Předvolební

Featured Image

Ne, nelekejte se! Nebudu Vás přesvědčovat nebo dokonce lámat k odevzdání hlasu té, či oné straně, které případně fandím. Účelem tohoto příspěvku je rekapitulovat některé skutečnosti a přimět vás k tomu, abyste se nad nimi trochu zamysleli.

Tak se nám dostali do sebe dva úhlavní koaliční přátelé „Česká strana sociálně demokratická“ a hnutí „Zářné zítřky“. Pardon, hnutí „ANO, bude líp“. Zářné zítřky nám šéf tohoto hnutí sliboval už v dobách svého aktivního působení v řadách byvší „Komunistické stany Československa“ a v řadách touto stranou zřizovaných a jí řízených organizacích. Tehdy i nyní nám soudruh Babiš vlastně sliboval totéž. Jen jinými slovy. Podle mého názoru ono „líp“ nastane ve zhruba stejném časovém horizontu jako ony „zářné zítřky“. To jest nikdy. Přesto je osobností velice populární. Není vám stydno?

Všeobecnou taškařici tvrdí hradní pán a na tomto místě bych chtěl něco předeslat. Na pana Zemana jsem měl vždycky poněkud neujasněný názor. Nevěřte ničemu o jeho aktivním působení v řadách byvšího Občanského fóra v dobách oné textilní revoluce. Působil jsem téměř od prvopočátku v Radě OF, ale návštěvu pana Zemana jsem zažil jen jednou. Ani v metodických materiálech se jeho jméno nikdy neobjevilo, takže ani jeho teoretické působení někde v pozadí nepřichází v úvahu. Vzpomínám si velmi dobře, jak mne to tehdy udivovalo. Pan Zeman byl totiž po svém tolik obdivovaném článku v „téčku“ (Technický magazín) velmi populární osobností. Jak tento článek unikl(?) pozornosti tehdejší cenzury, to je pro mne do dneška záhadou. Následovalo putování pana Zemana od jednoho politického uskupení ke druhému, až skončil u Sociální demokracie. Také pouze dočasně.

Musím připustit, že později u mne pan Zeman začal získávat body. Jeho jednoznačný postoj k přijímání „bědných migrantů“ mi byl sympatický a s některými jeho myšlenkami se ztotožňuji do dneška. Na příklad s tím, že zákon vetovaný prezidentem republiky by měl být při opětovném hlasování v parlamentu přijat pouze vyšším počtem hlasů než při prvním hlasování. Za současné situace je prezidentské veto pouhou zdržovací a zdržující formalitou. Také s tím, že by prezident republiky měl mít právo zákonodárné iniciativy, plně souhlasím. Má-li toto právo poslanec Pepa Vocásek ze Zlámané Lhoty po tom, co v parlamentním bufetu něco upil, ale hlava státu nikoliv, to považuji za absurdní. Vždyť sněmovna by přece vůbec nemusela případné prezidentovy návrhy přijmout. Byla by to ona, kdo by měl poslední slovo, jako ostatně ve všech ostatních případech předkládaných zákonů, ať už jsou předkládány kýmkoliv. Jen hlava státu nemá toto právo vůbec.

Později jsem si však uvědomil, že na téma té migrantské krize si na svou hubu může pan prezident říkat co chce. Jeho možnost tvořit, nebo jen ovlivňovat zahraniční politiku tohoto státu je nulová a hlásané postoje jsou pak dobré akorát tak k získání bodů u veřejnosti.

V mém případě se mu to málem povedlo.

Bylo to právě v době páně Zemanově předsedání sociálně demokratické vládě, kdy soudruh Babiš alias Bureš začal za babku skupovat podniky a začal budovat základy svého impéria. Divíte se tedy, že v nastalé vládní, a dnes už téměř ústavní krizi stojí pan prezident na straně naprosto bezprecendentního korupčníka, lháře a sprosťáka? Viz dále. Kolikrát jsem v době, kdy vládla koalice kolem ODS slyšel, jací jsou to všechno zloději, Klaus má vilu ve Švýcarsku, všichni „hrabou pod sebe“, atd. A hele, když to někdo zcela bez skrupulí dělá, třetina voličstva je jím nadšena.

