Aneb malé zamyšlení nad stavem silniční dopravy a naší společnosti.
Nedávno proběhla tiskem zpráva, kterak na dálnici D1 budou jezdit rychlá auta, další budou rozdělena na dálničních odděleních krajských policejních správ. Zprávu jsem přijal celkem kladně, rychlostní limity se snažím dodržovat, i když jezdím poměrně hodně, dosud mi nebyl od zavedení bodového systému udělen jediný trestný bod, ani jsem se nezúčastnil žádné havárie, protože nemám agresivní povahu a snažím se předpisy spíše dodržovat. A když se tím ušetří nějaké pomačkané plechy nebo dokonce život, tak nakonec proč ne.
Nedávno jsem vysvětloval svému synovi, který se byl aktérem nějakého spíše banálního průšvihu, který policie vyšetřovala, ať se na policisty nezlobí, že ho z něčeho obviňují, je to jen jejich práce a obviňovat musí zkrátka každého, i když dostane trest neprávem, nesouhlasím, aby na ně zanevřel, protože právo ani spravedlnost v podstatě neexistuje, jde jen o takovou hru na dobro a zlo, a tak se k problémům musí přistupovat. Nejde o to, kdo je vinný nebo neninný, kdo má nebo nemá pravdu. Co mají říkat ti, co byli v Americe nevinně popravení na elektrickém křesle ?
V poslední době jsem policii i její práci vnímal velmi kladně, spoustu řadových policistů opravdu bere svou práci velmi vážně a zodpovědně, mnohdy až nad rámec svých povinností. Jejich aktivita je určitě pro společnost přínosem, rád si přečtu, kterak neváhají i doslova s nasazením svého života někomu nezištně pomoci. Snad se zamyslíte nad šílenou dobou ve které žijeme, i když se jen pobavíte, nebudu se zlobit. Patřím k lidem přizpůsobivým, rozhodně článek nepíšu s pocitem nějaké křivdy. Není namířen proti slušným a poctivým policistům, jen proti několika iniciativním blbcům, kteří jak se říkalo kdysi za socialismu jsou nebezpečnější než třídní nepřítel. Abychom je odlišili, a nepůsobili poctivým policistům morální újmu, budeme je dále nazývat jinak, a to Tupouny, vysvětlení pojmu bude dále rozebráno. Policejní Tupouni doslova s nasazením svého života komplikují život, jsou nebezpeční svému okolí i sami sobě. Nikdy jsem si nepřipustil, že by obraz policejních Tupounů v denním tisku mohl být pravdivý. Novináři vždycky trošku přehánějí. Dostal jsem lekci, a už si dovedu představit, jak tato tupá primitivní banda, je opravdu schopna svého nepřítele zničit s krutou bezohledností, klidně i za cenu okamžitého rozstřílení protivníka.
Další zpráva z tisku:
Právě na motorkáře si chce dopravní policie v rámci projektu „Bezpečnější prázdniny“ posvítit jako první, a to vzhledem k tomu, že jestliže loni zemřelo o letních prázdninách na silnicích 200 lidí, 40 z toho bylo motorkářů ….
Zprávě jsem nevěnoval pozornost, protože s motorkáři nemám nic společného. Sice řidičák na motorku vlastním, instruktor mi dal razítko jen pod podmínkou absolvování prvních jízd někde na polní cestě. Silniční motorku nevlastním. Pouze jednou ještě před plyšovým převratem měl jsem tu čest projet se na soutěžáku, kamarád jezdil sprinty. Jízda probíhala stylem – přidej, tam ti jdou lidi, honem, ať to stihneš před ten kamión, jede ti do protivky auto, a když jsem se k akci neměl, pomohl mi to osolit, celý šťastný přeřvával kvílení vytočeného motoru někam hodně přes deset tisíc otáček, to je panečku dým, že ? Kamarádovi několikrát papíry sebrali a pak vrátili, no zkrátka motorkář každým kouskem duše, v garáži i spal raději než doma se svou ženou a když byl s kamarády na závodech v Brně a pršelo, raději si sundal kabát a přikryl motorku. Zkrátka magor, ale jinak super kluk.
