Už skoro 20 let „dělám s těma počítačema“. A vždy se najde nějaký šéf. I samotný Vilda Branka má své akcionáře…
Zajímavé je, kolik různých typů lidí se v této branži pohybuje. Já jsem měl asi smůlu, ze všech svých šéfů jsem si mohl za celou dobu vážit snad jenom jednoho.
A tak jsem se odhodlal shrnout své zkušenosti se špatnými šéfy.
Typ 1 – Vše pro firmu
Je schopen nasadit výraz mučedníka v plamenech a na své podřízené hřímat „Podívej se na mne! Já jsem pracoval 24/12 do 23:00, navzdory choleře, kterou jsem dostal na služební cestě do Ulanbátaru. Do kanceláře jsem šel i když jsem si na Mikuláše zlomil na kastomr ýventu pánev při rektálním alpinismu řediteli firmy XY. A to se mi stalo týden po propuštění z nemocnice po mé havárce při cestě autem do Ulanbátaru, jak mi museli transplantovat srdce, játra a plíce“. To vše jako úvod před konstatováním „A tobě vadí, když tu máš zůstat každý den do 22:00 bez placených přesčasů? Vždyť můžeš chodit do práce až v 07:00!“
Na tento typ platí osvědčená vyhnívací metoda – úkoly se vrší v pořadí v jakém chodí a pokud si na nějaký z nich šéf vzpomene, tak se udělá. 99% úkolů je totiž zbytečných. Je třeba se obrnit trpělivostí a neprojevit za žádných okolností iniciativu.
Tento nekompetentní člověk obvykle končí na vrcholných pozicích jako emeritní neexekutivní manažer, obvykle buduje dlouhodobé strategie, které zasílá 5MB velkým spamem na všechny zaměstnance a na které si většina nastaví pravidlo – označ jako přečtené (aby dostal doručenku o přečtení) a šup do koše.
Na tuto pozici je mu třeba co nejrychleji zamést cestu.
Typ 2 – Přísný ale spravedlivý
Mnoho příznaků společných s Typem 1. Je to hajzl ze staré školy. Jeho představa o správném manažerovi spočívá v naprosté nepřístupnosti pod heslem „Jsem tvrdý ale fér“, ale to je naivní očekávat. Na svou pozici se dostal soustavným stínováním svého předchůdce až do jeho penze, případně po nějaké příšerné katastrofě, která pozici uvolní.
Po hodinovém vykopnutí vašeho kolegy, zdůvodňuje – „Musel jsem ho vyrazit, protože nebyl dostatečně loajální. Představte si, že raději šel na pohřeb vlastní matky, než do práce. Co si myslíte, že je naše firma? Prázdninový tábor?“. Po dramatické pauze se znovu rozhovoří „Ještě má někdo pochyby o své loajalitě k firmě?“.
Dřív nebo později však udělá chybu. Zatímco zoufale hledí na svůj tým a očima škemrá o pomoc, oni v pohodě relaxují jsouce hluší k jeho prosbám.
Na své cestě je sám a nenachází přístavu.
Typ 3 – Sklouzne a nepoškrábe, Teflon
Velmi frekventovaný ve státní správě a hlavně politice. V IT branži na obskurních pozicích o nichž nikdo neví k čemu jsou (Overlay Sales, Productivity manager, Field Development Manager a další xy manager). Z ramen těchto lidí jako po černé sjezdovce sklouzne jakýkoli náznak obvinění, problému, zodpovědnosti. Nikdy neodpoví jasně na přímou otázku, co kdyby jej někdo citoval.
Kdykoli nastane problém, vždy mají po ruce písemný důkaz, že v té době byli na druhém konci zeměkoule a dělali úplně něco jiného.
Pro firmu jsou pouze na obtíž a jejich plat by bylo lépe dávat na charitu. Je dobré osobně se vyvarovat následkům jejich rozhodnutí totální ignorací řešenou jako soustava nekonečných mýtingů, které je jutilizují a vy si v klidu dáchnete pod PPT deštníkem. Osvědčila se metoda pořizování tajných záznamů všech schůzek jako důkazního matroše.
