Povinné retroreflexní prvky u chodců už zachránily nula životů.

Včerejškem uplynuly dva roky od zavedení povinnosti chodců používat doplňky z odrazivých materiálů, které dopravní experti označují jako retroreflexní. Tuto povinnost mají chodci pohybující se po krajnici nebo okraji vozovky mimo obec za snížené viditelnosti, pokud místo není osvětleno veřejným osvětlením (§ 53, odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb.)

V následujícím textu se budu vyhýbat pojmu „retroreflexní“, protože je to neslovo. Čeština zná pojem „odrážející“ nebo „odrazivý“, které je naprosto výstižné. Všichni známe odrazku, tedy odražeč světla upravený tak, aby dopadající paprsky odrážel do různých směrů. Nač vynalézat další slova a nač šířit zmrdospeak českých dopravních expertů, oni k tomu mají mediálních kanálů dostatek.

Dopravní experti nám v roce 2016 tvrdili, že povinné používání odrazivých prvků zachrání velmi mnoho lidských životů, protože odrazivé prvky jsou viditelné na obrovskou vzdálenost, řádově stovky metrů.

Důvodová zpráva k tomu uvádí:

Specifickým cílem v této oblasti je zvýšení bezpečnosti silničního provozu, a to prostřednictvím snížení počtu nehod způsobem nedostatečnou viditelností chodce pro řidiče vozidla, tedy snížení počtu usmrcených a zraněných chodců. Kvantifikovatelným cílovým stavem je tak snížení počtu závažných nehod za účasti chodců, jejichž příčinou je nedostatečná viditelnost chodců za snížené viditelnosti. Ze zkušeností ze zemí, které povinné označení chodců reflexními prvky zavedly, přitom vyplývá možné předpokládané snížení počtu závažných nehod/úmrtí chodců na úroveň cca 50 % stávajícího stavu. Dlouhodobým cílem navrhovaného opatření je tudíž snížení nehodovosti. Dílčím cílem je pak zvýšení počtu chodců pohybujících se za zhoršené viditelnosti po vozovce vybavených reflexními prvky.

Konec citace. Zvýraznění jsem provedl sám.

Jinými slovy, předkladatel zákona, Ministerstvo dopravy ČR i s jeho expertním zázemím, očekávali snížení počtu úmrtí chodců na polovinu stavu z roku 2012 (kdy psali tu důvodovou zprávu), a to celkově bez ohledu na okolnosti. Argumentují přitom zkušenostmi z jiných zemí, kde byly odrazivé prvky zavedeny, ale neuvádějí, jaké země to jsou (žádné země, kde by bylo zaznamenáno něco takového, se mi identifikovat nepodařilo).

Jaká je realita?

Nejdříve se podíváme na počet kolizí s chodci. To byl hlavní uváděný cíl zavedení této povinnosti (doslova „snížení počtu nehod způsobem nedostatečnou viditelností chodce pro řidiče vozidla“). Pohledem do policejních statistik zjistíme, že každoročně dojde na českých silnicích zhruba k 3.500 srážkám s chodci, bez ohledu na místo, viditelnost nebo denní dobu, a toto číslo se za posledních sedm let nijak výrazně neměnilo. Pokud vezmeme jako referenční data od roku 2012 včetně, nejnižší počet srážek byl zaznamenán v roce 2013 (3 437) a nejvyšší v roce 2012 (3 571). Ani v jednom roce po zavedení povinnosti používat odrazivé doplňky nedošlo k žádnému statisticky významnému poklesu srážek s chodci (2016 – 3 436, 2017 – 3 420, 2018 – 3 532). Naopak, výsledek roku 2018 je druhý nejhorší ve sledovaném období. Nezbývá proto než konstatovat, že zavedení odrazivých prvků nemělo na počet střetů chodců s jinými účastníky silničního provozu přinejlepším žádný vliv. Experty odhadovaný 50% efekt na počet nehod se nejen že nedostavil, ale ukázal se být jako naprostá utopie.