Pro začátek je třeba definovat několik pojmů, které budeme potřebovat k pochopení fungování současné kocourkovské společnosti.
Pojem pirát:
Pirát je někdo, kdo drancuje, okrádá, plení a loupí na moři resp. mořských subjektech. Piráti obvykle přepadají jiné lodě, ale samozřejmě mají i své cíle na pobřeží. Činy pirátů podobné těmto se nazývají pirátství. Myšlenka pirátství je jednoduchá, jde o to ukrást někomu jinému loď plnou dárků, jak zpívá Dan Landa. Člověk ani nemusí být průměrně inteligentní běloch, aby na něco takového přišel. Pirátství je zkrátka kolektivní práce, a existují pravidla, podle kterých si tito lidé svou kořist dělí. Nemusí vždy jít o vyvrhele na okraji společnosti, známe z historie například korzáry. Šlo o pirátství, ale s povolením vlády nebo panovníka. Piráti přepadali obchodních lodi, které patřily k nepřátelskému národu. Oprávnění přepadnout loď a zabavit zboží znamenalo, že země, jež pověření vydala, to nepovažovala za zločin. Teprve roku 1854 se sedm zemí v Paříži dohodlo na zákazu takových pověření a další národy následovaly v dohodě v Haagu. Na rozdíl od dřívějších pirátů se šavlemi a s lodí se stěžní a množstvím plachet, dnes většina pirátů disponuje motorovými čluny, kuklami na místo šátků a užívá AK-47 spíše než šavle. Česká republika bohužel neměla moře, a tak tedy v historii naší vlasti nenajdeme žádnou zmínku o těchto odvážných dobrodruzích.
Silniční pirát:
Podle mediální masáže jde o skupinu motoristů, překračující povolenou rychlost. Dosud jsem patřil mezi „uvědomělé“ občany, kteří se kloní spíš na stranu mediální „pravdy“, tzn. jakákoli buzerace je dobrá, jen když se zachrání jeden život. Nejde o životy, jde jen o to, aby stát nahrabal škváru, rozhodně státu nejde o idealistické kategorie typu bezpečnost na silnicích, snad jen zamáčkne v oku slizičku nad dojnou kravičkou, která mu pošla ač ještě mohla nadojit spoustu mlíčka. Jenže ouha, zjistil jsem na vlastní kůži jak špinavá hra se za naše peníze hraje. Stačí si najít definici manipulace. Základním prostředkem manipulace je v manipulovaném vzbudit pocit viny. Jak mohou média označovat někoho pirátem? Nosíme zbraně a pálíme po svých obětech? Drancujeme a loupíme? Okrádáme někoho? Snad by se do této definice hodili policisté. Označení ale nesedí, dovolím si poznamenat D-Fensovými slovy „Nějak to nemá koule“. Pirát je odvážný dobrodruh. Při vší úctě, páni policisté.
Dopravní policie:
Nedávno mi můj synek pomáhal na internetu najít nějakou pohádku pro svou malou sestřičku, tak jsem měl možnost vidět několik příběhů o Gumídcích, to je síla, jak výše uvedený pohádkový seriál sedí na fungování naší policie. Viz stránky http://cs.wikipedia.org/wiki/Gumídci.
Zkrátka a dobře, loupeživý rytíř kníže Ignor sedí na hradě a vymýšlí plány, jak podusit Gumídky. Gumídci mají stejně z Ignora akorát tak srandu. Tupouni, Ignorova úderná rota vedená Stoupou, oddaným loajálním vlezdoprdeleckým tupounským zakrslíkem, co si o sobě myslí, bůhví jak není chytrý a jak dokáže Gumídky potřít tvrdou pěstí, to opravdu na spoustu kocourkovských papalášů sedí.
Tak, omlouvám se za poněkud rozvláčný úvod.
Jak už bylo zmíněno, Tupoun Stoupa rozdal svým nohsledům Passaty R36. Prý jsou namířeny proti pirátům na dálnicích. Dejte si pozor, média mlží ! Lítají všude ! Jak víme, Ignor alias stát nenávidí individualistické Gumídky. A nejhoršími Gumídky jsou motorkáři. Motorkáři nutně musí být individualisté. Dost dobře nechápu, proč jsou nadšení když si mohou oblíct koženou bundu s namalovanou lebkou na zádech, případně nasadit si na hlavu fašistickou helmu s kravskýma rohama a sednout na cosi, co má dvě kola a brutální výkon srovnatelný s přeplňovaným vidlicovým šestiválcem. Hodně jich zemřelo a zemře, s tím nikdo nic nenadělá. Motorkář asi na životě moc nelpí. Nakonec každý musí zemřít, nejlépe mladý. Motorka není levná záležitost, přesto mnozí raději investují leckdy těžce vydělané peníze do stroje snů, nežerou reklamy na novou fábii nebo salám gothaj. Sdružují se, pořádají akce, nejsou líní, nebojí se smrti, tím méně Ignorů a Stoupů. Třeba jim ukázat, kdo je pánem, jde o to sebrat jim hračku. Hra na honěnou začíná.
Měl jsem smůlu, a připletl se nic zlého netuše do škádlení mezi policejními Tupouny a Gumídkem na motorce. Jedu si po silnici z Frýdlantu na Frýdek-Místek. Silnice je dobrá, dvouproudová, avšak místy trošku rozmlácená. Počasí slušné, viditelnost skvělá. Slunečná neděle, ručička rychloměru se pohupuje kolem stovky, jen datum třináctého mě mělo varovat. Z pravého pruhu přejíždím do levého, předjíždím kolonu svátečních jezdců, mírně zrychluji, za mnou svítěj dvě řady ledek, nějakej pilot v Audi R8, z nudy ohryzává volant. Šofér je v klidu, pomalu mne dojíždí a zřejmě s vyřazeným vyřazeným kvaltem čeká až dokončím manévr, aby vidlicový desetiválec supersportu nesežal i trávu kolem cesty. Tak se urychleně vracím do pravého, Audi přede mě. Pět set kobylek si lehce zabrblá, z výfuků vylétnou dva obláčky páry, kochám se krásou uměleckého díla, samozřejmě nezbytná značka s čísly 75-75. Audi lehce zrychluje na rychlost kolem 140 – 150 km/h a klidnou, nikoho neomezující a neohrožující jízdou mizí. Prostě idylka, asi místní mafián, ale charakter. Vlevo prolétá kolem mě motorka typ Énn.ééén a hladce předjíždí Audinu, tipnul bych rychlost kolem 200 km/h, a postupně mizí v dáli. Blázen, přemýšlím, doufám že ví co dělá. Nerad bych viděl o pár kilometrů dál rozmazaný střeva po silnici, jedu zrovna domů z pařby k obědu, znám se, bylo by mi kluka líto. Divná doba. Proč tak riskuje? Přede mnou v pravém zase kolona, pomalejších vozů, dojíždějících Avii. Začínám předjíždět. Zhruba kilometr za mnou registruji něco v pravém pruhu, Za chvíli mi na šestou hodinu přilétá černej Passat. Divoce na mě najíždí, bliká jak šílenec, asi abych uhnul. No tohle je ale buď hard-core blbeček, nebo se svět zbláznil, asi pan podnikatel spěchá k obědu, aby mu ženuška neumyla hlavu suchým šamponem, nebo někde hoří? Podobné týpky z duše nenávidím, morálně pro mne znamenají vrchol ignorance, snad si nemyslí, že si budu kvůli němu honit triko, rád každému vyjdu vstříc, ale jak? Co mám dělat? Vtlačit se do kolony ? Tam není místo, musel bych někoho ohrozit. Navíc Passat se mi lepí těsně na kufr. Situace začíná být kritická. Kdyby mi přeběhlo přes cestu zvíře, třeba pes, dupnu na brzdu a hra na honěnou končí haváriií, zadek mého pašíka už není pěkný, přestříkat by ho nebylo marné. Nemám svinskou povahu, zavrhuji psa. Nejčistší řešení situace bylo sundat nohu z plynu a kochat se pohledem na zuřícího neurotika. Avšak nemám v povaze někoho omezovat, radši trošku zrychlím. Co tím sleduješ šupáku? Podle stylu jízdy odhaduji blikajícího idiota tak na motorizaci maximálně 1.9 Tdi, než ti zachrochtá turbo, budu už v prachu, blbečku. Podřazuji z pětky na tři, motor na LPG má nefunkční omezovač otáček, odborně ošetřený katalyzátor dělá taky svý. Pašík nabírá rychlost jak střelená srna, na tachometr nekoukám a těší mě, jak novej Pašík za mnou odpadne, znám to. Nějak neodpadá, divný, neřeším. Podržím ze slušnosti plyn a tlačím trojku přes maximum. Užívám si příjemné zatlačení do sedaček, kolona je úspěšně předjetá, zařazuji se tedy do pravého. Oops, sakra, sedmdesátka, asi kvůli nadcházejícím křižovatkám. Raději dobržďuji, opravdu jedu hodně rychle. Passat se řadí přede mne. Je mi divný, proč jede sedmdesátkou, když tak spěchal, vždyť jeho rychlost na volném úseku musela být určitě přes 180. Konec omezení, přesto Passat přede mnou se nějak nemá k zrychlení, jede kolem stovky, asi provokuje a rád by si zazávodil. Nemám ve zvyku přistupovat na přihlouplou hru, přemýšlím, kde ty blbečci berou prachy na poměrně drahá autíčka, přemýšlím, že mu asi při tak divoké jízdě vypadaly plomby ze zubů, cesta je opravdu ještě horší, no vidíš, je ti líto tlumičů, viď ? Zajímá mě motorizace, přijíždím trošku blíž, doprdele čtu písmenka R a 6 nenápadně umístěná v pravém dolním rohu kapoty. Zatmavená skla, začínám se potit hrůzou, to není možný, vždyť tohle kurva patří na dálnice, ne ? Opatrně ubírám plyn, asi jsem paranoidní. Jedu 80, auto přede mnou také ubírá, Sundám nohu z plynu úplně, následně podřazuji, vjíždíme do obce, koukám, kde bych zdrhnul. Zvolňuji na 40, předjíždí nás Avie, řidič čučí jak puk, nechápe. Já ano, nejhorší obavy se naplnily, nastává diskotéka. Je mi jasný, že jde do tuhého. Tady mne nezachrání nic, policie zastavuje v odstavném pruhu, tak zastavuji taky. Je mi zle. Mladší Simír vystupuje z místa spolujezdce a dívá se hodně přísně. Je mi na zvracení, tady se nepůjde jen tak vykroutit. Nasranej ale není. Aspoň že tak, policista je opravdu jen zaměstnanec státu, který se dal do služeb jen kvůli pochybnému prospěchu.
Simír: „Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola, předložte doklady od vozidla a řidičský průkaz“.
( o přestupku z hlediska rychlosti nepadlo zatím ani slovo, to bude hustý, vyjedou na mě s plnou parádou )
Hledám doklady, nasazuji absolutně neutrální výraz, slušně je Simírovi podávám.
Pohrávám si s myšlenkou, že se Simíra zeptám, proč to auto nemají na přední kapotě označený taky lebkou, takovou jako měl motorkář na bundě, aby bylo každýmu jasný, o co jde a klidil se jim z šupem z cesty.
Nejsem ale v situaci, kdy bych si mohl dovolit žertovat, ne nadarmo se říká mlčeti zlato, zkusíme, jaký trumf vynesou. Následující Simírova otázka mne doslova přibíjí k zemi.