Úplně stejně jako vláda Miloše Zemana prodala základ Agrofertu Babišovi, prodal později za pusinku pan Sobotka ostravské doly panu Bakalovi. Lump je ovšem pan Bakala, který lacino nakoupil, nikoliv ten, kdo mu je pod cenou nabízel a prodal. Co tomu říkáte všichni vy lumpové, kteří se snažíte nakupovat co nejlevněji?

Pan Babiš začal s budováním impéria dosti pozdě, až po svém návratu ze severní Afriky (co tam dělal, to je do dneška záhadou), když už si byl zcela jist, že to naše „vyrovnávání s minulostí“ nemyslíme až tak úplně vážně. Přesto se ale na místo svého předchozího politického působení, tedy na rodné Slovensko vrátit neodvážil a pro jistotu se usadil v zemi pro „bývalé“ komunisty a estébáky bezpečnější. Tedy u nás.

Ve stejné době působil ve vládě pana Zemana na místě ministra zahraničních věcí jistý pan Kavan, známý též jako agent „Kato“. Dotyčný pan Kavan alias Kato si sjednal služby komunistického „superagenta“ jménem Srba. Tento pán kradl jako straka a když mu na to jedna zvídavá novinářka jménem Sabina Slonková přišla, chystal se jí zakroutit krkem, slepici.

Mimochodem, je to tatáž novinářka o které soudruh Babiš hovoří jako o „zhrzené zrzavé píče“. Viz, nebo spíše slyš zde.

Kdo jste si odkroutili dvouletou „nejčestnější povinnost“ za komunistů? Výraz a obrat „piča“ „ty pičo“ „chodz do piče“ a podobně, se v jazyce mnohých slovenských obránců socialismu objevoval prakticky v každé větě. Snad s ještě větší frekvencí než ono řízné žižkovské „woe“, objevující se dnes už i v televizi. O tom, jak je soudruh Babiš pravdomluvný a jak neovlivňuje obsah novin, které mu patří, o tom se můžete pro změnu přesvědčit zde.

Znáte to přísloví o tom, že kdo lže, ten taky krade? Jo, jo každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží!

A jaká je situace dnes? Na Hradě dodnes bez bezpečnostní prověrky působí jistý pan Mynář. Pan prezident učinil na obecný lid dobrý dojem tím, že se nenechal do blížící se prezidentské volby kandidovat žádnou politickou stranou. Která asi by si ho (snad s výjimkou pana Babiše) vybrala a spoléhajíce se na svou všeobecnou popularitu, sbírá příslušný počet podpisů. Po tom ostudném vystoupení na Hradě ať s tím mým nepočítá. Pan prezident nevěděl, že předseda vlády demisi nenese? To je zajímavé. Já jsem o tom věděl již den před tím z televizních zpráv. To nám ten stát pěkně funguje, že? Ta etuda při audienci byla víc než nepolitická nedůstojná a nezdvořilá, ona totiž postrádala byť jen elementární lidskou slušnost a to následoval kuriozní výklad Ústavy se zjevnou snahou zbavit se předsedy vlády ve prospěch favorizovaného podvodníka Babiše.

Pan prezident rovněž nepovede před prezidentskými volbami televizní kampaň. On totiž nemusí. Manželka výše uvedeného bezpečnostně neprověřeného pana Mynáře se usadila v TV Barrandov (v té nejperfidnější ze všech našich perfidních televizních stanic) a o vlastní pořad má pan Zeman postaráno už dnes. Kdo by taky paní Mynářovou odmítl, že?