Co třeba následky nehod? Pravděpodobně nejvíce nás zajímají fatální nehody. Dočkáme se zde nějakého vyčíslitelného přínosu odrazivých tretek? Na první pohled by člověk skoro řekl, že ano, protože počet nehod chodců se smrtelnými následky v posledních letech klesá. Sice nijak závratně, ale klesá. Nicméně s povinností používat odrazivé doplňky to nijak nesouvisí, protože počet těchto nehod klesal vytrvale od roku 2012 s výjimkou roku 2015. Překvapivě v roce 2018 počet smrtelných nehod opět stoupl. Nelze tedy doložit, že by povinnost používat odrazivé prvky nějak pozitivně ovlivnila počet smrtelných nehod chodců.

Ve skutečnosti ovlivnilo počet smrtelných nehod něco jiného. V rozporu s tím, co si veřejnost často myslí, jen zhruba 3% srážek vozidel s chodci končí fatálně pro chodce. Toto „kill ratio“ rovněž soustavně klesá, z počátečních hodnot kolem 4% na dnešní 3%.

Nezdá se to nijak výrazné, ale prakticky to znamená, že pokud se srazíte s autem jako chodec, máte o čtvrtinu větší šanci přežít než před sedmi lety. Může to být způsobeno změnou konstrukce aut, u kterých se na srážku s chodcem bere větší ohled, nebo celou řadou dalších věcí, jako třeba lepší lékařskou péčí. Rozhodně ale nic nenasvědčuje tomu, že by za to mohly odrazivé prvky zavedené v roce 2016.

Policejní statistiky nabízejí ještě jeden ukazatel, který o přínosu povinných odrazivých prvků vypovídá nepřímo. Je to počet nehod zaviněných chodci. Takových je asi jedna třetina. Do policejní statistiky zadávají data policajti. Policejní statistika tak nereflektuje rozhodnutí soudu, ale právní názor policie. A nyní si představte, že policie přijede k nehodě auta s chodcem, při které se ukáže, že chodec neporušil žádnou důležitou povinnost, tedy také byl vzorně opatřen odrazivými prvky. Těžko lze očekávat, že by policie v takovém případě hledala vinu u chodce, daleko pravděpodobněji by ji hledala u řidiče. Počet nehod zaviněných chodcem by měl nepochybně a výrazně klesnout. Jednak proto, že by se tyto nehody díky odrazivým prvkům nestaly, a ty, které by se přesto staly, by nebylo možné chodcům přičíst k tíži. Nehody zaviněné chodci by tak měly téměř vymizet, což se prakticky nestalo.

Souhrnně lze konstatovat, že neexistuje žádný argument, který by ukázal, že povinnost používat odrazivé prvky jakkoli snížila nehodovost chodců. Nejoptimističtější zhodnocení je, že zavedení povinnosti neovlivnilo nehodovost chodců vůbec nijak.

Proč se to stalo?

Můžeme spekulovat o celé řadě technických příčin. Předně chodci mají povinnost odrazivé doplňky za zákonem stanovených podmínek nosit, ale nejsem si úplně jistý, zda to dělají. Jako chodec zákonu učiníte zadost, pokud na sobě máte nějaké tyto doplňky, a není podstatné, jakou mají plochu nebo odrazivost. V mnoha případech jistě chodci mívají doplňky, které jsou neúčinné. Policii to nezajímá, stejně jako ji nezajímají nesvítící cyklisté. Hlavní je měřit rychlost a vybírat pokuty.

