Psychokriminál s.r.o.

Featured Image

Nějak už mne neudivuje, že mne v našem banánistánu už nic neudiví. Ale jsou výjimky. Jednu takovou, sledovanou z první řady a naživo Vám zkusím nastínit.

Kdysi (tím myslím před Velkým Sametovým Podvodem) jsme mezi mnoha lékařskými obory měli i psychiatrii. Jako u všech ostatních (vědních) oborů i zde platilo, že Sovětský Svaz je náš velký vzor a podle toho to v příslušných léčebnách vypadalo, odhlédneme-li od toho, k čemu jinému se psychiatrie používala. Tedy k perzekuci, k odkládání nepohodlných osob, které nebylo politicky vhodné zavřít rovnou, k pokusům s novými léky (ukradenými na západě) a tak podobně. Toto už prý u nás není, protože máme lékaře nové, neotřelé, myslící svěže, co ne a ne odejít. A také máme DETENČNÍ ŘÍZENÍ, což, jak se sami dočtete, je věc úplně jiná a neškodná. Vezměme si tedy onen příklad praktického použití psychiatrie. Na Hippokrata zapomeňte, ten u toho nebyl.

Bylo nebylo, šla slečna, 28 let stára, 10.10.2011 do restaurace a neudělalo se jí volno. Podle pozdějších, dobře utajovaných údajů to byla lehká srdeční příhoda. I zavolala si RLP. Nicméně, průvodní jevy se nezdály personálu restaurace a tak mimo tento děj přičinlivě zavolal městapo. Toto se hbitě dostavilo na místo v osobách str. M. Egemaiera (1857) a str. J. Vevery (2136). Čačtí strážníci vyhodnotili rozdíl ve svojí společné tělesné hmotnosti a hmotnosti dámy ve svůj prospěch a rozhodli se, že budou postupovat tvrdě ale spravedlivě pyčo. Výsledkem byla nasazená pouta, několik modřin (dámy) a tržně zhmožděná rána o velikosti 5mm (sic!) na ulnární straně pravé ruky str. Egemaiera.  Jak se dostala pravá ruka statného strážmistra do blízkosti úst zadržené, nedokázal dotyčný vysvětlit a usnesení o Trestním stíhání za napadení úřední osoby takový detail neřeší. Mezitím dorazila RLP a převezla slečnu do nemocnice Na Františku. Protože se dotyčná byla agresivní (říkají strážníci) byla odtud převezena (po dohodě s lékařem – první lékař, všimněte si) na psychiatrické oddělení nemocnice Na Karlově.

Odbočíme. Říká se tomu detenční řízení a v zásadě jde o to, že jsou pacienti, kteří mohou být hospitalizování proti své vůli, případně nevědí, že jsou hospitalizováni, například proto, že nemají hlavu nebo nějakou jinou důležitou část těla. Tyto případy ovšem pomineme, jedná se o první verzi. Říká se tomu “řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče“.  Toto je dáno rozhodnutím soudu, v němž musí být vysloveno následující:

„Soud zahajuje řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče ve věci umístněného Adolfa Vylekaného.“

„Soud ustanovuje umístněnému Adolfu Vylekanému opatrovníka – JUDr. Janu Utajenou, advokátku se sídlem v Olomouci, Blanická 19 pro řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do ústavu zdravotnické péče a držení v ústavu zdravotnické péče.“

„K převzetí Adolfa Vylekaného do ústavu zdravotnické péče Fakultní nemocnice v Olomouci dne 6.3.2009 došlo ze zákonných důvodů, a to v souladu s ust. § 23 odst. 4 písm. … zák. č. 20/1966 Sb.,  o péči o zdraví lidu.“

Zdravotnické zařízení je tedy povinno do 24 hodin po hospitalizaci zpravit místně příslušný soud o nucené hospitalizaci a tento je povinen po výše uvedeném zahájení řízení do sedmi dnů od zadržení vydat rozhodnutí o propuštění nebo další hospitalizaci, tentokrát na dobu nejvíce tří měsíců, přičemž po dvou měsících musí zahájit přezkoumání. Důvody k nucené hospitalizaci jsou dány výše zmíněným zákonem, a jsou čtyři:

a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení
b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo
c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví 
d) jde-li o nosiče (nakažlivé nemoci).

