Proč mě EU a lidé, kteří ji podporují, děsí

Featured Image

Myslím, že v naší společnosti existuje několik nepsaných pravidel, které se obvykle respektují, přičemž jejich porušování je naprosté tabu.

První z nich je, že druhé lidi neobtěžujeme s naším politickým názorem. To znamená, že kdybych byl volič KSČM, nebudu nosit do práce tričko s logem KSČM, stejně jako si do kanceláře nepověsím KSČM plakát. Myslím, že kdybych tak učinil, nejspíše by ostatní předstírali, že se nic neděje, protože chtějí být slušní. Možná by si ze mě dělali za mými zády prdel. Kdo ví. A možná bych dokonce mohl mít problémy, kdy z vedení by mi dali jasně najevo, že tohle fakt ne. Pracovní prostředí by mělo být apolitické.

Druhý z nich je, že to, kdo koho volí je jeho věc a jeho problém. Jasně, lidi se někdy hádají skrz politiku, ale ve výsledku chápeme, že je to subjektivní, neexistuje nic jako jediná správná volba. Je to podobně jako s hudbou – někdy kritizujeme určitou hudbu – hiphop je sračka, techno je debilní a tak dále. Stejně jako někdy řekneme, že KSČM jsou bolševický svině, TOP09 je pseudointelektuální žumpa… Ale ve výsledku chápeme, že je to subjektivní a prostě každého věc.

Co se týče Evropské Unie, ve světě politiky představuje také určitý politický názor. Tedy, že člověk ji buď podporuje, nebo ji nepodporuje a přeje si Czexit. Opět bychom mohli čekat, že je to každého věc, jaký názor na EU zastává, a také, že se to druhým lidem prostě nevnucuje a neobtěžují se s tím.

Všiml jsem si, že tahle dvě zásadní tabu byla porušena.

Za prvé – lidé, kteří podporují EU, si to přestali nechávat pro sebe. Uživatelé na Twitteru si cpou ke svému username vlaječku EU. Někteří to dělají i na Facebooku, Telegramu, Skype, WhatsUp… Což je děsivé vzhledem k tomu, že někteří tyhle kecálky využívají i v práci, takže jejich kolegové vidí vlaječku EU, čili ví, že ji podporují. Šokovalo mě, když jsem v práci zjistil, že někteří kolegové to tak mají. Dokonce jsem si všiml, že na chodbě na nástěnce visí plakáty s EU propagandou.

Došlo tedy k tomu, že pracovní prostředí už nadále není neutrální půdou, kam si lidé politiku nenosí a nechávají si ji na doma?

Další tabu, že je každého osobní věc, co podporuje za stranu, bylo prolomeno dokonce samotnou EU. Hřebejk a Svěrák natočili přímo reklamu pro EU, kde vyzvali ty, kteří EU nepodporují, aby VŮBEC K VOLBÁM NEŠLI, protože jejich názor a volba jsou špatné. Umíte si třeba představit, že by ODS natočila reklamu, kde by vyzvala ty, kteří nebudou volit ODS, aby k volbám nešli radši vůbec? Jen si představte ten shitstorm.

Ok, chápu, že mediálně známé osobnosti můžou mít názor. Nemám nic proti tomu, když ho vyjádří někde veřejně. To může ostatně udělat každý. Každý na sebe může namířit smartphone a natočit video, kde vysvětlí, proč volí, jak volí, proč zastává názor, jaký zastává. Ale problémem je, že to neudělali za sebe, ale byla to vyloženě reklama placená EU, tedy z peněz, které jsme EU povinně odevzdali.

Druhé tabu je tedy také porušeno. Byl vyslán jasný signál, že existuje jen jediný správný názor.

Představte si, jak by mohl vypadat svět za pět let. Budou se lidé, kteří nepodporují EU, mít různé zcela vážné problémy, protože nepodporují EU? Je možné, že v budoucnu budou eurospektické strany postavené mimo zákon a nebudou moct vůbec kandidovat v žádných volbách? Je možné, že se za euroskepticismus bude zavírat do vězení?

