Příspěvek „Příspěvku feminismu k blbé náladě“ k blbé náladě

Featured Image

Jak se tak už někdy stává, občas se někdo rozvede, naštve a přenese své negativní emoce k bývalé partnerce na celé ženské pokolení, napíše o tom článek a pošle ho na D-FENS. A já, jak už to tak bývá, přicházím s polemikou proti takovým generalizacím.

Na rozdíl od případů dementního bezmozka, který vyplodil článek Zhouba tradičního systému – emancipace žen, na který jsem reagoval příspěvkem Zhouba tradičního systému – demence mužů, nebo frustrovaného moralisty, jenž sepsal Pokrytectví ve společnosti, kterému jsem odpověděl článkem Pokrytectví v článku o pokrytectví ve společnosti, nebudu tentokrát psát v tak útočném duchu, neboť si o autorovi textu, na který reaguji, nemyslím nic špatného (jako o předchozích dvou); pouze se domnívám, že v důsledku „blbé nálady“, které ho po rozvodu postihla, příliš generalizuje.

Mezi lidmi jsou nejrůznější exempláře morálně, eticky, emočně i inteligenčně různých jedinců. Některé můžeme pro jejich kvality obdivovat, jinými kvůli jejich nedostatkům pohrdat. Autor měl tu smůlu, že se setkal s mnoha ženami, které pravděpodobně vykazovaly různé kombinace morálních a inteligenčních deficitů. Jaké jsou jeho zkušenosti s muži, v článku uvedeno není. Předpokládejme, že lepší. Mé životní zkušenosti jsou v zásadě obrácené; všichni mí skuteční přátelé (nemyslím teď nějaké kamarády a známé, se kterými pokecáte, případně si sem tam pomůžete, ale lidi, na které se můžete obrátit kdykoliv s čímkoliv) jsou a vždy byly jen a pouze ženy, s muži jsem si nikdy tolik nerozuměl; navíc když mám s někým skutečný problém a hluboké neshody hraničící s naprostým pohrdáním a/nebo nenávistí (což se mi v životě stalo jen párkrát), vždy se jednalo o muže. To ale není důvod k tomu, abych psal články o tom, že muži jsou obecně hovada a může za to nějaké hnutí maskulinistů, EU a já nevím co ještě (jen tak pro pořádek – s antidiskriminačními zákony EU velmi ostře nesouhlasím; nejen s těmi o ženách, ale se všemi antidiskriminačními zákony o jakékoliv skupině lidí a vlastně ani nezáleží, zda je vydala EU, nebo někdo jiný).

V komentářích se lze dočíst, že měl autor smůlu, že narazil na takové mrchy. Já si ale myslím, že při počtu lidí, které za celý život potkáme, se nejedná o smůlu, ale spíše o naši povahu a preference výběru. Autor článku prostě v životě přichází do styku (což ale vetšinou není náhoda, to je skoro vždy otázkou osobních preferencí) s ženami, které mu v mnohých zásadních věcech nevyhovují. Já to mám zas obráceně, obklopuji se ženami, se kterými si velmi rozumím, a muži, se kterými méně (a ano, připouštím, může to být i tím, že nekonečné „chlapské“ hospodské debaty o fotbalu, autech, „kundičkách“ a zábava podobného typu mě neuvěřitelně nudí, zato mluvení o nějakém problému pořád dokola bez toho, aby se to nějakým způsobem posouvalo k řešení, mi sice nepřipadá nijak skvělé, ale jsem schopen se toho i aktivně účastnit, když vidím, že to někomu pomáhá). Rozhodně to ale není důvod k nějakému hledání objektivních příčin v celospolečenském měřítku.

Celkově si umím představit, že „zapálené feministky“ budou asi v průměru hloupější, agresivnější, nepříjemnější a půjde s nimi asi hůře vyjít. Na druhou stranu si myslím, že jejich působení na psychiku průměrné ženy se blíží nule. A i u těch „zapálených feministek“ je otázkou, zda z nich krávy dělá ten feminismus…. osobně bych řekl, že ne. Myslím si, že už takové byly předtím a právě z toho důvodu se z nich staly feministky (krom toho, že mi to připadá logické, tak takové dvě i znám).

