Jednou ráno jsem šel do školy. Studuji na fakultě, kde kromě vcelku normálních oborů existují i velmi zajívavé katedry, například enviromenální studia, nebo studia genderová. Jsem tedy na ledacos zvyklý.
To, co jsem uviděl na křižovatce kousek od školy mě ale nebetyčně naštvalo. Dostal jsem pocit, který musel zažít pan Povondra, když se u Střeleckého ostova před jeho zraky vynořila z Vltavy slizká černá mločí hlava. A Sakra, už to prosakuje ven. Kdybych to viděl na nějaké nástěnce u nás na škole, vykašlal bych se na to. Politoval bych autory a popřál jim procházku po Brněnském bronxu a pár týdnů nějaké hezké prázdninové brigády, kde se musí i pracovat. Beztak jejich rozvrh vypadá asi takto: workšop, workšop, seminární skupinová práce na téma „žába – zemřela ve jménu automobilismu“, workšop, výjezdní akce přírodě, workšop.
(ten slogan o žábě jsem si skutečně nevymyslel, držel ho před půl rokem nad hlavou na transparentu jeden pedagog)
Jsem dokonce schopný vydržet až půl hodiny na stránkách organizace Romea, aniž bych se pozvracel vzteky, takže jsem se v této oblasti až donedávna považoval za poměrně otrlého jedince. No, jak vidět, multikulti aktivisté jsou silnější, než já.
Co mě to donutilo napsat tento článek? Byl to plakát. Docela obyčejný, žlutý, stál u křižovatky, u elegantních výškových garáží z betonu, vkusně doplnujících přilehlý park. Asi je k vidění na mnoha místech v republice. Na výšku přes metr, na šířku asi 60 centimetrů. Obsahoval nadkritické množství sraček. V principu šlo o to, že tam byla rozchchtaná snědší dívenka, zuby měla krásně bílé (asi nové), vlasy umyté (?), obklopená textem: „Předsudek obsahuje:“ A teď nejaká procenta, něco o vlivu rodičů, vlastní hlouposti, dokonce zde bylo i pár procent přiznáno vlivu „špatné zkušenosti“. Za to musel být nějaký multikulti řádně sprdnut. Je to ideologické pochybení. Dále zde byl text, otřesné svědectví, jak se k této dívence zachovali lidé v tramvaji. VAROVÁNÍ!!! Pokud jste slabší povahy, prosím, nečtěte dál. Řekli jí, aby postoupila dále do vozu a (považte ty svině, rasyztické) drželi si peněženky!
Byl jsem zvyklý na různé články na internetu i v novinách a časopisech, na plakáty v MHD, které vesměs obsahovaly sdělení „Zlý bílý muž je neskutečná svině, utlačuje menšiny a ničí svět“. To mi nevadilo a tak nějak jsem se uklidňoval myšlenkou, že mám vlastně štěstí. Patřím první k generaci, na kterou nebyla (narozdíl od těch několika předchozích) za nesouhlas oficiální propagandou uplatňována fyzická síla. To, že mě nějaká fousatá tlustá příšera označí za šovinistu, nebo nějaký vyhulený smradlavý enviromarxista za „fašístu“ je snesitelné a spíše to pobaví.
Bohužel tohle není zas taková sranda. Teď nemluvím o těch pár desítkách (či nějaké té stovce) milionů, co jdou z rozpočtu na multikulturní aktivity. To jde, pokud bude vůle, vyřešit jednoduše a rychle – utáhnutím kohoutku penězovodu. Jde spíš o společenské změny, které ani při nejlepší vůli tak rychle napravit nepůjde.
O co se jedná? Je to jednoduché. Náckové dnes nemůžou existovat bez multikulťáků, stejně jako multikulťáci bez nácků. Romea, IQ roma servis a další stojí na jedné straně, dělnická strana, národní odpor a podobné skupinky na straně druhé. Vzájemně se podpírají. Existjí jen díky tomu, že spolu můžou soupeřit a díky tomu boji na sebe strhávat pozornost. Bez nepřítele je jejich existence neopodstatnitelná. Přesně podle principu, který je popsaný v románu 1984 pro totalitní režimy. Bez nepřítele by se nikdo neudržel. Bez existence afirmativních akcí vůči jistému etniku, bez „pozitivní diskriminace“ a bez neochoty policie stíhat kriminálníky určitých odstínů by se slušní obyvatelé Litvínova nikdy nevydali na demonstraci, aby tam podpořili skoronácky proti vlastnímu starostovi. A každá akce „příznivců násilného řešení“ sype další a další penízky do kapes mutikulti institucí na „boj proti rasismu“.
Doporučuji nehýkat radostí, když se 100 blbečků sebere a jde si dělat reklamu pochodem na jisté ghetto. Buďte si jisti, že danou akci zaplatíme všichni z našich daní ve formě odpustků týranému etniku a vzniku nejméně tří dalšich institucí, starajících se o romské blaho. Taktéž vzniknou dvě instituce, zkoumající extremisty a dělnická strana získá mnoho nových voličů. Četli jste jejich program? Mňam!
