Představitelé Policie České republiky nás pravidelně ubezpečují, že bez jejich každodenního dohledu by se české silnice proměnily v peklo a divoký Západ – whatever si myslíte, že divoký Západ byl nebo nebyl. Přemýšlel jsem o pravé podstatě policejní práce v pátek večer cestou domů z Prahy.
Setkání první: D1, standardní mód. Jedu 140 km/h podle navigace na tempomat v krajním levém pruhu a skutečně nikdo mě opět nepředjíždí. Jako obvykle. Na většinu artefaktů D1 jsem si zvykl, například na rodinná kombi jedoucí 110 km v prostředním pruhu bez náznaku ochoty uhnout se do pravého. Tentokrát ale pozoruji něco nového, pomalu jedoucí vláček z kamionů, před kterým jede policejní octavia nebo superb, nevím přesně, vypadá to stejně. Octavia jede 78 km/h, policajti mají sundané reflexní bundy, aby nebyli nápadní a bukvice na místě spolujezdce si šteluje Ramer. Je jasné, co se tady děje, prostě číhají, až to nějaký kamioňák psychicky nedá a zrychlí na 85 km/h, protože je to neukázněný dálniční pirát. Porušuje předpisy, nejspíš musí dovézt včas zboží, aby jeho šéf nedržkoval nebo chce přijet domů ještě dříve, než děti usnou, aby jim mohl říct ahoj. Po zhruba jednom kilometru takového pirátského běsnění dojede až k Octavii, kde ho změří a napraví. Že mu k tomu dopomohli takovou malou provokací, to je přece jedno, hlavně že byl odhalen další pirát a příslušníci získají čárku.
Setkání druhé, České Budějovice, Pražská třída směrem z města ven u benzínky Shell za železničním mostem u Budvaru. Je tam široká, naprosto a do daleka přehledná komunikace s dvěma pruhy v každém směru, a je tam maximální dovolená rychlost 50 km/h, protože je tam přechod pro chodce, ovšem se světelnou signalizací. Není tam žádná obydlená zástavba, konkrétně je tam pivovar, benzínka, obchod se dřevem a hřbitov. Po sedmé večer tam nepotkáte živou duši, tedy pokud u Otýlie nevypukne zombie doom. Zde se už policejnímu superbu zadařilo, pokuta je již vybrána a čárky budou připsány, protože se podařilo chytit piráta s nějakým SUV. Určitě musel jet 60 km/h nebo tak něco děsivého. Je to potenciální vrah malých dětí a drtič kočárků, a určitě se ho právě podařilo napravit. Anebo spíš ne.
U nádraží mi vjede autobus do cesty. Já vjíždím do křižovatky na zelenou, která už nějakou dobu svítí, musel jet jednoznačně na červenou, ale tohle by policii stejně nezajímalo.
Vím, kde určitě žádné policajty nepotkáte. Nepotkáte je u školy, kde děti přecházejí ulici, nepotkáte je u samošky, kde babky rejdí s taškama po krajnici, nepotkáte je měřit vůbec nikde, kde by to k něčemu bylo. Proč taky. Nikoho by tam nezměřili, lidi tam jezdí pomalu. A když už teda měří tam, kde není žádné riziko, dělají to tak nejraději potajmu, hlavně aby to nebylo vidět. Sice jejich velení pořád něco mektá o tom, že chtějí víc policistů v ulicích, aby byli vidět a odstrašili potenciální pachatele všeho zlého, ale když do těch ulic dorazí, tak jsou zalezlí v civilních autech, číhají s trojnožkami různě za buky, schovávají se v příkopu pod maskovací sítí a vůbec dělají vše proto, aby vidět naopak nebyli. Je to reflexe speciální české přizdisráčské mentality, takové to domácí číhání. Proč to dělat tak nějak straight. Nebo proč to alespoň straight neříct – my měříme rychlost proto, abychom vybrali peníze a zadokumentovali dost přestupků. Lepší je číhat. Číhá se na to, že se někdo na chvilku přestane hlídat, že někdo přehlídne nějakou značku schovanou v křoví, někdo prostě zapomene, někdo nesundá nohu z plynu včas, auto se mu trošku víc rozjede, zatímco věnoval pozornost jiným věcem než tachometru a toho si hezky vyčíháme, změříme, zadokumentujeme a budeme ho popotahovat. Nemá to vůbec nic společného s lidmi, kteří jezdí jako magoři, těch je jen pár a od těch by se moc pokut nevybralo.
Přemýšlel jsem o skutečné podstatě této policejní práce a přemýšlel jsem o tom, proč vlastně už zlodějům nevypalují značky nebo neuřezávají uši. Myslím, že to bylo docela praktické řešení. Nedělám si iluze, že by potrestaní po tomto bodystylingu přestali krást sami od sebe, ale možná přestali krást, protože už neměli co ukrást. Byli na dálku poznat a každý když viděl brandovaného bezušáka, hleděl rychle zabezpečit svoje věci, takže to alespoň po nějakou dobu reálně snižovalo kriminalitu. A myslím, že právě v tomto okamžiku se zrodila taktika číhání.
Policisté se totiž chovají jako drobní zloději. Jako takový ten ksindl balancující na hraně přestupku a trestného činu, který nemá koule ukrást něco velkého, ale současně se nechce živit prací. Tahle pakáž taky různě číhá v ústraní a čeká na nějakou vaší drobnou chybku, že něco přehlédnete, zapomenete, nebudete chvilku věnovat pozornost svým věcem. Třeba že zapomenete zamknout domovní dveře, dovřít okno, necháte ležet mobil v autě, zatímco jste šli u pumpy čůrat nebo vám v hospodě projedou kapsy u bundy, kterou jste na chvíli pustili z očí. Nevidím v tom žádný rozdíl, dokonce si myslím, že obě skupiny někde v hloubi mysli toto své poslání velmi podobně odůvodňují. Jedni nám tvrdí, že oni přece jen vymáhají zákon a ten že platí všude a pro všechny, takže není podstatné, zda si ho vyčíhali za bukem nebo ne. Ti druzí budou tvrdit, že jste když nezamkl, tak jste je domu vlastně pustil a že vás vlastně napravují, aby si dával na své věci příště pozor. Nějak mi to připadá jako argumentace podobné hodnoty.
Divím se, že veřejnost jedno akceptuje a to druhé ne.
16. 05. 2017 D-FENS
(521x známkováno, průměr: 1,18 z 5)