Pan prezident má rovněž tiskového mluvčího, pana Ovčáčka. Dle Wikipedie byl tento činorodý hoch redaktorem „Blesku“ a komunistických „Haló novin“. Po nástupu sociálně demokratických vlád se přesunul na tiskový odbor Úřadu vlády, odkud ho vyhodil tehdejší předseda vlády Jiří Paroubek. Důvodem bylo donášení páně Ovčáčkově bulvárnímu tisku, kde měl patrně dobré kontakty z dob svého vlastního působení tamtéž. No, přečtěte si to sami! Následovalo jeho působení v deníku „Právo“ . Pro vaši informaci, dříve „Rudé“. No a pak už přišlo jeho působení po boku pana Zemana. Jeden by zvracel.

Stále vám to nestačí? Když měl být (na návrh prezidenta) jmenován do etické komise pro oceňování příslušníků třetího odboje jistý Karel Srp, vzbouřil se i předseda vlády a odmítl jmenování kontrasignovat. Proč? Karel Srp (říkejme mu mladší), činovník „Jazzové sekce“ byl totiž registrovaný donašeč StB s krycím jménem „Hudebník“. Tohle pan prezident nevěděl? Může snad být pro tento stát něco symptomatičtějšího? Členem etické komise pro oceňování příslušníků třetího odboje se měl stát emeritní donašeč komunistické tajné policie (sic!).

Tak mám tak nějak pocit, že nám ta „pravda a láska“ dostávají pěkně na frak.

A ono je to celé ještě pikantnější. Existuje totiž důvodné podezření, že pan Karel Srp (mladší) je synem Karla Srpa (staršího), který se v červnu 1945 vyznamenal vražděním německých civilistů v obci Očihov na Podbořansku. Viz Jiří Padevět, Krvavé léto 1945, strany 295 a 296. Více podrobností si lze přečíst v tomto článku. Nebuďte líní a přečtěte si to! Stojí to za to! Karel Srp starší byl dokonce v této věci vyšetřován, ale o výsledku vyšetřování se Jiří Padevět ve své knize nezmiňuje. Vše bylo zameteno pod koberec a já si troufám říci proč. Toto je podle mého názoru výpis z registru svazků StB pana Karla Srpa staršího:

A tohle je pro změnu výpis pana Karla Srpa mladšího:

Zkonfrontujete-li obsah shora uvedeného článku a knihu Jiřího Padevěta se zápisy StB, odpovídá to do posledního detailu. Srp starší se narodil nedaleko Podbořan. V roce 1945 mu bylo dvacet devět, což odpovídá datu narození na výpisu. Za války žil „nedaleko Prahy“. V Berouně, kde se také narodil Srp mladší. Datum narození Srpa mladšího rovněž odpovídá.

Cožpak tohle všechno pan prezident neví? S možnostmi, které jeho kancelář má? To ať mi nikdo nevykládá! A i kdyby skutečně nevěděl, když se obklopuje lidmi typu pana Mynáře a Ovčáčka, není se čemu divit.

Na žebříčku lidí, kterých si velice vážím stojí velmi vysoko zpěvák Vladimír Mišík. Když se mu pan Zeman chystal udělit jakýsi metál, patrně po prokádrování „etickou komisí“ vedenou Karlem Srpem, nebo někým podobným, striktně odmítl vyznamenání převzít z rukou bývalého člena strany, která to co dělal, dlouhá léta dusila a zakazovala.

Máte snad v této chvíli pocit, že jsem fandou České strany sociálně demokratické? Tak to ani náhodou! Nahlédněme do nedávných dějin této strany.

O období předsedování pana Zemana jsem se už zmiňoval a připomněl bych snad ještě „veleúspěšnou“ akci „Čisté ruce“. Byla natolik úspěšná a ruce sociálních demokratů byly tak dokonale čisté, že se jimi ministrovi Ivo Svobodovi a jeho komplicce Snopkové podařilo dokonale rozkrást továrnu Liberta v Mělníce.