Osobně si myslím, že problém je jinde. Stanovená povinnost vkládá chodcům do hlavy nesprávné poselství. Dopravní experti, předkladatel a zákonodárce v podstatě chodcům předestřeli následující myšlenkový vzorec: „Když budu mít nějaký ten retroreflexní prvek na sobě, ostatní jsou povinni mě vidět“. Zákonodárce zprostil chodce povinnosti starat se o svoji bezpečnost výměnou za to, že na sebe umístí nějaké předměty. V podstatě chodcům vzkázali, že hlavní je mít na sobě odrazivé prvky a pak se nemusejí a nemají starat, jestli budou za dané situace vidět. Je to asi stejné, jako by stanovili, že pokud řidič má auto s ESP, nemusí se starat o rychlost jízdy v zatáčkách. Podle zákonodárce je tak v pořádku lézt po silnici nalitý potmě v černém hacafraku, když máte na sobě někde na prdeli přidělanou opranou nášivku o velikosti poštovní známky.

Zákonodárce dokonce odmítl pozměňovací návrh, který měl umožnit chodcům použít místo odrazivých prvků například svítilnu. Na odrazivých prvcích (silně motivován předkladatelem) velmi rigidně trval. Asi není třeba zdlouhavě přemítat proč.

Co bych navrhoval? Je to úplně jednoduché. Doufám, že všichni vnímáme ten nepoměr, kdy je řidič při nouzovém stání povinen použít vždy reflexní vestu nebo kšandy stanovené zvláštním předpisem (vyhláška č. 294/2015 Sb.), zatímco chodec jdoucí na téže silnici ve stejném čase kolem něj nic takového dělat nemusí. Je z toho zjevné, že za některých situací miniaturní odrazky postačovat budou, za jiných okolností ale postačovat nemusí, a toto rozhodnutí je podle mně na uvážení každého účastníka silničního provozu. Tu povinnost bych zrušil. Chodec by místo toho byl povinen učinit dostatečná opatření k tomu, aby byl při pohybu na silnici za snížené viditelnosti včas a z dostatečné vzdálenosti pro ostatní účastníky silničního provozu viditelný. Jak toho dosáhne, to je jeho věc. Pokud by se chodec rozhodl na svoji viditelnost rezignovat, jeho volba, ale pak by nesl za srážku odpovědnost on z důvodu úmyslného porušení zákona.

Charakteristické pro právní voluntarismus v České republice je, že předkladatel od doby, kdy se mu podařilo prosadit do právního řádu novou povinnost, nepocítil již potřebu jakkoli hodnotit, zda proklamovaného cíle bylo dosaženo či nikoli, a případně analyzovat proč. Je mu to u prdele, soustředí se zase na jiné oblasti, které by veřejnosti nanutil svoje dobro na základě svých diletantských „expertíz“. Hlavní je zatěžovat občany dalšími a dalšími povinnostmi a nutit je utrácet peníze u spřátelených firem obchodujících s doplňky, vybírat pokuty a vést přestupková řízení, aby se zaměstnali úředníci.

Ani zákonodárce nemá potřebu nějaké retrospektivy, aby se zeptal, proč dosud nepoklesl počet nehod o 50%, jak předkladatel sliboval v rámci jeho expertních úvah v důvodové zprávě k návrhu zákona a kde se tedy stala chyba. V opačném případě by musel zaregistrovat výrazný nepoměr mezi rozsahem regulace, která zasáhla do života v podstatě všech lidí, a přínosem takové regulace, který není žádný. Zákonodárce tak nepochybně opět přijme další návrhy předkladatele, které nebudou o nic menší sračky.

Na uvedeném případu je vidět, že „dopravní experti“ ovládající centrální orgány této země skrze „expertní“ instituce, například organizace jako Besip nebo Centrum dopravního výzkumu, jsou nezodpovědní, pochybní, nedůvěryhodní a zcela nekompetentní zoufalci. V rámci šíření svého vlivu provozují gambling s naším zdravím a majetkem. Divím se, že občané tohle trpí, nemají potřebu to nějak změnit a vlivu těchto jedinců se zbavit, protože tato problematika se na rozdíl od jiných témat dotýká doslova každého.

23.02.2019 D-FENS

Související články: