Věřím, že čtenáře D-F také oslovil nejnovější nápad ministra vnitra Chovance, zavést novodobé pomocníky Policie z řad občanů ve stylu PS-VB. Nápad není nový, již se v polistopadových dějinách vyskytl a pocházel dokonce z pravicově konzervativních kruhů kolem lidí s modrým ptákem. Domnívám se, že je to věc, která nepochybně musí přijít s tím, jak establishment prostřednictvím policie (a někdy policie prostřednictvím establishmentu) usiluje o totální kontrolu nad občany.
Rozhodně se neobávám, že by rodící se PS-PČR měla nedostatek personálu. Vzhledem k národní kultuře bonzování, donášení a slídění bude v náborových místech nával jako kdysi v Petschkárně. Již nyní má policie rozsáhlou síť donašečů z řad obyvatelstva, většinou se jedná o spící informátory, kteří sami žádnou aktivní činnost nevykonávají, ale pokud jsou ze strany svého řídícího orgánu požádáni, sdělí nějaké informace ze svého okolí, například kdo si žije nad své poměry, stýká se s jinými lidmi apod. Výměnou za to dostávají drobné úsluhy, například zahlazení nějaké drobné zlodějničky, zjištění informací v policejních registrech, umazání bodů za dopravní přestupky, různé přímluvy na různých místech a podobně. Založení PS-VB by vedlo jen k tomu, že část z nich uskuteční coming out a navleče si pásky na rukávy.
V následujících řádcích se vrátím do svého dětství a vzpomenu na příslušníka PS-VB jménem Klimeš, který vykonával svoji záslužnou činnost na poli upevňování kázně a pořádku v našem okrsku. Dle ustavujícího dokumentu se členy Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti mohli stát dobrovolně se hlásící českoslovenští státní občané starší 21 let, kteří jsou oddáni socialistickému společenskému a státnímu zřízení a požívají všeobecné vážnosti a důvěry. Pro Klimeše to tak docela neplatilo, protože byl simplex a naverbován byl poté, co mu přišli na nějakou drobnou rozkrádačku a řekli mu soudruhu, buď dostaneš podmíku, nebo pomůžeš soudruhům budovat nový spravedlivý řád.
Mimochodem, nemusím doufám nějak obšírně vysvětlovat, že přijímání osob na hranici debility do prvoliniové služby u silových složek není omyl ani nevhodná personální politika, ale záměr. Určitě vám to došlo, když jste něco řešili se strážníkem blbým jak štoudev a pamatujete si ten pocit naprosté beznaděje a ponížení, kdy vám „z moci úřední“ něco nařizuje individuum, které mělo očividně problém dochodit základní školu. Takhle se prakticky vykonává moc.
Klimeš se své role zhostil nebývale vehementně. Slídil ulicemi, kontaktoval různé jiné důvěrníky, odhaloval delikty a stíhal nevhodné chování. Zajímaly jej různé věci, například jízdní kola bez předepsané výbavy, špatně zaparkované automobily, používání podnikových automobilů pro soukromé účely (otcova služební Š1203 byla téměř soustavně předmětem Klimešova slídění), stavební materiál nebo uhlí složený na chodníku, deficitní pořádek na prostranství před domy a podobně. Samozřejmě také zajišťoval informace nutné pro práci jiných policejních služeb. Zvláště závažné poznatky (například kdo dostává dopisy z ciziny, což mu sdělovala listonoška soudružka Zaplová, stýká se s cizinci apod) sděloval místnímu důvěrníku STB, jímž byl hrbatý asi metr padesát vysoký kripl s krycím jménem Štika. Samozřejmě také úzce spolupracoval s další institucí, kterou byly občanské výbory, jejichž úlohu nyní úspěšně suplují neziskové ekologické organizace.
Jak vidíte, o tehdejší úrovni community policingu se současné PČR s i její armádou bonzáků a donašečů může jen zdát. Ale co není, může být, tedy spíše určitě jednou bude, pokud to nějaký moula nepokazí.
