Tento příběh nechť je ponaučením. Ponaučením pro všechny, kteří si myslí, že pokuta by se měla platit policistovi na místě, protože policista je autorita státu, chrání zákon a jedná v jeho intencích, protože je pod přísahou.
Honza Hejl nenašel doklad hned. To jistě není žádná tragédie. Zákon nestanoví, že má řidič předložit tento doklad ihned, bezodkladně, neprodleně ani v nějaké lhůtě. Také nestanoví, kde má být doklad v autě uložen. Honza Hejl mohl hledat doklad tak dlouho, jak sám potřeboval. Do té doby, než ho nenajde, nebo dokud se nepřizná a řekne, že ho nemá, se nic neděje. Stejné je to s lékárničkou, náhradními žárovkami a podobně. Oni jsou povinni prokázat řidiči, že je nemá, což se obyčejně neobejde bez určité jeho spolupráce.
Honza Hejl se měl hodit do klidu, dopřát si čas, nestresovat se a systematicky hledat doklad. Patrně tak i učinil, protože doklad po nějaké době našel. Policista, říkejme mu třeba Zýk, měl však potřebu vybrat pokutu, protože policisté bývají někdy hodnoceni podle tzv. čárek, a čárky se získávají za udělené pokuty. Honza Hejl se jevil jako dostatečný hejl. Tak mu Zýk napařil pokutu a Hejl ji na místě zaplatil. Odvolat se nelze, znovuzahájit řízení nelze, nulitní akt to není, případ je uzavřen. Honza Hejl si za pětikilo koupil poznatek, že policie nemá se zákonem ani právem nic společného.
Nemám to Honzovi Hejlovi za zlé ani si nemyslím, že by byl blbý. Nemá podle všeho příliš zkušeností s policií, vůbec už ne s parchantama jako Zýk (většina policistů takové věci nedělá, i když četbou DF může někdy vzniknout opačný dojem), byl ve stresu, do kterého se dostal zprvu marným hledáním dokladu. V takové situaci by kapitulovali i zkušenější borci. Prostě se učíme. Jde o to, osvojit si správné návyky a nestandardní situace převádět na standardní, jak to učí David Gruber. A nejjednodušší metodou je využít svého práva a nezaplatit pokutu.
Představme si, co by se dělo, kdyby Honza Hejl odmítl předstupek řešit na místě a trval na projednání ve správním řízení. Tím by se Zýk dostal do situace, ze které měl tři východiska:
– nějak přesvědčit Honzu Hejla, že se vlastně nic nestalo a že by udělal nejlépe, aby odjel (což mohl Honza Hejl eskalovat ad absurdum trváním na svém potrestání)
– sepsat záznam o přestupku, kde by popsal neexistující skutkovou podstatu a pak to na služebně nechat zmizet, protože tohle se nedá nikam dál poslat (v krajním případě by Hejl později podal stížnost a Zýk by měl místo čárky mínus)
– sepsat záznam o přestupku, ale uvést tam nepravdivé skutečnosti, např. že Honza Hejl ORV skutečně nenašel a přiznal se k tomu. Tuto poslední metodu používá PČR poslední dobou čím dál častěji.
Každopádně by z toho nebyla čárka.
Takhle tedy chrání zákon Policie České republiky.
Honza Hejl už nikdy nebude, co byl předtím. Dostal pokutu neprávem a nesmířil se s tím. Jinak by nic nepsal na facebook, že. Systém si dost možná vychoval nepřítele. Sice má čárku a má pět stovek, ale taky má problém. Jak mohou být takhle pitomí.
(Zatím nikdo nehlasoval)