Po přečtení několika zásadních článků o dění v Ttr City si dovolím sdělit několik svých názorů ze sondy do hlubin instituce, považované v tomto městě téměř za polobohy. Ano, jedná se o chlapce se kterými se nás, dle akce s názvem „Poznej svého lokálního blbce – pardón policajta“, chystá v dohledné době seznámit pan primátor Thoma.
Potkalo nás v rodině takové neštěstí a mé švagrové (díky jejímu intelektu a neustálému vysedávání před zrcadlem jí budeme dále přezdívat slepice) se po několikaletém snažení podařilo ulovit jednoho z mládenců v černých stejnokrojích. Budiž jí za omluvu, že ona sama místo ve frontě na IQ stála frontu na velkou prdel a tudíž je její volba celkem očekávaná. Někoho vzrušují uniformy, někoho zase něco jiného.
Neodbočujme ale od tématu a věnujme se tématu oné sondy. Možná vás, stejně jako mě, překvapí, k čemuže to vlastně MP slouží.
Potřeboval jsem jednou nutně zařídit cosi v Plachého ulici. Se znalostí místních komunikací a přilehlých parkovišť mám mnohaleté zkušenosti, rozhodl jsem se proto, že provedu bleskovou akci a auto prostě zanechám v Plachého ulici. Vše proběhlo podle plánu a já vědom si svého přestupku zanechal auto pod značkou zákazu zastavení s dodatkovou cedulí „Pouze pro držitele rezidentních karet“. Ještě jsem se nad značkou pousmál a v duchu si řekl, že bych opravdu nerad patřil do této skupiny. Stačí mi být v partě s alkoholiky a obě party se často vzájemně prolínají. Vrátivší se za pět minut, již z dálky sleduji, že mému vozidlu se dostává péče od orgánů MP. Naštěstí jsem nebyl sám, což mě velice potěšilo. Další dva viníci přede mnou se dopustili stejného přestupku, čímž se mi opět vrátila dobrá nálada. Okamžitě jsem se rozhodl udat se a odchytl policistu nasazujícího další botičky. Vše proběhlo v pořádku, doznal jsem se k činu a na místě jsem zaplatil blokovou pokutu ve výši 200,- Kč. S výší pokuty jsem souhlasil, vědom si toho kolik času jsem stále ještě ušetřil. K mírnému zděšení došlo o pár minut později, když se značně vychrtlému mládenci s popelníky na očích oděnému ve stejnokroji MP ozvalo z vysílačky: „Karle ty vole, v tý Plachýho tomu bavoráku sundej botu, je to nějakej kámoš Pepy z ředitelství.“ Akce sundavání botičky z mého auta byla přerušena, Pepovo bavorák dostal přednost. Problém nastal v tom, že Pepa nezaplatil, nepotřeboval odjet, ale získal přednost. Auto i po sundání botičky dál stálo na místě. Budiž, trpělivě jsem vyčkal a následně zcela v klidu odjel. Nedělám si iluze, že MP přijela na pokyn některého z našich aktivních spoluobčanů a zároveň nežehrám nad osudem, neboť jsem dopředu věděl, že přestupku se dopouštím.
Mírně mě tedy nasírá, že ne každému se v tomto městě měří stejně. Důkazem budiž další akce MP, tentokrát z odpoledne. Nám již dobře známá slepice vyjížděla z parkoviště na Senovážném náměstí. Potřebovala se dám směrem k budově Pozemních staveb a jenom Bůh tedy ví, proč nevyjížděla rovnou u Metropolu, ale vjela na Lidickou ulici u Muzea. Většina z nás dobře ví, že v inkriminovaném místě je zákaz zatočení doleva, slepice však značku nerespektovala. Kdyby se krátce předtím koukla do zpětného zrcátka, viděla by v něm bílou fóbii s nápisem Pozor, jedou největší kokoti v okolí – MP. Mladý orgán nelenil a pustil maják i houkačku, před Metropolem slepici zastavil. Strážník, spatřivší v červeném autíčko japonské výroby a mladou holku v něm, začal se nakrucovat. Nejprve padly první výhružky typu „to bude za tisíc“. Při pohledu na ženu ale strážník většinou dlouho neodolá. Záhy to bylo už jenom za 200,- a dokonce by to mohlo být i zadarmo, kdyby přijala pozvání na večeři. Slepice ovšem miluje jiného policajta a tak pozvání odmítla, vše tedy bylo vyřešeno ústní domluvou, neboť orgáni se mezi sebou znají a neserou si na hlavy. Asi jsem se teda měl narodit s píčou a mohl bych si na silnici dělat cokoliv. Opravdu nepovažuju parkování na místě nějakýho papaláše za větší přestupek než porušení zákazu odbočení.