Klimeš sice nebyl oprávněn bez přítomnosti soudruha příslušníka regulérní policie konat úkon ani zásah, ale to mu nevadilo. Na ňáký právnický obezličky totiž my dělnická třída serem. Klimeš také velmi často, zejména v lehce podnapilém stavu, což bylo prakticky pořád, svoji činnost odůvodňoval až omlouval, a to zhruba takto: „Chlapi, ale chápejte, někdo to tu dělat musel a vy můžete být rádi, že jsem to právě já. Takovej Vácha v Suchým Vrbným, to je mnohem větší pes! Jde hlavně vo ten pořádek, ukáznění a řádný socialistický soužití, a vo to nám de všem, ne!“
Klimeš neopomíjel ani otázku cyklistiky. Když chytil nějaké dítě jet na kole po chodníku a to mu nestačilo ujet, zastavil ho, řval na něj a vymontoval mu ventilky, které zahodil. Jednou došlo na sousedova syna Marka. Souseda, nekritického obdivovatele západní kultury, syna významného lékaře a dcery kulaka, to rozlítilo. Prohlásil, že by se tomu Klimešovi klidně mohlo něco stát. Otec mu poradil, aby utáhl převlečné matky kombinačkama, pak že je ten debil komunistická nepovolí. Soused mínil, že to není dost.
Pár dnů na to se soused dostavil a sháněl nějaký větší pytel. Po delším hledání nalezli s otcem větší jutový sak, ve kterém jsme v zimě nosili naštípané dříví z kůlny do kotelny. Pamatuji si, že na zahradě otec se sousedem zkoušeli, jak moc je skrz něj vidět. Myslím, že do toho později zatáhli ještě jednoho chlápka, který pracoval jako zedník. Tým byl tedy tvořen dělníkem, rolníkem a pracujícím inteligentem, což jej předurčilo k úspěchu.
Jednoho dne se Klimeš vracel z hospody Družstevní doom, bylo to někdy na podzim roku 1985, a neznámí muži na něj skočili. Jeden mu chytil ruce, druhý mu přes hlavu přetáhl pytel, pytel zatáhli do proluky mezi domy a pytel řádně vyprášili. Když se jim zdálo, že má pytel dost, hodili ho někam do kopřiv a zmizeli do tmy.
Otec se toho dne vrátil nezvykle pozdě. Navíc se doma moc neohřál, odebral se k sousedovi do garáže, kde popíjeli a pokuřovali až do ranních hodin. Pytel na dříví jsem už nikdy doma neviděl.
Soudruzi od bezpečnosti, kterým Klimeš říkával familiérně kluci, vyšetřovali, kdo zmlátil soudruha Klimeše. Bohužel ani kluci na nic nepřišli. Když se kluci ptali soudruha Klimeše, zda měl s někým v minulých měsících a týdnech konflikt, odříkal seznam jmen, který se v podstatě obsahově shodoval s voličským seznamem. Myslím že to nebyla nakládačka, ale právě tato sebereflexe, která přiměla Klimeše přehodnotit jeho dosavadní nasazení pro blaho soudruhů občanů a socialistický pokrok. Soudruzi pachatelé nebyli zjištěni, nyní jsou už všichni na pravdě Boží, narozdíl od Klimeše. Ta svině je pořád ještě naživu a určitě připravena zaškolit nastupující generaci příslušníků PS-VB, pardon, PS-PČR.
Na zavedení PS-PČR se těším. Určitě bych našel doma nějaké vhodné pytle.
V dalším rozvoji socialistické společnosti navrhuji ještě zatočit s trikem s obhájcem. Rozmohl se tady nešvar, že si lidé berou s sebou k různým úředním úkonům advokáty, kteří právní argumentací zamezí tomu, aby se z podezřelého stal obviněný nebo z obviněného odsouzený. Osoby, které podle policie nepochybně něco spáchaly, tak vyváznou bez trestu. Advokáti tak maří mravenčí a usilovnou práci policie a právních zástupců, paní Bradáčové, pana Ištvána a dalších. I soudruh obhájce si musí uvědomit, že v pokrokových zřízeních je obhajoba součástí obžaloby a komu by se to nelíbilo, ten ať si jde někam jinam, kde ještě platí staré pořádky. O výroku soudu se stejně rozhoduje na Nově, v Blesku a v diskusi na Novinkách, takže si páni advokáti sbalte ty drahé aktovky a táhněte někam, kde vaše služby ještě upotřebí. Tady se to teď zařizuje jinak.
(35x známkováno, průměr: 1,11 z 5)