A co poslanec Kraus? Původně KSČ, později ČSSD, známý též jako Boby Kraus? Kraus se v roce 2001 podílel na sjednávání obchodů podnikatele Františka Riga, bývalého agenta BIS (sic!) , který byl v roce 2006 odsouzen za podvod v Kreditní bance Plzeň. Jednalo se o nákup podniku na zpracování kakaových bobů v africké Ghaně, odtud také název aféry.

Jak se v této souvislosti nezmínit o někdejším miláčkovi národa Standovi Grossovi a jeho nemajetném strýčkovi Vikovi, který mu poskytl „půjčku“ přes čtyři miliony korun na pořízení bytu na Barrandově? Současně si jeho manželka, profesí kelnerka v poslaneckém bufetu, pořídila dům za dalších cca šest milionů korun. Údajně rovněž na půjčku za kterou jí ručila jistá Libuše Barková, takto zasloužilá pražská bordelmamá, stíhaná v té době za pojistný podvod. I ona se tehdy snažila proniknout do politiky s jasným záměrem získat imunitu a vyhnout se kriminálu.

Inu, chlupatý průmysl vždycky vynášel, i když je poněkud zarážejí, když z něj profituje i rodina předsedy vlády.

Koho to tu máme dál? Aha, pan Zdeněk Doležel, tajemník českých premiérů a současně odborník na krypto-mluvu. To je ten pán loudící o úplatek za zprostředkování privatizace podniku Unipetrol. Pět členů vlády označoval rafinovaně jako „pět v českých na stole“. Následně na nás na všechny v televizi výsměšně vyplazoval jazyk. Mohl si to klidně dovolit, protože i když nahrávky jednání s Jackem Spyrou byly jednoznačné a viděla je polovina národa, byl osvobozen, protože „nebylo prokázáno“. Hezké, že?

Když nahlédnete do tiskových zpráv z té doby zjistíte, jak udatně ve prospěch svého tajemníka svědčili jeden bývalý předseda vlády se sexy mozkem a jeden současný, jehož mozek srstnatou pokrývku postrádá.

A to není nic ve srovnání s případem největšího tlučhuby na politické scéně, pana MUDr. Davida Ratha, syna MUDr. Ratmíra Ratha v registru svazků StB známého pod krycím jménem „Ras“. Rath mladší bude patrně v dějinách znamenat víc, než jistý Ježíš Nazaretský. Ten druhý proměnil toliko vodu ve víno, břídil jeden, kdežto Davídek rovnou proměnil víno na prachy. Když byl chycen s krabicí peněz v ruce, byl strašlivě zklamán. Tolik se na to mělnické těšil!

No, a velice podobně jako v případě soudruha Doležela se mu dosud nestalo a taky se nestane vůbec nic. Čert ví, co soudruh Rath na své bývalé stranické souputníky má, že?

A co si myslíte o tom, že když si soudruzi objednají něčí služby, čímž myslím doktora obojího práva Zdeňka Altnera a následně se nemají k tomu, aby mu také zaplatili? Nemají se k tomu ani po prohraném soudním sporu. Soudruzi přece stojí nad zákonem a oni a stát přece dluhy neplatí (viz dále). Žijeme to v pěkném „právním státě“.

Poslední ranou mému mínění o těch socialistických mocipánech byly projevy jejich jazykových schopností (lidově nazývaných řiťolizectvím) po francouzských prezidentských volbách. Již staří Římané věděli, že „historia magistra“. Jen české politiky zřejmě nic nepoučí. Před druhou světovou válkou jsme měli s Francií jistou spojeneckou smlouvu jen proto, aby nás v Mnichově klidně prodali. Chtěli mít přece klídek na své dobré vínko v bistru na rohu, že? Před válkou, ve které sladká Francie hrála, řekněme si to otevřeně, roli vysloveně trapnou. Uvědomte si, že sladká Francie byla schopná Hitlerovi vzdorovat stejně dlouho jako Polsko, a to válčilo na dvou frontách. Proti Hitlerovi a jeho třídnímu spojenci Stalinovi, kteří se o něj bratrsky podělili. Za to dnes si nově zvolený soudruh Makaron na Polsko (a Maďarsko jakož i na ostatní země V4) hodlá tvrdě došlápnout. Koukejte odebírat naše méněcenné zboží (máme na to svolení EU) a koukejte si zamořit zemi našimi musulmány! Nejste nic víc, než naše bývalé kolonie, kam barevní všeho druhu vždycky patřili.

