Vážený předsedo senátu, vážení přísedící.
Nestojím tu před vámi obviněna z nedovoleného ozbrojování proto, že bych komukoli ublížila. Nestojím tu proto, že bych nelegálně sháněla nebo vyráběla zbraně na černém trhu.
Všechny zbraně, z jejichž údajně nelegálního držení jsem dnes obviněna, jsem nabyla legálně s požehnáním české policie a státu – viz důkazy č. 13 až 19, propadlé průkazy zbraní vydané podle starého ZoZ.
Neudělala jsem nic proti zákonu – jenom jsem zachovala status quo, když se zákon změnil. Ale jak se zákon změnil? Mé zbraně se staly údajně nelegálními nikoli z českého zákona, schváleného demokraticky českou sněmovnou, senátem a podepsaného prezidentem. Že jsou nelegální tvrdí nedemokratický diktát legislativy Evropské Unie, kterou výslovně odmítla Vláda ČR usnesením z 10. 6. 2016, odmítla ji poslanecká sněmovna Usnesením ze 44. schůze dne 20. dubna 2016, odmítl ji senát a odmíti ji prezident. Unijní legislativu tedy v historicky velmi vzácné shodě odsoudil a odmítl kompletně celý demokratický systém ČR.
Unijní legislativa, kvůli níž jsem dnes obviněna a stojím před vámi v poutech, nám byla prokazatelně vnucena sprostým vydíráním, když nám bylo vyhrožováno, že za každý den kdy ji „netransponujeme“ dostaneme vysokou pokutu a budeme ji dostávat tak dlouho, dokud ČR buď nezbankrotuje, nebo se nepodvolíme.
Unijní legislativa, která mne prohlašuje za zločince, je prokazatelně zločinná protože vznikla porušením základních článků Smlouvy o EU. Článek 9d(3) Lisabonské smlouvy stanoví, že „Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 9e odst. 2, členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.“
Při projednávání protizbraňové směrnice ovšem očití svědci z českých státních úředníků dosvědčili, že byla směrnice protlačena s argumenty „Francouzi to chtějí, francouzi jsou přeci ve válce a my musíme být solidární a musíme schválit to, co ti francouzi chtějí. Pak už docházelo při projednávání k takotým absurdním chvílím, že se nemluvilo o ‚návrhu Komise‘, ale o ‚francouzském návrhu'“ (Bačovská 2.3.2017)
Dále článek 84 Smlouvy o Fungování EU výslovně zakazuje EU zasahovat do záležitostí vnitřní bezpečnosti – „Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem přijmout pobídková a podpůrná opatření pro činnost členských států v oblasti předcházení trestné činnosti, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států“, avšak protizbraňová Směrnice, kvůli níž jsem obviněna, byla výslovně prosazena právě se zdůvodněním předcházení terorismu, tj. vnitřní bezpečnosti.
ČR kvůli tomuto podala žalobu proti EU na překročení jejích kompetencí, kterou Soud EU smetl ze stolu s argumentem, že článek 84 smí Evropská komise porušit vlastně kdykoli se jí zachce pokud bude argumentovat hypotetickou budoucí nebezpečností jakkoli teoreticky ovlivňující sdílený vnitřní trh.Rozsudek, který nějaké instituci výslovně dovoluje naprosto svévolně porušovat vlastní smluvní závazky a základní pravidla, je ovšem zjevně nelegitimní.
Konečně údajným nedovoleným ozbrojováním se mé zbraně nestaly oficiálním zákazem zbraní, který by vyvolal kontroverze, nýbrž návrhem Komise při „pravidelné pětileté kontrole uplaňování směrnice“ podle Článku 17 Směrnice zdánlivě pouze „doplnit přílohu I směrnice“ – která však obsahovala taxativní výčet zakázaných modelů zbraní a která se rozrostla na desetitisíce položek, čímž zakázala všechny zbraně určité kategorie ačkoli formálně kategorie zůstala nezakázaná, a tak zcela zřetelně obešla smysl zákona i jeho obsah.
A to nemluvím o faktu, že přijetí Směrnice v Evropském parlamentu předcházel neskrývaný nátlak Německa a Francie se suitou Itálie a Španělska, které všechny členské státy oficiálně vyzvaly, jak mají v EP hlasovat podle zájmů Německa a Francie a jak naopak hlasovat nemají – jmenovitě že má být vyloučena možnost odvolat se na vnitřní bezpečnost podle základních smluv EU.
Směrnice EU, která byla nezpochybnitelně nedemokraticky, hrubým nátlakem a vydíráním vnucena ČR a která byla zcela nedemokratickými prostředky legalizována a internalizována jako část české legislativy, tedy zcela zjevně postrádá veškerou demokratickou legitimitu.
