Prdy v Bruseli

Featured Image

Začněme u informací a zpráv: jsou to stromy, bez kterých by sice nebylo lesa, ale kvůli kterým není ten les příliš zřetelný. Čím víc stromů, tím víc lesů můžeme vidět. Čím víc informací máme, tím víc existuje příběhů, kterým můžeme věřit. Každý člověk má hranici, kde končí jeho poznání a nastupuje důvěra. U důvěry (případně víry) to tedy vždycky končí. V případech, kdy je ověření pravdivosti podávaných informací nemožné, to důvěrou i začíná.

 

Stávající informace o bombových útocích na bruselském letišti lze shrnout takto: Došlo k explozi u přepážky společnosti American Airlines, jíž předcházely výstřely a křik v arabštině. Čtyři dny předtím byl zatčen Salah Abdeslam. Belgická fotbalová reprezentace zrušila odpolední trénink. Policie pátrá po muži v klobouku.

Zkusme se zamyslet nad tím, co nám je obecně tvrzeno v souvislosti s teroristickými útoky ze strany radikálních muslimů. Jejich motivem má být nenávist k západní civilizaci. Budiž, tohle mohu akceptovat. Nicméně nenávidí-li někdo určitou společnost nebo civilizaci takovou měrou, že je ochoten kvůli tomu vraždit a ještě sám zemřít, lze logicky předpokládat, že se bude snažit o to, aby objekt své nenávisti co nejvíce poškodil. Nerozumím, proč si ti sebevražední útočníci (údajně byli dva, plus samozřejmě onen muž v klobouku; jeho přežití je pro příběh nezbytné) vybrali zrovna přepážku na letišti. Ohrozili bývalou hvězdu NBA, zranili a zabili lidi, které vůbec neznali, tedy dost možná i souvěrce.

Prý si nad tím lámou hlavu i tajné služby. Podle slov experta na mezinárodní terorismus Rolanda Jacquarda měly být útoky odvetou za zatčení Salaha Abdeslama, ovšem „nečekaly se ale útoky v tak velkém rozsahu a zaměřené proti ‘běžným‘ lidem. Bezpečnostní složky si spíše myslely, že teroristé zaútočí například na evropské instituce.“ Muselo se to říct. Rozpory v příběhu je nutno adresovat již v úvodu, aby působily dojmem, že jsou jeho logickou součástí. Je-li struna logiky příliš napjatá, nezbývá než uchýlit se k deus ex machina, třebas ve formě fanatismu, sekty nebo duševní poruchy. Však ještě uslyšíme.

Útok na stát to tedy nebyl, tomu se naopak pečlivě vyhnul. A dost pochybuji, že by konečným cílem radikálních islamistů byly naše svobody. Nedává mi smysl, aby se kvůli tomu někdo sebevražedně odpálil, neboť je obecně známo, že naši politici nám je sami rádi omezí, kdykoli k tomu dostanou … Pohleďme, kdo začal volat po zpřísnění zákonů a bezpečnostních opatření, ještě se ani dým nerozptýlil.

Vracíme se zpátky k důvěře. Ta by měla spočívat na určitých zásadách, aby si udržela reálný základ. Zde je má zásada:

Nevěřím ničemu, co vláda říká.

 

George Carlin


28.03.2016 Sandstorm


Související články:


12345 (77x hodnoceno, průměr: 1,75 z 5)
7 655x přečteno
D-FENS © 2017