Chtěl bych přispět do D-fensovy typologie všelijakých neobyčejných individuí, se kterými se lze setkat na pracovišti i mimo ně. Mezi zmrdy a vohnouty se tak řadí další typ exota. Pracovně takového člověka nazývám ICHTYL.
Ichtyl vykazuje dva obligatorní znaky, čili znaky, které musí být vždy splněny, abychom daného jedince mohli klasifikovat jako ichtyla.
1. Podivínství
Ichtyl nemyslí jako běžný člověk. To se projevuje v několika aspektech:
a) fyzický zjev – zahrnuje vnější podobu tělesné schránky, např. účes. Dále je to oblečení. To může být velmi různorodé, avšak platí to, že je naprosto nevhodné pro danou situaci nebo vykazuje jiné vady jako je například nečistota, obnošenost, zjevná nemodernost, nepadne, atd.;
b) komunikace – zahrnuje verbální i neverbální komunikaci. Ta je velmi obtížná, ichtyl nerozumí vám, vy zas jemu. Proto si pomáhá rukama, nohama, případně vydává různé pazvuky;
c) chování – ichtylovo chování je záhadné a často v daném kontextu nedává zjevný smysl.
2. Extrémismus
Extrémismem je zde míněna určitá nesoudnost a neznalost míry, což má tyto projevy:
a) megalománie – ichtyl má neustále pocit, že čím je jeho práce obsáhlejší, tím je dokonalejší, zároveň si však uvědomuje, že absolutní dokonalosti nelze nikdy dosáhnout, a tak se snaží alespoň o dokonalost z 99,9 %;
b) pedantství – ichtyl bazíruje na nepodstatných detailech, díky čemuž mu unikají obecné souvislosti.
Oba hlavní znaky musí být přítomny současně, jinak se nejedná o ichtyla. Jsou důsledkem odchylky v myšlení, která je zase následkem jednostrannosti a sociální izolace. Tedy pokud je určitý člověk pouze podivín nebo pouze extrémista ve výše uvedeném smyslu, není ichtylem.
Stejně tak není ichtylem člověk, který vykazuje pouze vedlejší ichtylské znaky. Tyto znaky jsou projevem ichtylovy zvrácené osobnosti. Nedá se tedy říci, že určitý člověk je ichtyl, protože nosí brýle, musí zde být ještě přítomny oba hlavní znaky ichtylity. Tedy ichtylovy brýle nejsou ledajaké, nýbrž nějaké naprosto příšerné, např. růžové s fialovými puntíky a ve tvaru prkýnka od záchodu. To je ten extrémismus. Druhý znak, tedy podivínství, se projevuje v tom, že ichtyl nošení takovýchto brýlí považuje za naprosto normální, tzn. nenasazuje si je pouze dočasně a z legrace.
Zde by se dalo namítnout, že spousta špičkových vědců vypadá divně a chová se potrhle. Tito lidé ovšem nejsou ichtyly, i když jejich pojevy se s chováním ichylů na první pohled shodují. Člověk, který je kapacitou ve svém oboru a vytvoří seriózní vědecké dílo, není ichtyl, protože je schopen dát svojí práci hlavu a patu, i kdyby mu rostly fousy na zadku, nosil potápěčské brýle, manžestráky naruby a na hlavě měl rytířskou helmu a v ruce kartičky MtG. Vědci totiž dokážou přes svoji vzhledovou a komunikační podivnost vytvořit naprosto dokonalé, jasné a srozumitelné dílo. To ichtyl nedokáže, pouze si to myslí.
Taktéž není rozlišovacím znakem ichtyla inteligence. Naopak, typický ichtyl bývá pouze průměrný či nadprůměrný. Svému okolí se jeví chytrým a často mívá i nějaký titul. To všechno je ale pouze výsledek jeho neuvěřitelné píle, nikoliv inteligence. Může se tedy zdát ideálním odborníkem pro dané místo, pokud však na něčem začne skutečně pracovat, jeho závěry jsou naprosto prapodivné a nesrozumitelné. Čili ichtyl je v zásadě omezenec. Můžou se však najít i velmi chytří ichtylové, kteří přesto nedokáží vyprodukovat kloudnou myšlenku. Příčina neproduktivnosti je u všech ichtylů stejná. Nadrcené vědomosti sice mají, přesto díky svému podivínství a extrémismu, jako důsledku dlouhodobé jednostrannosti a sociální omezenosti, z daných informací vytváří logicky nesprávné závěry.