Soudruh Sobotka bude mít velmi napilno a velmi těžké rozhodování mezi které půlky zasunovat pleš dříve. Zda mezi ty Bruselské, Berlínské nebo Pařížské. Za svou osobu podepíšu to, co na těchto stránkách napsal už D-FENS. Kdo první vysloví slovo „czechxit“, tomu to tam hodím.

A tak si dva zapřísáhlí koaliční spojenci vzájemně vjeli do vlasů. Opravuji, do vlasů vjel soudruh Sobotka soudruhu Babišovi. Soudruh Babiš neměl totiž soudruhu Sobotkovi do čeho vjíždět.

Jsi korupčník, oligarcha, zloděj, lhář a sprosťák! Okrádáš stát na daních. Zneužíváš k propagandě noviny které vlastníš“, vece soudruh Sobotka a má z velké části pravdu. Skutečně ale jen z části, protože ten nákup jeden a půl miliardy korunových dluhopisů nebyl skutečně nic nezákonného. Že korunové dluhopisy nepodléhají zdanění, to nevymyslel ani soudruh Babiš, ba ani soudruh Sobotka, ale, světe div se, pan Kalousek v dobách svého ministrování. Pokud si pan Kalousek myslel, že tyto dluhopisy budou nakupovat pouze zaměstnanci podniků dluhopisy emitujících za částky od deseti do sta korun, maximálně připustím tisíců korun, myslel si to špatně. Pan Kalousek prostě vyrobil zmetka. Kdyby podobného zmetka vyprodukoval kdokoliv na podnikové úrovni, a to s podobnými důsledky pro dotyčný podnik jako měl Kalouskův zmetek pro stát, letěl by patrně na hodinu.

Polovinu svého profesního života jsem tvořil technicko-organizační postupy v dopravě. Nedílnou součástí mé práce bylo vytvořit modely všech možných situací (až po ty zdánlivě nejnemožnější) a vyhodnotit, jak v nich navrhovaný postup obstojí. To se při tvorbě zákonů a vládních opatření nedělá? Zcela očividně nikoliv! To bychom asi chtěli od našich ministrů, poslanců a státních byrokratů příliš mnoho. Tvořit cokoliv na základě toho, že si někdo něco „myslel“ je nesmysl. Měl jsem kdysi šéfa, který, když někdo něco zoral a následně argumentoval tím, že si „myslel“, odpovídal, že „myslet si, znamená h.vno vědět“.

Ničemu nerozumíš a nikdy jsi nic nedělal“, kontruje soudruh Babiš a má taky pravdu. Z dnes již odstraněného životopisu soudruha Sobotky na stránkách ČSSD jednoznačně vyplývalo, že dotyčný ambiciózní chlapec na jaře promoval a na podzim téhož roku již seděl ve sněmovně. Zlí jazykové na Internetu tvrdili, že v mezičase soudruh Sobotka sepisoval psy na radnici jakési moravské vísky, ale to považuju za pomluvu. Tak hluboko by ambiciózní soudruh Sobotka nikdy neklesl. Za mnohem pravděpodobnější považuju tvrzení, že těch pár směšných měsíců, kdy snad dokonce skutečné pracoval, fungoval jako koncipient nějakého, snad sociálně-demokratického činovníka.

