I přes současnou chladnou zimu začíná být v českých partajních kruzích s blížícími parlamentními volbami období dusna.
Pro naše zástupce v poslanecké sněmovně přestáváme být na přechodnou dobu bezejmenné stádo sloužící k získávání prebend všeho druhu a stáváme se váženými voliči. Šéfové a podšéfové partají majících podle průzkumů víc než 5% preferencí jsou v pohodě, protože pro ně může být jen dobře nebo ještě lépe. Ten zbytek na nižších místech kandidátky se tetelí hrůzou a to je jediný uspokojivý pocit, který mám z nadcházejících voleb. Profláknuté xichty zírající na nás z předvolebních billboardů spolu s dostatečně známými vlastnostmi jejich protagonistů ve mně vzbuzují směsici zoufalství a beznaděje. Jsem pravicový volič a o to je mé zoufalství větší, protože zde není nikdo, kdo by splňoval mé představy o pravicové straně. Člověk se trochu utěší, když se o svůj splín podělí, a tak pokud to půjde, rád bych na zdejších stránkách zveřejnil můj soukromý názor na politické strany, jejich volebními programy a vlastní možnosti jak zvrátit běh věcí veřejných. Chtěl bych komentovat jen relevantní politické síly schopných oblbnout voliče natolik, aby volili zrovna je. Virtuální strany kolem 1% preferencí si dovolím se svých úvah vypustit. Komunisty vynechám (no comment), zbývají KDU-ČSL, Zelení a dva hlavní protagonisté ODS a ČSSD.
KDU-ČSL se mi jeví jako strana kariéristů sem tam promíchaná s nějakým tím náboženským fanatikem. Je to opravdu „Klidná síla“ protože ví, že budou v klidu vládnout s kýmkoliv. Deklarují pravicovou politiku ale mají v záloze Cyrila, kdyby náhodou vyhráli socani. Až tady budou vládnout Ajatolláhové budou nepochybně opět ve vládě, protože všechno je podřízeno konečnému cíli, být u žlabu. To by mi až tak moc nevadilo, koneckonců osobní ambice jsou přirozené. Přes negativně medializovanou minulost předsedy, je bratr Kalousek docela schopný ekonom, brzdící ekonomické šílenosti přicházející z obou stran, pokud ovšem nebereme v potaz populistické předvolební výstřelky typu rodičovských příspěvků. Bohužel tato strana je i stranou, jejichž někteří představitelé by nás vrátili do středověku (zákaz interrupcí apod.) a také stranou jejichž program se dá napasovat podle situace doleva i doprava a já nemohu volit nikoho, kdo by jen potencionálně mohl vládnout s levicí. Skutečnost, že se distancují od komunistů nic neřeší, máme zde přece i jiné rudochy a navíc mi stále utkvívá v paměti vzpomínka na „Národní frontu“.
Co takhle Zelení? Musím přiznat, že ti zdejší jsou pro mě nečitelní. Globálně se spíše spolčují s rudými než s pravicí. Proto se jim také říká „melouni“, jsou navenek zelení a uvnitř rudí. U nás předseda Bursík deklaruje spíše příklon doprava, vystupuje občas docela rozumně, s mnoha jeho názory lze souhlasit ale osobně si myslím, že ekonomické a ekologické zájmy se budou vždy křížit. Asi musí existovat ochrana životního prostředí, ale s rozumně myslícími bytostmi a to tak, aby byli eliminování samozvaní ekologičtí aktivisté blokujícími stavbu nebo provozování čehokoliv, protože tam žije vzácný brouček. Tohle mi Zelení nezaručí, spíše naopak. Tak tudy taky ne.
A jsme u ČSSD. Musím se přiznat, že na této straně je mi většina věcí instinktivně protivná. Partajní a vládní bossové s masitými zátylky připomínají bývalé kádry UV KSČ. Podobnost bohužel není jen ve fysiognomii vůdců. Ale věci nejsou jen černé a bílé. To co je na ČSSD špatné nemá smysl vyjmenovávat (málo místa), zkusím se tedy soustředit na několik věcí o kterých se dá alespoň diskutovat.
