aneb přerod občana v krvelačnou bestii…
Byl jsem okraden. Tento fakt sám o sobě vyvolává otázky, zda šlo události předejít nebo škodu omezit. Jiná skupina lidí si řekne, že jen blbec se nechá okrást. Protože v našem státě kvete organizovaný zločin, berte prosím níže uvedený článek jako popis způsobu a upozornění na metodu, jakou jsem byl já za plného vědomí a svědomí okraden na parkovišti supermarketu. Najdete-li tedy svůj vůz na parkovišti s prázdnou pneumatikou, dobře si přečtěte následující článek. Budiž je pro Vás výstrahou i poučením před lidmi, kteří se nikdy poctivou prací živit nehodlají.
Příběh začal zcela běžnou potřebou nákupu v supermarketu, jakých jsou v Česku stovky. Já jsem zvolil prodejnu OBI. Jsem staršího, podle p. Nečase ještě produktivního věku, jistě života i světa přiměřeně znalý, živící se řádně a poctivě prací, složenky a daně v termínu platící. Své věci si po řadě zkušeností sakramentsky hlídám a opatruji a z auta výkladní skříň nedělám, jak žádá hlas obchodníků. Přesto jsem se stal nedobrovolným hercem v „divadle“, které skončilo happyendem. Tedy jak pro koho. Pro mě okradením. A protože chybami se člověk učí, tak pěkně po pořádku.
V obyčejný srpnový den přijíždím po devatenácté hodině na poloprázdné parkoviště supermarketu. Protože nemám rád namačkané řady aut a jejich autogramy na mých bocích, vybírám si místo v blízkosti hlavního vchodu. Zaparkuji a odcházím nakupovat. Dvě stání zprava i zleva jsou prázdná. Po 20 minutách se vracím a mimoděk registruji, že přes jedno stání vlevo přibylo auto. Má otevřené dveře a z nich mě sleduje tak dvacetiletá slečna, za volantem asi přítel. Žádná miss, zkrátka běžná ženská. Přeložím nákup, zamykám auto a odvážím vozík. Poté se vracím a chystám se nastoupit.
„Máte prázdné kolo“, volá na mě slečna.
Ustupuji od dveří a zjišťuji, že levé přední kolo sedí na ráfku.
„Hm, odpoledne jsem parkoval na nezpevněné cestě. Je možné, že jsem tam něco chytil. Už jsem několik let nespravoval.“
Otevírám přední dveře, odkládám tašku s doklady, penězi, klíči, mobilem a dalšími proprietami pod sedadlo řidiče, neboť toto místo považuji za bezpečné. Tašku jinak nosím neustále na rameni a v tlačenici ji i chráním před zloději. Protože se budu motat kolem levé přední, budu mít tašku půl metru od sebe a stále pod dohledem. A vím a denně slyším, jak se z vozidel kradou věci.
Pak jdu za vozidlo, otevírám páté dveře (VAN) a vyjímám hever.
„Chcete pomoci?“ ptá se slečna odvedle a vyšlapuje z vozidla.
„Není třeba, děkuji. Je to rutina a práce pro chlapa“. Slečna si zase sedá.
Povoluji kolo. Stojím půl metru od tašky pod sedadlem a jsem si jist, že do auta a jeho okolí se nemůže nikdo dostat, aniž bych to nevěděl. Zároveň mě v duchu těší, že si někdo všiml, že se druhému něco nepříjemného stalo. Koneckonců když míjíte řidiče měnícího kolo na silnici, kdo z Vás ho v duchu nepolituje – ještě že se to nestalo mě? To k té slečně.
Zde však musím z pohledu dalšího běhu událostí děj předběhnout. Protože jsem od přírody lidumil a nevidím v lidech kolem sebe svině čekající na příležitost, musím konstatovat, že v této chvíli katastrofálně selhala má sedmá signální soustava, která podvědomě varuje před hrozícím nebezpečím. Ono totiž ve skutečnosti začalo „divadlo“ s připraveným scénářem a slečna se vším všudy byla prvním nájezdem organizované skupiny zlodějů k odvedení pozornosti a okradení. Takže dál.
Pomalu jsem si montoval, leč nestandardně. Každou chvilku jsem totiž vstupoval do auta (pro oříšek na šrouby, pro mobil, pro hadr, zabrzdit atd.) a tím znemožnil vykradení vozidla již v této fázi. Za pár minut tedy přišel nájezd druhý.
Ve stání šikmo přede mnou zastavuje červená Fabka řízená ženou. Z místa spolujezdce vystupuje asi čtyřicetiletý muž a hned míří ke mně.
„Chcete pomoci? Já jsem automechanik.“
„Ne, děkuji, stačím si sám“.
Muž se pomalu vrací do auta a Fabka odjíždí. Ta mrcha sedmá signální chrápe.V tu chvíli mě nenapadlo, proč přijel na parkoviště, když tam kromě „nabídnutí pomoci“ nic jiného nedělal. A Fabka zastavila tak, abych po dobu rozhovoru neviděl na pravou stranu svého vozu. To mi ovšem došlo až po válce. Tento pokus tedy také nevyšel. V tu chvíli odjíždí auto se slečnou a kolem mě je prázdno. Nastal čas na nájezd třetí, který hodnotím z hlediska provedení i výsledku jako totálně odzbrojující, tedy majstrštyk.
Elegantním obloukem přistává přes jedno stání vedle starší Opel. Okno spolujezdce otevřené a přes něj na mě něco ukazuje velmi dobře vypadající ošedivělý starší muž v obleku. Dělám dva kroky k jeho vozidlu a skláním se k okénku, co chce? Má v ruce otevřenou mapu a polsky (???) se ptá, kudy na Czieszyn. Vzhledem k objížďkám v okolí se nedivím, že neví. Protože spolupracuji s Poláky, říkám tři věty a směr. To vše je necelá minuta, během které pohledy kontroluji své vozidlo. Polák odjíždí a já se vracím dvěma kroky zpět. Během následujících chvil pak dokončuji výměnu, balím hever a usedám do vozidla. S pocitem jistoty sahám pod sedadlo. „Kurva!!! Taška je v prdeli ….“
Vystupuji z vozidla a obcházím jej. Oboje dveře na pravé straně jsou otevřené.
Volám Policii a buzeruji ochranku v OBI, zda mají kamery. Mají, ale snímají pouze vchod do obchoďáku a regály, pro mě tudíž k hovnu. Ptám se ostrahy, zda v minulosti zaznamenali nějakou událost. Nejdříve tvrdí, že ne. Při odchodu ale šeptá, že již mnohokrát, jenom to nesmějí nikomu říkat. Není to jejich starost a nezajímá je to.
Za dvacet minut přijíždí Policie, fotí místo, auto atd.. Je to divné, ale v rámci kompetencí odvádí hlídka profesionální práci i s potěšujícím ujištěním, že nejsem jediný. Pak jedeme sepsat protokol. Vyšetřovatele nejvíce zajímá minimalizace škody. Té přímé, protože následná je nezajímá. Při výčtu ukradených věcí odhaduje, kalkuluje, valorizuje a amortizuje tak, aby se dostal nejlépe pod 5K. To je pak přestupek a šup s tím …. Nepovedlo se, škoda přímá je 40K. A to jsme diskutovali, zda hodnotu peněz a stravenek v peněžence nelze náhodou taky amortizovat, tzn. zda v peněžence peníze neleží třeba dlouho a tím se jejich hodnota i náhrada neponižuje?
Škoda následná je větší než přímá – nové doklady, zámky a klíče, zabezpečení kont, nové telefonní číslo a kontakty atd. Tu si vymáhejte kde chcete.
Komunito zlodějská, zadařilo se Vám ….
Posléze byly zjištěny další okolnosti:
1. Pneu byla úmyslně proříznuta na dvou místech v boku těsně nad vozovkou. Po klesnutí kola na ráfek není proříznutí vidět a nelze jej tak včas rozpoznat od běžného píchnutí. Pneu je samozřejmě neopravitelná.
2. Po celou dobu „divadla“ jsem nezaznamenal přítomnost kohokoliv v blízkosti mého vozidla. Dvě sousední stání na odvrácené straně, kudy byla krádež provedena, byla po celou dobu prázdná. Snížení pozornosti k této straně bylo ve vteřinách, nicméně i tak bylo neustále vidět přes skla vozu nebo od pátých dveří podle něj. „Delší“ okamžiky byly jen tři – upozornění slečny, nabídka pomoci od „automechanika“ (Fabka) a dotaz „Poláka“ na cestu. Jsem přesvědčen, že krádež byla provedena v době mé komunikace s „Polákem“. Nápadné mi mělo být, proč otravují v krátké době po sobě mě, mordujícího se s výměnou kola, když okolo se nacházelo dost jiných řidičů ostatních aut. Holt sedmá signální chrápala.
3. Sledování zlodějů prostřednictvím zcizeného mobilu bylo znemožněno, protože při zjištění krádeže byl mobil zloději již vypnut a od té doby je nedostupný.
4. Událost byla dílem organizované skupiny 5 až 10 osob za použití 3 až 5 vozidel. Skupina vytvořila na parkovišti situaci ke spuštění „divadla“ a holt smůla pro toho, kdo do pasti spadne. S určitostí nejsem prvním ani posledním úlovkem, „divadlo“ se bude jistě opakovat na dalších místech.
Poučení
Bez urážky teď slyším hlasy, jaký jsem blbec, co všechno mě mohlo napadnout, nám by se to nemohlo stát apod. Rovněž rady typu nenosit spolu doklady, finance, klíče apod. můžete realizovat tak na dovolené, nikoliv v běžném životě. Zkuste si v duchu představit podobnou situaci a posoudit, jak by jste se zachovali? Dokázali by jste vůbec zjistit, že jde o „divadlo“? Do určité hranice jste jistě schopni nebezpečí rozpoznat. A to jsem si myslel i já už jen z faktu, že se pohybuji v právním prostředí a znám charakteristiky trestné činnosti. Jenomže zločin je o několik kroků napřed a není to o tom, že Vás někde někdo v noci chytne na ulici nebo v parku za krk a šlohne vám portmonku. Tohle je o organizovaném zločinu a předem připraveném divadélku s hořkým koncem pro Vás. Bohužel.
Závěr
Nadpis článku jej tak nějak charakterizuje – aktualizace sedmé signální. Za sebe mohu prohlásit, že se ze mě tímto dnem bez ohledu na proklamovanou demokracii a právní řád-neřád této země stala krvelačná svině. A protože nikdo nemá na čele napsáno, co je zač a s jakým úmyslem se kolem mě pohybuje, omlouvám se zároveň všem příbuzným, přátelům a slušným lidem. Jedna zkušenost stačí.
(Zatím nikdo nehlasoval)