Sedíte v autě a čekáte na štaflu. Víte, že vztahy mezi místními taxíkáři jsou v okolí napjaté. Náhle obrovský stotřicetikilový chlap, ze kterého to táhne jako z putyky, otevře dveře vašeho vozu a začne vám uštědřovat tvrdé, dobře mířené rány. Do hrudníku, do obličeje… Drapnete první věc, kterou máte po ruce a použijete ji. Je to jakýsi nůž a vy jím bodnete proti útočníkovi. Něco takového potkalo letos v lednu olomouckého taxíkáře Pavla Plisku. Od té doby je ve vazbě a v pátek nad ním byl vynesen rozsudek. Osm let za vraždu.
Útočník byl známým rváčem se záznamem v rejstříku trestů. Pliska měl z minulosti také nějaké hříchy, když jednal poněkud tvrdším způsobem s černými pasažéry, ovšem tyto tresty jednak byly zahlazeny a druhak fakt, že někdo byl v minulosti potrestán, nemůže nikterak ovlivnit to, zda nějaký skutek je či není obranou a stejně tak nemůže ovlivnit, zda nějaký skutek je spáchán s nějakým úmyslem (spáchání tr. činu vraždy vyžaduje, aby pachatel jednal v úmyslu oběť usmrtit, samotné usmrcení ještě vraždou není, v takovém případě by mohla být jako vražda kvalifikována i jakákoli tragická autonehoda).
Ovšem s logickou argumentací na olomouckého soudce Ondráška raději nechoďte. Soudce Eduard Ondrášek, placený z daní nás všech, učinil pár velmi objevných prohlášení, který vnese nový čerstvý vítr do kriminologie. Posuďte sami:
„Obžalovaný věděl, co je útočník za člověka. Že to není žádný chladnokrevný vrah, ale rváč. Žádný z jeho konfliktů nikdy neskončil smrtí.“
Z tohoto citátu vyplývá, že vrahem se člověk rodí. Vlastně ne. Vrah tu prostě je od nepaměti a asi je i nesmrtelný. Nikdo už neví, kdy spáchal svoji první vraždu. Páchá další a další a další a justice i policie jsou proti němu bezmocné, kdežto všichni občané vědí, že dotyčný je vrahem.
Ti mládenci, co ukopali zpěváka Sahulu, ani ti dva, kteří ubili Dominika Brunnera, také před těmito skutky nebyli žádnými vrahy, ale jen rváči a gauneři.
„Pokud by ho stejným způsobem napadl neznámý člověk někde na odlehlém místě a obžalovaný se bránil zcela stejným způsobem, bylo by to něco jiného. To bychom obžalovaného jednoznačně zprostili.“
Tedy na místě, kde se vyskytují lidé, se můžete cítit bezpečně. Sice vás tam mohou mlátit gorily do obličeje, ale jinak se vám tam nic nemůže stát. Brunnerovi se také na tom železničním nástupišti vlastně nic nestalo, jenom ho tam ukopali, co to je proti probodnutému gaunerovi…
„Situace, která se stala, přesně odpovídá tomuto novému ustanovení. Vrchní soud se bude případným odvoláním zabývat až v roce 2010 a bude rozhodovat podle nového zákona. Proto jsme výši trestu stanovili na horní hranici budoucí sazby (3 až 8 let za zabití)“
Pan soudce soudí už v roce 2009 podle zákona, který bude platný až v roce 2010, resp. podle obou těchto zákonů – a co více, předjímá v odůvodnění rozsudku i to, jak se na celou věc bude dívat odvolací soud. To je opět inovativní přístup, možná by mohl do odůvodnění připsat i návod pro soud nejvyšší, jak se má na problematiku dívat v případě podání dovolání…
Přitom soudce Ondrášek není žádné bolševické kladivo, soudcem byl jmenován ve druhé polovině devadesátých let a kdyby sledoval judikáty Nejvyššího soudu, možná by věděl, jak se dívají na aplikaci nutné obrany právě tam:
K tomu je třeba poznamenat, že pokud obviněný při obraně použil důraznějšího prostředku, tj. střelné zbraně, oproti tomu, že útok proti němu byl veden bez použití zbraně, není tím nutná obrana zásadně vyloučena. Totéž platí i pokud jde o okolnost, že obviněný při obraně způsobil smrtelný následek, ačkoli podle zjištění soudů mu hrozilo jen zbití. Zákonná dikce ustanovení § 13 tr. zák., že obrana nesmí být „zcela zřejmě nepřiměřená způsobu útoku“, znamená, že zákon připouští, aby obránce použil i podstatně důraznějšího prostředku než útočník a také aby způsobil citelně závažnější následek, než jaký hrozil z útoku.
