S blížící se taneční sezónou bych si dovolil obeznámit velevážené čtenářstvo s fakty, které nejen, že mohou usnadnit pohyb v tanečním sále, pokud by tam náhodou někdo z vás zabloudil, ale snad se nekteré ukážou jako užitečné například i v oblasti silniční dopravy.
Za zmínku stojí fakt, že v žádném mě známém státě ještě pořád neexistuje zákon, definující práva a povinnosti osob, účastných na tancování, jakožto i zákon, definující práva a povinnosti příslušníků, co sedí u stolů a dalekohledem kontrolují závodníkům čísla, popřípadě se stopkami a kalkulačkou měří hudbě rychlost taktů za hodinu. Příslušníkům, kteří D-F čtou a zároveň se pořád cítí být orgány, nedoporučuji, aby sepisovali požadavek na vládu. Doba ještě nedozrála.
Až na jednu vyjímku jsem všechny popisované jevy pozoroval na vlastní oči. Mnohdy to nebyl pěkný pohled.
Nejdříve si definujme pár základních pojmů.
Sál: Je tím míněna prostora, kde se po většinu času tanečníci pohybují. Prostory, kde jsou stoly, kde se chlastá, kouří, svádí a zvrací, sálem nejsou, ačkoli se v pozdních hodinách stává, že sem tam nějký pár ze sálu vyletí a třeba i vytančí několika smrtonosnými kroky zavřeným oknem ven.
Pár: Skupina dvou lidí opačného pohlaví, kteří tančí, případně projevuje snahu se oblečená hýbat v době, kdy přibližně hraje hudba. Zajímavosti, jako registrované partnerství, polygamie, či polyandrie sem ještě nedorazily. Není cool, když si pár vezme s sebou na parket své tříleté dítě.
Tanec: Disco, Senegalský tanec přivolávání deště, epileptické záchavaty a další esteticky zajímavé kreace nyní zanedbáme. Na společenských akcích, zvaných “plesy”, se nejčastěji setkáme s dvěma druhy tanců. Ty se dají laicky dělit na “měl bych se hýbat na místě” a “měl bych vláčet partnerku okolo sálu”. Příkladem toho prvního budiž například jive, druhého pak třeba polka.
No a nyní k dříve obecně známým pravidlům. Před lety bylo zvykem, že se je lidé učili v tanečních. Většina dnešních tanečních škol sice pořád používá název “kurzy tance a společenské výchovy”, ale lektor s rozepnutým poklopcem a v košili s krátkým rukávem, vyrobené z ropných derivátů, či šedesátiletá lektorka v kurví minisukni na nich poznáníchtivým (jiní chlastají v hospodě) žákům leda tak vysvětlí, že prdět mají jen v přítomnosti partnerky, která už jim dala. Následně tři hodiny věnují tomu, jak se má tančit hip hop v saku, v případě dam pak v dlouhé sukni a na vysokých podpatcích (je to zábava pro voyery, dekolty společenských šatů na to opravdu nejsou stavěné, akorát vám budou výhled kazit slzy smíchu). Svoje výklady o velmi svérázných představách, co je společenské chování, budou mnozí lektoři prokládat trapnými historkami. Naučí vás desítky nesmyslných pouček, ale neřeknou de facto nic.
Prvním pravidlem je jakási základní lidská ohleduplnost. Například neházíme židli do davu přibíhajících mládenců při pánské volence, při dámské pak pomůžeme na pohotovost slečně, které nějaká “stokilový smradlavý sumec” prošlápla podpatkem díru do nožní klenby. Dále pak omezíme údery loktem na nutné minimum, při tanci si neprorážíme cestu, hledíme si svého prostoru a snažíme se nenarušovat prostor ostatních.
Pravidlo provozu. Při tancích, kdy je vyžadovám pohyb okolo sálu se zásadně pohybujeme proti směru hodinových ručiček. I kdybyste byli vyslovení individualisté, prosím, v tomto případě jděte s davem. Jaký směr se dodržuje na britských ostrovech, s tím zkušenosti nemám, ale nedivil bych se, kdyby tam tančili vzhůru nohama. To ale teď není podstatné. Může se stát, že jeden pár bude rychlejší než druhý a téměř vždy se najde dostatek takových lidí, co nejsou schopní držet tempo a takzvaně “šlapou zelí”, neboli pohybují se po celou sklatbu na prostoru o velikosti cca jedné skříně – i při valčíku. Pro tyto případy platí základní poučka (vcelku logická) “Čím pomalejší pár, tím víc u středu se má držet”. Bohužel, dost lidí to nechápe, stydí se a snaží se mrcasit se někde v koutě. Jenže právě ten kout je místo, kde bývá docela nával, hlavně kvůli zdatnějším párům, pokoušejícím se o složitější kroky.
Ohledy. Jak již zmínili klasičtí autoři, není třeba na ples nosit vzorky ornice. Pokud jste hrdými majiteli saka, ve kterém váš předek chodil od roku 1976 na schůze a v roce 1982 ho v něm pohřbili, dá se to ješte překousnout. Kravata “nudle”, uvázaná jako pionýrský šátek, či trojitou dračí smyčkou, budiž. Ale společenské polobotky, s podrážkou, vyřezanou z pneumatiky traktoru, prosím nechte doma. Pro mnohé je investice do tanečních bot (asi dvoudenní plat každých patnáct let) příliš vysoká. Budiž. Ale i tak, dají se sehnat normální boty, stojí pár stovek, noha vám v nich nebude krvácet a hlavně, nedotáhnete do sálu půl kila slaného štěrku. Dámy z toho také nevyváznou lehce. Chrániče podpatků jsou nutností nejen kvůli zachování integrity podlahové krytiny, ale taktéž jsou požehnáním pro ostatní a mnohá cizí pata vám za jejich použití děkuje. Navíc se nebudete venku zasekávat ve spárách té mizerné dlažby. Věci jako “deodorant”, “neřvat”, případně “blít raději skrz otevřené okno, za předpokladu, že zrovna nejste na dvorku” a podobně snad nemusím vysvětlovat.
V sálu se můžete setkat s různými přírodními úkazy a prapodivnými hmotami. Zkusíme se s nimi seznámit blíže.
Lak. Mnoho sálů má kurňa kluzkou podlahu. Navrhoval je buď ignorat, nebo sadista. Případně oba v soudružské shodě. Pokud nechcete riskovat vyvrtlý kotník a zlomeninu zadku, dávejte si pozor. Zejména to platí u podlah montovaných po roce 1950 a v sálech, primárně určených pro plesy pytláků v zeleném a hasičů.
Vosk (respektive chemikálie ze kterého se vyrábí svíčky). Většinou bílé šupinky, které se rozhazují po podlaze stylem “Ná, puťa puťa puťa”. Jejich nevýhoda je, že často zasviní asi jen třetinu sálu. Vosk je, kupodivu, hmotou brzdící. Smíchá se se sajrajtem podlažním a když do toho vtančíte, často máte co dělat, abyste se udrželi na nohách. Počítejte, že ještě budete chytat partnerku. Dávejte si pozor na místa, kde se ostatní páry chovají divně. Bude tam nějaká zrada.
Kalafuna. Dražší, tedy skoro nepoužívaná hmota. Brzdí lépe a pozvolněji, než vosk, po čase se lépe dostane na celou plochu sálu, líp se odstraňuje z bot a oblečení. Ale dávejte si pořád bacha. Brzdí pořád ještě účinně, hlavně pokud máte taneční boty.
Sajrajt. Štěrk, písek, sůl kamenná, hlína, žvýkačky, prach, chlupy, části oděvů, střepy, zátky kovové, špunty korkové, hřebíky, špendlíky, rýsováčky, mobilní telefony, mince, lepkavá limonáda, pivo, výčepní lihovina, šperky, naslouchátka, odznaky a vyznamenání, vývtrky, zapalovače, vajgly a mnoho dalších drobností. Kdyby lidé nebyla hovada, setkávali byste se s tím jen málokde. Bohužel, nežijeme v ideálním světě a tak si dávejte pozor. Přítelkyně na taneční soutěži (kde se dá čekat čistá podlaha) uklouzla na láhvi od sodovky a nejen, že si dost ošklivě poranila koleno, ale navíc kusy střepů měla v koleni málem už nadosmrti a pár měsíců to vypadalo, že možná také nadosmrti bude chodit oholena.
Krámy. Židle, stoly, zvěř, děti, ležící lidé, stojany s osvětlením a ozvučením, věšáky… Protože se neustále zvyšuje počet návštěvníků společenských akcí s tancem, pořadatelé se uchýlili k reorganizaci prostoru. V praxi tedy přidají stoly a zvětší rozestupy mezi nimi, to vše na úkor plochy pro tanec. V tomto případě bych rád varoval před brněnskou taneční školou Starlet a jí pořádanými akcemi. Dříve byla vyhlášenou a prestižní školou. Zvláště proto, že to o sobě jako jediná směla z politických důvodů prohlašovat. Dnes tam můžete čekat naprosto cokoli,včetně toho, že vám její majitel sprostě seřve partnerku. Většina nehod, kterých jsem byl svědkem, se odehrála v jejich režii. Neříkam, že jinde je to lepší, ale mám s nimi nepěkné zkušenosti.
Co vlastně připomíná silniční dopravu? Byl jsem na mnoha tanečních akcích. Pokud se pořadatel snaží o to, aby vše proběhlo ke spokojenosti návštěvníků, jednou a jasně oznámí pouze pravidlo provozu. Nic víc netřeba. Nejedná-li se o výroční ples tupých buranů, budou ho přítomní dodržovat a všichni se budou cítit v suchu a bezpečí. Na druhou stranu, pokud někdo zaplaví hosty přednáškou o všech možných pravidlech a lavinou žádostí a výhrůžek, skoro nikdo tomu nebude věnovat pozornost a nekteří lidé budou natruc blokovat cestu, dělat bordel a vůbec se chovat jako nevychovaní spratci. Jedno, zda se jedná o údržbáře, továrníka, poslance, nebo dvanáctiletého nevychovaného spratka. Čím méně různých zákazů a příkazů, tím více se vytvoří jakýchsi zvyklostí. Pokud se věcem nechá volný průběh, zatančí si i devadesátníci, co už valčík zvládnou jen na místě. Čím víc do toho budou pořadatelé kecat, tím horší to bude. Čím víc se pořadatelé k hostům budou chovat jako k nesvéprávným, tím nesvéprávnější chování od nich můžou čekat. Čím víc předpisů ohledně obutí, oblečení a chování bude vyvěšeno na nástěnce (na baru, u vstupu do sálu), tím menší pravděpodobnost, že se někdo bude obtěžovat s tím, aby to dodržel. No a nakonec taky s tím, aby tam přišel znovu.
Věnováno vzácnému člověku, neboť k tomuto srovnání mě dovedl rozhovor s ním. Vzpomínáme, Jacku.
13.09.2012 PM
(Zatím nikdo nehlasoval)