Ichtylem, stejně jako zmrdem či vohnoutem se člověk nerodí, stává se jím v průběhu několika fází.
1. fáze
Líhní malých ichtylků je základní škola. Ichtylek je malý, obrýlený a nenávidí tělocvik, který mu vůbec nejde. O míč si ukopne palec a na bradla jej učitel raději vůbec nepouští. Při fotbale ho do družstva nikdo nechce a ichtylek končí vždy v bráně, kde plní funkci živé zdi a nepřekáží. Proto má z těláku pravidelně dvojku, protože učitelé jsou milosrdní a nechtějí mu kazit vysvědčení. Z jiných předmětů má obvykle jedničky, nejhůř dvojky. Jeho tělesné proporce jsou extrémní. Buď je neduživým rachitickým kostitřasem (častěji) nebo kuličkou sádla. Bývá terčem posměchu nebo dokonce třídním otloukánkem, proto se straní kolektivu a uzavírá se do sebe. Pro překonání samoty si nachází nějaký prapodivný vědní obor, který začne studovat s fanatickou horlivostí. Během několika let v něm načerpá značné vědomosti, to proto, že nemá kamarády a může tedy veškerý volný čas věnovat studiu.
Na základce jsme měli jednoho typického ichylka. Byl malý, slabý, hubený a obrýlený. Nikdo se s ním nechtěl kamarádit, ale ne kvůli brýlím či fyzickému vzhledu, nýbrž proto, že to byl pěkný hajzlík a provokatér. Vysmíval se nejsilnějšímu klukovi ze třídy a když dostal pár facek, šel žalovat a tvrdil, že ho ten druhý bezdůvodně napadl. Pokud s ním někdo omylem přátelil, za jeho zády o něm rozšiřoval pomluvy, které si vymýšlel. Takže dostával po vyučování v šatně pravidelnou nakládačku. Časem se začal kolektivu stranit a začal se plně věnovat astronomii.
Ichtylek roste a dospívá, začínají se objevovat první beďary, hmotnost silně dioptrických brýlí roste a je načase si vybrat střední školu. Zamindrákovaného nekňubu nezajímají holky, protože sám sebe považuje za příliš ošklivého. Proto pokračuje ve studiu s ještě větší vervou tak, aby překonal i hormonální puzení. Během těchto let se definitivně uzavírá do své samoty.
2. fáze
Další významnou fází ichtylismu je doba studia na vysoké škole. Zde si totiž ichtyl s konečnou platností vybere sobě zamilovaný obor, ve kterém se vzdělává s neutuchající pílí. Fakulta není důležitá, lhostejno zda je směru humanitního či přírodovědného. Typickým znakem je ovšem výběr okrajového a úzce specializovaného oboru. Tím se ichtyl stává nepoužitelným na trhu práce a pro uplatnění mu zbývá většinou oblast státní správy. Působení v soukromém sektoru není vyloučeno, nicméně na rozdíl od státní správy je zde většinou osamělým bojovníkem. Často se stává pedagogem. Během této doby ichtyl pookřává, neboť vejška ho baví a většinou si zde nalézá kamarády podobného ražení. S nimi se pak schází na koleji na pokoji, kde společně studují a navzájem se zkouší. V manžestrákách a kostkované košili se ichtyl pravidelně zúčastňuje všech přednášek, kde si pilně zapisuje každé vyřčené slovo. Není náročný a jídlo v menze mu velmi chutná a často si přidává. Odpoledne tráví ve studovně, večery nad knihou.
3. fáze
Poté, co ichtyl obdrží červený diplom, je načase zvolit svého zaměstnavatele. Nastává třetí fáze ichtylismu. Pokud se nerozhodne setrvat v akademických kruzích, skončí často na nějakém ministerstvu, které ho vítá s otevřenou náručí.