„Jste ochoten podrobit se dechové zkoušce?“
„Samozřejmě, nemám nic proti“
V tom mi to došlo, včera jsme drsně pařili, bývalá spolužačka se mě snažila opít, jen jsem si vzpomínal, že jsme problém vyřešili raději diplomatickou cestou, pak jsme ještě ve vířivce ráno rozebírali pravidla hry na kamennou tvář, docela legrace. Kdeže legrace a kamenná tvář hráče pokru jsou, sakra, to je svinsky tenkej led, Simír mě utopí jako kotě. Opravdu nekecám, podlomily se mi kolena tak, že jsem nebyl schopný trvale foukat, budu mít určitě zbytkový alkohol ! Uklidňuji se, že jsem toho moc zas tak moc nevypil, přestal jsem s chlastáním kolem druhé ráno, a teď máme dvě hodiny odpoledne, i tak viditelně blednu. Snad jsem to v noci vypotil. Chlast mi toho opravdu moc neříká, když dostanu nějakou „slivovici“, co není moc dobrá a ani zedníci ji nechtějí, liju ji do Pašíka místo kapaliny do ostřikovače. Přemýšlím o životě bez řidičáku, práce, peněz a jakou neskutečnou radost bude mít moje ženuška, policie na mě prakticky uvalí domácí vězení, bydlíme na vesnici a bez auta jsem vyřízenej. Bude mě všude vozit a starat se o mě, z jejího pohledu idylka. Přemýšlím, jak asi muselo být židovi, když jej příslušník sborů SS posílal do plynu, naštěstí jsme v jiné době na a na jiném místě, českým policistům se přece na kapotě ani čepici dosud stříbrná umlčí lebka neblýská, ještě to zřejmě v parlamentu neprošlo. Takže klid, nejde o život, ale jen o papíry a pokutu. Tuším na školení řidičů nám říkali deset, nevím, kolik se dává, pravidla vážně výrazně neporušuji a jestli na to vůbec teď v době krize budu mít. Myslel jsem si, že tohleto se mi nikdy nemůže stát. Simír vidí, že trefil do černého, nasazuje chápavě dobrácký výraz, přemýšlím, jestli hraje divadýlko, jde mu to náramně. Kupodivu v jeho tváři se zračí i náznak soucitu, snad není typickým fízláckým hajzlíkem, co má akorát potěšení z cizího neštěstí. Uklidňuje mě, že to snad nebude tak zlý, evidentně má s týpky posilněnými alkoholem za volantem zkušenosti. Klepu se hrůzou, snažím se foukat opatrně, prý to pomáhá. Foukám špatně. Foukám ještě dvakrát a pořádně, zase nic ! Sláva ! S alkoholem bych byl okamžitě jasnej. Simír je evidentně zklamaný, nekouká přísně, ale spíš smutně, asi nebudou prémie, možná staví barák a bakšiš dnes by se hold šikl. Nečekaný obrat situace mne potěšil, hřeje mě vědomí ušetřeného balíku, dostávám zdravou barvu do tváře. Tak na mě mají rychlost, sice mě donutili, ale Ignorovi Stoupové mi za pravdu nedají, ta loupeživá banda drží pohromadě jak doktoři v nemocnici když někdo exne nebo námořníci na ponorce. Manévry Simírů naštěstí nebyly zas tak moc čisté, zkusím na tomto faktu vystavět svou obhajobu.
Simír: Díváte se do zpětného zrcátka, jak to, že nesledujete provoz za sebou?
Teď jsem zmatený, jaký sledování provozu, co ten člověk po mě chce ? To na mě nic jinýho nemají ? Cítím pevnou půdu pod nohama.
Samozřejmě že sleduji provoz za sebou.
Simír: To jste nás neviděl? Vždyť jste nám vjel přímo do cesty!
„Tohle snad nemyslíte vážně, děláte si legraci, vjel jsem do levého pruhu když jste byli za mnou tak kilometr! A pak jste na mě začali divoce najíždět a vyblikávat! Do kolony se mi zpátky nechtělo, myslel jsem si, že jde o nějaké podnikatelské hovado, takových kreténů jezdí po našich silnicích spousta!. Tak jsem trošku přidal, abych vám udělal radost! Nenávidím arogantní hovada, kteří se na mne lepí a vyblikávají, když je tady 90 a jedu kolem 110. A vy mě jako chcete kázat něco o morálce? Že se nestydíte! Nevyblikával mě ani ten mafián v R8, asi to byl slušnej člověk.“
Simír: skřípe zubama a začíná být nějak nesvůj. Koho jste myslel těma hovadama ?
„Promiňte, nemyslel jsem to přímo na vás, ale vážně na tohleto chování jsem z našich cest zvyklý, jen mne zarazilo, že nemáte protekční značku jak ta R8 před vámi, tak jsem si myslel, že jedete ten závod zbohatlíků, jak ho ukazovali v televizi a nechtěl jsem Vám překážet, jen to levný auto se mi nezdálo, tak jsem usoudil, že patříte do sorty spěchajících podnikatelů, kreří musí mít každej rok nový auto i kdyby měli mít i slipy na leasing a ostatní jsou pro ně plebs a obtížný hmyz. Co by jste dělali, kdybych třeba pochopil o koho jde a dupnul na brzdy, mám je zgenerálkovaný“
Trošku sním, myslím, že brždění by bylo v můj prospěch, nižší hmotnost mého vozu a moment překvapení by znamenaly téměř jisté sestřelení policejního specilálu. To by byl cool zápich přijet s dírou v chladiči na odtahovce. Úplně vidím jak se sbíhají policisté kouknout na svou chloubu s velkou dírou od mého rezavého tažného a jak policejní šéf Tupounům spílá. Samozřejmě by za to mohl pes, přebíhající vozovku, který utekl. Nedodržení bezpečné vzdálenosti. Dosud jsem na nic takového myšlenky neměl, nemám hajzlovskou povahu, ale možná pochopím a časem se změním. Kdyby se mi stala podobná situace, už za sebe neručím. Včera mi jedno policejní hovado nedalo přednost, škoda, mám rodinu a tedy se nemohu zrakvit, tak jsem se aspoń spokojil s minutím jeho oktávky o zhruba půl metru a několika velmi sprostými nadávkami. Možná uzavřu vysokou životní pojistku.
Simír: Řekli bychom, že jste nám tam vjel.
Neříkám na to vůbec nic, Simír toho využívá k protiútoku
Tak, váš přestupek spočívá v překročení maximální povolené rychlosti, za což dostanete pokutu a tři body.
„Dobrá, přestupek uznávám.“
Dochází mi, jaké mám štěstí, že jsem po návratu do kolony přibrzdil kvůli sedmdesátce, operuji tím, že opravdu neporušuji předpisy, jak měli možnost zjistit, tím, jak mě vyblikali, mě vlastně donutili spáchat přestupek, protože řadit se zpět do kolony kvůli vyblikávání jaksi nehodlám, ani to nešlo. Zdá se, že policista kupodivu není špatný chlap a moje námitky chápe, tak vytýkám mu akorát nesportovní jednání, nad tímto argumentem nefalšovaně žasne, správně podotýká, jak jsem z toho vyšel lacino, nezastavili mne hned, čekali jak vlítnu do sedmdesátky. Ještě, že celkem dodržuji předpisy. Ať to přizná coby polehčující okolnost, argumentuji tím, že jsem svou jízdou opravdu nikoho neomezil ani neohrozil, a jak mám kurva vědět, že se tady pořádá hon na motorkáře.
Simír: „Řeknu Vám to na rovinu, vzadu máme kamery a jste natočený, jak to jednou zmáčknem, smazat to nemůžeme, to by se šéfovi nelíbilo.“
„Tak proč proboha děláte takový blbosti“
Simír: „Zásadní blbost jste udělal Vy, kdyby jste přibrzdil …“
Kontruji: „Ze 110 na 80 ? , to by mělo vaše autíčko díru v chladiči, a já mám k autům kladný vztah, i když je řídí hovada“
Simír: „Nezačínejte s tím zas, nebo se neznám“
Dávám si pozor na jazyk, Simír mě může zkontrolovat třeba lékárničku, sice prý se dává pokuta jen za ten nejdražší přestupek, ale kdo ví. Vytýká mi prasklou zástěrku a upadlé víčko na LPG, raději poslušně mlčím.
Proč nakonec dělat problémy, ani na to nemám čas handrkovat se o pár stokorun, myslím si.