Jedna vlaštovka ale jaro nedělá a tak mám v rukávu další eso: Následujícího dne se vydala slepice s óbrslepicí (tchýní) na nákup do města. Hadříčky se zlevňují a tak půjdeme utrácet. Krásné místo na parkování opět na Senovážném náměstí, tentokrát u pošty. Čas nádherně ubíhal, peníze docházely, igelitové tašky se množily. Hejno slepic se tedy rozhodlo k návratu domů. Přijdou ke svému autu, a z obou stran mezitím docela na těsno zaparkovali další polovodiči. Přes veškerou snahu se slepicím prostě nedařilo vyjet. Slepice totiž mají špatné prostorové vnímání. A věřte, že se z toho místa dalo vyjet. Řešení se doslova nabízí. Slepice zvedne telefon a zavolá tomu „svému strážníkovi“. Ten je na místě do tří minut. A co víc, není sám a záhy přijíždí další hlídka. Vše se začíná důrazně řešit. Zřejmě se velice rychle rozkřiklo, že v TTr city nastala důležitá událost a kokoti vidí vhodný moment pro zkrácení dlouhé chvíle. Jeden z řidičů se mezitím navrací ke svému zaparkovanému autu. Chudákovi je udělena pokuta za špatné parkování (stál prostě přes čáru) ve výši 200,-. Chudák ale není hlupák. Dobře si je vědom toho, kdo jej napráskal, protože obě slepice stojí u svého auta a vydatně rozdmýchávájí oheň. Marně si slepice za týden lámala hlavu, proč má promáčklý plech na straně spolujezdce. Okamžik, na který jsem jí upozorňoval, se dostavil poměrně brzo. Musím podotknout, že pro mstu onoho řidiče mám pochopení a i já bych se zřejmě zachoval stejně.
A máme tady další funkci slaboduchých spoluobčanů, jenž se na několik hodin v týdnu mění na MP. Další krásný den v TTr City a slepice se opět vydala do města. Ale copak se nestalo, auto s sebou háže a nějak nejede. Po asi třech kilometrech jízdy slepice v Lipenské ulici zjišťuje, že pravé zadní kolo je prázdné. A opět je tu bleskové řešení. Telefon „svému“ policajtovi, který situaci okamžitě řeší. Jelikož je sám ve službě, ale hlídá menšinu na Máji, k akci povolává své dva kolegy, kteří jsou do pěti minut na místě a ochotně sami kolo mění. Zřejmě jsem někde zaspal dobu a až budu příště přezouvat zimní na letní, je mi jasné, že firma Pneu Dvořák už ode mě neuvidí ani korunu. Existuje přeci kouzelné číslíčko na které když zavoláte, váš policista vám rád pomůže. Proč já hlupák pokaždé měnil píchlé kolo sám, když od toho tady policii máme. Co je na tom, že o pár ulic dál se v Nádražní ulici štosuje kolona jak svině, když nějaká píča právě píchla.
Týden ještě nekončí, v ulici u Zmrdiarény, kam si jede slepice koupit lístek na hokej, aby všichni přiopilý návštěvníci zápasu, jenž se odehrává na ledové ploše a při kterém se tupci na šlajfkách mlátí po hlavách hokejkama, viděli slepici načinčanou v plné kráse. Co čert nechce, při výjezdu od Zdmrdiarény se za slepici připojuje hlídka MP a důležitý pánové si bleskurychle zjišťují, že auto má propadlou technickou. Puštěné majáky, světlo stop a slepice stojí u krajnice. Jaké překvapení pro řidiče, že zastavili….slepici. Opět se rozjíždí mužské ego a probíhá seznamovací pohovor začínající na 1000 koruně. Podle občanské legitimace si policista bleskurychle zjišťuje datum narození a bližší údaje slepice. Jaká to náhoda, že má v ten den slepice svátek. Pozvání na kávu ovšem slečna odmítá, ale přesto jí policista zasalutuje vztyčenou pravicí a přeje vše nejlepší a hezký zbytek dne. Ústní domluva vše vyřešila.
Nyní již chápu, proč se celá Jurajova akce jmenuje „Poznej svého policajta“. Marně teď bloumám po ulicích a snažím se seznámit s dutohlavcem.
