Poklidné úterní dopoledne na Úřadu pro konečné vítězství nad byrokracií narušoval snad jen holub, který se nerušeně procházel v otevřeném okně kanceláře číslo 408.
Opeřencova drzost dosáhla takové úrovně, že se jediný přítomný úředník rozhodl přerušit svojí náročnou práci a rázně ptákovi vysvětlit, kdo je absolutním vládcem tohoto okna. Muž odložil noviny, přesunul obě nohy ze stolu na podlahu a z květináče s fíkusem opatrně sebral ozdobný oblázek. Následující události se odehrály v několika vteřinách. Úředník s veškerou razancí mrštil kamínek po holubovi, ten v reakci na prudký pohyb okamžitě odstartoval, avšak oblázek ho minul a od rámu vnějšího okna se odrazil přímo do opeřencovy hlavy. Holub, který byl v tom okamžiku již ve vzduchu, ale stále v prostoru okna, ztratil po zásahu orientaci a vlétl do kanceláře, tedy spíše se zřítil do krabice s odpadem ze skartovacího přístroje. V tom se rozdrnčel telefon. Přestože měl v pravé ruce pravítko, kterým se pokoušel vyprostit zamotaného ptáka z papírových proužků, sáhl muž levičkou reflexivně po sluchátku:
„Úpékávéenbé Valkule, prosim!“
Holub se mezitím sám vyhrabal z krabice a triumfálně vyletěl oknem.
„Dobrý den, mluvím, prosím vás s panem Bakulou?“
„Žádný Bakula mladá dámo, ale Valkule. Křeslomysl Valkule. Pocházím ze starobylého úřednického rodu a stejně se jmenoval můj děd i otec. To ovšem někdo s mizivou mírou zodpovědnosti a nudně šedivým jménem nemůže nikdy pochopit. S kým mám vůbec tu čest?“
„U telefonu Markéta Telecí, Českoárijská banka á es. Jestliže máte chviličku čas, tak bych vám ráda nabídla…“
„Nejprve dovolte, abych vám já nabídl svojí omluvu za to šedivé jméno. Hned se pozná, že máte talent. Říkala jste, že podnikáte v oboru řeznictví a uzenářství?“
„Pane Valkule, jméno a příjmení musíte posuzovat komplexně. Jak jsem již říkala, chtěla bych vám nabídnout nový balíček produktů Českoárijské banky, který…“
„Ony teď banky něco produkují? Vždyť banky vždycky akorát- Už to mám! Prachy! Jediným hmatatelným produktem bank jsou peníze. Takový balíček mi, samozřejmě, nabídnout můžete. Chtěl bych ho doručit na adresu Pohodlná 38. A naplňte ho celý pětitisícovkama, ať se zbytečně netaháte s drobnými.“
„Tyhle balíčky zatím jaksi nenabízíme. Ale náš nový paket zahrnuje několik velmi progresivních řešení, zaměřených na individuální potřeby každého klienta. Nejlepší by bylo, kdybychom si mohli dojednat osobní schůzku. Navrhovala bych restauraci…“
„No, pozvání na dobrou večeři a navíc od příjemné mladé dámy, to odmítnu málokdy. Českoárijská bude nakonec přece jen solidní ústav…“
„Navrhovala bych restauraci Mc Donald`s naproti vašemu úřadu.“
„V tom případě okamžitě zapomeňte, co jsem řekl. S tím solidním peněžním ústavem jsem se trochu unáhlil. Jak mohlo vaše ředitelství schválit tenhle způsob získávání nových klientů? Vy si tam snad myslíte, že vám někdo podepíše smlouvu hranolkem namočeným v kečupu a pak si jí složenou schová do hamburgru? Řeknu vám, že Českoárijská v mých očích klesla na úroveň nejtěžšího exkrementu v žumpě.“
„Ale já nejsem zaměstnankyně banky. Jsem pouze externí spolupracovnice. A žádný kontrakt pro vás nemám, v té restauraci jsem vám chtěla jen prezentovat nabídku produktových balíčků. Případnou smlouvu byste podepisoval v klidu na pobočce Českoárijské. Současně jsem vám chtěla nabídnout své služby finanční poradkyně.“
„Aha, takže byste mi finančně poradila, abych nacpal svoje peníze do českoárijské tlamy a shrábla za to provizi. Celý postup má pro mne tu výhodu, že napřed budu poslouchat vaše blábolení někde v jídelně a potom ještě poběžím do banky, kde bych mohl všechno vyřídit hned a bez vás. To je teda úplný dar z nebes, asi jako když mě ve třinácti na táboře posrala veverka z větve. Je mi jasné, že budu sám proti sobě, ale nemám zájem. Nabyl jsem totiž dojmu, že plýtváte mým časem a zdržujete mne od práce.“
„No, nutit vás nebudu. Jen by mne zajímalo, co důležitého jste na tom vašem úřadě zrovna dělal.“
„Potřeboval jsem vyšťourat holuba…“
„Dobytku!“
„Jako obvykle nic nechápete, zrovna jsem tady v kanceláři honil ptáka…“
„Samozřejmě, jedna ruka v nose a druhá v kalhotách, typický ouřada. Klidně si dál válejte koule v té vaší kanceláři, pane Valkule. Děkuji osudu, že jsem zůstala ušetřena schůzky s vámi.
„Sbohem, Telecí slečno. A vyřiďte svému veterináři, ať vám zdvojnásobí denní dávku prášků na hlavu.“
Otazníky detektiva Paštiky:
Kdo byl zavražděn?
Kde ztratil pachatel náramek, propisovačku a diář?
Není oběť společensky nebezpečnější než pachatel?
Jak bylo možné zabránit zločinu?
Řešení:
Zavražděna byla slušnost a kultura podnikání. Samozvaní finanční poradci a poradkyně, které loví své oběti pomocí telefonu a dávají si s nimi schůzky v kantýnách, páchají takové vraždy od rána do večera. Ostatně jako všechny firmy používající telemarketing.
Pachatel neztratil diář ani propisku, protože mu po jedné zvláště vydařené prezentaci nacpal potenciální klient zápisník do huby a tužku do prdele. Náramek také neztratil, neboť žádný neměl. A to je škoda, protože bych všem telemarketingovým šmejdům náramky s chutí nasadil a spoutal jim ruce takovým způsobem, aby nedosáhli na telefon.
Oběť určitě není horší než pachatel, spíše je to nerozhodně. Zbytečného úředníka sice všichni platíme, ale až na výjimky se nám většinou neplete do života. Telefonní obtěžovatelky jsou placeny soukromými společnostmi, ovšem mnoho z nás se s jejich hlasem nedobrovolně setkává několikanásobně častěji, než s úřední mocí.
Opakování zločinu je možno zabránit tak, že telemarketing přestane být považován za prostředek korektního podnikání nejen z pohledu řadových občanů, ale i z pohledu podnikatelů a šéfů velkých firem. Jsem přesvědčen, že časem k tomu dojde, neboť se nejedná o nic jiného, než o telefonní spam. V rámci boje proti tomuto nešvaru jsem amatérsky vytvořil logo, které nabízím k volnému nekomerčnímu použití. Tady je:
(Zatím nikdo nehlasoval)