Potřebujeme prodávat děti?

Featured Image

K napsání těchto řádků mě vyprovokoval Rootův článek o zrychlené adopci za úplatu (zjednodušeně a nešťastně označené jako „obchod s dětmi“). Root se v něm snažil tvrdit, že když budou moct matky dát dítě k adopci a dostanou za to zaplaceno, že pak nebudou novorozenci končit uškrcení v popelnicích. Nejsem odborník na adopci, ani na porody, ani na výchovu dětí. Žádné expertízy, grafy ani posudky nečekejte. Celá má kvalifikace jsou mé dvě děti a snad zdravý selský rozum. Nicméně s Rootem nesouhlasím, jeho argumentace mi připadá poněkud účelová a vykonstruovaná, ale především logicky chybná. Proč?

Root vidí celý problém jenom ve finanční rovině a v té se ho také snaží řešit, podle hesla peníze zmůžou všechno a co nezmůžou peníze, zmůže ještě více peněz (a štěstí je krásná věc). Budiž, ať je po jeho, ve většině případů to opravdu funguje. Ale zásadní chybou je, že řeší důsledky místo příčin. Dítě týrané nebo mrtvé v popelnici je (předpokládejme, alespoň já to nemůžu tvrdit určitě) důsledek toho, že o něj jeho rodiče příliš nestáli. To se má napravit tak, že ho budou moci za úplatu nabídnout k adopci. Nevím, já bych se spíš snažil odstranit příčinu, tedy to, že rodiče si vůbec pořídí dítě, o které příliš nestojí, případně že rodiče nestojí o dítě, které si pořídili. A taky umím navrhnout řešení stejně jednoduché, jako prodej nechtěných dětí. A sice buď dítě nemít, nebo dítě chtít (=stát o ně) a pak ho mít. Jenže to je trochu problém. Lidé si nechtěné děti nepořizuji kvůli sociálním dávkám. Nechtěné děti se rodí z velké části z blbosti. Protože kdo by si dobrovolně a úmyslně pořizoval něco co nechce (to je docela rozpor)? Spíš vůbec netuší, co to znamená mít dítě a pak si s ním nedokáže poradit – nemá kde bydlet, nemá práci, nemá peníze, nemá čas, nemá zájem se starat, ale dítě to nezajímá, ono tu péči potřebuje. Tak rodiče jednoduše zavřou oči a snaží se předstírat, že žádné dítě nemají a tudíž se o něj ani nemusí starat. Oni by ho mohli dát k adopci, ale to je prostě vůbec nenapadne a nikdo jim to neporadí (a kdyby poradil budou se na něj dívat jako na pitomce, pokud mu rovnou nedají přes hubu). Oni především vůbec netuší, že je něco špatně, že takhle rodina fungovat nemá. To je ten problém. A to je i začarovaný kruh, protože zanedbávané a týrané děti těžko dokáží v dospělosti založit a udržet rodinu, která se o děti stará a netýrá je – kde se to taky měli naučit? Oni děti k adopci dát nechtějí, ani za peníze ne, oni si myslí, že je všechno v pořádku a že takhle má rodina fungovat. Děti v popelnicích, v lepším případě babyboxech jsou spíš důsledek šoku po porodu, případně nezvládnutého psychického tlaku (ono to souvisí) a ani s tím peníze za adopci nic nezmůžou. Bohužel, tohle se prostě občas stane. I v přírodě občas samice bezdůvodně zabije svá vlastní mláďata, přes veškerý mateřský pud. Tolik o platbě rodičům za poskytnutí dítěte k adopci – podle mě je to pitomost, je potřeba rodiče motivovat, aby se o dítě starali, ne aby se ho zbavili.