Odpověď zní: Doufám, že samozřejmě ne. Jenže tam, kde se porušují drobné společenská tabu, tam se to možná nemusí vydávat dobrým směrem…

Jaký je typický podporovatel EU?

Lidé, kteří podporují EU, mě fascinují, protože se na internetu projevují dost… nehezky. Chápu, že můj pohled na své názorové oponenty nemůžu mít objektivní a vidím je nejspíše trochu zkresleně, nicméně osobně bych je mohl rozdělit do několika skupin.

1. Povrchní podporovatel EU

„Hele, já chápu, že EU občas vydává absurdní zákony jako ten o zakřivení banánu, ale bez ní by to prostě nešlo!“

Jsou věci, které lidé mají rádi. Třeba kočky. Jak moc ale mají danou věc rádi se člověk, od člověka liší. Jeden člověk má rád kočky takovým tím vášnivým stylem, kdy jsou jeho koníčkem, čte o nich články na internetu a knihy, diskutuje ve skupinách milovníků koček, sdílí kočičí články na sociálních sítích, nakupuje svým kočkám různé hračky ve zverimexech, experimentuje… Prostě kočkami žije.

Pak je ale druhý článek, který má ke kočkám spíše povrchní vztah, přestože je vnímá pozitivně. Nevyhledává žádné informace o kočkách, ani se nimi moc nezabývá, ale když nějakou vidí, tak ji pohladí, případně když narazí na roztomilou fotku kočky, tak si řekne „Jů, roztomilé!“

Myslím, že drtivá většina lidí, kteří podporují EU, jsou tihle povrchní podporovatelé. Říkají, jak je důležité být součástí EU, jak by to bez EU nešlo, ale obecně o EU toho moc neví. Myslíte si, že ve svém volném času vyhledávají informace o EU, přečetli dokonce o ní nějaké knihy nebo něco? Samozřejmě, že ne. Oni vědí, jak „je EU potřeba“, protože jim to řekli kamarádi a protože to slyšeli v televizi. Stejně tak ví, jak „je Brexit katastrofa, kdy Británie neví, co chce!“, protože to četli v novinách. A taky protože všude vidí tabule „financováno z EU“.

Velká drtivá většina jejich volného času se netočí kolem EU, ale spíše řeší své malé osobní starosti jako je rodina, hypotéky, nákupy, filmy od Marvelu, čtení Reflexu a tak dále. Není na tom nic špatného, ale EU má velkou podporu právě ze strany těchto lidí. Jsou jako pilíře, na nichž EU drží.

Někteří z nich jsou pro EU jen čistě proto, aby se vymezili vůči hospodským stréčkům, kteří poslouchají Ortel, milují Okamuru, čtou Aeronet a tak dále.

2. Eurofanatik

„Jen díky EU existuje mír!“

Jak jistě víte, v diskuzích je úkolem každého diskutující přednést dvě věci. Za prvé nějaké tvrzení a za druhé nějaký argument, který tohle tvrzení podpoří.

Například když prohlásím, že „dotace jsou špatné“, je to pouhé tvrzení, které samo o sobě nestačí. Je nutné dodat i argumenty. Argument č. 1 je, že dotace nejsou z peněz, co rostou na stromech, ale z peněz daňových poplatníků, takže někdy jsou i firmy nucené podporovat finančně své konkurenty. Argument č. 2 zní, že většina dotací skončí u těch, co je nepotřebují. Jsou to velké korporace typu Agrofert, kdo umí získat dotace, mají na to různé lidi, vyškolené účetní a tak dále. Zatímco garážová firma je jen tak nedostane, jelikož v tom neumí chodit. Takže neplatí běžná představa, že dotacemi pomůžeme těm malým, aby se na trhu také prosadili. Argument č. 3 je o tom, že lidé mají různé preference, které vyjadřují penězi. Takže argument, že bez dotací by se nepostavila nějaká rozhledna za městem, či cyklostezka, nedává smysl. Ve skutečnosti by to akorát znamenalo, že to lidi nechtějí, pokud do toho sami nejdou nalít peníze. Je ekonomický nesmysl tvrdit, že vím lépe, co je pro druhé dobré, než oni sami, takže jim musím vzít peníze a rozhodnout za ně.