Ichtyl je velice pracovitý a dokáže vyprodukovat neuvěřitelné množství výstupů. Ichtyl nepracuje pro peníze, chce být pouze profesionálně uznáván a má vždy napilno. Nechodí do hospody, do kina, divadla, protože vždy musí ještě něco dodělat. Svoji práci bezmezně miluje a neváhá pracovat přesčas. Být ichtylovým spolupracovníkem je velice nevděčné, protože s ním nikdo nedokáže držet krok, pokud se nejedná o člověka stejné krevní skupiny. V konečném důsledku tedy ichtyl přebírá drtivou většinu práce sám a spolupracovníci se ocitají na vedlejší koleji. Ke škodě projektu dále přispívá i to, že ichtyl má megalomansko-puntičkářské sklony. Jeho práce je vždy živá, ichtyl na ní stále něco zdokonaluje. Proto nenávidí termíny, neboť jejich dodržení by znamenalo vytvořit nedokonalý výsledek. Někdy neváhá zničit ani výsledek své neuvěřitelné píle, pokud dospěje k jinému názoru nebo získá-li pocit, že si jeho výsledky chce někdo přivlastnit.
4. fáze
Dle míry zakomplexovanosti se ichtyl může dostat do čtvrté fáze ichtylismu. Velká část ichtylů zůstává skromnými a po funkcích nelačnícími. Pak bývají na pracovišti do jisté míry oblíbení a lze s nimi i zajít na pivo, pokud to nebývá moc často. Čtvrtá fáze nastává, pokud je ichtyl natolik zamindrákovaný, že zcela rezignuje na běžnou mezilidskou komunikaci a soustředí se pouze na práci. Jelikož ví, že jinak nestojí za nic, je velice hrdý na svoji odbornost. Tato vlastnost se postupně začíná měnit na protivnou ješitnost. V pokročilém stadiu si ichtyl začíná myslet, že je nejchytřejší nejen ve svém oboru, ale na celém světě, a tak neváhá pronikat i do oborů jemu neznámých, bohužel většinou s účinkem 20 megatunové jaderné pumy.
Při své pracovní činnosti jsem se setkal se dvěma pablby, kteří hravě splňují všechny předpoklady k zařazení do kategorie ichtyl. Nazvěme je např. „pan X“ a „pan Y“. Pan X je pomenší chlapík mezi padesátkou a smrtí. Zbytky vlasů si honí po hlavě ve snaze vytvořit přehazovačku. Osobitý vzhled doplňují kostěné brýle, vykotlané křivé zuby, smrdutý dech a odporné prskání. Nosí zásadně oblek barvy řídkého průjmu.
Jednou tvořil jakýsi vnitřní předpis, navazující na určitý zákon. Ačkoliv by se při rozumném přístupu předpis směstnal do 20 – 30 stránek, popsal jich 250. Valná část z toho byly kecy opsaný ze zákona, a to ještě blbě. Takže vnitřní předpis byl jakýmsi volným výkladem zákona, jak ho to zrovna napadlo. Při pokusu upozornit ho na zjevné nesmysly a najít vhodnější řešení se urputně bránil a zaštiťoval se zákonem a tím, že vnitřní předpis je složitý, musel by se při změně jednoho slovíčka předělávat celý (což by podle mě bylo nejlepší řešení) a že na nějaké rozsáhlejší změny už nezbývá čas (protože na tom ten magor pracoval rok). Nakonec se začal tvářit, že je jeho práce sabotována a zdržována. Nyní je předpis platný v obludné 250 stránkové formě. Nikdo tomu nerozumí a dotyčný se tváří jak je strašně chytrý, protože tomu rozumí jen on sám. To je typický ichtyl ve 4. stadiu, který nejen, že neumí vytvořit kloudný výsledek, ale sere se i do oborů, o kterých lautr nic neví.
Pan Y je chlapík zcela neurčitého věku, poněkud obtloustlý, s malými očky a masitými pysky. Myje se zhruba jednou za týden, a tak ke konci týdne již poněkud zapáchá. Tento smrad je velmi úporný a drží se v kanceláři až 20 minut po jeho odchodu i přes intenzivní větrání. Narozdíl od pana X je spíše neprůbojný. Proto se s ním docela dobře spolupracuje, jen je třeba mít trpělivost.