Ještě k těm předsudkům.
Vyrostl jsem ve čtvrti, kde nebyly vcelku žádné zmiňované problémy. Rodiče mě nikdy nepopouzeli proti žádnému etniku, nebo rase. Kdysi táta řekl něco nepěkného o asiatech a mě to připadlo skoro jako rasismus. Poté, co jsem byl nucen sdílet nějakou dobu obydlí s Korejci, Japonci a Číňanem, začínám litovat, že naši imperialističtí přátelé měli v pětačtyřicátém ty bomby jen dvě. A přiznám se, že ta scéna Z posledního Ramba mi přijde vysloveně krásná.
První a druhou třídu jsem nějak moc nevnímal, jak se spolužáci chovali. Měli jsme tam dva spolužáky (sourozenci Tomkovi, tuším), kteří se až na prospěch příliš nelišili od ostatních. Na konci druhé třídy jsme absolvovali jakýsi rozřazovací test a byl jsem zařazen do třídy s rozšířenou výukou jazyků (eufemismus pro „tu němčinu budete dělat o rok dřív“, ale jakýsi rozdíl v náročnosti učiva tam byl i u jiných předmětů) . Tím jsem se ve vzdělávacím procesu nadobro rozloučil se snědšími spolužáky. Nikdo z nich se k nám už nedostal. Když jsem se hlásil na gymnázium, překvapila mě taková malá pozitivně-diskriminační formulka u bodování přijímaček. Pokud jste byli romské národnosti, dostali jste ke zkouškám navíc pár bodů bonus. (jinak šlo získat stejný počet bodů za vítězství v krajové vědomostní olympiádě, nebo v krajových sportovních přeborech). Sportovců se tam dostalo požehnaně. Pár lidem pomohly i jazykové olympiády. Ten bonus byla katapultace v pořadí o 10 až 15 míst nahoru. Pamatuji si, že ze sedmi ročníků, které jsem tam zažil (tedy 7 let x 4 třídy x přes 30 lidí, což je přes 850 osob) nebyl jediný člověk oné slavné národnosti, dokonce ani nevypadal, jako příslušník daného etnika. Statisticky by z nich měla jít naplnit polovina třídy i bez zvýhodnění u zkoušek. Prakticky tam nebyl ani jeden.
V rámci školního projektu jsme šli k soudu, podívat se na libovolné přelíčení. Náhoda (nebo statistiká pravděpodobnost?) tomu chtěla, abych shlédl odsouzení jakéhosi sedmnáctiletého Horváta, který s mladším kamarádem (také původem z Indie) degustovali toluen, až z toho dostali chuť vykrást nějakou kancelář. Škoda – pár tisíc, zisk – jeden starý větrák do bazaru. Pochopitelně, že ani jeden nešel sedět, i když Horvát byl v podmínce. A oběma to mělo být vymazáno z rejstříku trestů poté, co dosáhnou plnoletosti.
V průběhu studií jsem chodil s holkou, která bydlela ve čtvrti se zvýšeným obsahem romů. Prakticky jsem se s ní seznámil tak, že jsem ji doprovázel od nádraží k jejímu domku. Nebyla v tom ani tak romantika, nebo galantnost, nýbrž praktická nutnost. V noci tam nemůže chodit holka sama. Díky tomu, že jsem za ní dojížděl a v noci se zase vracel zpátky, jsem se poprvé vážně setkal s jinou „špecifickou kultůrou“. Tahle holka měla štěstí. Zkusili ji jenom párkrát oloupit (násilné okradení), jednou, nebo dvakrát uspěli. Další přítekyně takové štěstí neměla. Původem z malého města bez etnických problémů, považovala mě nejdřív za hnusného rasistu. Přistěhovala se do Brna a odvážně vkročila do oné čtvrti. Díky těžkému svazku klíčů a několika přibíhajícím lidem se ubránila znásilnění. Zvláštní, asi se v ní probudily nějaké ty zakódované předsudky, nebo co, ale od té doby se vyjadřuje o jisté skupině obyvatel poněkud jinak. Lépe řečeno, za jakoukoli větu, kterou od té doby na jejich adresu vyřkla, by dostala ban na každém zpravodajském serveru.
Já vlastně můžu být docela rád. Mě osobně multikulturní obohacení stálo akorát autorádio (auto zaparkováno pod okny policejní stanice), ochmatání motorky (nalepený tér jde odstranit snadno, otisky prstů malých romat nechtěly dolů ani pomocí toluenu) a nějaký ten poškozený zámek ve dveřích.
Takhle vznikají takové ty předsudky.
Nikdy by mě ale nenapadlo volit nějakou levicovou svoloč, jejíž jediným „pozitivem“ je to, že nás „rychle a efektivně zbaví nepřizpůsobivých živlů“. Představte si to takhle. Máte tu tmavé svině, skoronacistické svině a slušné lidi. Když skoronacistické svině odstraní svého hlavního nepřítele, tedy černé svině, kdo přijde na řadu?
(Zatím nikdo nehlasoval)