Půjčil jsem si kolo - zpět na článek

„Jde o to, že pokud se 99% lidí na cestách řídí společnými pravidly, KDOKOLI se řídí jinými pravidly představuje ohrožení, protože se z pohledu těch 99% chová naprosto nevypočítatelně.“
S tím naprosto souhlasím. Můj sen. Teď mi jen prosím poraďte, kde ta pravidla, co 99% lidí dodržuje, jsou napsaná. Ano, nějaké zásady existují, ale jen kousek od hrany totálního chaosu přichází vliv systému, který to celé staví na hlavu.
Ten systém vynucuje něco jako Zákon o provozu na pozemních komunikacích. Tedy tvrdí to. Dneska řidič neřeší, že se musí primárně domluvit (a pak jde na silnici cokoli), ale to, že musí dodržovat pravidla, co říkali ve zprávách a policajti v autoškole. Včera nebo kdy se prý všude měřilo, všichni se to museli dozvědět. Jo tak takhle se dělá bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Magické zpomalovací čáry na zemi. Není se co divit, že ten systém padá lidem na hlavu a chovají se za volantem absurdně. Najednou je čím dál větší problém se domluvit, třeba zkuste si projet Blankou +10km/h. Ne, nesmíte, protože čáry na zemi, takže se předjíždí na tempomat, a kurevsky si počkáte.
Jedním z vedlejších projevů je podle mě trojblik. Ta věc nemá vůbec existenční důvod. Znamení o směru jízdy dám před zahájením manévru (protože mám čas se ještě kdyžtak znovu podívat), pak manévr provádím, nevím, jak dlouho ten pruh budu měnit, však mě nikdo snad nehoní, no a pak, až se hezky usadním a všem bude jasné, co jsem to provedl, je čas ten blinkr vypnout. A pokud chci blikat jinak, třeba kvůli cyklistovi jen krátce bliknout, pak to taky chci mít pod kontrolou. Koupil jsem si před rokem „nové“ auto a můžu se z toho posrat. Při první cestě jsem blikal jak vánoční stromeček, protože jsem si myslel, že to vypnu tak, že dám blinkr na opačnou stranu. Žůžo, nesnáším tu věc, nikdy (27/30 případů) nestihnu změnit pruh na dálnici za 3 bliknutí.
Tempomat tam spadá taky. Ale tempomaty umí být rozumné a zrychlit.
Pak máte Poláka, který jede, jak se má (papíry v cajku, policajti v cajku), nedá „oranžovou“ na přejezdu a potká závoru. Nemá primárně cíl se domluvit, kdy by mu došlo, co se právě děje, a že jedoucí vlak má signalizaci, že přejezd je prázdný, a tohle je kurva průser. Ne, řeší, že tohle je průser, protože málem prorazil závoru.
To dítě má k autě respekt. Když ho posadím na silnici (bůh mě chraň), okamžitě se samo začne ptát, jaká pravidla tam platí. Ví, že jsou, a je nutné je dodržovat. A taky ví, že u nás na samotě policajti nejezdí. Ale lesníci a turisti jo. Pro začátek se spokojí s variantou zastavit, blbě se usmívat a ono to klapne, ale jakmile se vypraví dál, ta pravidla si najde samo od sebe, bude se ptát, číst, studovat youtube, co já vím. Jsem si naprosto jistý, byť si netroufám takový experiment provést, že to proběhne relativně bez problémů. Já po autoškole poprosil strejdu, ať se mnou jezdí, byl to vopruz jaxfiň, je to namyšlenej zmrd, ale naučil mě několik zásadních věcí. Třeba oční kontakt. „Nevím, jestli tam můžu vjet, a je to dokopce, třeba mi to chcípne, nevím, kolik místa potřebuju…“ „Potřebuješ vědět, že tě vidí, a víš, co děláš. Jestli mu tam vjedeš blbě, uvidí tě, a zabrzdí. Neposere se z toho. Ale jestli tě nevidí, chraň tě bůh tam vjet.“ To je domluva, žádné mám/nemám přednost. Nebudu mu tam vjíždět schválně, nejsem kokot a nechci dostat přes hubu (a kolikrát bych mohl – tohle policie snad nepostihuje, pokud nedojde k nehodě, vůbec – párkát pozorováno společně s příslušníky bez reakce), ale vím, že můžu, protože už ví, co tam provádím. Pokud ví.
A vedle toho se dítě dozví po policii, že musí dělat tohle a tamto, aby nedostalo pokutu. Ospalej řidič, nemocnej řidič, cajk. Zhulenej či ožralej řidič okamžitě flastr. Ten rozum, že když je mu blbě, za volant nesedne, musí mít samo – ne že má právo tam jet, protože má kurva kartičku.

Jsem na to kurva nasranej, protože to z lidí dělá debily. Na silnici je problém se domluvit, význam zipování lidem nedochází a zipují špatně (ale zipují, díkybohu), parkování na modrý špatně, ale parkování vedle v křižovatce nebo na trávníku cajk. Nevjet do plné křižovatky je pořád problém. V tomto právním státě skutečně platí určitá pravidla, ale nejsou nikde napsaná, a jsou velmi děravá. Když víte co a jak, pravidel pro vás platí ještě mnohem méně. To je systém napíču. A bude hůř.