Je tedy obvyklé, že ichtyla, který se usadí ve vaší firmě a dusí ji jako žába na prameni, nedokážete identifikovat jako zdroj ztrát ani po delší době. Navenek se totiž jeví jako neuvěřitelně chytrý a pracovitý člověk. V tom právě tkví jeho nebezpečí, zvlášť proto, že nemá zmrdské vůdčí ambice, ani se nedá přistihnout při vohnoutském flákání. Pokud se ichtyl stane podezřelým jakožto zdroj neproduktivnosti, začne se bránit s taktikou sobě vlastní. Špehuje, donáší a lže jen proto, aby si místo a pocit nenahraditelnosti udržel. Bohužel, ve velkých a zejména státních organizacích je riziko odhalení ichtyla nulové, zejména proto, že tyto organizace se řídí značným množstvím vnitřních předpisů, které tvoří většinou ichtylové. Proto se jimi mohou zaštiťovat a dál pohodlně přežívat. Zde je tedy hlavní příčina těžkopádnosti a pomalosti státních úřadů.
Lidská psychika není stavěná na dlouhodobou jednostrannou zátěž, a tak jsou ichtylové mimo svoji asociálnost postiženi různými úchylkami. Nejčastěji to bývá obsedance, projevující se různými rituály nebo úzkostlivým dodržováním pořádku. Proto, když přijdete k někomu do kanceláře či domů (kam ovšem ichtyl zřídka někoho pouští), bedlivě si všímejte detailů jeho pracoviště či domácnosti. Má nábytek uprostřed místnosti, aby se mu za ním neusazoval prach? Píše na počítači zásadně malíčkem levé ruky, přičemž na monitor hledí pouze pravým okem? Používá k psaní 10 pastelek, které má na stole pečlivě seřazeny v sektoru A1? Vchází do místnosti zásadně pravou nohou a s prsty v nose, přičemž se snaží nešlápnout na práh? Bere si při spatření černé kočky okamžitě dovolenou? Pak jste se pravděpodobně setkali s ichtylem. Pokud ichtyl nemá svoji zjevnou úchylku, jeho extrémismem zatížená osobnost si najde jiný ventil. Ichtyl může být například světloplachý, proto jeho kancelář připomíná temnou kobku. Nebo hulí jako fabrika a zapaluje jednu od druhé.
Jelikož ichtyl odmala rozvíjí pouze ty schopnosti, které se týkají jeho odbornosti, je většinou zcela nepoužitelný pro civilní a soukromý život. S vohnoutem má na rozdíl od zmrda ichyl společného to, že fyzický vzhled nepovažuje za důležitý, proto často vypadá velmi odpudivě. Jeho tělesná schránka je pouze další překážka, která mu brání, aby se plně věnoval své zamilované činnosti, kterou je jeho práce. Ichtyl nemá vypěstovanou o minimální míru vkusu. Nosí obvykle jediné pracovní oblečení, i přesto, že už se na něm začínají objevovat podezřelé skvrny a časem získá stejně odpudivý vzhled jako samotný jeho nositel. Ichtyl není zvyklý mluvit na veřejnosti, má ostych, proto většinou blekotá. K nesouvislému projevu přispívá i to, že jeho myšlenky jsou tak hluboké, že je není schopen vyjádřit slovy. Proto si pomáhá divokou gestikulací. Při kontaktu s ním tedy raději odstraňte všechny sošky, vázičky a nádoby s tekutinou.
Ichtyl bývá buď plachý a zamlklý nebo naopak velmi komunikativní. Užvanění ichtylové díky svému sociálnímu kreténismu nejsou schopni vnímat a dodržovat osobní zóny a volí těsný kontakt. Při rozhovoru si dejte pozor, neboť přistupují na deseticentimetrovou vzdálenost a prskají, příp. vypouští smrad z huby vám přímo do obličeje. Někdy poprskají i vaše papíry, stůl, klávesnici a monitor. Sem tam vylítne i zbytek od snídaně a přistane třeba na klopě vašeho drahého saka.
Nejen prací živ je člověk, a tak si ichtyl pěstuje nějakou prapodivnou zálibu, jako např. chov sklípkanů nebo sbírání počítačových virů. I zde je však příznačné, že se jí věnuje s nepochopitelnou zarputilostí. Ichtyl tedy disponuje se značným množstvím nevyužité energie, kterou vrhá jedním směrem, o to však silněji.
