Tato autostory se skutečně stala, navíc nepříjemně blízko v mém okolí. Pár detailů jsem v ní pro lepší srozumitelnost změnil, ale její celkové vyznění odpovídá realitě.
Pan A. je fanda do škodovek. To je v pořádku, to se dá vyléčit, stačí pár hodin jízdy v jiném cenově srovantelném stejně starém autě. Jenže pan A. nikdy ničím jiným nejezdil a tak je pro něj škodovka Aštar Šeran. Pan A. má Octavii I (samozřejmě ftédéíčku a ftuningu) a touží po Octavii II, ale nenachází 600k na její koupi, protože by ji také chtěl ftédéíčku feleganci fmetle nahlínách a ne nějaké sociální holoauto, a tak mu nezbývá než dočkat času, až se nějaká příhodná objeví fbazaru za lou kchost.
Jak říkal velký stvořitel wagenů pro volk Adolf Hitler, es kommt der Tag. Jednoho dne přišel ten den, kdy se panu A. zjeví panenka Maria, pardon, vyjeví se mu možnost koupě dvojkové Octavie fmetle fdechtu se vším fšudy. Pan A. už si maluje, jak si vychutná ten pé-dé-í hustej zátach vocpoda a vibrace úplně fšeho, jak posadí vedle sebe svoji ženu a dozadu děti (pokud se tam vejdou) a vyrazí do dáli až na konec světa… třeba do Kauflandu nakoupit.
Oktáfka je lechce ťuklá pyčo, ale v tom nevidí pan A. problém. Pan A. je šikovný a umí to opravit. Jednak je ťuklá skutečně lehce, pak má také málo najeto a hlavně stojí zhruba polovinu toho, co stála, když opustila výrobní linku. Prostě kchůl nabídka. Prodávající je majitel autobazaru. I on se o tom všem vyjadřuje pozitivně: Ani ji nedal na bazar, nechá si ji pro sebe, protože je to fakt zuppa kára a prodat ji někomu je škoda. Pan A. se nakonec dohodne s panem Bazarem a obchod se začíná slibně rýsovat.
Pan A. a pan Bazar v sobě brzy najdou zalíbení. Spojuje je láska k jedné… plechové krabici. Pan A. snadno pochopí, že to auto nejde přes bazar, chtěl jsem ho pro sebe wole rozumíš, takže uděláme jako zprostředkovatelskou smlouvu vole. Smlouva má jeden nedostatek – není v ní jméno prodávajícího – nebo je, ale stejně není dohledatelný, já nevím, já ten papír neviděl. Panu A. to nevadí, nejspíš ho to ani pořádně nezajímá, myslí už jen na jedno. V uších mu zní dieselové chrochtání, před očima má okřídlený šíp s dubovými ratolestmi, v duchu laská kostrbaté tvary boleslavského bastlu a těší se, jak si u Milotecu koupí kouli na řadící páku.
Takže si plácnou.
Zbyl nám velmi štastný pan A. a velmi neštastný pan Bazar, který chtěl lehce ťuklou Octavii pro sebe a teď chudák musí chodit pěšky.
Dva měsíce se neděje nic, pokud tedy nepočítáme několik cyklů upgrade v podobě votuningu, které do své Octavie pan A. nalil. Má ji skutečně rád, pan A. je přes autíčka fanda. Poslední (co do pořadí i co do časového průběhu) jsou 17´ hlíny + nové pneu.
Přišlo jaro, oteplilo se a venku je možné blbnout jen v saku, košili a placaté čepici. Za panem A. jednoho dne dopoledne přijela policie a auto mu zabavila.
Auto je kradené na Slovensku.
Wow.
Věřím, že to pan A. nějak zvládne. Naštěstí byla jeho žena duchapřítomná natolik, že sepsala rukou ještě jednu velmi jednoduchou kupní smlouvu, kterou pan Bazar podepsal, protože se jí ta jeho nezdála. Sice se tím právní stav celé záležitosti nezjednodušil, ale pan A. při pohovoru s právníkem měl aspoň na co ukázat prstem. Přeju panu A. hodně štěstí ve vymáhání pěnez z obou stran – jak z bazarníka, tak z majitele auta, kterému jej po čase vrátí a kterému jej pan A. svým tuningem a opravou zhodnotil.