Jak to souvisí s eurofanatikem? Ten argumenty téměř nikdy nepředkládá, ale zůstane jen u těch tvrzení:

„Bez EU by to byla naprostá katastrofa!“

„Bez EU by to nešlo!“

„Czexitáři vůbec nechápou, s čím si zahrávají!“

„Bez EU nás napadne Rusko!“

„Jen díky EU je mír!“

Kdykoliv vidím eurofanatika, jak spamuje sociální sítě těmito emocionálními prohlášeními, chci po nich nějaký argument. Obvykle buď dostanu jen další doomsaying („Bez EU jsme úplně v p*deli!!“), urážky, obvinění z podpory Putina nebo posměch. Nerozumím jejich jednání – chtějí zvýšit mou důvěru v EU tím, že mi nadávají? Zvláštní.

Každopádně tvrzení předložené bez argumentů může být bez argumentů také odmítnuto.

Někteří z nich se ještě zabývají psaním oslavných článků o EU, vyvracením „euromýtů“, což je obvykle o tom, že vyrobí nějaký strawman – tedy tvrzení, které žádný odpůrce EU netvrdí – a začnou ho vyvracet. Nebo možnost B, vezmou tvrzení, které je pravdivé, nazvou ho euromýtem a následuje místo vyvracení, že je to mýtus, spíše salva argumentů, proč je dané omezení svobody podle nich správné, čímž demonstrují svou neznalost významu slova „mýtus“.

3. Eurofanatik faker

Tohle je obvykle člověk, kterému je EU ideologicky u zadku, ale má z ní výhody, takže ji brání. Typický představitel téhle skupiny je třeba Babiš. Tomu je fuk nějaká EU, ale má z ní dotace, takže pochopitelně bude vyprávět v médiích, jak je v našem zájmu být součástí „Evropy“.

Dále tu máme lidi, kteří mají díky EU teplé místečko – což může být nějaká úřednická práce s EU spojená, či vyloženě nějaká funkce, co existuje jen díky EU.

Takovým lidem pak už nezbude nic jiného, než prohlašovat, jak máme veškerý mír, bohatství a svobodu jen díky EU a bez ní bychom žili na stromech. „Patříme do Evropy!“ a tak dále.

Moc EU roste prakticky jen díky tomu, že skupina tři manipuluje a ovlivňuje obě předchozí skupiny.

Otázka na závěr – máme vůbec nějakou naději bojovat proti eurosocialismu? EU má stabilní masu lidí, kteří ji podporují. Vlastně s lidmi, kteří podporují EU, souhlasím, že EU má výsledky a úspěchy. Úspěšně přesvědčila ekology, že je synonymem ekologie a jen s ní můžeme zachránit planetu před plasty a oteplováním. Podařilo se jí ukradnout slovo Evropa a udělat z něj synonymum pro sebe sama, podobně jako v minulosti si socialisté uzurpovalo slovo „liberál“ (kdy část „liber“ znamená svoboda). Přesvědčila většinu lidí, že bez ní není možný mezinárodní obchod. Vytvořila představu, že všichni, kteří ji nepodporují, jsou ruští agenti, nebo křupani z Horní dolní, kteří volí SPD, čili zrádci Evropy, kteří se vůbec nesmí pustit ke slovu.

A co je nejhorší, podařilo se ji donutit lidi porušit nejrůznější nepsaná tabu.

 


12.05.2019 Maximilian


Související články:


12345 (266x hodnoceno, průměr: 1,49 z 5)
15 600x přečteno
Updatováno: 12.5.2019 — 22:55
D-FENS © 2017