Připravte si peněženku, stát zajímá váš filtr.

Featured Image

Vysvětlení kolem úřednicko-policejně-mediálního shitstormu týkajícího se vozidel s nefunkčním nebo odstraněným částicovým filtrem je naprosto triviální. Jde především o přírodu, pardon, o prachy.

Vůdčí roli v novém mediálním tažení má nepochybně kobliha v tištěné podobě:

Filtr pevných částic: noční můra majitelů dieselů

V Česku jsou desetitisíce dieselů s odstraněným filtrem pevných částic

Bazary odmítají stále víc nafťáků s odstraněným filtrem pevných částic

Je samozřejmě naprosto absurdní tvrzení, že by rakouský policista prstil výfuk rukou v bílé rukavičce. To asi předseda ÚAMK estébák Bauer Vaníček měl nějaký vizuálně intenzivní sen. Jen pro zajímavost, rakouská policie nezastavuje vozidla preventivně za účelem kontrolních kontrol a kdyby si nějaký policejní plukovník vzal do hlavy, že zavřou večer třeba Donaukanalstrasse ve Vídni a budou kontrolovat všechna vozidla na lékárničky, tak o tom druhý den píšou všechny noviny, ale ne tím devótním vlezdoprdelním stylem jako v Kocourkově, a plukovník půjde počítat obušky do policejního skladu. Sám test s bílou rukavicí by nedával smysl, protože i benzínová auta mají prostě ve výfuku saze, včetně mého Euro V přímovstřikového ekožihadla, ale na nefukčnost DPF u nich soudit nelze, protože vůbec žádný nemají. Motoristické novináře v Idnesu zase chytil fantas.

Proč se tohle asi děje.

Celkový zisk, kterého automobilky dosahují, se dá přibližně rozdělit na třetiny. Třetinu vydělávají na nových autech. Druhou třetinu na náhradních dílech a servisu. Poslední třetinu na službách, jako financování, pojištění, obchodu s patenty, obchodu s ojetými vozidly nebo na rostoucím byznysu s mobilní konektivitou a placeným onboard entertainmentem.

Prodej náhradních dílů a opravárenská činnost je z hlediska ekonomiky automobilek a jejich zastoupení extrémně důležitá.

DPF představuje ze své technické podstaty příležitost, jaká se naskytne jen málokdy. DPF je spotřební díl a i přes všechny pokroky této techologie za posledních zhruba 10 let od doby, kdy byl předčasně uveden na trh, to má za nějakých 160 tkm za sebou a pak už je to jen otázka náhody. Nedá se spolehlivě opravit a jeho náhrada dílem z druhovýroby je taky problematická, protože zejména výroba CDPF filtrů je technologicky náročná a nedosáhne na ní každý. OEM jsou zde v postavení, které sice není úplně monopolní, ale je mu blízko. Sám filtr není levný (současná cena pro koncového zákazníka je nějakých 10.000 Kč, ale v případě CDPF filtrů integrovaných s katalyzátorem je to třeba pětinásobek) a k tomu práce a nějaká ta diagnostika. A to je best case, protože často ty filtry zlikviduje vadná hydraulika, tedy vstřikovače nebo čerpadlo a výměna vstřikovačů v rozpětí pěti tisíc za repasovaný až dvacet tisíc za nový je něco, co si OEM branže taky nenechá ujít.

Český trh je perspektivní. Na údržbu citlivá, overengineeringem stižená a ne tak úplně dovyvinutá technika vznětových motorů se ocitla v držení lidí, kteří musejí její náročný servis financovat z rodinného rozpočtu. Vohnouti si nakoupili popelnice z flotil, protože unavené kombi „po nějakým manažerovi“ se 120 tkm na tachometru je přece „akorát zajetej turbodýzl“ a ne něco, co se z 50% už houpe na magnetu v hutích. Divím se, že si nikdo ze zájemců o tyhle poklady automobilního trhu nepokládá otázky, proč se jich ty flotily zbavují, když jsou to takový „držáky“ a proč se neprodají do soukromých rukou v zemi, kde předtím jezdily, když jsou cenově tak výhodné. Každopádně to jezdí to za 5,56 l/100 km, takže „se na tom ušetří“. Nafta se krade nebo kupuje kradená. Znehodnocování nafty biosložkami probíhá a DPF si pochutnávají na minerálních nespalitelných zbytcích rostlin. Svérázné tuzemské plány údržby involvující padělané nebo nekvalitní oleje, součástky ve Strachlajnu a zcela běžný fenomén provozování auta s vadnými vstřikovači nebo turbem tomu taky nepřidají. DPF se tady budou prodávat jako housky na krámě.