V poslední době (myšleno velké desítky let) došlo k emancipaci žen. Mám za to, že je to dobře, dokud to probíhá samo na základě svobodných rozhodnutí jedinců. Špatné to začne být v momentě, kdy k tomu začne někdo lidi násilím nutit (třeba vytvářením různých antidiskriminačních zákonů). Z tohoto pohledu jsou špatně všechny snahy feministických spolků o nátlaky na nejrůznější politické skupiny ve jménu „rovnoprávnosti“. Rozhodně ale není špatně, když si Marie, Jana, Katka a Michaela řeknou, že jejich životní priority jsou jiné než stát za plotnou; a definitivně je od jejich případného partnera velmi dementní nadávat na „ten zasranej feminismus“, protože to mají buď respektovat, nebo si najít jinou partnerku.

Problém s kritiky „feminismu“ je, že se mezi nimi vyskytují v zásadě dvě skupiny lidí. Jedni jsou rozumní a slušní lidé, kterým se jen nelíbí, že jim někdo chce (na společenské úrovni) násilím vnucovat nějakou rovnoprávnost směrnicemi EU o tom, kde musí být obsaženo 40% žen. Druzí jsou veskrze dementi, kterým se nelíbí, že ta jejich vyvolená není domácí puťka (ač si ji vybrali sami) a snaží se ji proti její vůli předělat, přičemž když se na ně pak dotyčná vykašle, viní z toho „feminismus“. Je občas těžké mezi těmito typy kritiků rozlišovat.

Nemyslím si, že by autor článku, na který reaguji, byl nějaký retard (jako autoři těch článků, na které jsem reagoval dříve), spíš se jeví jako nešťastný chlap, kterému se zrovna v životě nedaří. Nemyslím si ale, že je na základě toho „fér“ vůči ženám obecně psát nějaké generalizující odsudky. Píšete tam o zodpovědnosti například…. co já vidím ve svém okolí, tak zejména ve vztazích mi připadá, že ženy jsou zodpovědné a férové, muži nezodpovědní, prolhaní; přesto na základě takového zdání není možné dělat závěry pro celou společnost a hledat nějaké hlubokosáhlé společenské příčiny.

Dále je tam ještě jedna faktická věc, se kterou nesouhlasím: autor píše, že podpora partnera ve vztahu je „dobrovolná“, jakoby to bylo „něco navíc“. Osobně považuji oboustrannou podporu partnerů ve vztahu za naprosto samozřejmou a „povinnou“.  Výsledkem ale není úsudek, že autor se mýlí a já to vím dobře. Jen je vhodné se na tom shodnout s partnerkou. Určitě budou takové, které budou podporu považovat za „něco navíc“ a „dobrovolného“, ale také takové, kterým bude připadat vzájemná podpora partnerů ve vztahu jako naprosto samozřejmá a jako jeden ze základních kamenů takového vztahu. Obojí je OK, pokud se na tom oba dohodnou. Co už přestává být rozumné, je se na tom nedohodnout, ale pak z ničeho nic začít tu „svou“ pravdu prohlašovat za něco lepšího.

Závěrem bych rád podotkl, že na všechny podobné články nereaguji proto, že bych chtěl nějak „šířit feminismus ve společnosti“. Spíše mi vadí, když někdo generalizuje tímto způsobem a na základě toho, že mu něco nevyjde s jednou (nebo několika) konkrétními ženami, začne vymýšlet dalekosáhlé konstrukce a hledat důsledky ve společnosti, místo aby přijal své chyby (mimochodem, to je něco o té zodpovědnosti, která údajně chybí ženám).


27.01.2013 Urza


Související články:


12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
236x přečteno
Updatováno: 13.12.2015 — 22:29
D-FENS © 2017