Ačkoliv se na první pohled zdá většinou neškodný, může být ichtyl značně nebezpečný, pokud se rozdráždí. Při svém fyzickému zjevu se uchyluje často k úskočným, ba podrazáckým taktikám. Nečiní tak z vypočítavosti, nýbrž ze zoufalství. Vzhledem k absenci sociálního kontaktu ichtyl nezná míru, proto svůj protiútok vede se slepou zuřivostí. Čím více ho tlačíte ke zdi, tím víc kope. Zlomit ichtylovu nenávist je tedy náročné, ale pokud se to povede, může to vést k naprosté destrukci jeho osobnosti.
Jelikož čert sere na větší hromadu, má ichtyl obvykle jakési naprosto úchylné jméno, např. Květoslav Houžvička, které se zvláštní zvráceností dotváří jeho image.
Nemyslím si, že ichtylů by bylo třeba nějak litovat, stavět se k nim shovívavě a pomáhat jim nad obvyklou míru. To možná platí o lidech, jimž je sklon k ichtylitě vrozený, je tedy třeba k nim přistupovat podobně jako k postiženým jedincům, kteří se narodili např. s šesti prsty na pravém uchu.
Drtivá většina ichtylů si za svoji ichtylitu může sama. Pokud je ostatní lidé z nějakého důvodu v dětství neměli rádi, je to jejich problém. Nikdo není vychovávaný v bavlnce, každý občas dostane přes hubu, ale naopak nikdo nežije pouze v ústrkách. V životě každého člověka se bez výjimky najdou dobré i špatné okamžiky. Občas se ale někdo rozhodne, že těžkou situaci vyřeší tím, že zakysne a stává se tak potencionálním ichtylem. Ani takový člověk však nepotkává jen samé zlé lidi, kteří by mu chtěli ublížit. Pokud se tedy ke všem chová nepřátelsky či odtažitě, může si za to sám. I přátelští lidé ovšem poznají, že je asociál a nechtějí s ním mít nic společného. Ichtyl se tím pádem utvrzuje, že se ve svém úsudku nezmýlil a dále se uzavírá do sebe. Je to takový začarovaný kruh.
Nemám v úmyslu tyto lidi za jejich úchylku nijak trestat, pouze se jim snažím, zejména po stránce pracovní, důsledně vyhýbat. Spolupráce s nimi je totiž útrpná a neplodná. Kromě toho zde vždy hrozí riziko, že vás budou chtít potopit, protože se mohou z nějakých absurdních důvodů začít domnívat, že pro ně nebo pro jejich práci představujete hrozbu.
V každém člověku dříme ichtyl, zmrd a vohnout. Proto se každý z nás může částečně najít v každé skupině. Nicméně tyto pojmy popisují extrémy, kde určité negativní rysy ve člověku z různých důvodů převážily. Záleží tedy na tom, aby se naše osobnost nezvrhla ani k jednomu z nich.
Doplněním kategorie ichtyla se D-fensova teorie zmrdismu uzavírá a tvoří tříbodový celek. Ichtyl spolu se zmrdem a vohnoutem tvoří jeden z vrcholů rovnostranného trojúhelníku. Osobnost ideálního pracovníka by tedy měla být přesně ve středu tohoto trojúhelníku s nulovými složkami zmrdismu, vohnoutismu a ichtylismu. Ale jak už to v životě bývá, nikdo není dokonalý a každý tíhne v rámci daného trojúhelníku k jedné (k vrcholu trojúhelníku) či dvěma (ke straně trojúhelníku) těmto složkám.
Na těchto webových stránkách může být příkladem trvajícího čtvrtého stadia ichtylismu pan „Kdosi“ z diskuze ke článku „Zmrdiagenti a agentur“. Kombinací ichtyla a vohnouta je podivná existence s přezdívkou Gurzigost (www.gurzigost.webzdarma.cz). Nejznámějším českým ichtylozmrdem je pak soudruh Vladimír Lupič Špidlin.
Ichtylové bývají terčem různých drbů a vtípků. Není to však dobré počínání, protože ichtylové mají sloní paměť. Pokud tedy vaši legrácku prokouknou, buďte si jisti, že vám ji v nejnevhodnějším okamžiku vrátí. Proto radím – berte ichtyly pouze jako nutné zlo, nepřátelte se s nimi a nevšímejte si jich. Mohlo by se vám totiž stát, že se na vás upnou a už se jich nezbavíte.
Takže práci zdar a hlavně pozor na zmrdy, vohnouty a ichtyly.
(19x známkováno, průměr: 2,79 z 5)