Proč je stále větší problém ufinancovat zdravotnictví

Featured Image

Tento text je nevhodný pro rigidní občany neschopné přijmout nová fakta. Stejně tak je nevhodný pro bojácné a úzkostné osoby.

Zdravotnictví stále víc umí, ale také za podstatně víc peněz. Pro hrubou představu lze říct, že možnosti rostou lineárně, cena ovšem exponenciálně. I když zatím je křivka dosti plochá. Za první republiky patřilo Československo mezi špičky ve světě z hlediska zajištění zdravotní péče pro své občany. Stačilo k tomu tehdy jeho 3 – 4 % HDP. Dnes vydává česká republika kolem 7% HDP a procentem těchto výdajů patří na chvost statistik všech států světa, tím spíše po přepočtu na nominální výdaje evropských států (většinou kolem 10% jejich HDP, šampionem v Evropě je Německo s 12%).

Mezi další faktory, které zásadně ovlivňují náklady na zdravotní péči obecně patří stárnutí populace. Průměrný věk dožití se prodloužil za čtvrtstoletí o zhruba 10 let. Přitom náklady na výdaje ve zdravotnictví uspořádané podle věku občanů vypadají tak, že do 50 je poměrně plochá, nízko položená křivka, po padesátce se mírně zvedá a po 65 se mění na exponenciální se strmým stoupáním. Takže všechny evropské státy bojují se strmým nárůstem výdajů zdravotních a sociálních, v ČR je situace o to výraznější, že před dvaceti a více lety existovalo něco, čemu by se dalo říct diskriminace seniorů. Prostě vzhledem k nedostatku zdrojů se při onemocnění seniorů nevolívaly nejoptimálnější metody, určitě ne nejlepší možné a taky nejdražší.  Situace se ale podstatně změnila, každý občan chce žít co nejdéle a co nejkvalitněji, hranice medicínské (co je medicínsky možné) se posouvají a také senioři jsou emancipovanější, prostě nedají se od možné kvalitní péče „odstrčit“. Ekonomické dopady si umí každý představit.

To jsou faktory platné všude na světě v rozvinutých státech. Pak máme ještě taková česká specifika, které celkovou v jiných bohatších státech ne tragickou situaci podstatně zhoršují. Zásadním problémem je disproporce mezi tím, co stát, politici slibují občanům a tím, co ti stejní financují. V ČR je teoreticky veškerá možná nejšpičkovější, levná i drahá péče zadarmo, placená státní daní, dostupná kdykoliv komukoliv. Protože finance na to spolehlivě nestačí, není to ani pravda. Tuto drobnou záležitost se ovšem politici bojí občanům říci, tím méně jsou ochotni cokoliv udělat. Je jasné, že slušný stát by se měl postarat o závažné nemoci, drahé dg, jejichž léčení je ve statisících nebo milionech a které si prakticky nikdo není schopen zafinancovat. Na druhou stranu, pokud je nedostatek peněz, je zhola nerozumné tyto peníze vyplýtvávat na věci, které si může každý, nebo skoro každý zaplatit sám, mluvím o péči v řádu stokorun nebo pár tisíc ročně. Jasně, jsme sociální stát, budiž, musí být sociální síť pro ty zjevně nemajetné. Druhá cesta je navýšit zásadním způsobem peníze k tomu, aby se slíbené dalo ufinancovat, což ČR zjevně nedělá. Takže realita je taková, že sice špičková péče dostupná je, ale ne vždy, ne pro každého. A hlavně, peníze se „vystřílejí“ na levné věci, přitom na drahé pak není.  Opět, ukazují to statistiky – zásadních rozdílů nákladů na občana podle místa bydliště, nebo čekání na operace, koncem roku nenasazovaná drahá (moderní) léčba….. a spousty dalších zjevně patrných známek.

Další zásadní problémy zhoršující realitu v ČR jsou mnohé, uvedu jen pár hlavních podle ekonomické důležitosti.
´
Financování zdravotnických zařízení (ZZ). V naší nebohé zemi je v tom naprostý chaos, neprůhledno, tajemno. Pominu historii, jak to postupně vznikalo, ale v posledních letech se katastrofické rozdíly ve financování ZZ natolik rozšířily, že i naši naprosto impotentní politici se rozhodli něco dělat. Situace dospěla k tomu, že rozdíly platby za konkrétní (stejně kvalitní, stejně provedený) výkon dosahují rozdílu ne pár procent, ale stovek procent. Na vysvětlení je to složitější, ale podrobněji snad zde . Uváděné tabulky ukazují rozdíly v základních sazbách, přičemž cena za výkon se počítá násobením této základní sazby. Co k tomu dodat. Snad jenom že do letoška tyto informace patřily mezi absolutně utajované, pojišťovny odmítají zveřejnit smlouvy se ZZ a také výšku plateb tam či onde, jde sice o veřejné peníze, ale koho to zajímá, že?

Disproporce mezi sliby a realitou. Jistě si pamatujete skvělá prohlášení ministra zdravotnictví o tom, že se platby postupně znormalizují, že peníze půjdou za pacientem. Realita roku 2012 byla v tom, že se sjednotila základní sazba (BR) z cca 20%, zbývající zůstala tak, jak byla nastavena minulostí a je patrna v tabulkách. A pokud byste si mysleli, že peníze jdou za pacientem, tak si dejte studený obkládek. Je to jako rádio Jerevan. Ano, jdou za pacientem, ale jenom do limitu, který je nastaven nepřiměřeně a úřednicky a celý tento pohyb je dál limitován dalšími obtížně splnitelnými podmínkami. Taky soutěž o pacienta je nesmysl při takto rozličných platbách a limitech, které se upravovaly v minulosti hlavně z důvodů nezveřejnitelných.

Máme přebytek lůžek, redukcí nastane racionalizace, péče se soustředí do nemocnic, kde to umí a tím se ušetří, přitom se zvýší kvalita. Pěkné vyhlášení. Akorát nikdo neřekl, že třeba pro rok 2013 je reálný pokles plateb pojišťoven o 5-10 % při započítání inflace, DPH a skutečné restrikce. Taky nikdo neuvádí, že ve srovnání s Evropou máme obrovský přebytek lůžek ve fakultních nemocnicích, na počet obyvatel by v ČR stačily 2-3 lékařské fakulty a fakultní nemocnice, máme jich v řádu 10. S počtem lůžek ve velkých nemocnicích je to podobně. Chyba je, že se jedná o lůžka nejdražší, měla by být na léčení „drahých diagnóz“, pokud se tam masově léčí banality jako žlučník, nebo třeba umělý kloub, jsou tyto kapacity podstatně dražší, než když se totéž provede v okresní nemocnici, přitom kvalita je stejná. Při této situaci ministerstvo ruší svým direktivním rozhodnutím lůžka levná, v menších nemocnicích, ve fakultkách jde spíš o kosmetické změny.  Asi jsou naši sousedé v Evropě magoři. Sice mají zjevně víc peněz na zdravotnictví, ale mají také podstatně méně „drahých“ lůžek a zachovávají i malé špitálky, pokud poskytují solidní péči, což je u většiny častých diagnóz možné.  Takže redukce lůžek povede ke zdražení péče, k větším výdajům pojišťoven? Zřejmě ano.

Internetové projekty. Opět, krásná slova, skutek utek. IZIp byl ukázkou od samého počátku nesmyslného projektu, nezajistili si zákonný rámec, cíle co do objemu přenášených a uchovávaných dat byly nereálné, zdůvodňování kontrolou lékařů směšné (dnešní vykazování každého pšouku dávno kontrolu umožňuje) a ochrana citlivých dat nevyřešená. Ani při miliardových investicích se tento zmetek nedostal do funkční podoby.  Je důvodné podezření, že hlavním důvodem existence tohoto projektu bylo vyvádění peněz ze zdravotnictví.  IZIP snad padl, ale pozor, máme odhlasované povinné psaní receptů počítačem a čárovými kódy, centrální úložiště dat. Nikdo sice netuší, a poslanci, co to odhlasovali už vůbec ne, jak to má fungovat, jaké hardwarové a softwarové náklady to bude mít ve startu a průběžně, ale parlamentem to kupodivu prošlo. Neformátovaná mlha nejasného cíle a funkčnosti. K čemu to bude? No je opět důvodné podezření….. a předpokládaná funkčnost horší než u registru vozidel…….

Situaci dále zhoršují nesmyslné zákony a podzákonné normy kolem zdravotnictví, nesvoboda pohybu zdravotníků mezi privátem a státním, nejasná pravidla výběrových řízení na poskytování zdravotní péče, neexistence soutěže mezi pojišťovnami neexistencí pojištění, neexistence formulace nároku pojištěnce a nadstandardu, zákaz do nedávna totální cash plateb za nadstandardní péči (dnes přetrvává tím, že všechno je standard, ale nejsou na to prachy, ale připlatit si nesmíte) a demagogická propaganda státu a médií.

Pokud někdo argumentuje tím, kolik že to celkově jde peněz do zdravotnictví, měl by si uvědomit, kolik z toho se vyplýtvá neracionálně a kolik z těchto peněz se přímo či nepřímo odkloní. Obecně socialistické pseudotržní zdravotnictví (nebo cokoliv jiného) v tržním, kapitalistickém systému ani nemůže dopadnout jinak.  Panuje představa, že se politici pravicoví či levicoví nemohou fakticky domluvit na reformě zdravotnictví pro rozdílnost politických náhledů. Realita je podstatně jiná, jednak pravolevé dělení  dnes  a ve zdravotnictví zvláště nedává smysl, strany se jen tak propagují, fakticky takové nejsou. Není žádný zásadní problém, aby se experti všech stran domluvili na zásadních věcech. Koneckonců, to co by potřebovala ČR proběhlo v sousedních státech před desítkami let, systémy jsou tam mnohem kultivovanější, vybalancované, někdy více „svobodné“ či více „direktivní“, ale víceméně fungují. Není zásadní problém je okopírovat. Ale, světe div se, už téměř 25 let se nic neděje. Proč? Protože stávající chaos a nepřehledno vyhovují hlavně politikům a protože občané se dají uchlácholit miliardami, co jdou do zdravotnictví a bajkami o darebáckých zdravotnících, kteří za všechno můžou. Ne že by nebyli, ale jsou nepodstatnou minoritou, jako i v jiných oborech.  Takže dokud se systém nepoloží, nebo dokud občané nevyvinou dostatečný tlak na politiky, nestane se nic.

Výsledkem je nefunkčnost systému, mrhání, nemotivovaní zdravotníci, oprávněně si stěžující občané (většinou a hlavně nelogicky  na zdravotníky) a masivní plýtvání nedostatkových zdrojů. Na dohled žádná změna není, vývoj ekonomiky obecně a nákladů ve zdravotnictví bude situaci rok od roku zhoršovat.


27.12.2012 Selucký
blog autora

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
396x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:54
D-FENS © 2017