Tak máme po dalších volbách. Tentokrát do senátu a městských zastupitelstev. ODS v nich naštěstí opět zvítězila a bude moci zase prosadit o něco více pravicových reforem.
Bohužel je v naší zemi stále hodně lidí, kteří volí ČSSD nebo dokonce KSČM. Tito levicoví voliči bohužel nechápou určité ekonomické zákony, které platí stejně jako fyzikální. Proto se touto cestou pokusím těmto levicovým voličům vysvětlit, proč je pro blaho nás všech, aby nám vládla pravice a ne levice.
1. Minimální mzda je cesta do pekel
Spoustu levicově smýšlejících lidí zastává názor, že potřebujeme zákonem stanovenou minimální mzdu, aby ti nejchudší na tom nebyli tak moc špatně. Tento omyl, který zastává jak ČSSD, tak KSČM, je ovšem právě pro lidi s nejnižšími příjmy fatální. Proč je stanovení minimální mzdy naprosto špatné, uvedu na příkladu. Představme si, že jistý Venca, dělá u malého podnikatele na vesnici a má minimální mzdu, stanovenou vyhláškou vlády, čili nemůže mít míň. A najednou si levicová vláda řekne, potřebujeme si zvýšit oblibu u lidí (u těch, co jim to baští, čili ti méně vzdělaní, s nižšími příjmy, starší a z menších měst- dle seriozních sociologických průzkumů a učebnic politologie) a naplnit státní pokladnu. Tudíž se rozhodnou, že zvýší minimální mzdu. Pochopitelně lidem neřeknou o tom zvyšování obliby, ani, že potřebují peníze do státní pokladny, ale řeknou, že jsou sociálně smýšlející, a že myslí na ty nejchudší a proto nařídí podnikatelům „vykořisťovatelům“, aby platili svým zaměstnancům vyšší mzdu. Čili Venca si řekne super, ti socani jsou ale hodný, že zvedli minimální mzdu, to mi zaměstnavatel bude muset přidat. Ale ono to často dopadne opačně, Venca přijde do práce a zaměstnavatel mu řekne, hele Venco, je to blbý, musím ti platit vyšší mzdu, ale já na to nemám a ani se mi to platit nechce, tak ti dám na výběr, buď ti to budu platit jenom jako, na výplatní pásce a ve skutečnosti dostaneš míň a nebo ti dám prostě padáka. A Venca jenom kouká, jak je to možný. Dejme tomu, že Venca měl minimální mzdu, hodně štědrou, 9000 Kč, a vláda nařídila navýšení o 1000 Kč, čili minimální mzda je teďko jako 10000 Kč. Čili Venca z té tisícovky odvede 4,5% zdravotní pojištění a 8% sociální pojištění (podle současných zákonů. Procenta pro lidi spadající do kategorie nejnižších příjmů, což je vždy ten, co dělá za minimální mzdu). Zaměstnavatel odvede ze svého za Vencu navíc 9% na zdravotní pojištění a 26% na sociální pojištění. Když to sečteme, tak zjistíme, že Venca by měl zaplatit 125 Kč a jeho zaměstnavatel 350 Kč. Ovšem ve skutečnosti, protože podnikatel nechce navíc platit ze svého 1000 Kč Vencovi, 260 státu a 90 pojišťovně, tak Venca bude muset zaplatit ze svého 125 Kč za sebe a 350 Kč za podnikatele a samozřejmě rovněž z té imaginární tisícovky zaplatí státu daň, která je dnes pro nejnižší příjmy 12%, čili počítejme, že těchto 12% zaplatí i z té tisícovky, čili dalších 120 korun. Když se na to tedy celkově podíváme a sečteme tyto částky, tak Venca bude muset zaplatit 125 + 350 + 120 = 595 Kč. Čili dostane přidáno na výplatní pásce 1000 Kč hrubého, ale ve skutečnosti bude mít o 595 Kč méně, než předtím. Je zde ovšem zmiňovaná druhá možnost, Venca s tím nebude souhlasit a dostane padáka, pude na úřad práce, dostane dávky a stát bude mít zase o něco méně peněz a nezaměstnaných bude zase o něco více. Tak takto funguje v praxi minimální mzda. Samozřejmě musím přiznat, že jsou podnikatelé, kteří rozhodnutí vlády respektují a svým zaměstnancům normálně platí, to co mají, ale jestli rádi přicházejí o zisky, tím si jist zrovna nejsem. Jinak je rovněž pravda, že lidí pracující za minimální mzdu je dosti málo, ale někteří jsou a při zvyšování této mzdy jim hrozí výše popsané.