Co však činí český trh ještě atraktivnějším, je flexibilní tvorba práva. Není problém přimět úředníky, aby prostrčili do zákonů cokoli a není problém, aby se to demokraticky prohlasovalo, protože ty návrhy zákonů nikdo nečte a nehrozí, že by je sněmovna nebo senát odmítly, pokud se tedy do toho nevloží nějaká jiná lobby. Je to jen otázka peněz a přežitky svobodné minulosti jako přiměřenost nebo veřejný zájem se neřeší, takže není ani nidko, kdo by se zeptal, zda je přiměřené zkontrolovat pět tisíc bezvadných vozidel, aby se našlo jedno kouřící.

Jestli firma Ford uvádí, že po ČR jezdí 75 tisíc Fordů s vybouraným DPF, pak také Ford současně říká, že přišla nejméně o 750 miliónů na tržbách za náhradní DPF, které nevyměnila u aut, kde dosloužily, a o další peníze za práci při výměně a souvisejících opravách. Vzdali byste se takového perspektivního trhu?

Pokud odpovídáte ne, kolik jste ochotni utratit za jeho udržení nebo rozšíření? Působit na politiky není třeba jen přímo, taky lze nakoupit novináře a prostor v médiích. Určitě se najde snaživý služebník veřejnosti, který si to vezme za své a bude takovou věc tématizovat.

Osobně si myslím, že směřují ke třem možným scénářům. První by mohla být nějaká „speciální“ DPF emisní kontrola, ve které už nebude figurovat ta šaškárna s opacimetrem. Viděl bych to na vznik nových standardů s FTIR měřením (Fourier transform infrared). Emisní kontroly v takových zařízeních by asi zdražily a třetina ojetých aut by neprošla kvůli nadměrné kouřivosti v důsledku opotřebení komponent motoru. Přijatelnost takového opatření veřejností by byla spíše menší, ale představitelná. Jde přece zejména o přírodu, zdraví a pracovní místa.

Jiným scénářem by mohlo být, aby policie získala pravomoc posílat auta, která se jí v provozu nějak nebudou líbit, na stanice měření emisí. Tím se otevře prostor k další šikaně na základě pouhé domněnky („zdá se nám, že vám to nějak kouří…“) a bez odvolání. Vzhledem k tomu, že v jednom z odkazovaných článků tohle zmiňují jako dobrou praxi, něco na tom asi bude. Zde bude přijatelnost veřejností vysoká. „Jen ať je všechny potrestaj s těma čouďákama, ale moje deset let starý tédéíčko ať nechají na pokoji“.

Dikce výše odkazovaných PR článků nasvědčuje spíše jinému scénáři, totiž povinné výměně DPF po nějaké době nebo proběhu bez ohledu na jeho aktuální kondici nebo funkci, podobně jako například u tlakových nádob na LPG nebo CNG. Takové paušální řešení je podstatně „více české“, protože má velký potenciál uspokojit široké masy. Jen ať jim ta jejich dieselová koza chcípne.

Jako mimořádně zajímavý aspekt blížící se represivní kampaně vnímám také fakt, že relativně dlouho nechali bez reakce bujet byznys s odstraňováním DPF filtru. Nyní se po silnicích pohybuje celá flotila aut s vybouraným DPF a změněným software řízení motoru, včetně vychytávek pro fajnšmekry jako fake diagnostické zásuvky. Majitelé těchto čoudometů budou pravděpodobně buď muset na emisích platit nevšimné jako dosud, nebo si koupit skutečný necheatovaný DPF, nebo si koupit rovnou nové auto. Všechny tři možnosti jsou z pohledu systému OK. Nelze opomenout ani to, že ještě docela nedávno ponoukala média a zelený mozky lidi k nákupu dieselových vozidel, protože prý mají nižší emise CO2. Tyto souvislosti ve mně vyvolávají ještě silnější dojem, že se jedná o cílenou kampaň.

Každopádně myslím, že majitelé dieselů se ocitli ve fokusu státního aparátu a diesel začíná být poukázka na problémy, i kdyby jezdil s bůhvíjak nízkou spotřebou a z výfuku mu vypadávaly květiny. I když diesel nemám rád, musím z čistě objektivního hlediska poznamenat, že pro některé aplikace je jako technické řešení dobrý a na jeho vymizení z trhu doplatí zákazník. Každopádně, držte si peněženky, dopravní fašismus už zase jede s kopce!

 


02.12.2016 D-FENS


Související články:


12345 (262x hodnoceno, průměr: 1,12 z 5)
19 258x přečteno
Updatováno: 2.12.2016 — 22:02
D-FENS © 2016