Protože tedy český stát prozkoumal mou spolehlivost, bezúhonnost a vydal mi povolení nabýt, držet a dokonce nosit dotčené zbraně; protože se na mém stavu fakticky nic nezměnilo; a protože povolení držet mé zbraně mi bylo odňato nedemokratickým a nelegitimním zákonem EU; postuluji, že z hlediska zásada subsidiarity trestní represe a míry společenské škodlivosti mé údajné provinění nebylo trestným činem – pokud za společensky škodlivé nevydáváte slepou poslušnost zjevně nezákonnému, nedemokratickému a nepokrytému diktátu EU.
Prohlašuji se tedy za nevinnou dle práva ČR i veškerých principů právního státu – ale přiznávám, že porušuji nelegitimní legislativu EU. Pokud potrestáte vykonatelným rozsudkem, potrestáte mne nikoli za držení zbraní, nýbrž za neposlušnost nedemokratické a nelegitimní legislativě EU. Budu tedy tím pádem první politický vězeň vtéto zemi po více jak 35 letech. A vy budete v análech historie zapsáni jako ekvivalenty soudců, kteří odsuzovali Čechy podle not z Moskvy za minulého režimu.
Děkuji.
Kateřina Nováková se posadila do lavice obžalovaných a soudce JuDr. Měchnička na ni chvíli beze slova brunátně zíral, než vykřikl „jednání se odročuje na půl hodiny!“ a odešel takovým tempem, až za ním talár divoce vlál.
* * *
V kanceláři JUDr. Měchnička rázoval sem a tam a soptil. „Co si to o sobě myslí? Jak mě může srovnávat s komunistickými soudci, s takovým Pittnerem? Já přeci neberu žádné příkazy o vině či nevině od ministra spravedlnosti nebo dokonce od strany, já jsem nezávislý soudce a soudím jen podle platné legislativy a svého svědomí!“
Krátce se zamyslel. „Ale vymyslela to chytře. Úplně to převedla ze skutkové podstaty, kde je její vina neoddiskutovatelná, do filosofie práva a teoretizování. A k tomu ta politizace – tvářit se jako oběť, jako politický vězeň Evropské Unie, to je panečku drzost. A ty argumenty má propracované, hloupí a nevzdělaní lidí by se toho mohli chytit. Předložit bezcenné propadlé průkazy zbraní jako argument, že to má legitimně – to je úplně zvrácené.“ Pousmál se. A vzápěti se zachmuřil. „Jenže když si lidi pustí ten dokument České Televize o Baxovi, tak mohou snadno říct že v 80. letech už ani komunističtí soudci často nebyli úkolovaní a ‚soudili podle platné legislativy‘ a že tohle je totéž. A navíc je to žencká a nemá žádný škraloup, není extremistka, na sociálních sítích si povídá jen o vaření, psech a dětičkách. Tohle mi byl čert dlužen. Osvobodit ji nemůžu ale pokud ji odsoudím, média mne budou tahat žumpou.“
Mgr. Janísek, mladý progresivní asistent soudce, který se jen třásl na to až mu uplyne čekatelská lhůta a sám se bude moci stát soudcem a spravedlivě bojovat proti institucionálnímu rasismu, předsudečné nenávisti a dalším historickým bezprávím, to vše poslouchal a napadal ho spásná myšlenka. „A co kdybychom ji prohlásili za nepříčetnou? Vždyť jen úplný šílenec může prohlašovat Evropskou Unii a její legislativu, což je normální mezinárodní právo nadřazené českému, za ‚diktát‘. Ta ženská je normální blázen, ostatně jako většina těhle prozbraňových pravičáků.“
„Pane magistře“, opáčil poněkud blahosklonně Měchnička, vy byste přeci měl mít nastudovanou historii justice. To vám nic neříká causa Augustin Navrátil?“
Asistent Janísek se asi musel zatvářit zmateně, protože soudce Měchnička si povzdechl a ujal se krátkého výkladu. „V 80. letech se jeden katolický notorický kverulant přetahoval s úřady kvůli údajné šikaně a porušování socialistické legislativy. Měl nastudované zákony i podzákonné normy a neustále podával stížnosti a hádal se u soudů, a ty jen horkotěžko nalézaly důvody proč mu nevyhovět. Takže na něj nakonec vymysleli psychiatrickou diagnózu ‚paranoia kverulans‘, to jako že takhle fanaticky se hádat s úřady je prostě porucha, a zavřeli ho na psychiatrii. No jenže disidenti to rozmazali po celém světě jako ‚zneužívání psychiatrie k persekuci politických vězňů‘. A fušoval do toho i Řím.“
