Propuštění na podmínku

Featured Image

Tomáš Řepka nastoupil v tomto týdnu do výkonu trestu a to na 2,5 roku, což je 30 měsíců. Jedná se o mediálně známou osobu, takže kdo chtěl, mohl se dočíst o posledních hodinách odsouzeného na svobodě a také se podívat na to, jak vchází do vrat věznice Praha – Ruzyně.

Média nás také informovala o tom, jaký bude mít ve věznici denní režim a kdy by se mohl nejdříve dostat na svobodu. V této souvislosti bych se chtěl zmínit o tzv. PP, což je ve věznicích velmi známá zkratka a znamená podmíněné propuštění. PP je světlo na konci tunelu, ke kterému se odsouzený (zvlášť, je-li tzv. prvotrestaný) upíná. Prvotrestaný má velkou šanci na PP, u recidivisty je už výrazně nižší, někdy v podstatě ani nepřipadá v úvahu.

Na podmínku je možno se z vězení dostat, ale má to velmi mnoho úskalí a rozhodně to není nic, na co by se mohl odsouzený spoléhat. Není na to nárok. Tím největším úskalím je naprostá libovůle soudců, kteří o dané záležitosti rozhodují. Jít k soudu projednávající PP bez advokáta je risk, ale ani s advokátem to nemusí vyjít. Blíže se o této záležitosti můžete dočíst například tady. Některé věznice spadají pod okresní soudy v malých městech, kde se dané problematice věnují dva soudci a jelikož se jedná o okresní město, kde se všichni znají, tak se znají i advokáti a soudci. Chodí spolu na pivo, na tenis, prostě jsme v Česku. Málokterý soudce si lajzne propustit někoho, kdo je recidivista nebo evidentně nesplňuje podmínky pro PP, ale běžně dochází k tomu, že se průběh PP mezi advokátem a soudcem „předjedná“ a u samotného projednávání PP už pak nedojde k žádnému překvapení. Soudce si zkrátka kryje záda. Řekne advokátovi, co přesně má jeho klient splňovat a jaké dokumenty dodat, aby vše klaplo. A pokud by snad soudce přeci jen chtěl propustit někoho, koho by propustit neměl, je tam ještě státní zástupce, který na pana soudce dohlédne. Nebo taky ne…

Naprostou libovůli některých soudců projednávajících PP bych dokumentoval na výrocích, které je možno v soudních síních zaslechnout (na papír to samozřejmě soudce nikdy nenapíše), což jsou takové „perly“, jako např.:

Na to, co jste udělal, jste dostal ještě velmi nízký trest, tzn. Vy to tady odsedíte až do konce“.

Vy na podmíněné propuštění nemáte nárok, ještě nejste dostatečně napravený“.

Máte málo pochval. Zkuste to za půl roku, až jich budete mít více“.

Máte moc pochval. Je zřejmé, že je získáváte čistě účelově“.

Této naprosto šílené situace, kdy se odsouzenému může prodloužit trest o několik let, si je zřejmě vědom i Ústavní soud a snaží se v této oblasti něco udělat.

Nyní tedy k podmínkám nutným, nikoliv však postačujícím, které mohou vést k podmíněnému propuštění:

  • Je třeba vykonat určitou část trestu. Mezi odsouzenými se mluví o „půlce“, ale ve skutečnosti se odsouzený může dostat na svobodu již po 1/3 celkového trestu, což je i případ T. Řepky.

  • Je třeba prokázat nápravu, což se obvykle měří počtem pochval z věznice. Pochvaly se dávají např. za to, že odsouzený každý den šůruje mopem podlahy. S nápravou odsouzeného to však evidentně nemá vůbec nic společného. Tuto činnost si může odsouzený u jiného odsouzeného (obvykle za cigára) zaplatit, což dělají ti, kdo na to mají. Smetánku v podobě pochvaly však slízne ten, kdo platí, to je snad jasné

  • Je dobré ve vězení pracovat

  • Je třeba prokázat, že odsouzený hradí poškozeným způsobenou škodu

  • Je třeba prokázat, že platí alimenty

  • Je třeba prokázat, že po propuštění bude mít kde bydlet

  • Je třeba prokázat, že má zajištěnou práci

To je asi tak základ, ale podmínek může být i více. Bez pomoci rodiny, případně jiných lidí „z venku“ je návrat na svobodu velmi těžký, možná až nemožný. Pomáhá záruka občanského sdružení, nicméně na záruky od hasičů nebo motorkářů z Gryphons ne každý soudce slyší…Taky prokazování, že má odsouzený zajištěnou práci, je někdy nad síly odsouzeného. Jedná-li se o nějaký zvlášť závažný zločin a dotyčný je odsouzen řekněme na 12 let, tak má nárok na PP po 2/3 trestu neboli po 8 letech. Dovedu si představit reakci personalisty z libovolné firmy, kterému přijde běžnou poštou ručně psaný dopis začínající: „Vážená paní, vážený pane. Odpovídám na inzerát, kterým firma …. hledá zkušeného údržbáře. Jmenuji se … a osmým rokem vykonávám trest ve věznici Valdice/Mírov/Plzeň-Bory…“

Tomáš Řepka se dle mého názoru mohl uvěznění vyhnout, pokud by nedělal po určitou dobu kontinuálně ko**tiny. Stalo se však a pokud se chce dostat na svobodu na PP neboli na „půlku“, což je v jeho případě třetina trestu, tak na to má přibližně 10 měsíců.


02.06.2019 Luba


Související články:


12345 (124x hodnoceno, průměr: 1,37 z 5)
20 152x přečteno
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!