Nicméně o předmětnou slečnu nikdo neprojevil zájem (krom soudního znalce přibraného vyšetřujícím komisařem) až do 21.10. Toho dne už to ošetřujícímu (je-li to to správné slovo) lékaři bylo hloupé, i nechal slečnu převézt do psychiatrické léčebny v Kosmonosech. Tím zdařile dvě mouchy jednou ranou zabil, páč při nové hospitalizaci je nutno zahájit NOVÉ detenční řízení a zbavil se horkého bramboru. Místně příslušný soud v Mladé Boleslavi ústy samosoudkyně JUDr. Jaroslavy Synáčkové tentokrát zareagoval a vydal rozhodnutí o zahájení (to se v Praze nestalo), ale to také na dlouhou dobu bylo poslední co vydal.

10.11.2011 se u primáře ústavu (MUDr. Richard Záleský, tel: +420 326 715 801, e-mail: richard.zalesky@plkosmonosy.cz) začaly rojit všetečné dotazy příbuzných co jako bude a stala se jedna z těch malých náhod, které nám tak zpestřují život. Samosoudkyni Synáčkovou osvítil duch svatý (nebo duch Grahama Bella) a rozhodla. Hned den potom (to byl pátek). Samozřejmě že o hospitalizaci, co taky jiného, do pytle, doktore, kurva to ste mi nemohli zavolat dřív, že má příbuzný? Ovšem mezitím v jednom z přátel slečny chytly saze a za asistence policie se dostavil do léčebny, že slečnu vyzvedne. A zhrozil se.

Místo mírně nasertivní a elegantní slečny jako žihadlo se dostavila šedavá troska, špatně se vyjadřující, přešlapující na místě, čas od času držená v klecovém lůžku, zkrouhnutá děsivým kokteilem Diazepamu, Rivotrilu, Apaurinu a několika dalších neméně zábavných psychofarmak, s fyzickým poškozením vzniklým při násilné aplikaci těchto látek. PO TŘECH TÝDNECH láskyplné péče lékařů, kteří, jak se vyjádřili, jednají v nejlepším zájmu pacienta, kterého pro jeho zdravotní stav není možno propustit. A to se podržte. Poslední věta ve zmíněném usnesení zní: “Pokud bude umístěný-pacient ze zdravotnického zařízení propuštěn, nebo udělí souhlas s hospitalizací, soud řízení bez dalšího zastaví. Rozhovor se zdravotnickými pracovníky se odehrával (takřka přesně) takto. PČR, která má bdít nad dodržováním zákona přihrávala lékařům.

– Slečnu není možno propustit.
– Proč to nelze?
– Protože soudkyně vydala rozhodnutí o zahájení řízení o převzetí do ústavní péče.
– Ale nevydala v zákonné lhůtě nutné následné rozhodnutí o převzetí do lékařské péče, takže slečna je zde bez zákonného důvodu.
– To nevadí, dokud nám to neřekne, pustit jí nemůžem.
– Takže když například zde za příslušníkem zaklapnou omylem dveře léčebny, bude se muset ven prostřílet, bo soudkyně nerozhodla?
– V tom je rozdíl.
– Jaký?
– U slečny soudkyně rozhodla o zahájení řízení.
– Ale po uplynutí zákonné lhůty toto pozbylo platnost.

GOTO bod 1

Toto je tedy v kostce a příkladu stav a účel naší klinické psychiatrie. Léčeny jsou pobočkou zadržovací vazby, metody v nich používané udělají kripla v podstatě z kohokoliv a těsná spolupráce se soudem zaručí beztrestnost. Samozřejmě, že jsou podnikány další právní kroky a troufám si říci, že ji je ani léčebna ani soudkyně do rámečku nedají. Ovšem mezitím bude pacientka vydána laskavé péči lékařů, kteří nepochybně jednají v jejím zájmu a ne v zájmu moci. Doufám, že tato péče nebude mít trvalé následky.

ismlouvy.cz/vice/detence.html
portal.gov.cz/wps/portal/…


19.11.2011 Yanek
 
 
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
122x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:55
D-FENS © 2016