Podívejme se na ekonomiku. Objektivně, bez emocí myslící člověk musí uznat, že dílčí makroekonomické výsledky za vlády socdemáků nejsou úplně špatné a bohužel musím přiznat, že standardní ekonomická řešení jsou mi bližší, než některá navrhovaná ekonomická řešení tzv. pravice, vedoucí k nestandardním cestám. Investiční pobídky jsou sice nesystémové ale účinné. Nežijeme ve vakuu, investory potřebujeme a nebudeme-li je lákat my, budou je lákat jinde. Vůči místním podnikatelům je to nespravedlivé, ale z idealismu ještě nikdo nikdy nezbohatnul. Já si skutečně myslím, že silní investoři jsou motorem pro rozvoj podnikání a jen a pouze jejich peníze mohou formou poptávky po subdodávkách a službách rozhýbat umrtvené podnikatelské prostředí. Samozřejmě je nutné přátelské podnikatelské prostředí, které je Achillovou patou socdemáků ale já se obávám, že vrozené nepřátelství vůči podnikatelům je hluboce zakořeněné v myslích českých úředníků a bude existovat ať tady bude vládnout kdokoliv.
Dále se s ČSSD jakžtakž shodnu na proevropské politice. Nejsem žádný Eurooptimista, na druhé straně ještě mnohem víc jsem vzdálen myšlenkám vlastenectví, českých (třetích) cest, nestandardních a experimentálních řešení a heslům „nic než národ“ a „kdo neskáče není Čech“. Klidně budu raději Hotentot ale nikdy jsem neskákal a skákat nebudu. Přes všechny oprávněné výhrady k Bruselu si myslím, že čím méně si budeme vládnout sami, tím to bude lepší. Pokud se týče byznysu znamenal vstup do EU a to nejen pro mne, význačný nárůst. A kšeft je věc posvátná, není li kšeft není nic nebo alespoň na nic. Samozřejmě mohly být dojednány lepší podmínky, ale po válce je každý generál a kdo někdy vedl jednání se silnějším partnerem dobře ví, že rovnoprávnost při uzavírání smluv je čistě teoretická. Jedinou možnou cestou je dobře se etablovat a postupně získávat větší vliv. S tímto vlivem pak lze ve spojení s podobně založenými působit na samotné dění v Unii, zejména eliminovat její špatné stránky, jako je přebujelá byrokracie a socialisticko-komunistické a pseudohumanistické tendence. Odstřihnutím se od středu evropského dění a brečením na českém dvorku, nebo naopak vlastním utvrzováním se jak jsme nejlepší, si pomůžeme akorát do hrobu.
