S novým silničním zákonem nesouhlasíme a hodláme to dát opět, již potřetí, najevo.
Důvody pro tento náš postoj byly již shrnuty zde. Pro úplnost a pochopení i na straně těch úplně zabedněných, nemáme nic proti bezpečnému a plynulému provozu ani nechceme vytvářet podmínky pro agresívní a bezohlednou jízdu, kterou nám mnozí bezdůvodně přisuzují. Účelem je poukázat na to, že regulace a represe je pouze nedokonalou náhražkou systémových a technických změn, které jsou na našich úřadech a silnicích zapotřebí. Nový silniční zákon nahrazuje proskripčním aparátem přirozené lidské vlastnosti, jako je zodpovědnost a slušnost. Argumentovat zjevným přestupováním pravidel pár nezodpovědnými blbci není na místě, ty bylo možné potrestat i podle původního znění silničního zákona.
Když jsme u agresívní a nebezpečné jízdy jako fenoménu: není pochyb o tom, že nemožnost potrestat malé procento prasácky jezdících chuligánů generuje společenskou poptávku po virtuálním „pořádku na silnicích“. Je to populární téma, týká se úplně každého a takové výzvy se v případě zákona 411/2005 Sb. chopili i k veřejnosti jinak neteční představitelé minulé levicové vlády. Nebudou to však tito silniční asociálové, na které ruka represívního aparátu dopadne. Oni použijí stejné cesty a pomocí korupce, klientelismu nebo společenského postavení zajistí sobě status quo, stejně jako jej měli zajištěný předtím. Hovoříme zde o známých výše postavených policistů, systému vzájemných protislužeb s úředníky magistrátu nebo obecního úřadu, jakobyumělcích, sportovcích, celebritách, prostě lidech s prsty výrazně delšími než je klacek představovaný zákonem 411/2005 Sb. A tak se nám budou dál fotbalové hvězdy chlubit, jak roztomile prasí a podřadné umělkyně budou dělat ze sebe hrdinky, jak utratí hodně peněz za pokuty.
Nový silniční zákon začne platit 1.7.2006. V souvislosti s ním slyšíme často pojem „zklidnění dopravy“ a „dodržování povolené rychlosti“. Rozhodli jsme se k tomu vlastními silami přispět a pomoci dopravu dodržováním povolené rychlosti zklidnit.
Co pro to můžete udělat?
Je to snadné.
Pro ty, kdo neví, jak se to dělá, je zde několik tipů.
1. Rychlostní limity je nutno bezvýhradně dodržet.
Rychlostní limity mají charakter rychlostí maximálních, můžeme tedy jet libovolně nižší rychlostí než je povolená. Zejména poukazujeme na nutnost důsledně dodržet limit 30km/h, který je zpravidla stanovován dopravními experty policie a obecních úřadů v těch kritických místech, kde je nebezpečí plynoucí od neukázněných a dosud nezklidněných řidičů největší. Jeho porušení je tudíž hrubě asociální a to my nepřipustíme.
Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat. Stav komunikací je zejména ve městech velmi špatný, my jsme v pátek velmi unavení, počasí je letos hrozné a jiné okolnosti předvídáme. Není vyloučeno, že i na přehledných a širokých úsecích budeme muset zpomalit na 50km/h nebo dokonce i na méně než 30km/h, aby se někomu něco nestalo.
2. Za žádnou cenu nesmí dojít k ohrožení chodců.
Řidič je povinen umožnit chodci na přechodu nerušené a bezpečné překonání vozovky. K přechodu pro chodce se musí přibližovat takovou rychlostí, aby vozidlo mohl před přechodem zastavit (a netřeba podotýkat, že taková rychlost může být s ohledem na bezmyšlenkovité chování některých chodců velice malá). V případě nutnosti musí dokonce vozidlo zastavit, což my bez váhání uděláme vždy, pokud to bude jen trochu zapotřebí.
