Proč můžu všechno, část druhá

Featured Image

… aneb netřeba být prognostikem.

Dne 29.1.2008 byl na těchto stránkách publikován můj příspěvek „Proč můžu všechno, aneb Alzheimer se o mne ještě nepokouší“. Kromě mojí vlastní hypotetické rekonstrukce toho, jak prezidentský kandidát,  pan Jana Švejnar emigroval, obsahoval  článek několik otázek, dílem mých, dílem položených jistým panem Rossem Hedvicekem, takto  Rostislavem Hedvíčkem zde.

Cituji některé z nich: „Měl váš otec diplomatický pas?“ „Pane Švejnare, můžete uvést základní životopisná data vašeho otce?„ „Byl váš otec v KSČ a pracoval současně i jako kmenový zaměstananec StB a rozvědky?“

Již 2.2.2008 přiznává pan kandidát spolupráci svého pana, nebo spíše soudruha otce s miniterstvem vnitra. Diplomatickou službu komunistům přiznal již dříve. Rád bych si lichotil, že tak učinil na základě dotazů pana Hedvíčka, které mu začaly být kladeny na jeho „volebních“ stránkách i díky mojí trošce do mlýna.

Moje hypotéza o komunistickém synkovi užívajícím si veselého života studentského, americké svobody a demokracie, zatímco miliony občanů tehdejšího Českoslovenka  postupují ponižující prověrky toho, zda jsou dostatečně nadšeni  pobytem okupačních armád plundrujícíh jeji zemi přestává být ve světle páně Švejnarově prohlášení konstrukcí a stává se faktem. Dalo by se jen dodat, že ten synek byl nejen komunistický, ale také fízlovský.

Tak jsem zvědav, jaké důsledky bude mít prohlášení jeho syna pro soudruha Švejnara seniora. Jestlipak mu v jeho oblíbené vinárně nalejí a zapějí moravských písní? Troufám si tipovat. Nestane se vůbec nic. Nejsme přece jako Oni!

V této souvislosti jsou zajímavé dvě další skutečnosti. Pan Švejnar sice přiznal spolupráci svého otce s ministerstvem vnitra, ale na seznamech konfidentů jej budete hledat marně.  A to i na seznamech Cibulkových. Zkuste si to sami!

Z toho alespoň podle mého selského rozumu může vyplývat pouze dvojí. Buď byly zveřejněné seznamy důkladně cenzurovány a to včetně těch, které měl následně k dispozici pan Cibulka. Toho jediného totiž  z případné cenzury dotyčného fízllistu nepodezřívám. O těch oficiálních, zveřejněných řadu let po  naší textilní „revoluci“ vůbec nemluvě.

Možnost druhá je, že seznamy samy byly dvojího druhu. Ten publikovaný, obsahující pouze jména vcelku bezvýznamných  práskačů (čímž je tedy nikterak neomlouvám) a pak ten, kteý obsahoval ty skutečně důležité, který nikdy publikován nikdy nebyl. Seznam těch, kterým měly být poskytnuty alibi a měl být pro ně získán kredit.„emigrací“ do „kapitalistické ciziny“ a určených ke zpětnému převzetí moci, ať už jimi samými, nebo v další generaci. Možná pod jinou firmou, ale „našimi lidmi“. První pokus (Sviták, Mlynář, atd.) byl příliš uspěchaný a nevyšel. Ale trpělivost soudruzi, trpělivost!

V tomto světle je ovšem pravděpodobnější i ta historka o tom  „..komsi laskavém kdo zavolal Janovi, že jim chtějí sebrat výjezdní doložku“. Proč?  Ten, přiznejme o chloupek inteligentnější ze dvou komunistických klanů rvoucích se o moc v roce 1968 a ještě nějaký čas po něm a  prohrávající díky ruským tankům, začal budovat svůj druhý sled v zahraničí.  A tak zůstal ve Švýcarsku Švejnar senior (Šik, Mlynář, Sviták, Tosek a další) a Švejnar junior byl oním někým laskavým vyzván, aby šupito presto pakoval kufry a stěhoval se k amíkům až do doby, kdy nadejde čas. On sám  ani nemusel vědět, jaká hra je s ním hrána.

Zdá se Vám to přehnané? Možná se Vám moje konstrukce v prvním článku taky zdály přitažené za vlasy. A už za pár dní……..!

Hříchy otců nepadají na hlavy jejich synů, pospíší si připomenout pan prezidentský kandidát. Hleďme, hleďme!  Něco takového po většině dosavadního života stráveného ve Spojených státech!  Za hříchy jeho otce jej k odpovědnosti nikdo nevolal, nevolá a volat nebude. Však jsme za jejich předchozí hříchy nevolali k odpovědnosti ani hříšníky samé. Ó, jak jsme UŠLECHTILÍ!  Měl by ale mít alespoň kousek té panem Havlem stále požadované  pokory a slušnosti,  aby za těchto okolností nevystrkoval hlavu.  Jakoupak by měl asi šanci prezidentský kandidát v USA, na jehož rodiče by prasklo něco na tamější poměry obdobně významného? Pan Švejnar si musí být velice dobře vědom toho, že nulovou.

Jinými slovy, pan kandidát si musí být plně vědom a taky si vědom je, že to, co by mu ve Spojených státech neprošlo ani náhodou, to mu v českém Kocourkově projde bez nejmenších problémů.

„Nejsme jako oni!“,  začnou skandovat textiláci okamžitě po přečtení těchto řádek. Budiž, nejsme. Pak se ovšem musíme smířit s tím, že dříve nebo později nám „oni“ budou zase vládnout. „Oni“ totiž žádné morální zábrany nemají. „Oni“ se tím, že „hříchy otců nepadají na hlavy jejich synů“ nikdy neřídili a řídit nebudou, jak my starší velice dobře víme.

Nakročeno k návratu mají velice slušně. Stačí si přečíst aktuální volební preference.

Můj Bože! To jsme skutečně takové stádo, jak nás vidí pan Hedvíček na svých stránkách? Nejsem rozhodně žádným upřílišněným optimistou co se českého národa týká, ale veškeré emoce se ve mně bouří když čtu jeho řádky. Zdůrazňuji výraz emoce. Chladný rozum mi říká, že má bohužel pravdu.

Snad ale ještě výstižněji než pan Hedvíček vystihla situaci této společnosti jedna stupidní reklama na (mimochodem značně nechutné) sušenky Be-Be. Určitě ji znáte. Zmítaje se v rytmu, jedna jásavá blbka vyzývá dav, aby učinil úterý dnem za dobrou snídani, čímž má na mysli, aby Češi v úterý ráno požívali  leštěné prdy dotyčných sušenek Be-Be. Do toho Češi! Samo o sobě stupidita non plus ultra. Dobrou snídani si představuji zatraceně jinak. To vše za všeobecného jásotu davu, mávání vlajek, rozvíjení ransparentů a tak dále.

Kdykoliv  tento zmrdiskvost vidím, pokouší se o mne mrtvice.  Moje devatenáctiletá dcera to však vidí jinak. Tvrdí, že tu buď funguje kouzlo nechtěného, nebo si z nás někdo promyšleně dělá srandu za peníze Be-Be. Vždyť je to tak zjevné, přesvědčuje mne. Davu Čechů někdo mávne před nosem  kusem značně nechutného žvance a tento odpoví skandovaným projevem ovčího stáda: „Bééé-e-e, bééé-e-e, béé-e-e,….atd“. Jak symptomatické!


02.02.2008 Katoda
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
168x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:03
D-FENS © 2017