U kapitoly zdravotnictví bych si dovolil napsat něco kacířského. Možná jsem “out“ ale musím přiznat, že jsou mi sympatické některé názory (rozhodně ne všechny) kontroverzního MUDr. Ratha. Jeho největší nedostatek je podle mne hlavně to, že kope za špatnou stranu. Snažil jsem se nepodlehnout propagandě médií ovlivňovaných mocnými lobby ani sebevychvalování dotyčného. Jen jsem si dovolil mít vlastní názor. Upozorňuji, že nejsem odborníkem na zdravotnictví a beru to jen z mého sobeckého pohledu. Naprosto nechápu snahu ODS zvýšit solidaritu ve zdravotnictví, jak deklaroval MUDr. Bém v jakési TV debatě. Já jsem, a rád budu dále, za své peníze solidární s lidmi těžce nemocnými, zraněnými, nemohoucími atd. Rozhodně však nemíním být solidární s armádou lidí, kteří zneužívají lékařskou péči ve stylu chci si doma odpočinout nebo nemám kšefty pošlu zaměstnance na nemocenskou. Nejsem solidární s každým soukromým felčarem, který si představuje, že absolvování lékařské fakulty jej automaticky opravňuje být ihned bohatým. Přeji lékařům hodně peněz, ale jen těm, kteří již něco dokázali. Nejsem solidární ani s babičkou z Dolní Lhoty, která chce mít lékárnu před domkem aby nemusela 20 km autobusem. Jestli tam tu lékárnu chce mít, ať volí starostu, který bude mít v programu, že bude lékárnu dotovat. Už vůbec nejsem solidární s distributory a výrobci léčiv ani majiteli zdravotnických zařízení jinak manažery obchodních společností. Nechci být solidární se zdravotními pojišťovnami, které ze mne sdírají kůži a pak si uzavírají podivné kšefty nejen na tisk nicneříkajících keců na křídovém papíře, apod. Nechť klidně bohatnou ale ne za moje peníze, které musím odvádět aniž se mě někdo ptá, zda s výší odvodů souhlasím. Z tohoto pohledu jednoznačně podporuji vznik neziskových nemocnic, kde bude zajištěna nezbytná, všem dostupná péče a kde bude hospodaření pod kontrolou nejen z hlediska daní ale i z hlediska možného zneužívání peněz z odvodů. Nechci ze svých peněz vytvářet cizí zisk, což je podmínkou pro podnikání obchodní společnosti. Když bude nemocnice ve formě obchodní společnosti levnější, nechť pojišťovny smlouvu s takovým zařízením uzavřou ale ne aby to měly jako povinnost. Chci mít přiměřenou jistotu, že za moje peníze nebudou nakoupeny Passaty pro managery nemocnic – obchodních společností. Je naprosto nutné nastavit standardy a nároky na bezplatnou lékařskou péči a kontrolovat cash-flow z veřejného zdravotního pojištění v nemocnicích u soukromých lékařů i pojišťovnách. Proto v těchto věcech souhlasím s Dr. Rathem i když v jiných věcech jako je např. úhradová vyhláška, zjevně značně přestřelil. Osobně jsem pro systém, kdy by si lidé platili banální ošetření, levné léky, ubytování a stravu v nemocnicích, tak aby zbylo více peněz pro skutečně nemocné a zároveň se mohly snížit odvody. Snížení odvodů, zvýšení spoluúčasti pacientů, zavedení důsledných kontrol peněz z veřejného (povinného) zdravotního pojištění, zabránění jeho zneužívání, to by měla být pravicová rétorika. Ale není a tak se dostáváme k ODS.
Přes všechno hrůzu, která na mne číší z vystoupení vrcholných představitelů této strany i prezentace jejich volebního programu se zdá, že je to v současné době pro pravicového voliče jediná alternativa. Určitě to však není dobré řešení, spíš bych řekl, řešení nejméně špatné. Jen doufám, že praktická politika se bude ubírat pragmatičtěji a realističtěji než jak je popsána v dokumentu „Modrá šance“. Nečetl jsem to úplně celé, přece jenom nemám tak dobré nervy. Zní to všechno moc pěkně, jenže je to čirý populismus.
