Jednoho teplého prosincového dne jsem vyvenčil manželku výletem za naším rodinným přítelem. Manželky sedly a řešily nad Martini bůhvíco. Já a kámoš jsme degustovali červené vínko.
Otevřeli jsme australský shiraz a první téma – setkání mého kámoše s hajzlem. Nutno říci, že kámoš se živí jako řemeslník (zlaté ruce a navíc je blbec poctivý). Vydělá slušně, ale pracuje celý den, většinou i víkendy. Přede dvěma lety provedl zakázku (zboží plus práce) pro jednoho přiměřeně solidně vypadajícího člověka. Hodnota 120tis Kč. Dodnes nedostal zaplaceno. A k tomu se víže zajímavý příběh.
Práci předal a odvedl v perfektní kvalitě, uznáno podpisem na dodáku, faktura předána. Daně zaplaceny ze zisku, který se nekoná. Platba faktury vymáhána soudně. Soud bez problémů rozhoduje povinnost hajzla fakturu zaplatit. Ovšem, hajzl rozsudek nepřebírá. Oznámení činu vyhýbaní se rozsudku na policii – odloženo, protože rozsudek nedoručen. Záblesk naděje s novým zákonem o doručení i když nevyzvednutí. Hajzl se tentokrát na policii brání, že má upřímnou snahu uhradit ale je chudý. Odloženo s poukazem na neprokázání úmyslu vyhýbání se povinnosti uhradit nebo podvést. Pokus o aktivaci exekutora se státním znakem na sídle – mezi řečí naznačeno, že kvůli 120k CZK se nikdo tumlovat nebude.
Dobře, stát a represivní složky nepomohou a nechceme se zamotat s mafiema. Takže – pátrání na vlastní pěst. Ten ksindl to všechno plánoval a nedělal poprvé. Zakázka je typu, že se její realizací významně zhodnotí původní polotovar dokonce o víc, než je cena zakázky samé (neřeknu o co jde – nechci inspirovat). Okamžitě prodal a zisk shrábnul – double zisk – všechno, včetně toho co měl zaplatit kámošovi se mu počítalo do plusu, pazgřivci. Nový majitel je nevinný. Ten šulín žije s manželkou ale jsou rozvedeni. Veškerý majetek je psán na manželku. On je vždy půlrok nezaměstnaný a pak pár týdnů pracuje aby měl podporu. Mezitím – dělá všude po republice to, co udělal mému kámošovi. Odebere službu, zhodnotí zboží, nezaplatí, prodá, shrábne zisk.
Exekutor (i kdyby se uráčil) nemá co exekuovat, policii zatím vždy stačil dobrý úmysl vše napravit. Mezitím kámoš investoval do úplatků a poplatků aby zjistil co popisuji, po celé republice dalších 11tis Kč a dluh bastarda i s úroky roste na 180tis Kč. Ten pazneht má nárok na ochranu osobních údajů, osobní svobody, presumpci neviny, vše se musí dokazovat, platný rozsudek soudu má pro orgány hodnotu hajzlpapíru. Můj kámoš se už prakticky smířil s odpisem a od té doby bere kšefty jenom proti prokazatelné platbě (cash nebo platba před předáním).
Víno mi zkyslo v puse, načli jsme teda merlotek (taky austrálie). Shodli jsme se na tom, že možná prokouříme a prochlastáme za život víc a na hlavu toho zkyslého prda jsme seslali prokletí a voodoo s kůlem v prdeli.
Mezitím hysterický reportér zpráv v TV Nova popisoval dojemný příběh mladého páru kdesi od Třebíče, jak se chudák musí prodávat po internetu. No, nasekat dluhy přes dvě mega sázením a jiným brutálním projebáním a pak ještě vystupovat v televizi a žádat lidi o pomoc, to je kurva odvaha a žaludek. Ale – co je nejhorší – našli se už nějaký debilové co jim prý pomohli. Zatraceně – těmhle bych všechno exekuoval, vyrovnal aspoň kus dluhů, poskytl za mírný nájem 1+1 sociál byt a „nucené“ práce – chlapovi třeba u metařů a popelářů, té ženské třeba v prádelně v nemocnici. Prostě bez možnosti výběru nějaký „ležák“ z pracáku a kurátorský dozor. Zbytek doplatí a/nebo děti dluh zdědí.
Nu, ale podle informací z TV Nova už je navštívili vymahači dluhů a pani si stěžovala, že jejich slovník a chování nebyl dle Gutha&Jarkovského a chudera je prý otřesena. Reportáž sice vyzněla, že to je špatné, takhle trvat na vrácení dluhů ale nás to uklidnilo – ostatní věřitelé evidentně nespoléhají na oporu ve státním aparátu a s kamarádem jsme chvilku diskutovali nad lahví Bordeaux 2002 o naději, která mu možná z toho svitla – akorát to znamená zanořit se do kriminální šedé sféry a najít nějaké vymahače dluhů. Kdoví, jestli pak nebudou vydírat nebo chtít výpalné. Rozhodnutí nepadlo, třetí lahev vede k rozšafnosti.
Pak jsem si na záchodě přečetl z pár dnů starých novin zprávu o pokutě udělené úřadem na ochranu hospodářské soutěže farmaceutickým firmám za kartelovou dohodu o pozastavení dodávek léků nejzadluženějším nemocnicím. Tak pár firem prostě chce donutit několikamiliardové dlužníky k úhradě dluhů a protože není jiné zastání prostě udělají stávku. Stávku obchodníků vůči zákazníkům. Myši žerou kočky, ty vogo…
Nad čtvrtou lahví cabernetu ze Španělska jsme diskutovali nad kecy Ráthů typu: předražené dodávky léků, nadměrné marže apod. Inu – obchodník (i ten s léky děti) je placen za zisk firmy a tedy za snahu prodat CO nejvíc ZA CO nejvíc. Je sakra na zákazníkovi, jestli to koupí! Proč máme zákon o veřejných zakázkách? Celé aparáty úředníků placených za optimální ceny léků? Za nákupy léků v těch nemocnicích, výběrová řízení, cenu za kterou nakupuje je někdo zodpovědný – u zákazníka!
Pokud někdo vybral kilo aspirinu o stovku dražší než se dá koupit jinde, kdepak asi ta stovka skončila? Pěkně se šábli s obchodníkem. Obchodník je ale úplně nevinný! Ten chce dosáhnout CO nejvíc ZA CO nejvíc, jinak jde domů bez výplaty. A jestli musí někoho uplatit? Kdo má u korupce větší vinu – ten kdo bere nebo ten kdo dává? Nikdo nechce dávat pokud nemusí…
No teda !!
Teď mi to všechno scvaklo dohromady
(Zatím nikdo nehlasoval)