Příhoda s blondýnou
Šinu si to takhle jednou po Pražské směrem na Sady. Dobržďuji k semaforům na Mariánském náměstí a přede mne se řadí policejní auto. Postojíme na červené a chviličku i na zelené, načež se rozjíždíme. Policisté v autě přede mnou mezitím nelenili a zmerčili na auto stojící před nimi. Jedná se o bílý VW Vento, jenž zcela jistě pamatuje ještě založení Ttr City. Rozbliká se maják a rozezní houkačka. Lidový vůz ale pokračuje celkem v klidu dál rychlostí okolo 30km/h. Celkem bez povšimnutí takto projedeme podél celé zastávky Poliklinika Sever a blížíme se k nově zřízeným semaforům u polikliniky. Tam svítí červená, policejní houkačka se může zbláznit, maják nestíhá otáčky. Bílý VW v klidu staví na semaforech a na zelenou se krásně rozjede dál. Situace se pro mě stává stále zajímavější a jsem rozhodnut sledovat situaci až do konce. Další přechod u knihkupectví Beseda – vozidlo německé výroby dává přednost chodcům, hlasitost sirény zřejmě zapůsobila. Policista pomalu vystupuje z vozu, když v tom se bílý VW opět rozjiždí na svou stabilní rychlost 30 km/h. Na semaforech s Rudolfovskou se Vento řadí do levého pruhu, červená však zastavuje jeho další bleskový postup vpřed. Policista již vybíhá z auta. S údivem pozoruji, jak také z bílého vozu někdo vystupuje…dámy a pánové, byla to blondýna!!! Nehtíky krásně pěstěné, řasy prodloužené nejmíň o 200%, prostě Avon lady jak vyšitá. Volant v pazouře držela na rozdíl od ocasu asi poprvé. O něčem se s orgánem dohadují, vytuším, že vysvětluje píče, aby dojela za křižovatku a tam zastavila, oba účastníci odcházejí do svých aut, opravdu už to nemůžu vydržet a propukám v nekontrolovatelný smích. Nastupující orgán mě spatří a pohrozí prstem, zřejmě mu to k smíchu nepřipadalo. Rozsvěcí se zelená a bílé vozidlo s píčou se rozjíždí. Odbočuje na Rudolfovskou a okamžitě uprostřed jediného jízdního pruhu zastavuje. V tu chvíli kolabuje veškerá doprava v Ttr City, orgán gestikuluje jak zběsilý aby blondýna ještě popojela. Nic platno, musí vystoupit a vše vysvětlit ještě jednou. Další dění se již bohužel odehrálo bez mé přítomnosti…
Příhoda v Nemanicích na přechodu
Donucen jednou absolvovat jízdu sockou, vystupuji znaven po pracovní době v Nemanicích. Chtě nechtě musím na přechod, vedoucí přes čtyřproudou komunikaci. V ranních hodinách stávají na tomto přechodu nejméně dva orgáni, kteří se odvážně vrhají pod kola projíždějících aut jenom aby umožnili přejít lidem, směřujícím na socku. Vzhledem k pokročilé době (18:15) je již provoz o poznání slabší. Na přechodu stojím zcela sám, to že přes zúžení silnice vedoucí směrem z města na Borek přejede hundertzwanzig mě celkem nerozhazuje, běžná praxe mi velí nerozčilovat se nad podobnými výstupy. Silnice vedoucí z města je nyní volná a já směle, leč obezřetně, vstupuji do vozovky. Světe div se, řidič Peugeotu 306 jedoucím do města a řadícím se do levého pruhu bliká a zpomaluje. S podobnými hazardéry mám ale dobré zkušenosti a vyčkávám na další auta….nemýlil jsem se, vzápětí se vyřítila žlutá fóbie narvaná k prasknutí a řítí se přímo na hazardující Peugeot. Max Payne spolkul pilule a čas se zpomalil. Následující okamžiky jedou step by step. Žlutá fóbie zadupává brzdy a po smyku se řítí na francouzský vůz, zatímco já stojím vprostřed silnice a vyčkávám jak se situace vyvine a kam takticky skočím rybičku. Má situace se jeví jasně, cesta vzad je volná, vpřed poběžím jenom v případě srážky. Na poslední chvíli vodič fóbie sundavá nohu z brzdy a pravým pruhem proletí kolem francouze. Mou osobu tím pádem míjí asi o metr a půl a vozidlo se mu podařilo zkrotit až cca. 200 metrů za přechodem. Soustrasné pohledy si vyměním s řidičem francouze. Celá akce ale nekončí. Z kanárkové fóbie vylézá řidič a naším směrem vykřikuje pár děkovných výrazů. Mezitím jsem dokončil proces přecházení a nenechávám se zahambit a rovněž děkuji za plynulý přechod silnice. Francouz mezitím dojel k fóbii, zastavil a cosi si s řidičem vysvětluje. Situace se rázem obrací, když z auta vystupují další dva týpci. Je vidět, že většinu volného času tráví v posilovně a evidentně se neživí věděckou prací. Francouzovi to doklaplo o něco rychleji, rychle zařadil a odjel. Hněv (viníkem jsem byl zřejmě já) „poškozených“ se rychle obrátil na mě, což mi vzápětí ihned došlo. Naštěstí náskok 200 metrů je dostatečný a anabolický steriodi zjevně dbali více na posilovní rukou, než nohou.
(Zatím nikdo nehlasoval)