Proč investovat individuálně a ne s fondy

Featured Image

Množství drobných investorů investuje s fondy, protože jim věří, věří portfolio manažerům a neuvědomují si své vlastní výhody.

Drobní investoři mají oproti profesionálům řadu výhod. Mohou si totiž dělat, co chtějí, nemusí se bát o místo. Profesionální správce peněz se nebojí o peníze klientů, bojí se o svoje místo.  Pokud nezvolíte smíšený globální fond je rozhodnutí stejně na vás.

Pokud se rozhodnete pro specializované fondy, je klíčové rozhodnutí o směru vašich investic na vás, i když to tak možná na první pohled nevypadá. Analýzy se tak nezbavíte.  Pokud dáte peníze např. do fondu Emerging Markets, počítejte s tím, že v případě problémů na Emerging Market nemá manažer kam utéci, může jenom o něco navýšit hotovost. Ale nepočítejte s tím, že vše prodá a nakoupí obligace či jiné akcie, to prostě nemůže.

A i kdyby mohl, tak to stejně neudělá. Proč? Protože košile je bližší než kabát: portfolio manažer je v drtivé většině případů hodnocen za relativní výkonnost vůči benchmarku, ne za to, zda fond dosáhl zisku či ztráty. Kdyby ho výrazně překonával, byl by oslavován. Kdyby ale nedej bože byla jeho výkonnost výrazně pod indexem, dostane padáka.  A tak se manažer velmi často „sichruje“ a příliš se neodchyluje od struktury benchmarku. A ten volíte vy jako individuální investor svým výběrem fondu či etf.

Můžete se sami určit svoji investiční strategii a časový horizont. Dividendové akcie, růstové akcie, malé spekulativní akcie… jak je ctěná libost. Pro průměrného investora neskupujícího balíky akcií je likvidita dostatečná i u většiny menších firem.

Nejste hodnocen(a) každý měsíc, zda jste (ne)překonal benchmark. Můžete trpělivě „sedět“ na pečlivě vybraných pozicích.

Malý exkurz do historie vývoje indexu S&P500:
  
 

Termín  Hodnota
Leden 1966  92 
Srpen 1982  104 
Srpen 1987  336 
Prosinec 1987  224 
Prosinec 1990 329 
Červenec 1998  1185 
Září 1998  980
Březen 2000  1527 
Říjen 2002 800
Říjen 2007  1560 
Březen 2009  685 
Prosinec 2014  2085 

 
Přičemž ve stejném období byla na burzách ve Spojených státech necelé tři stovky akcií, které v uvedeném období dosáhly STONÁSOBKU A VÍCE své hodnoty. Cca polovina z nich by musela být nakoupena v „mrtvém“ období mezi lety 1966 a 1982.  Celkem 29 z nich přitom stonásobné hodnoty dosáhly do prosince roku 1990, tedy v období, kdy S&P 500 se dostal na necelý čtyřnásobek roku 1966.

Pokud bych testované období pro nakoupené akcie prodloužil do “ruské“ krize v létě 1998, počet akcií, které dosáhly stonásobného zhodnocení, se rázem zvyšuje na 92 akcií. Přitom Index S&P500 dosáhl cca dvanáctinásobné hodnoty z ledna 1966.

Co to znamená? Příležitosti jsou vždy, jen je třeba je umět najít.

Jak? Fundamentální analýzou
 


Jan Dvořák
proinvestory.cz/
 
 
 
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
261x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!