Rovná daň pro všechny ve výši 15%. Mohlo by to být dobré řešení, ale chybí solidní přístup k jejímu výpočtu a prezentaci. Každý podnikatel ví, že když sníží příjmovou stránku rozpočtu, musí pro vyrovnanou bilanci snížit i výdajovou stránku rozpočtu nebo se zadlužit. U ODS to funguje tak, že snížení příjmové stránky rozpočtu je vyčísleno zcela exaktně ale snížení výdajové položky je nahrazeno politickými proklamacemi stylu, snížíme náklady ve státní zprávě a vybereme víc peněz. Vše je založeno na pouhém předpokladu, že když budou nižší daně budou je lidi platit lépe a radostněji, takže se vybere nakonec víc. Myslím, že autoři Modré šance prokázali zdrcující neznalost české povahy. Připadá mi nepochopitelné, že jsou nám pravicovou stranou dávány za vzor státy jako je Rusko. (Pochybuji, že tam vůbec někdo ví kolik se vybere na daních, spíš bych řekl, že to rozkradou dřív než to spočítají.) Slovensko i přes jeho hospodářský růst bych pro jistotu jako příklad nedával, protože by se tam volič mohl zajet podívat. V Estonsku jsem nebyl ale na západ od nás něco jako rovná daň po přechodnou dobu fungovala jen v USA ale s tzv. reagonomiky se americký rozpočtový deficit i přes růst HDP doposud nevzpamatoval. Z tohoto pohledu je nebezpečí obrovského zadlužení mnohem větší než u Sobotka boys. Navíc pro podnikatelské prostředí je snížení a zjednodušení daní sice žádoucí, ale problém musí být řešen komplexně s odvody a odpisy, které stěžují život více než daně. Rovný přístup k podnikání pro všechny je bezvadný ale když nepřijdou silní investoři nic nevznikne. Obávám se, že samotným zjednodušením podmínek pro podnikání, při zrušení investičních pobídek, vznikne něco hospod, večerek, zastaváren a autobazarů a tím páně Římanův ekonomický boom skončí. Investor je pán, který má peníze a před kterým se bohužel musí pokořit naše národní hrdost a to dokonce i při vědomí, že investor časem potáhne jinam. V tomto směru je ODS nepoučitelná. Už za Klause se mlelo o rodinném stříbru, národní hrdosti, české cestě privatizace atd. Jak to dopadlo všichni víme. Stačí porovnat „česká cesta = Poldi, ČKD atd. versus „standardní cesta“ = silný investor např. VW.
Co nám nabízí Julínkova Modrá šance ve zdravotnictví? Jsou to spolurozhodování o nákladech na zdravotnické služby, zachování svobodné volby lékaře, zdravotnického zařízení a zdravotní pojišťovny a záruka kvality poskytovaných zdravotnických služeb konkurencí zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení. To by bylo ideální, kdyby zdravotnictví byl trh jako každý jiný. Jenže není, protože tam tečou veřejné peníze, které jiným podnikatelům holt netečou. Kdo by si dobrovolně spolurozhodl o levnějším ošetření, levnějším lékaři a levnějších lécích, když si může vybrat to nejdražší a já mu to ze svých odvodů zaplatím. Je mi to líto ale z veřejných, tedy i mých peněz požaduji, aby bylo placeno (tam kde to jde) to levnější a navíc důsledně kontrolováno. Kdo chce mít dražší péči, měl by si jí doplatit buď přímo, nebo formou připojištění.
Je toho ještě hodně, co mne na ODS štve, např. reakce na CZECHTECH. Říkal jsem si, socani to jako obvykle nezvládli, pravicová opozice v parlamentu vysvětli levičákům co znamená nedotknutelnost soukromého majetku a že je nutno jí lépe a razantněji bránit. Svatá prostoto, jak jsem byl naivní, bylo to úplně naopak! Soukromého majetku se zastával Bublan a česká pravice hrála spolu s Havlem, technaři, a profesionálními vyvolavači bordelu obehranou písničku o porušování lidských práv.
Ale jsem založením optimista a tak musím spolu s dalšími pravicovými voliči ODS věřit, protože bráno pragmaticky, nic jiného mi nezbývá. V podstatě však stačí změnit jen „detaily“, jako vytvořit nový, skutečně pravicový volební program bez třetích cest a experimentů a vyměnit lehce zasmrádlé a občas ne moc bystré politické špičky ve vedení strany. Pak už to bude opravdová pravicová strana. Modrá barva a pták mohou zůstat.
Jsou to jen mé osobní názory, proto se zbytečně nerozčilujte, mé možnosti jak něco změnit jsou minimální.
(Zatím nikdo nehlasoval)