Poté skučím nad výškou pokuty, chytám se za hlavu a sonduji možnosti nějakého lehčího postihu. Dozvídám se, že jsem je nasral, protože honili motorkáře, co jim kvůli mě ujel. Netajím svou radost, z toho, že jim ujel. Mohl chudák přijít o papíry. Dále polemizujeme o tom, co je nebezpečnější, vylézá šofér, s tím se také bavím o tom, kdo je nebezpečnější, zdali motorkář nebo oni, a že nechápu, proč mě buzerují když jedou minimálně dvakrát tolik, co je povolená rychlost. Nevidím rozdíl, snad jen že ač můj pašík je starší, zas se to setře tím, že jsem hold starší a tudíž mám asi víc najeto, navíc nejezdím jak vrah. Zpozoroval, že mu teče s auta olej, ono pašíka znám, koukám, že to valí ze serva, přemýšlím kdoví, jestli v pořádku dojedou, neříkám raději už nic, kluci volají servis, zadřené čerpadlo je průser. Akorát říkám, že u policie bych pracovat nemohl, neměl bych to srdce tak pěkné auto ničit, i když by nebylo moje. Že mám pašíka podstatně staršího a žádnej olej mi nikde neteče. Řidič je evidentně nasraný. Jeho kolega se se mnou loučí srdečně, podáváme si ruku, přejeme si navzájem pěkný den a litujeme, že jsme se setkali při této situaci. Šofér mi vystavuje blok tak, aby nebylo vidět razítko celý, tak aby řeč nestála zírám na spz. Říkám, že problémy nikomu dělat nehodlám, stejně by bych neuspěl, to mají vymakaný. Nejde ani tak o pokutu, spíš o nesportovní přístup. Po silnicích se prohání katastrofální množství nejrůznějších hovad, zvykl jsem si na ně a nevadí mi. Jsou celkem čitelní. Teď přibyla hovada nová.
Teprve teď mi dochází, v jakém nebezpečí se nacházely moje papíry, stačilo jet v obci osmdesát jak všichni kolem a bylo by to v háji. Oni opravdu čekali, že se se mnou budou honit a pak by mě s radostí osolili. Nemohl bych ani pípnout, takhle si na ně otvírám hubu, to jim kazí radost. Jejich úkolem není pomáhat a chránit, ale provokovat a sbírat pak papíry. Krutě překračují rychlosti v ničím neoznačených autech ne na dálnicích, ale úplně obyčejných cestách, nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby děda v shade dundrdcvancich přehlédl tyhlety týpky, navíc v černým autě, co nejde moc vidět. Byli by na sračku všichni. Nebezpečí je reálné, dle statistik havaruje kolem 25 % policejních vozů. Není se co divit, ono jezdit byť v novém a pěkném autě rychlostí kolem 200 km/hodinu v normálním provozu na obyčejné silnici místy mizerně zalátané je o průser, machanismus je jasný, Pašík má dost nízký podvozek, udělá to na nerovnosti jen lehké ťuk, což přes rachot V6 slyšet nejde, olej ze servořízení pomalu vytéká, když u Pašíka uteče toho servooleje tolik, aby čerpadlo cuclo vzduch, volant ztvrdne, pak se musí opravdu použít brutální síla aby se volantem dalo pohnout. Dvoulitr na cestě udržet při normální rychlosti je problém, troufám si tvrdit, že V6 s obsahem přes 3,5 litru v 200km/hodinu je nemožnost, snad jen Arnold by to dokázal. Piloti porouchaného stroje musí nutně přinejmenším skončit v poli s rozbitou hubou. Taky jezdím po silnici, co hůř může to být třeba moje žena, kterou takovej kamikadze sestřelí. Raději nedomýšlet. Honí si lidi jen tak pro zábavu nebo spíš pro peníze ? Týpci v R36 zabít někoho mohli a ještě můžou, mají na to náběh. Nemusí jít o prasklou hydrauliku, stačí ve 200 km/h „jen“ dostat defekt od odhozeného hřebíku. I kdyby se jeden z těchto agentů s povolením zabíjet nad sebou zamyslel a vedlo to k jednomu ušetřenému životu má tento můj článeček smysl. Policie jako taková u mne tímto činem skončila. Že vůbec nemají morální právo mi udělovat nějaké body. Jsou z toho oba evidentně rozhozený, je mi jich celkem líto, tak nepřidávám svou oblíbenou hlášku, že za Hitlera takový jak oni posílali Židy do plynu. Přemýšlím, že bych nikdy nemohl dělat takovouto kontraproduktivní práci, co je úplně k hovnu.
