Když procházím vstupním portálem do budovy řetězce, který ruku v ruce s vládou likviduje konkurenci malých obchodů, naléhavé nápisy mne nabádají, abych si potřísnil ruce tím svinstvem, co mi po něm sleze kůže. Tak to ani hovno, soudruzi.
Svědci kovidovi tvrdí, že koróna je něco jako radioaktivita. Stačí se dotknout kliky či pytlíku a jste mrtví. Kdo podlehl kovidopropagandě a ještě má za sebou zhlédnutí seriálu Černobyl, je přesvědčen, že pouhý dotek nakaženého člověka znehodnocuje potraviny, oblečení a dokonce i knihy na dva dny, a nikdo kromě hrdiny v atombordelu se jich nesmí dotknout. Pokud je mi známo, vir je parazit. A zrovna tenhle typ, kterým nás tak straší, přežívá ve vlhku a teplu, na suchu nepřežije. Zatím nebyla dokázána jiná než kapénková nákaza. Jediná možnost nákazy by byla, kdyby se někdo před vámi v krámě vysoplil do ruky, pěkně si to rozetřel a vy byste do několika sekund vzali do ruky věc, kterou držel před vámi. Ale ještě byste si pak museli olíznout ruce. Neviděl jsem, že by byl někdo natolik neapetytlich, aby něco takového provozoval.
Dalším argumentem svědků kovidových je vědecký důkaz, který dokázal přítomnost viru na železe či dalších materiálech i po osmačtyřiceti hodinách. Udělejte si pokus: Vezměte vajíčko a hoďte ho na zem. Rozbije se. A když vám někdo položí správně formulovanou otázku, zda je po týdnu na zemi přítomno vajíčko, objektivně musíte odpovědět ano, i když kuře ani snídaně z něj už asi nikdy nebude. Stejně tak i biochemická metoda objeví RNA skořápky viru, který vám neublíží, protože už je dávno mrtvý. Ale otázka nezní, jestli se můžete nakazit, ale zdali je přítomen Hliník, pardon, korona.
Že jsou dnešní biochemici fakt machři a dokážou najít opravdu i stopové množství čehokoli, dokazuje případ jedné americké sportovkyně obžalované antidopingovou komisí z požití zakázaných látek. Po několika týdnech vymýšlení výmluv šla ona dáma s pravdou ven: Ona žádné zakázané látky nepožila, ale její přítel si užíval anabolik co hrdlo ráčí, a ke kontaminaci došlo při sexu. Hrozně rád bych viděl ksichty usedlých bafuňářů z USADA, jak si představují formu transferu zakázaných látek z přítelova těla do zažívacího traktu obviněné slečny. Další spekulace nabízející se ohledně faktu, že USADA výmluvu přijala jako pravdivou, už nechám na fantazii každého. Představíme-li si ale něco jiného – procento ředění, nezbývá než před biochemiky smeknout. To pořád ale neznamená, že košík, který beru v obchodě do ruky, je pro mne nebezpečný.
Hlavní nebezpečí užití kovidosračky před vstupem do obchodu je kompletní a soustavné ničení mikroflory na pokožce rukou. Každý člověk má na dlani speciální film plný bakterií, které brání pokožku před vstupem nebezpečných mikroorganismů skrz póry do lidského těla. Systematická likvidace tohoto filmu vede nejen k těžkým dermatitidám, ale i mnohem vážnějšímu poškození lidského zdraví. Takže místo toho, abyste nechali své tělo zabojovat s vnějšími vlivy, děláte dezinfekcí rukou pravý opak. Onen košík je pro nás mnohem nebezpečnější ve chvíli, kdy na ruce nemáme žádnou ochrannou vrstvu vlastních „hodných“ bakterií a spíš si domů odneseme na rukou nějaké to svinstvo, žloutenkou počínaje a bradavicemi konče.
Nejsem žádné prase. Když něco doma kutím v dílně, musím počítat s tím, že se po mých věcech mohla proběhnout myška. Umýt si ruce po jakékoli manuální práci či delším pobytu venku, kde se dotýkám všeho možného, považuji za standard. Ale stačí mi na to mýdlo a voda. Pokud bych viděl nějaké smysluplné využití methylalkoholu, tak jedině jeho vypuštění do velkého bazénu, kde by k pobavení prostého lidu měli být násilně od hlavy k patě dezinfikováni všichni zmrdi, kteří vymýšlí takovéhle pičoviny a navádějí lidi k sebepoškozování.
06.12.2020 Pako
(285x známkováno, průměr: 1,79 z 5)