Přečtete si Klausův článek pro MF DNES z 5.3.2008. Souhlasím s ním jako s celkem i s jeho jednotlivými myšlenkami, udělal na mně velký dojem.
Myslel jsem, že je to zpráva z jiného světa, protože – řekněme to otevřeně – tento článek prošel jako jeden z mála prošel firewallem nikdy nepřiznané, ale existující cenzury. Cenzury naší doby, kdy jsou odlišné názory ignorovány a jejich nositelé umlčováni anebo skandalizováni.
Klaus píše:
Spíše bych řekl, že je to první skutečná krize
– v éře masivního rozšíření internetu a on-line informací,
(…)
– v éře naprostého vyprázdnění ideového základu politiky a extrémní manipulace voličů politiky prostřednictvím médií, která jsou svým základním přístupem a technologickými možnostmi jiná než v minulosti,
– v éře přeregulovaného světa, kdy právě tato, nutně imperfektní regulace přímo vybízí k tomu, aby byla obcházena,
(…)
– v éře internacionalizace a oslabování národních států, což přináší radikální oslabení demokracie a přechod k postdemokracii,
– v éře sekularizace, ale zároveň útěku k pověrám a kvazináboženským hnutím,
– v éře nezodpovědného zmatení a vystrašení lidí z imaginárních hrozeb globálního oteplování, ptačích chřipek, nemocí bláznivých krav, tajuplného konce tisíciletí, ozonových děr, kyselých dešťů, atd.
Klaus konstatuje, co nikdo jiný veřejně neříká – že politika už není službou voličům, ale mediálním marketingem, kdy jde především o to, získat na svou stranu veřejnost za pomoci různých informačních a komunikačních technologií. Například prostřednictvím billboardových kampaní, ovlivňování médií, virálního marketingu. Dále konstatuje Klaus, že část tohoto působení na veřejnost se pozestává z doomsayingu, tedy přivolávání zkáz, které mají vystrašit běžné lidi, tedy něco zhruba v dimenzích filmu Vesnice, kde lokální správa udržovala vesničany v nevědomosti a pomocí vykonstruovaných hrozeb je přinutila, aby akceptovali středověk. Ti se pod vlivem této hrozby přiklonili také ke kvazicírkvi, tedy sadě veskrze neefektivních obětí a rituálů, která je měla ochránit ode všeho zlého.
Připadá mi docela pozoruhodné, když prezident země otevřeně konstatuje, že se vládne na základě mediálních manipulací. To mi na prezidenta připadá jako docela slušnej cyberpunk. Pokračujme nyní v Klausových myšlenkách. Přenesme se pragmaticky přes to, že vládnout pomocí manipulace je špatné a amorální a nečestné a dělal to Göbbels a zkusme to domyslet do důsledků.
Jedním z předpokladů následujícího textu je, že se čtenář oprostil od nemístné naivity a neočekává, že by se změnou politické garnitury změnila vládnoucí vrstva. Typickým znakem demokracií totiž je, že nikdo za nic neodpovídá, čehož jsou si dobře vědomi úředníci, lobbysté a někteří podnikatelé a vládnou v podstatě sami, přičemž politici představují pouze rámcovou podmínku při uplatňování jejich moci. S někým vyjdou na 100%, s jiným pochodí jen 75%, takže volič v podstatě může volit jen mezi větším a menší zlem. Když tedy napíšu dále establishment, mám na mysli vládnoucí strukturu zahrnující všechny tyto prvky a ne jen politiky.
Klaus ať již záměrně nebo mimochodem narazil na pojmy z teorie informací. Informace je vlastnost reality schopná určovat a měnit její řád. Na jedné straně stojí snaha establishmentu prohloubit svoji moc působením na občany a učinit je poddajnějšími sugerováním neexistujících hrozeb, na druhé straně se zrychluje výměna informací a roste jejich dostupnost. Zdálo by se tedy, že čím rychlejší je výměna informací, tím rychlejší bude výměna establishmentů, protože informace budou vyvolávat tlak na jejich změny. Nanestěstí pro nás a naštěstí pro establishment, podniká vládnoucí vrstva opatření, kterými eliminuje neblahý vliv šíření informací.
Kdyby se například v současné době pokoušel establishment přesvědčit občany, že Slunce obíhá kolem Země, nepochodil by, protože občané mají informace o tom, že je to jinak. Když občané tyto informace neměli, šlo to bez problému (tehdejší manipulátoři nevěděli, že také mohou navodit stav, kdy bude každému jedno, kolem čeho co obíhá, čímž by odpůrce geocentrismu dokonale vyřadili i bez upalování). Oproti tomu, když establishment přesvědčuje občany, že potřebují na silnicích více policistů, aby bylo bezpečněji, zpravidla uspěje, protože veřejnost nemá dost informací k tomu, aby věděla, že počet policistů kontrolujících lékárničky a počet nehod nijak nesouvisejí.