Ano, policie být musí, třeba alkohol za volantem je vážný dopravní přestupek. Jaký je však rozdíl mezi tím, je -li někdo opilý, protože vypil po nedělním obědě jedno pivo a usedl za volant nebo mezi policistou v rychlém autě, totálně zpitého absolutní mocí. Chápu, že policisté pronásledující motorkáře nemusí dodržovat rychlostní limity, na druhou stranu by měli odpovědně zvážit rizika svého počínání a nechovat se k ostatním účastníkům silničního provozu jako hulváti. Kdo jim dal právo ohrožovat ostatní zběsilou jízdou ? Co je nebezpečnější, motorkář jedoucí 200km/hodinu nebo auto vážící 1700 kg stenou rychlostí? Každý právní předpis by měl vycházet ze základů elementární slušnosti, jestliže tomu tak není, předpis se stává kusem papíru. Jde totiž o zvrácenou diktaturu mocných proti obyčejným, v rámci možností slušným občanům, přispívajících svou každodenní prací k fungování této přiblblé kocourkovské společnosti.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak se dá proti bezpráví a zvůli bojovat. Kdysi za bývalého režimu jsem šel se spolužákem z hospody kolem policejní stanice, nějak nerozdýchal, že nás před týdnem policajti jen za účast na nepovoleném koncertě zavřeli do Avie a vyslýchali. Klasičtí Tupouni si vybrali nás, protože jsme měli skripta, mysleli si, že je to samizdat, průser jak hrom, v nich navíc závadný obsah – kapitalistická ekonomie. Byli jsme na policii dlouho, soudruzi nás dokonutili i k přiznání. Zachránilo nás pouze vytažení největšího trumfu, kamarád chodil tehdá s dcerou vysokého komunistického papaláše. Teprve poté uznali s velkou ostudou omyl, připadal jsem si jak ve Švejkovi, věhlas Tupounů byl ohromný. Spolužák poté ulamoval jak zběsilý policejním autům antény a zrcátka, kudy chodil, kde je zahlíd. Ubohý čin. Policejních aut jezdilo po světě strašně moc.
Firmě zvané stát i policii jde o svou dobrou image, je mi jasné, že do honičky jsem se připletl čirou náhodou a akce nebyla namířena proti mě. Policisté se zaměřili na náhradní cíl, když jim motorkář ujel, přece nepojedou domů s prázdnou. Svými blbými řečmi a jízdou bez dělání nějakých zásadních bot jsem je aspoň dvě hodinky zdržel, jejich cíl byl jasný, sbírat lidem papíry, cíl mise asi nebyl splněn, vrátili se beztak na základnu s mými mizernými třemi body a tekoucím servem. Motorkář ujel. Pokutu sice dali, ale chtěl jsem složenku a budu jim volat, že nemám na zaplacení a chci se domluvit na splátovém kalendáři, čímž zaměstnám další bandu Tupounů, kteří nebudou stíhat vymáhat další pokuty. Je třeba dělat systému potíže ze zásady. V Království knížete Ignora jde o to, aby měli mezi svými poddanými Stoupové i jejich biřicové Tupouni nějakou vážnost. Problém je v tom, že ač na venek „vystupují profesionálně“ a „pomáhají a chrání“ uvnitř je něco shnilého. Měří se dvojím metrem, na to kocourkovská společnost možná dojede.
Nemám v úmyslu komplikovat někomu život, lite verzi posílám na ovk@mvcr.cz, jen se přimlouvám, jestli by nešlo zařídit, aby se natáčela jízda policistů celá, protože jinak opravdu vypustíte na silnici agenty s povolením zabíjet. Chtělo by to více prověřit posádky těcho policejních vozů. Člověk, pilotující policejní speciál by neměl být duševně nemocný.
Neuměl by někdo právně rozebrat následující problematiku?
Zdravím rychlé policisty, rychlého motorkáře (mám u něho pivo), a nežerte prosím tolik ty sračky o Kobře 11 na TV Hovno.
(Zatím nikdo nehlasoval)