Řidič nesmí ohrozit chodce na komunikaci, na kterou odbočuje. Ani my je neohrozíme. Protože jak víme z předchozích přednášek dopravních expertů, míra ohrožení roste s rychlostí jízdy, budeme veškeré odbočovací manévry provádět pomalu. Naprosto nejbezpečnější je dostatečně zpomalit už několik desítek metrů před křižovatkou.
Může se také dokonce přihodit, že náhodou potkáme na silnici skupinu přátel, kteří budou přecházet přes přechod. My víme, co je naše povinnost: Zastavit a umožnit jim přejít. Naši přátelé si však na druhé straně přechodu uvědomí, že chtějí jít zase zpátky a my opět víme, co nám ukládá zákon. Je pravděpodobné, že my i naši přátelé tak zablokují komunikaci, ale zákon je nám nade všechno.
3. Chovejme se slušně k autobusům MHD, tramvajím a trolejbusům.
Takový dopravní prostředek musíme nechat vyjet ze zastávky nebo vyhrazeného jízdního pruhu. Zákon neurčuje, kdy přesně tak musíme učinit, zda v okamžiku, když z něj skutečně vyjíždí, nebo v době, kdy v něm ještě stojí a nastupují do něj cestující. Rozhodně nebudeme spěchat a dopřejeme prostředku městské hromadné dopravy čas a prostor, je přece perspektivní, levná a ekologická! Ostatní jistě rádi počkají za námi a s námi.
Pokud má hromadný dopravní prostředek na zadní části označení vozidla převážejícího děti, musíme, pokud zastaví v zastávce, zůstat stát za ním. Pokračovat v jízdě můžeme až po odjezdu ze zastávky, přičemž není řečeno, jak dlouho po odjezdu se tak musí stát.
4. Projevme vlastní invenci
Jistě přijdeme sami na dost dalších způsobů, jak dopravu dále zklidnit a vykořenit ten ďáblův kvítek, kterému se říká rychlá jízda. Aplikujme je důsledně. Můžeme například dodržovat dostatečné rozestupy, vyvarovat se prudké akcelerace jakožto průvodního jevu nezklidněné a agresívní jízdy, dávat pozor, zda zelená na semaforu nebude ještě zelenější apod. Výjimka je jediná: vozidla s právem přednostní jízdy nesmějí zklidněním dopravy nijak utrpět. V okamžiku, kdy se za vámi objeví sanitka, státní policie nebo hasiči, jde zklidňování stranou a nastupuje mozek.
Co bude výsledek?
Za prvé:
Dáme legálními prostředky najevo nesouhlas s právě zavedeným zákonem.
Za druhé:
Plynulost dopravy (nevalná) a propustnost poddimezovaných městských komunikací, silnic a dálnic se udržuje na uspokojivé úrovni mimojiné díky tomu, že mnozí z nás denně rezignují na předpisy a jezdí tak, jak to napovídá naše vědomí a svědomí (někteří vědomí ani svědomí nemají, ale to teď nebudeme řešit. Kdo dočetl až sem, má svědomí a není imbecil).
Tento prvek převzetí spoluzodpovědnosti za bezpečnost sebe i druhých se nyní pokouší zastánci dopravní buzerace nahradit striktní regulací. Není nic snazšího než jim v tom vyhovět a uplatnit jejich myšlenky do praxe. Vyšleme tím pozitivní signál všem 411fans a vytvoříme na chvíli ten ideální regulovaný a „zklidněný“ svět. Ověříme si, zda je model411 skutečně bezpečnejší a lepší. Kromě toho, součástí hry se chtě nechtě stanou i ti z nás řidičů, kteří zaujímají k zákonu 411/2005 neutrální postoj podle hesla „nějak bylo, nějak bude“. Ukážeme jim, jak konkrétně bude, což jim jistě pomůže se rozhodnout, na jaké straně stát.
(4x známkováno, průměr: 3,00 z 5)