Typ 4 – Neviditelný
Hodně otravný druh. Hojně se vyskytuje na pozicích country managerů menších zastoupení i třeba významných zahraničních firem, regionálních šéfů poboček, kdy jednotliví zaměstnanci mu přímo nepodléhají (až na pár zoufalců).
Pravdou je, že pokud se dělá optimalizace lidských zdrojů (= vyhazovy za účelem kostkutingu), obvykle je první na řadě. Firma ušetří peníze a nikdo nikomu nechybí. Někdy ale spolu udělají alianci (řetěz) a nakonec vyhodí dělníka a menežujou sami sobě na trajektorii k bankrotu. Ze začátku ho všichni hledají, protože doufají. Pak ho všichni ignorují a jemu to nevadí.
Jeho hesla jsou „jdu na byznis lanč“, „jsem na mobilu“, „mám důležitý mýting“. Zavolejte mu na ten mobil. Uslyšíte pinkání tenisu, golfu, šplouchání bazénu, popř. cinkot půllitrů.
Typ 5 – Leštěná mosaz
Tento člověk sedí za stolem, na kterém stojí honosná tabulka z leštěné mosazi, na ní dopodrobna vyjmenovány všechny eventuelní akademické a pracovní tituly. Na saku má visačku podobného ražení. Trpí, pokud má firma povinně unifikované plastové kartičky s fotkou a číslem a sako jenom jednu kapsu. Jeho hlavní starostí je pořádek na stole podřízených a pravidelná údržba služebních aut. Co na tom, že je šéf vývoje nebo prodeje.
Některé činnosti, jako mytí jeho vlastního služebního auta, svěřuje novým zaměstnancům jako vyznamenání. Pokud se nad tím pozastavíte, odpoví „Já jsem vedoucí“.
Ignorace pomáhá a je jediným řešením. Je zábavné se mu vysmívat.
Typ 6 – Plašan
„To neni možný“ event. „Jéžišmarjá“ asi od něj uslyšíte nejvíce.
Když jeho tým dostane zadán nějaký rozumný termín realizace, okamžitě dostane několik infarktů a poté co jej čikágo houp opět oživí, tak se rozpláče nad krutostí světa. Na svých ramenou vždy nese veškerou tíži světa, všechny starosti lidstva se na něj snáší jako sníh na alpské vrcholy. V noci se budí s vytřeštěným zrakem v kaluži studeného potu probuzen vzpomínkou na včas neodevzdaný měsíční výkaz. Prezentuje se jako tvrdý manažer, schopný uvádět věci v život, což je naprostý nesmysl. Opakuji se – ale ignorace je nejlepší obrana. Nač vymýšlet cosi sofistikovanějšího?
Typ 7 – Bonmotář
Často jej lze najít po dlouhém hledání v hluboké vodě oblečeného do nejnovější kolekce betonových výrobků od nejbližšího dodavatele. Bonmotáři komunikují výhradně proudem frází získaných na menežerských trejninkách. Schůzky s ním nejsou pro osoby se slabším žaludkem, pro ně doporučuji pro všechny případy mít k dispozici blicí pytlík.
Vzpomeňte si na své poslední setkání s osobou říkající (přísloví a různá moudra z knih vynechám):
„Je třeba táhnout za jeden provaz“
„Utáhneme si opasky“
„Je třeba být proaktivní, ne reaktivní“
„Optimálnější“
„Komunikace strategie“
„Je třeba prodávat solůšny, ne jenom ty počítače“
„Tuto message je nutné komunikovat…“
„Nasetujeme ekspektejšny“
Ano, byl to on. Na tyto jedince je třeba navalit co největší úkol. V určité chvíli si už s bonmoty nevystačí. Poté se zhroutí, brutálně zmasakruje školní výlet v temném lese a odchází bručet na doživotí nebo alespoň do exilu. Tam napíše knihu z níž plyne, že ho nikdo nepochopil.
