Prosím o pomoc, vybírám popelnici

Dovoluji se obrátit na toto fórum s prosbou o pomoc v nelehké situaci. Rozestavěný barák, tři děti, žena na mateřské a přestalo nám stačit jedno auto. To tedy nastalo již před nějakou dobou, ale tvářili jsme se, že nám jedno auto pořád stačí a že je ideální stav, kdy manželka sedí vzadu v oktávce mezi dvěma sedačkami (naše tři se tam nevecpou), musíme si půjčovat druhé auto od rodičů, etc. V reálu je to přesně naopak, ideální stav to není a nebyl.

To je samozřejmě kruciální problém a divím se, že mi sociální stát nepostavil za dveře bez ptaní dvě nová auta, protože jiným je obdobné částky schopen za pár let nasypat na příspěvcích na bydlení, dorovnávání minima, atd. a mě vlastně trestá za to, že mám málo dětí a moc pracuji na to, abychom se ocitli v tabulkové bídě a nedá mi ani floka. Návdavkem jsem se pokoušel tvářit, že se nic neděje a ono se dělo a já to neřešil, což je další klasická vlastnost velké části adresátů stádní pomoci, ale prachy nikde.

A protože světem vládne všeobecná drahota, například se nenašel nikdo, kdo by prodával nějaká lepší nová okna do domu za pět stovek kus a považte, někdo tam den jezdí s bagrem a už za to chce peníze, rozhodli jsme se, že si koupíme nějakou popelnici, po které budeme chtít, aby jezdila cca. tři až pět let. Popelnice to bude proto, že jsme tak nezodpovědní a zatím nechceme podpořit růst ekonomiky nějakým tím úvěrem a zároveň bychom ten barák rádi jednou dostavěli.

Původně jsme mířili na středně jetý Scudo/Jumpy/Partner – osm míst, ale poté padlo rozhodnutí, že tímto směrem se vydáme, až následně. Zatím, než děti povyrostou, bychom chtěli překlenout něčím trochu menším a čím levnějším, tím lepším, i za cenu věku. Takže nějakou popelnicí.

Poprvé v životě jsme se tak dostal do situace, kdy vybírám auto, od kterého si neslibuji, že ho budu mít na nějakou delší dobu a vědomě podstřeluji své možnosti. To dává úplně novou svobodu, protože například mám rád tempomat, ale u popelnice je mi v podstatě vuřt, jestli ho má. Neřeším náklady nějakých případných větších oprav, protože ty budou řešeny prodejem za symbolickou cenu nebo ekologickou likvidací. Je to zajímavý proces plných otázek typu „Jak dlouho potrvá, než se rozpadne na díly auto v původní ceně skoro mega, nyní padesát litrů, staré dvanáct let s nalhanými dvěma sty tisíci kilometrů?“ „Má cenu koupit za devadesátku na pohled zachovalý Peugeot 807 s tři sta tisíci, které asi budou poctivé (serviska, věk), nebo tady už i upřímnost škodí?“ Atd., atp.

Protože autům rozumím na úrovni naslouchajícího laika, obracím se na zdejší, často podstatně informovanější osazenstvo s prosbou, aby šlo vybírat popelnice se mnou, je to docela zábava.

Požadavky (řazení není vyjádřením priority):

a) Více než pět míst, sedadlo spolujezdce klasické (tedy nezdvojené u případných dodávkoidů), zadní řada sedaček vyndavací.
b) Klimatizace (nějaká).
c) Manuální převodovka.
d) Odsouvací dveře u druhé řady sedadel
e) Předpoklad mobility, tedy relativně vysoká naděje na to, že se auto nezastaví pro poruchu zcela. Že popelnice nebude bez opotřebení a problémů, v to by asi doufal jen chudý duchem, že mobilitu lze u popelnice zaručit, nepředpokládám. Tento bod je nutno chápat jako „s nižším sklonem k fatálním závadám“).

Předpokládaný režim provozu:

Denně (většinu pracovních dní) 1-2 jízdy á 3 km, týdně cca. 6-8 jízd á 10 km (někdy rozpadlých do dvou 5 km jízd), několikráte do měsíce (1-3x jízda cca. 100 km), nepravidelně řídce delší trasy, dvakrát až třikrát do roka dovolená s nájezdem 500 – 1000 km, celkově tedy vycházím někde okolo 11.000 km s určitou mírnou rezervou. Auto by tedy před sebou mělo mít životnost, když trochu přidáme 40.000 – 70.000 km, během kterých by nemělo být moc náročné na údržbu, i když ho tento přístup nakonec pošle do hutí.

Vozidlo bude provozováno po asfaltových komunikacích, převážně v mírně zvlněném terénu v nadmořských výškách okolo 400 až 700 m, tedy někdy tu sníh chvíli leží, ale nejsou to Krkonoše.

V hledáčku jsou jako vážní kandidáti trojčata P807, C8, Ulysse, dále Mazda MPV. Vzhledem k nájezdu by mě zajímaly především odezvy na benzínové motory, ale i na naftu jsem připraven. Také by mě zajímalo, jestli má cenu si risknout starší kusy trojčat z předcházející generace, které jsou fakt za babku.

Rozpočet. Zdroje jsou. Dodávám, že jsou malé. Ideálně mířím pod hranici 100.000,- Kč, za nějakou výhodu či zjištěnou nutnost je možný ústup až někam k hranici 150.000,- Kč.

Za typy, výběr motorizace, paliva, hodnocení (ne)smyslnosti výše uvedeného přístupu, případně i konkrétní typ na léty prověřený vůz děkuji předem, zadem, shora, zdola, jakož i ze stran.

01.03.2015— LWG —

Související články: