i-Rudé právo informovalo, že řidiči odjíždějí od nehod, přičemž nepomohou stovkám raněných.
V roce 2012 se podle článku jednalo o dopravní nehody, jejichž následkem bylo ve 13 případech úmrtí a v 822 případech zranění. Odnesl jsem si zkušenost, že v mediálním prostoru se nic nestává jen tak a tento článek také vznikl s nějakým záměrem, pravděpodobně se jedná o první výstřel v nějaké nacházející represívní kampani, která se možná rozjede, možná ne.
Je zajímavé, že téma se pravidelně opakuje. Například v roce 2010 došlo za stejných okolností ke 14 úmrtím a 803 zraněním. Jako tradičně bylo veřejnosti zprostředkováno volání po přísných trestech. To nezůstalo nevyslyšeno, neboť rok poté novela trestního zákoníku zavedla za neposkytnutí pomoci vyšší tresty, které mohou dosáhnout až pěti let nepodmíněně, za přitěžujících okolností 8 let (předtím: 3 roky). Je přitom zajímavé, že tato právní norma zavedla zvláštní dvojpráví: když neposkytnete pomoc jako řidič, dostanete pět let. Když tak učiníte jako spolujezdec, tedy sedíte v tom samém autě o metr dál, dostanete dva roky. I přes tuto absurdní a drakonickou legislativu se počet mrtvých a zraněných nijak nezměnil, jinak řečeno, nebylo to k ničemu.
Stejně tak jsme o tom mohli číst v roce 2008, opět provázeno voláním po přísných trestech, v roce 2006, a další příklady jistě najdete sami. Hledal jsem asi půl hodiny. Bylo to zajímavé. Postupně jsem dospěl k závěru, že téma se od roku 2006, kdy vstoupil v platnost bodový systém, objevuje přibližně ve dvouletých cyklech a probíhá to pokaždé stejně. Je vylíčen naprosto hrozivý fenomén řidičů odjíždějících od nehod, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů od nehod ujeli, zda vůbec třeba o něhodě věděli nebo zda byli psychicky otřeseni a nejednali úmyslně, a jsou navržena opatření spočívající bez výjimky ve vyšších trestech, která se nakonec realizují.
Možná si nyní řeknete – a co je na tom špatného? Ať se tak stane. Ujíždět od nehod je přece špatné. Podlé. Zbabělé. Bez ohledu na pohnutky. V tom článku to tak i stojí – řidiči se vymlouvají se na šok. Je třeba je chytit, obvinit a zavřít. Jen tak se „v tom udělá pořádek“.
Opravdu?
Fakt?
Problém je, že to nefunguje. Celá tahle doktrína selhala, respektive nevykazuje měřitelný úspěch. Český silniční fašismus a veřejnost, která vyžaduje přísné tresty, se ruku v ruce dopracovaly do patové situace.
Je s podivem, že si toho nikdo odpovědný nevšiml – anebo to vlastně s podivem není, neexistuje žádný odpovědný. Sice docházelo opakovaně k mediálním kampaním, zlovolným výlevům širokých vrstev společnosti, zpřísňování trestů, zavírání viníků, mediálním kampaním, zpřísňování… a tak pořád kolem dokola, ale z hlediska běžného účastníka silničního provozu se nezměnilo nic a pravděpodobnost, že vás někdo nabourá a ujede je pořád stejná. V čem je problém? Existuje několik možností:
a) ty tresty jsou pořád ještě málo přísné
b) ty tresty jsou sice dost přísné, ale jsou neúčinné, protože pachatel si v tu chvíli není hrozby trestu vědom, protože je psychicky otřesen, v šoku, nebo o nehodě vůbec nevěděl
c) oběti si řidiče, který od nehody ujel, vymyslely
d) a nakonec moje favorizovaná, státní spravedlnost neplní svoji funkci
Problém je, jak si vlastně kdo představujeme spravedlnost. Pro buřtožrouta je spravedlnost, když někoho zavřou do basy minimálně tak dlouho, jako se splácí leasing na Fabii. Pro mne nastane spravedlnost tehdy, když pachatel bude mít možnost chybu, které se dopustil a kterou uznal, napravit, a až poté, co tomu nedostojí, ho mohou klidně zavřít. Právě ta možnost „chybu napravit“ je systémem spravedlnosti, tedy spíše projekcí buřtožroutí zlovolnosti do něj, znemožněna.
Jak to tedy může vidět řidič, který někoho nabourá, přejede apod.? OK, zastavím, poskytnu pomoc, seberou mi řidičák a zavřou mně. Budou o mně psát v novinách, nasadí mi psí hlavu a nakonec mě šoupnou do basy. OK, nezastavím, neposkytnu pomoc, chytnou mě, budou o mně psát…, seberou mi řidičák, zavřou mě do basy. V jakém okamžiku motivují zákony občana-řidiče k odpovědnému chování?
V žádném.
Příkladem budiž mediálně certifikovaný pirát Lacina. Způsobil nehodu, zastavil, přivolal pomoc, později nahradil oběti nehody škodu, strčili ho do basy na pět let. Kdyby ujel, strčili by ho do basy na pět let.
Je to ukázka toho, jak se vohnoutí zlovolnost vyvolaná primárně touhou po spravedlnosti za pomoci státu proměňuje v nespravedlnost nejhrubšího zrna a morální úpadek, dotýkající se života každého z nás. Každý by si měl dobře rozmyslet, zda to bude svými každodenními postoji podporovat, protože tohle není legrace.
(5x známkováno, průměr: 1,60 z 5)