Mladý Janísek se zatvářil vysloveně podrážděně. „Tihle křesťani a konzervativci pořád jen zneužívají lidskoprávní systém a tváří se jako oběti, i když jsou sami těmi největšími historickými utlačovateli a měli by za to zaplatit. Ostatně otroctví…“ JuDr. Měchnička si odkašlal. „Pane magistře, chcete-li se stát soudcem, musíte být nestranný. Měl byste se odnaučit říkat tyto své názory nahlas, nebo vás budou vylučovat z řízení pro podjatost.“
Asistent Janísek si pomyslel, že to nejsou žádné „názory“ nýbrž naprosto jednoznačná fakta. Uznal ale, že starý soudce má pravdu a mlčeti bude taktické. Musí si na to dávat pozor, dokud progresivní pravda nebude normalizována a internalizována do myslí většiny a dokud progresivní mládež neovládne i odvolací soudy. „Co s ní tedy uděláme?“
Předseda senátu přemýšlel. „279ka nemá spodní mez, takže jí dám podmínku s odůvodněním, že jelikož zbraně nesehnala načerno ale jen si je nechala a protože jsou jí nyní zabaveny, nepředstavuje již pro společnost hrozbu. Ona se nejspíše odvolá, ale to je v pořádku, tím se to stane problémem někoho jiného.“
„A co ty její řeči o diktatuře a nelegitimitě“? Nadzvedl obočí soudcův asistent. „Vždyť soudy se ve zdůvodnění rozsudku musejí vypořádat z argumenty objamoby.“
„To máme zjednodušené tím, že se naše milá rádoby-disidentka zřekla pomoci advokáta a jala se svým filosofováním hájit sama. Bude stačit jedna věta, která to paušálně shodí se stolu s poukazem na to, že ČR je vázána mezinárodními smlouvami, které stojí nad vnitrostátními normami, a veškerá unijní legislativa je demokraticky transponována českým parlamentem a europarlamentem. Ty pokuty za neimplementaci nejsou žádné ‚vydírání‘ ale normální smluvní pokuty, jejichž legalitu nikdo zpochybnit nemůže. A ostatně o vstupu ČR do EU se konalo referendum, takže pokud chce hrát na nějakou ‚legitimitu‘, tu máš čerte kropáč.“
Jak řekli, tak udělali. Soudní senát v čele s JuDr. Měchničkou odsoudil Kateřinu Novákovou podmíněně za nedovolené ozbrojování a v rozsudku se soustředil výhradně na formální nalezený stav, tj. zbraně zakázané Přílohou I unijní Směrnice 91/477/EEC ve znění Směrnice 2017/853. Nováková se okamžitě odvolala a její obhajoba se dostala na titulní stránky bulváru, ale protože dostala jen podmínku, nikoli vězení, a dokonce ji pustili z vazby, bylo to takové nemastné neslané.
* * *
Francouzský velvyslanec Pierre Morsaix poživačně ukousl z čerstvého, vonícího croissantu a odložil jej na talířek, aby si do pravé ruky vzal šálek lahodné kávy, zatímco levou rukou roztřásl dnešní noviny. Měl dobrou náladu – předešlý večer se dohodl s premiérem ČR, že výměnou za zvýšené zelené dotace i pro velké firmy a holdingy ČR výrazně zvýší daně z CO2, aby její ekonomika ještě více následovala Zelený Nový Úděl. Ten si francouzské předsednictví EU vytyčilo za svůj hlavní cíl a usměrnění klimaskeptických Čechů bude doma v Paříži kvitováno.
Vzápětí však velvyslanec kávu vyprskl, až potřísnila palcový titulek „Jsem politický vězeň EU, hájila se u soudu Nováková.“ Nevěřícně řekl shrnutí její obahoby: „francouzská směrnice, porušení Smlouvy o EU i SFEU, nelegitimní, diktát, dopis jak mají členské státy koukat hlasovat“ – ve velvyslanci rostl hněv. A když se dočetl k tomu, že soud nejenže vůbec nevyvrátil její perverzní obvinění EU a zpochybňování unijní legislativy a zbaběle se jim vyhnul, ale navrch všeho dokonce té extremistce napařil jenom podmínku, sáhl po telefonu na stole a vytočil číslo do jedné z kanceláří Evropské Komise.
„Já jsem vám říkal, že Unie musí zavést vlastní nepodmíněné tresty za porušení Směrnice o zákazu zbraní!“, zakřičel místo pozdravu. „Ti Češi si nedají pokoj a nejenže to zkusili připomínkovat, shodit a žalovat, ale teď porušování naší směrnice dokonce odmítají trestat! Oni se nám úplně vysmívají! A když už teď máme předsednictví, měli bychom zapracovat na pravomocích Europolu trestat širší spektrum porušování unijních předpisů, kdyby ty smějící se bestie náhodou napadlo ani nezatýkat.“
13.09.2020 Jan Mrcasik
(281x známkováno, průměr: 1,20 z 5)