2. Soukromé nemocnice nevedou ke snížení zdravotní péče
Druhý mýtus, který levicové strany rádi rozšiřují, je, že když zprivatizujeme nemocnice, zhorší se dostupnost zdravotní péče a celkově tato péče bude nekvalitní. Jak ukazují zkušenosti z nemocnic, které tak podle uchvátili podnikatelé „vykořisťovatelé“, tak to vcelku funguje. Je to prosté, i když si levicově smýšlející lidé myslí, že se zdravím se nemá podnikat, je to podnikání jako každé jiné. Soukromí vlastníci, vlastnící nemocnice, chtějí pochopitelně na nemocnici vydělat. Proto, aby na tom vydělali, musí do nemocnice investovat a nabízet kvalitní zdravotní péči. Je to prosté, když toto nebudou dělat, nikdo z pacientů (zákazníků) k nim nepůjde a oni zkrachují. Řeči o tom, že soukromé nemocnice budou provozovat akorát plastickou chirurgii, jsou opravdu k smíchu, protože jsou zde stále lidé, kteří potřebují operaci žlučníku nebo slepého střeva atd. Jestliže by tyto soukromé nemocnice nenabízeli tyto standardní zákroky, tak jsme přeci v tržní ekonomice, vznikne konkurence, která zaplní mezeru na trhu a bude tyto „produkty“ nabízet. A protože jsou si tohoto aspektu bezpochyby zájemci o nemocnice vědomi, tak žádné plošné rušení „nezajímavých“ oborů nehrozí. Naopak se tyto soukromé subjekty budou snažit nabízet co nejlepší péči, aby přilákaly pacienty právě do jejich nemocnice a měli tudíž právo na proplacení péče od pojišťovny a měli tudíž i zisk. Jak je tedy zřejmé, i ve zdravotnictví je prospěšné všem, aby nemocnice byly soukromé a jejich majitelé se „honili“ za ziskem, protože oblast zdravotnictví, je z tohoto pohledu podnikání jako každé jiné. Vydělá na tom majitel nemocnice, stát, který získá peníze z daní, které majitelé nemocnicí platí ze zisku, a hlavně na tom vydělá pacient, protože nemocnice si ho budou předcházet, aby šel s oním „slepákem“ právě k nim.
3. Současný „solidární“ důchodový systém je špatný
Podle současného důchodového modelu, každý platí ze své hrubé mzdy na důchodce 8% a jeho zaměstnavatel dokonce 26%, což je celkem 34%, čili z každé vydělané tisícovky shrábne stát 340 Kč a ty přerozdělí důchodcům. Tento stav je vzhledem k populačnímu vývoji logicky neudržitelný a jediné co by tento model zachránilo by byl masový příliv cizinců. Proto se musí tento model změnit, a to čím dříve, tím lépe, jelikož každý den navíc, kdy současný model funguje, znamená výší daně pro zaměstnance a nižší důchod pro důchodce. A´t se to zdá levicově smýšlejícím lidem jako nesociální, ale jako jediný možný a motivační systém je ten, kdy si každý pracující člověk bude sám spořit na důchod. Otázkou je jakým způsobem a zda mu to bude v penzi stačit. Jeden z možných a podle mého názoru snadno proveditelných a efektivních způsobů je, aby oněch 340 Kč z každé tisícikoruny šlo zaměstnanci jako součást výplaty a on si sám rozhodl, co s nimi udělá. Je tedy logické, že by tyto peníze nešli do státní pokladny a stát by tedy ani nevyplácel penzi. Jestliže by se stát přestal starat o důchodový systém, tak se otevře obrovský prostor na trhu s finančními produkty a logicky se finanční instituce budou snažit tento prostor naplnit a pracujícím lidem nabídnout produkty, kterými by se zabezpečili na důchodový věk (obdoba dnešních důchodových připojištění a dalších produktů jako např. investice do různých typů fondů). Jak je známo z ekonomických učebnic a rovněž z doby před rokem 1989, tak stát je nejhorší správce majetku a tudíž soukromé instituce, motivované ziskem, by bezpochyby byly schopny zúročit vložené prostředky lépe než stát a občan by měl v důchodu více peněz. Faktem je, že by stát měl po nějakou, a to asi dlouhou, dobu problém se státním rozpočtem z důvodu výpadku příjmů