Prospěje něčemu zrychlení procesu adopce? To je otázka. Za normálních okolností se dítě narodí rodičům, kteří se na něj těší, přáli si ho a matka i otec se 9 měsíců postupně připravují na jeho příchod. Při porodu se mezi matkou a dítětem vytvoří/posílí velmi silný citový vztah, ono jen dost těžko lze být lhostejný k tvorovi, kterého jste 9 měsíců 24 hodin denně živili a nosili ve vlastním těle s vědomím, že jeho příchod na svět vás bude pekelně bolet. V případě adopce nic z toho neprožijete, po vyplnění pár papírů a nějaké době čekání, které vás ale nijak neomezuje v obvyklých činnostech – i den před adopcí si žena klidně může jít skočit bungee jumping, případně se zpít pod obraz, zkuste si to den před porodem – přijdete tak říkajíc k hotovému. Asi jako když si před vánocemi zajdete do Zverimexu koupit novou želvičku. A pak máte vytoužené dítě doma, a ono vás nenechá v noci vyspat (třeba měsíc v kuse) a ve dne odpočinout, i když máte dvousečnou výhodu, že kromě matky může sunar uvařit/ohřát a dát dítěti vypít i otec/babička/dědeček/strýček/teta/kdokoliv – na druhou stranu je s tím ale podstatně víc práce a chystání, než když má matka vlastní mléko „vždy k dispozici“. Pak se teprve pozná, jestli to dítě opravdu chcete a jestli celé to toužení nebyl jenom naivní rozmar. Adoptivní rodiče/pěstouni jsou ochuzeni o celé období těhotenství i porod a i když se to někomu může zdát cynické, jediná zkouška a měřítko jejich odhodlání a touhy po dítěti jsou překonané byrokratické nástrahy. Když je odbouráte, nebo snížíte, nezhorší se vazba pěstounů k adoptovanému dítěti? Protože čím snáz člověk něco získá, tím méně si toho obvykle váží. V současném systému kdo dítě opravdu chce adoptovat, ten ho adopotovat může, i když to trvá mnohem déle, než lusknutí prsty. Opuštěné děti v kojeňáku těmi obstrukcemi nijak netrpí, není to tak, že by kojenec čekal 3 roky, než si jeho budoucí rodiče vyběhají všechny papíry a konečně si ho vezmou. Můj názor je, že někomu by zrychlená adopce prospěla, jinému ale naopak ublížila, žádný systém nebude dokonalý pro všechny, takže bych se ptal, jestli bude aspoň lepší, než ten starý. A to bych se jen tak od stolu prostě neodvážil rozhodnout. Popravdě, já bych to nechtěl rozhodovat vůbec, ona to je sakra velká odpovědnost a mělo by to velký vliv na spousty lidských životů.

Na závěr pár poznámek. Vím, že jsem hodně zjednodušoval a že proces adopce je komplikovaný, že zájemci o adopci čekají roky, když se před tím roky marně snažili o vlastní dítě (a pokud se začali snažit pozdě, tak už jsou dost netrpěliví, přitom ale finančně obvykle dobře zajištění a možná i zvyklí koupit si všechno, co chtějí). Vím, že spousta rodičů se na dítě nijak zvlášť netěší, i když část z nich po porodu/po pár letech ještě změní názor. Vím, že během těhotenství může dojít k mnoha komplikacím, které si v lepším případě vyžádají jenom pár nepříjemných vyšetření (třeba odběr plodové vody není nic moc), v horším hospitalizaci a celé těhotenství proležet, v nejhorším to skončí předčasným porodem a následuje spousta roků piplání (často ne 100%ně úspěšného) nedonošeného dítěte. Vím, že po porodu může matka v důsledku náhlé změny hladiny hormonů (nevím kterých a je to jedno) doslova zcvoknout – sestřenice málem (chtěného) třídenního syna vyhodila z okna a nevěděla o tom (laktační psychóza). Vím že ani kojící matka nemá mléko k dispozici pořád v libovolném množství (stačí trochu vyšší horečka a může být po mléce, nebo se jeho produkce výrazně omezí). Vím, že nic není černobílé, všechno souvisí se vším a všechno je složité – ale zase jenom tak složité, jak si to člověk sám udělá. Na druhou stranu opravdu nevím, proč malé děti končí v kontejnerech a igelitových taškách místo v babyboxech, nevím ani, jestli by na tom zrychlená adopce s integrovanou hmotnou zainteresovaností ( termín „obchod s dětmi“ se mi vůbec nelíbí) něco změnila – a už vůbec nevím, jestli k lepšímu, nebo k horšímu.

DR


Rootův dovětek: Root zásadně nesouhlasí s jednou věcí, konkrétně s tím, aby někdo, zejména státní úředník, mohl rozhodovat o osudu jiných dospělých osob a jejich potomstva. Autor článku správně říká, že to je obrovská odpovědnost, kterou by nechtěl nést – a já se ptám, jak ji může nést čerstvá osmnáctiletá absolventka sociálně právní školy. Uvědomuji si pochopitelně, že zdánlivě ideální varianta by byla změnit lidi tak, aby se nechovali nemoudře. Jenže to zákonem nejde a lepší všeobecně funkční motivaci, než finanční, zatím nikdo nevymyslel. Bohužel.

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
74x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:05
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!