Obecně existuje nezanedbatelné množství případů, kdy Nejvyšší soud rozhodl zcela jinak, než obě nižší instance, právě v případech nutné obrany, citujme tedy z dalších rozsudků:
Je třeba považovat za jednání v nutné obraně podle § 13 tr. zák. takové počínání, kdy obviněný (napadený) použije střelnou zbraň proti poškozenému (útočníkovi), který za použití vulgárního a výhružně znějícího slovního výroku proti obviněnému tohoto atakoval rychlým pohybem, nereagujíce na zvolání obviněného, že má zbraň ani na varovný výstřel do země, naopak jeho další pohyb proti obviněnému byl doveden až do bezprostředního osobního kontaktu s faktickým zahájením fyzického útoku v podobě snahy udeřit obviněného do hlavy, přičemž během tohoto pohybu proti obviněnému hledal cosi v kapsách své bundy, což obviněný vyhodnotil tak, že útočník může mít při sobě předmět použitelný k zesílení útoku a je irelevantní, že jej při sobě neměl. Použití střelné zbraně k odvrácení útoku, který byl vedený holýma rukama je za daného stavu v souladu se zásadou, že obránce může použít i citelně důraznějšího prostředku, než jakým byl veden útok. Nelze přisuzovat k tíži obviněnému skutečnost, že pracoval jako hlídač a situaci měl zvládnout bez použití zbraně.
A ještě jiný případ:
Útok poškozených totiž přímo hrozil, jak je popsáno shora. Právně relevantní není ani námitka stěžovatele, že obviněný měl možnost před poškozenými utéci či je měl slovně varovat. Zde je možno odkázat na zveřejněnou judikaturu (srov. č. 19/1958 a č. 25/1976 Sb. rozh. trest.). Jednání v nutné obraně je právem občana a je na něm, zda se rozhodne pro obranu nebo pro jiné východisko (např. přivolání policie, útěk apod.). Obviněný navíc poškozené varoval, a to střelbou do země a do vzduchu, před tím, než střílel proti nim.
Je více než pravděpodobné, že Nejvyšší soud rozhodne v případě Pliska obdobně. Jen do té doby budeme pana Plisku živit my, daňoví poplatníci — a nejen jeho, i soudce Ondráška. Je patrné, že soudce, který soudí vraždy a další závažné trestné činy jako na běžícím pásu, dá na dokazování, zda se skutek stal, ale v posuzování jeho trestnosti z hlediska obecné části trestního zákona má jisté mezery. Jenže občanovi nezbývá nic jiného, než očekávat od justice kvalitní služby. Pliska je v lochu od ledna a jak to tak vypadá, tak si tam ještě nejméně rok pobyde, než proběhne řízení před Vrchním soudem, které může dopadnout identicky, byť již skutek možná bude dle nového trestního zákona kvalifikován jako méně závažný a než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání, které ovšem nemá odkladný účinek, takže pan Pliska pozná nejen vymoženosti vyšetřovací vazby, ale i tzv. lágru, tedy zařízení pro výkon trestu. Zaplatíme mu to my všichni jen proto, že mnoho českých soudců nerozumí rozdílu mezi vraždou a sebeobranou. A i když Nejvyšší soud rozhodne jinak, soudci nižší instance žádný postih za nekvalitní rozhodnutí nehrozí.
Zdroje:
1. http://www.naseadresa.cz/cz/s347/c908-Zpravodajsky-portal/n24400-Soud-poslal-Plisku-za-vrazdu-na-osm-let-do-vezeni
2. http://www.novinky.cz/krimi/185521-olomoucky-taxikar-vyfasoval-za-vrazdu-kolegy-osm-let.html
3. http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/taxikar-dostal-za-vrazdu-konkurenta-osm-let-vezeni.html
(Zatím nikdo nehlasoval)