Protože je dostupných zdrojů informací mnoho a předávání informací je velmi rychlé, nelze převzít kontrolu nad jejich zdrojem, jak establishmenty v minulosti činily. Tuzemský establishment například vyvinul extrémní snahu zamezit vydání knihy Turnerovy deníky, ale bylo to celkem jedno, protože jsou k nalezení na internetu a kdo chtěl, si je stejně přečetl, protože si je odtud stáhl nebo někoho požádal, aby je stáhl. Patrně už nebude k ničemu zavírat nositele nepohodlých pravd a pálit jejich knihy, protože než si komando dojde pro zápalky a benzín, už to všechno bude někde na síti k dispozici každému, kdo projeví zájem. Paradoxně je internet nejlepší životní pojistkou pro novodobé kacíře všeho druhu, protože jejich násilná přeměna na světlo a teplo tolik populární kdysi má význam pouze do doby, než své informace předají nadkritickému okruhu osob. Opatření na straně toho, kdo informaci odevzdává, se tedy míjí účinkem, je třeba realizovat opatření na straně toho, kdo je přijímá.
Odehrávají se i pokusy ovlivnit kanály, kudy informace tečou, ale jsou spíše neúspěšné a mají špatný poměr cena/výkon. Známým pokusem bylo rušení Svobodné Evropy. I přes ohromné nasazení se agendě třetí říše nepodařilo zamezit poslechu nepřátelského rozhlasu ani na svém vlastním území. Obdobou toho jsou například ty dnešní bonzácké linky, kam se nahlásí, že internetové stránky jsou závadné. Tažení proti pedofilům na síti je ve skutečnosti amatérsky zamaskovaným tažením za cenzuru internetu. Oblíbeným útokem establishmentu na komunikační kanály je způsobování různých obstrukcí k tomu, aby se lidé nestýkali, nehovořili spolu a nevyměňovali si informace formou přímé komunikace.
Opatření na straně příjemce jsou tedy tím jediným a posledním, co establishmentu zbývá a funguje to. Jde zejména o to, aby příjemce buď informace nebyl schopen přijmout, nebo je vyhodnotit, nebo aby je vůbec nevyhledával. Když například zapnu v autě rádio, tedy kromě oblíbených stanic MUTE a CHANGER, začnou se na mně hrnout proudy informací ve formě písní. Ona miluje jeho, on nemiluje ji, on by rád souložil, ale neví proč, jak nebo nemá čím. A tak to jde minutu za minutou. Proč tam někdo nezpívá třeba „mlať zloděje tyčí, až bolestí křičí“? Sice to nikdo explicitně nezakázal, ale zato někdo řekl, že se to „nehodí“. Myslím, že většina lidí zapíná rádio s tím, že se tam nic nedozví, je to zařízení na výrobu informační cukrové vaty. Toto uměle vyvolávané zahlcení, kdy si adresát informace nemůže vybrat a tak si nevybírá, je jedna z jejich metod. Vytvořili dokonce orgány, které dohlížejí na to, aby to tak bylo a zůstalo. Výsledkem je, že se lidé raději zajímají o virtuální problémy virtuálních postav v telenovelách, než o problémy svého souseda.
Vhodné deformace ve školství se zase postarají o to, aby příjemce informace neměl základní analytický aparát a nedovedl z informace vyvodit patřičný závěr. Ta tak z kódu, který způsobuje změny systému, degraduje na výše zmíněnou cukrovou vatu. Dá se očekávat, že nekritická konzumace globálně oteplených blábolů poroste společně s tím, jak budou ustupovat předměty typu „nauka“ předmětům typu „výchova“.
Klaus řekl a), ale neřekl b). Totiž jak to celé bude pokračovat.
Systém může zlepšovat metody, kterými učiní svůj mindfucking účinnější, ale nikdy nedosáhne 100% efektu. Pořád budou existovat jedinci, kteří budou imunní vůči manipulacím, dokonce jich bude čím dál tím více, protože pochopí pravidla moštárny. Když se bude systém snažit, tak dosáhne setrvalého stavu, kdy udrží svou moc právě za podpory zmanipulovaných jedinců. Nebo bude svůj vliv ztrácet, protože nebude zvládat manipulovat dostatečný počet občanů pro své záměry, a jeho moc bude upadat.
Co přijde potom? Je jisté, že se blížíme se křižovatce. Množina postupů a metod, které může establishment k manipulování veřejnosti nasadit, se jednou vyčerpá, zatímco lidská kreativita v hledání nových zdrojů informací a kanálů pro jejich tok se vyčerpat nemůže. To je to obcházení, které zmínil Klaus. Establishment tedy může tuto bitvu pouze neprohrát nebo prohrát, ale ne vyhrát. Nevím ale přesně, jak bude vypadat ta prohra a nenecházím v dějinách, literatuře nebo filmu žádnou analogii, která by takovou situaci popisovala. Možná o nějaké víte vy.
(Zatím nikdo nehlasoval)