ze sociálního (důchodového) pojištění. Nicméně na druhé straně by stát ušetřil za úředníky, které by mohl propustit, a rovněž by do státní pokladny přibyli peníze z daní od zmiňovaných finančních institucí. Je tedy poněkud složitější propočítat finanční dopady této reformy, ale rozhodně stojí za zvážení, jelikož je pro každého občana více motivující, když pracuje sám na sebe, než když jsou z jeho peněz placeni nějací „cizí důchodci“. Ještě informace pro levicové šťourali, které zajímá, co se stane, když občan vydělává málo a tudíž si nenaspoří a měl by od „vykořisťujících“ finančních institucí málo peněz na živobytí. Takže v případě prokazatelných nízkých příjmů, by důchod, na nějakou „průměrnou úroveň“, dorovnával stát transferovými platbami, stejně jako to činí v případě rodinných přídavků, přídavků na dítě nebo podpor v nezaměstnanosti. Ještě na závěr přiznávám jednu chybu, které jsem si vědom, když jsem tento problém konzultoval se svými kamarády (tímto vás zdravím a děkuji za cenné připomínky), a to, že v případě, že lidé nebudou muset nějakým způsobem spořit, tak se najdou jisté sociální skupiny lidí, kteří se na to takzvaně „vyprdnou“ a peníze „projí“, a až v důchodovém věku zjistí, že nemají z čeho žít, tak budou dělat „sociální nepokoje“.
4. Regulace nájmů je nespravedlivá a netržní
Regulované nájemné není nic jiného než bydlení vybrané skupiny lidí za výhodných cen na úkor těch ostatních. Byt ve kterém nájemníci bydlí není nic jiného než normální statek, jako je třeba chleba, televize nebo auto. Jestli nájemník nemá peníze na to, aby bydlel v bytě v Praze na Vinohradské, holt by měl bydlet na sídlišti, třeba na Jižním městě. Naprosto chápu, že se lidem nechce z velkých bytů v centru Prahy, kde platí v porovnání s tržním nájemným naprosto směšné regulované nájemné. Ale mě taky nikdo neprodá nový mercedes za zlomek ceny, jenom proto, že na to mám nějaký papír. Rozumím tomu, že osmdesátiletá babička, která celý život bydlí ve Vinohradech, se teď na stará kolena na Jižňák opravdu stěhovat moc nemůže, ale mladá rodina, která pouze po babičce zdědila dekret na byt s regulovaným nájemným, tam holt bude muset. Každý takto postupně bude bydlet tam, kde na to má. Odůvodňování regulovaných nájmů, tím , že jsou lidé sociálně slabý a tudíž musí bydlet za míň než ostatní, asi majitelům nemovitostí peníze na rekonstrukce do peněženek nepřivane, nehledě na to, že spoustu nájemníků, vůbec sociálně slabých není a tyto byty dále pronajímají za tržní nájemné a sami si bydlí za Prahou v satelitním městečku. Kdyby stát zrušil nesmyslnou regulaci, tak se uvolní trh s byty, klesne tržní nájemné, ti co pronajímají, by z toho platili daně a stát by měl příjem, který by mohl použít na transferové platby opravdu chudým lidem, kteří ovšem budou bydlet v adekvátním bytě k jejich příjmu. Tímto nechci v žádném případě říci, aby chudí lidé šli pod most, jenom holt rodina se dvěma malými dětmi, kdy manželé mají celkem do dvaceti tisíc korun měsíčně nemůže bydlet v bytě v centru Prahy, ale musí jít na okraj do sídliště. Spoustu lidí takto normálně bydlí, i když by třeba taky rádi bydleli v centru, akorát nezdědili po babičce dekret na byt s regulovaným nájmem.
Tyto čtyři problémy, které pálí naší společnost, jsou pochopitelně pouze částí toho, co se v tomto státě musí vyřešit a hlavně, co je třeba řešit po vzoru ODS, čili pravicově a ne po vzoru ČSSD, čili levicově. Jestli mají někteří levicově smýšlející (eventuálně i pravicově smýšlející) lidé k některým věcem a názorům v mém článku připomínky, nechť mi je klidně zašlou na mail: pavel.kratochvil007(zavinac)seznam.cz
Já si rád přečtu věcné připomínky a poučím se.
(Zatím nikdo nehlasoval)