Typ 8 – Kámoš
Dobře živený, brunátný, rád plácá po zádech. Používá přezdívky, které sám vymýšlí a nikdo jiný je nebere. Vyžaduje nezměrné oběti ve jménu kamarádství, včetně vyžadované přítomnosti na oslavě narozenin jeho dětí. Je mu jedno, že snášíte děti pouze servírované na stříbře, dobře propečené na bukovém dříví.
Křestní jména používá i když se to nehodí. Je těžké být na něj takový, jak si zaslouží. Donutí vás pomýšlet na rituální harakiri, zatímco posloucháte vyprávění o jeho posledním golfovém turnaji. Jeho zájmy jsou jistě natolik zajímavé, že je nutné se o ně obšírně podělit, ačkoli je zřejmé, že by posluchači raději volili vaření v oleji.
Typ 9 – Stresovaný menežer
Požádá vás o detailní informaci o dění ve firmě po třech týdnech jeho nepřítomnosti a po dvou minutách vašeho hovoru zařve „Nemám čas, předlož mi písemnou zprávu v pondělí v 08:00“ I když je pátek, 17:00, nebojte se, víkend je v pohodě. Velmi zřídka si v pondělí vzpomene, že něco chtěl.
Nemá čas uložit dokument na server. Raději to pošle mailem s instrukcí „ulož na server“. Při golfu domluví schůzku se spoluhráčem a volá mobilem podřízenému, aby dohodl termín . Jeho základním cílem je působit dojmem nesmírně vytíženého managera, na to aby se zabýval detaily. Velmi dobře mu jde zadávání úkolů, neumí totiž sám nic, natož něco dotáhnout do konce.
Je neštěstí, pokud máte takového typa za šéfa. Budete makat jako turbína a odměnou vám bude infarkt za 20 let na stejné pozici. Naštěstí bývá první obětí reorganizací. Důsledně podepisujte svoji práci a zabraňte možnosti změny podpisu. Nezůstane po něm nic, kromě puchu, který se rychle rozplyne.
Typ 10 – Mistr Světa Amoleta
Nikdo není ani zdaleka tak dobrý jako on. Jako první přistál na Měsíci (jenom ho nevyfotili). Byl to on, kdo vymyslel Internet a GSM sítě. Dokázal postavit Karlštejn jenom s použitím kleští, klubka nití a zlomeného brčka. Třikrát za sebou vyhrál Paříž – Dakar v autě, které si po večerech spájel pistolkou z plechovek od lančmítu. Chytil dvoumetrákovou štiku, zahrál 20 jamek v golfu na 19 odpalů.
V neposlední řadě, je to nejlepší osobní přítel majitele firmy, nebo alespoň nejvyššího šéfa. My podřízení jsme v podstatě dobří, jenom potřebujeme jeho Nejvyšší Svatost a laskavé vedení k tomu, abychom byli vůbec schopni zapnout počítač. Jeho intervence obvykle působí velké problémy. Je těžké najít titěrný jumper na harddisku, když vám jeho hlava neustále kmitá pod lampou.
Nejjednodušší cesta jak se ho zbavit je ve vší nevinnosti položit otázku „To se mi ani nechce věřit, že takový velikán jako Vy Pane Managere, se s námi vůbec zahazujete. Vždyť by jste si mohl daleko lepe vydělat jako golfista a závodní jezdec F1, než jako junior manager ve firmě Šmoula-Koula s.r.o.“
Jo, je jich spousta dalších. Mikromanažeři, vrtající se v každém detailu (proč nedělají teda tu práci sami?), Nekompetentní pitomci, Kamaráčoft manažer (chodí s mojí dcerou, tak proč by nemohl dělat šéfa divize!) a další.
Popište mi vaše zkušenosti, tak trochu sbírám tyhle typy.
(Zatím nikdo nehlasoval)