Je však nepochybné, že tu zůstalo něco hořkého.
Příslušný bazar najdete na Okružní ulici v Českých Budějovicích, a to sice po pravé straně, pokud jedete směrem do Vráta. Doporučuji vám nekupovat si tam ani plechový nočník.
Udělali to asi takhle. Pan Z. si koupil auto na leasing. Pak ale pan Z zjistil, že potřebuje peníze, tak kontaktoval pana Y. Pan Y auto tzv. ukradl, tzn. vzal si od pana Z papíry a klíčky a samozřejmě auto. Instruoval pana Z, že musí zaplatit ještě jednu až dvě splátky leasingové společnosti a vůbec dělat, jako by nic, dokud nepřijde zpráva. Pan Y pak převezl auto na druhý konec bývalé federace, tedy třeba do Plzně, a tam se jej chopil pan X. Pan X. zařídil tuzemské papíry a možná k tomu ani nepotřeboval falešnou občanku. Nikdo neviděl problém, protože leasingová společnost jako faktický majitel vozu dostávala svoje splátky a vše bylo z hlediska systému v pořádku. Po legalizaci na území Banánistánu bylo auto připraveno k prodeji. Zbývalo dořešit jeden detail – jak odůvodnit zákazníkovi, že někdo prodává rok staré auto za poloviční cenu a není filantrop. Dalo by se tvrdit, že třeba dostal Creutzfeld-Jakoba a zemřel, ale pak lze také vymyslet něco lepšího, třeba autem nacouvat do stromu. Tím se automobil přesune z kategorie „voňafka“ do kategorie „lechce ťuklej pyčo“ a nebudí podezření. Dříve nebo později se objeví koloušek, v našem případě pan A., a ten za auto zaplatí keš. Hlavně je třeba zamezit tomu, aby si auto někdo vzal na lízink. Pan Bazar pošle SMS panu X., pan X. pošle SMS panu Y a pan Y. pošle SMS panu Z. Outú vydělá dalších devět korun a obsahem zpráv bude, že orel odletěl. Pan Z. dojde na pendrekárnu a nahlásí, že se právě vrátil ze služební cesty do Rwandy a jeho tédéíčko nalízing je fpiči kurva jak to hlídáte majetek občanů holoto líná! Za tři dny mu poštou přijde obálka a v ní bude sto padesát litrů. Dárek od tetičky z Kysuce, výhodně prodala výrobní linku na korbáčiky společnosti Danone. Leasingovka shrábne pojistku.
Samozřejmě to mohlo být i jinak, zeptejte se pana Bazara, jak se to dělá. Já tyhle triky neznám.
Co bude dál: Pan A. nemá auto. Mohl by trvat na odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy, ale nezná identitu prodávajícího, nebo ji možná zná, ale až dorazí na jeho domnělou adresu, tak tam najde továrnu na kondomy, squatt pro smažky nebo chaloupku nahluchlé sklerotické báby. Na panu Bazarovi si nic nevezme, jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, to víte, von to sem přivez do komise vole, vopčanku měl, já nejsem policajt abych ho ňák lustrotamto pyčo. Já že sem chtěl to auto pro sebe? Ale hovno, já jezdím vodjakživa jen nalepenej f medu, jako Václaf Havel.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Vlastně – nezapomeňte.
Tohle se může stát každému, respektive každému, kdo má nutkání koupit si auto v bazaru a nechá se ovlivnit k tomu, aby se nezajímal o jeho minulost. Pokud s vámi právě cloume vztek a lítost nad osudem pana A., pak se nám všem hned toto jaro nabízí možnost pana A. pomstít – ignorovat autobazary i s jejich neodolatelnými nabídkami.
(9x známkováno, průměr: 1,67 z 5)