Tohle mu ovšem nikterak nebránilo v tom, aby to nedotáhl přes poslancování a post ministra financí až na předsedu vlády. Typněte si, kdy státní dluhy rostly nejrychleji? Můžete třikrát, ale nebude to nutné. Ano správně, bylo to v době, kdy na ministerstvu financí seděl tento právník bez praxe a finančník leda tak z leknutí. Bylo to ostatně v plném souladu s filosofií jeho nadřízeného, prostorově výrazného předsedy vlády, jinak emeritního komunistického velkohospodského, který se vyznamenal slavným výrokem, že „státní dluhy se nesplácejí“.

Jsou ale kupodivu i věci, na kterých se oba rivalové shodnou. „Jsme úspěšná vláda, máme přebytek státního rozpočtu“, posloucháme do omrzení. Jak to s tím „přebytkem“ vlastně je, to mi nedávno vysvětloval jeden můj kamarád, který se na rozdíl ode mne v těchto věcech vyzná. Pokusím se jeho vysvětlení reprodukovat.

Představ si,“ povídá, „že si chceš pořídit něco co stojí dva tisíce korun. Vezmeš tedy ty dva tisíce a v obchodě jsi příjemně překvapen zjištěním, že dotyčné zboží zlevnilo na polovinu. Máš tedy co? Máš přebytek jednoho tisíce, který ti zůstal v kapse. A teď si představ, že na to zboží nemáš ani korunu a jsi připraven si ty dva tisíce vypůjčit. Jdeš tedy do obchodu a zjistíš, že došlo k tomu zlevnění a že ti stačí vypůjčit si tisícovku. Řekneš v téhle situaci, že máš přebytek? Zajisté nikoliv. Pouze sis vypůjčil méně a máš-li nějaké dluhy už od dřívějška, pouze se zpomalil růst jejich celkového objemu. Stát totiž uvažuje úplně jinak, než rozumně hospodařící rodina. Ta si odhadne velikost svých příjmů a z toho vyvodí, co si může dovolit utratit. Stát si určí kolik chce utratit, a nemá-li na to, tak si ty peníze prostě půjčí, protože podle filosofie pana Paroubka, státní dluhy se nesplácejí. To není nic nového, tohle stojí už v půvabné knížce Zákony profesora Parkinsona od autora téhož jména“.

Jestli pozorně sledujete zprávy, budete asi vědět, že to byl prezident Zeman, který první upozornil na to, že žádný „přebytek“ rozpočtu neexistuje a že se jedná pouze o účetní položku. Stát totiž ve svém rozpočtu považuje peníze, které si vydluží za příjem(sic!). Půjčí-li si méně než předpokládal, považuje rozdíl za přebytek. Pan Babiš to kupodivu uznal, což mu ovšem naprosto nebrání v tom, aby tímto „přebytkem“ i nadále argumentoval.

Naproti tomu soudruh Sobotka skvěle potvrdil tezi svého rivala o své naprosté ignoraci, když začal okamžitě populisticky plánovat, za co tento „přebytek“ utratit. Hrome, naplánovali jsme si přece, že si vypůjčíme tolik a tolik, tak si ty peníze vypůjčíme i kdybychom je vůbec nepotřebovali a i kdyby čert na koze jezdil! Preference musí růst, ať to stojí co to stojí!

Bylo by asi nošením dříví do lesa a sov do Athén opakovat zde, proč tahle aféra vypukla právě nyní, když činění pana Babiše tři a půl roku nikomu nevadilo. Kdyby volební preference naznačovaly pravděpodobnost vzniku stejné koalice se stejným rozestavěním jednotlivých hráčů, vsadím se, že by Babišovy šmejdy nikomu nevadily ani nadále. Jenže volební preference vypadají, bohužel, poněkud jinak.

Takže to je všechno, co jsem Vám chtěl dnes sdělit

Zdraví Váš Katoda


14.05.2017 Katoda

12345 (191x hodnoceno, průměr: 1,28 z 5)
7 996x přečteno
Updatováno: 14.5.2017 — 22:57
D-FENS © 2017