňuji, odevzdat, nikoliv půjčit. To může nastat dvojím způsobem. Dotyčný obnos bude odepsán z devizových rezerv centrální banky. Nevím sice, jak velký rozdíl panuje mezi objemem devizových  rezerv a objemem naší vlastní měny v zahraničí, ale minimálně při opakování tohoto triku se může stát, že koruna ztratí jednoho dne svou konvertibilitu. Měna je totiž konvertibilní pouze tehdy, disponuje-li národní banka dostatečnými devizovými rezervami k tomu, aby skoupila veškerou národní měnu pohybující se mimo hranice dotyčného státu. No, jak by se vám líbil institut devizových příslibů, pamětníci? Co vy na to?

Řešení druhé, centrální banka nemusí jako nezávislá entita rozhodnutí vlády respektovat a odmítne se z devizových rezerv vydat. Dotyčných devadesát miliard si tedy vypůjčí vláda, plánovaný deficit sto čtyři miliardy na příští rok naroste na jedno sto devadesát čtyři miliardy a tohle občane zaplatíš na daních. Tak co? Líbí, líbí?

Ono kolem té „půjčky“ existuje více otázek. Proč má na příklad  v přepočtu na hlavu zaplatit český občan dvakrát víc, než občan polský? Domnívám se, že znám odpověď.

Otevřete si tohle a trochu si s tím pohrajte! Zjistíte několik zajímavých věcí.

Především to, že zcela vyjímečně mají soudruh Nedělka and his  Red Revival Band pravdu. Při vší té hrůze je skutečně náš státní dluh v poměru k HDP jedním z nejnižších v Evropě. Naprosto scestný je však závěr, který z tohoto faktu rudí bratři vyvodí. Náš dluh je jedním z nejnižších v Evropě, neexistuje tedy důvod, proč se nezadlužit ještě víc. To jsem prosím slyšel (trochu zaobaleněji vyjádřeno) od dotyčného v nějaké televizní debatě na vlastní uši.

Dále zjistíte, že státní dluh Polska je zhruba dvakrát vyšší (opět v poměru k HDP), než ten náš. Že by tohle byl důvod našeho dvojnásobného příspěvku při přepočtu na hlavu? Zcela by to odpovídalo myšlení činovníků  SESR, tedy  Svazu evropských socialistických republik! Ten, kdo hospodaří (alespoň relativně) trochu lépe, zaplatí více než ten, co hospodaří hůře a ten co hospodaří nejhůře, ten od těch ostatních dostane. Pan politolog Doležal tenhle super-socáč  skrývá za otřepaný výraz „solidarita“.

Vždyť daňová politika vůči jednotlivým občanům je úplně stejná!

Leč dosti již hudrování, blíží se Silvestr, tak něco veselejšího! Vyprávěl se za komunistů následující vtip. Jaké že jsou dvě fáze budování socialismu? V té první  se zápolí s potížemi růstu, kdežto v té druhé se bojuje s růstem potíží.

Já vím, že vám to nepřipadá nic moc, ale „potíže růstu“ byla oblíbená fráze novinářských šmoků, kterou se omlouvalo vše. Nedostatek, mizerná kvalita popřípadě úplná absence celé řady zboží v civilizovaném světě zcela běžného. Nedostatek, mizerná kvalita  popřípadě úplná absence celé řady služeb a tak dále a tak dál.

No a teď si přečtěte tenhle úvodník jiného retardora. Dozvíte se mimo jiné následující:

„…Uplynulých dvacet let, která přinesla nebývalý rozmach, totiž stálo výhradně na úspěchu Unie. … většina zdejších pozitivních kroků přišla pod tlakem či inspirací z Unie… tentokrát už pravděpodobně nebude udržitelná dosavadní politika, že Unie za nás vše vyřeší a my se s tím bez nákladů svezeme… Věřme, že názor přehodnotí, (názor předsedy vlády na poskytnutí půjčky – poznámka autora)  protože pokud by se k ostatním zemím přidal, bude to ta nejlepší investice do budoucnosti, kterou jsme tady za dlouhá léta udělali …“

Tedy, oněch dvacet let „úspěchů“ je výhradní zásluhou Unie, vše za nás vyřešila, vše za nás zařídila a vy i já jsme se pouze „vezli“.  A po těch dvaceti letech „úspěchů“?

„…Evropská unie bojuje o přežití, což znamená, že o přežití bojujeme i my…“ , a dál: “….Ony miliardy totiž nebudou dány Řekům či Španělům, ale pomohou přežít Evropě, jejíž jsme součástí….“

Sakra, po dvaceti letech úspěchů bojuje o přežití jak Evropa, tak my?  Že by ten shora uvedený prastarý fousatý vtip byl stále aktuální? Logické by to bylo, podobný systém, podobné výsledky.

Takže přeju šťastné a veselé a nezapomeňte: Levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky!


22-12-2011  Katoda
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
96x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:55
D-FENS © 2016