Poslední kauza pana Linka

V březnu, na pozadí propukající virové krize, napsal osud tečku za jedním spektakulárním justičním případem, který jsme na našem webu sledovali. Na začátku března zemřel pan Eugen Link, jeden z aktérů kauzy, ve které figuroval ředitel Městské policie na Praze 1 Bc. Miroslav Stejskal.

Bc. Stejskal tehdy (prosinec 2016) při projednávání domnělého přestupku násilím sebral panu Robertu Linkovi (syn pana Eugena Linka) mobilní telefon, nějakou dobu jej ponechal ve své dispozici. Poté si Stejskal nejspíš uvědomil, že udělal něco, co neměl a telefonu se pokoušel zbavit. Link jun. od něj telefon převzít nechtěl a tak mu ho Stejskal hodil do auta.

Důvod, proč se Stejskal na místě vůbec objevil, není úplně jasný a souvisí s podezřením, že syn pana Eugena Linka Robert neoprávněně parkoval na místě pro invalidy. Robert Link totiž toho dne dopravoval svého otce do centra Prahy. Pan Eugen Link byl tehdy onkologicky nemocný, právě prodělával léčbu a pohyboval se pomocí francouzských holí. Existovaly skutečně nějaké nesrovnalosti ohledně invalidního průkazu umístěného v autě, nicméně v následném přestupkovém řízení nikdo vinným shledán nebyl a rovněž tak prokazatelným faktem je, že Eugen Link byl tehdy řádným držitelem průkazu ZTP-P.

Na místě došlo ke strkanici, kdy Městská policie pod Stejskalovým vedením aplikovala různé metody nátlaku (těsné obstoupení, sdělování různých protichůdných a nesmyslných výzev, drobné postrkování a chytání za oblečení).

MP Prahy 1 v akci. Nekonformní účesy, hmaty, chvaty a důchodce s francouzskými holemi

Ani Linkové neudrželi nervy na uzdě, což jim v následujícím soudním projednávání nebylo ku prospěchu. Následně se rozběhla celá řada soudních kauz. Předně probíhalo trestní řízení se samotným Stejskalem, které jsme komentovali v roce 2018. Dále museli oba Linkové čelit stíhání pro křivou výpověď, přičemž se Stejskal v tomto řízení domáhal finančního odškodnění, a to ve výši 100.000 Kč po Robertu Linkovi, zatímco v případě invalidního onkologicky nemocného důchodce Eugena Linka by se pan ředitel spokojil s částkou 20.000 Kč. Hmotná újma měla Stejskalovi vzniknout tím, že po dobu trestního řízení nemohl vykonávat funkci ředitele MP Praha 1. Vím, že minimálně v případě Roberta Linka Stejskal se svými požadavky neuspěl.

Soudní projednávání případu v jeho ranné fázi jsme již komentovali. Některých soudních projednávání jsem se účastnil osobně nebo tam byl některý z našich spolupracovníků. Zajímalo mě to proto, že policie tehdy dělala vše proto, aby zabránila záznamu jejích úkonů a zásahů veřejností a vyvinula k tomu právní výklad, ve kterém bylo možné pokládat telefon za zbraň.

Od soudu jsem si odnesl celou řadu postřehů, z nichž mnohé mnou vpravdě otřásly. Nejvíc asi tento snímek:

Krocení seniorního desperáta

Například záběr na invalidu s francouzskými holemi těsně obstoupeného ze všech stran namakanými gorilami od městské policie, zpovykané chování Stejkala a jeho příbuzenstva u soudu, strážníky MP vypovídající u soudu zjevně nepravdivě, ignoranství legendární soudkyně Králové a mnoho dalších. V podstatě jsem si potvrdil závěr, že městské policie se vymkly kontrole, jsou to velmi rozsáhlé a drahé ozbrojené sbory, jejichž jedinou kontrolu vykonává jejich zřizovatel, a to sice město, jehož zájmy ale současně obhajují a do jehož rozpočtu vybírají pokuty. Městské policie tak salámovou metodou rostou, rok od roku si nárokují další a další zdroje a z některých už vznikly malé lokální armády, které vyčerpávají z obecních rozpočtů neuvěřitelné peníze. To se bohužel projevilo také na tom, že jejich jednotliví představitelé ztratili veškerou sebekontrolu a myslí si, že si mohou dovolit kdeco, protože to „ti nad nimi“ pokryjí, což se i nezřídka děje. Lidé to často nevnímají, soustředí se hlavně na městapácké P.R. o tom, odkud zase strážníci osvobodili jaké zvířátko, ale už i různá oficiální místa na ministerstvu vnitra nebo v Policii ČR připouštějí, samozřejmě neveřejně, že už to začíná být trochu přes čáru a do budoucna se asi bude muset něco stát.

A když se takto nenápadně zkombinuje nekontrolovatelný systém obecních armád, jejich stále rozsáhlejší oprávnění a rostoucí agresivita, stane se vám snadno, že zjistíte, podobně jako Robert Link, že vás nějaký agresívní městapák vláčí za bundu a chce vás dotáhnout k autu, které jste domněle špatně zaparkovali.

Nejotřesnější však bylo sledovat, jak to vypadá, když se do soukolí justičního systému, kde jsou rozsudky napsané dopředu, dostane slušný člověk. Já moc nedám na to, co kde píšou, raději si o každém dělám obrázek sám, a z toho mi vyšlo, že pan Eugen Link měl v sobě něco jako oldschool přímočaré pojetí spravedlnosti, zatímco strážník Stejskal mi z toho vyšel jako arogantní jedinec bez sebereflexe, který si myslí, že si může dovolit úplně všechno.

S panem Eugenem Linkem jsem se setkal právě u soudu, sešel jsem se ním při přípravě minulého článku a také zprostředkoval rozhovor se svým synem Robertem. Požádal jsem ho, aby mně informoval o dalším dění v případu. Zejména mě to zajímalo poté, co sám začal čelit (absurdnímu) obvinění a Stejskal po něm začal požadovat peníze, což jsem shledal skutečně nestydatým.

Ačkoli média vypodobňovala Eugena Linka jako extrémního rabiáta, který napadal mladé fyzicky zdatné strážníky svou vražednou dvojicí francouzských holí, já ho poznal jako spíše uzavřeného a slušného člověka ze staré školy, který měl „svoji hlavu“, což mu samozřejmě komplikovalo v mnoha ohledech život. Se mnou jednal vždy velmi slušně a s respektem, přičemž mi vytrvale říkal „pane inženýre“.

Například mi ulpěl v hlavě tento náš dialog.

„Pane inženýre, já jsem četl ty vaše články. Nemůžete přece jen tak napsat, že se nebudete se strážníkem bavit, stejně jako se nemusíte bavit s každým popelářem, metařem nebo jiným městským poskokem. To není správně.“

„Myslíte jako, že popelář nebo metař dělají užitečnou práci, takže není správné je srovnávat se strážníkem?“

„Ne, takhle jsem to nemyslel. Prostě nezávisí to na profesi, určitě jsou metaři, uklízeči a strážníci, se kterými byste se bavit mohl, a pak pár takových, se kterými je lepší se nebavit.“

Také mi ulpěla v hlavě věta, kterou pronesl na chodbě pražského městského soudu krátce po soudním líčení. Stalo se tehdy, že „někdo“ ve spisu vyměnil CD s videozáznamem, které předložil zmocněnec poškozeného, za jiné médium s jiným videozáznamem. Link st. na to na chodbě soudu upozornil státní zástupkyni, která ho odbyla slovy, že ona se tím zabývat nebude, protože se jí to netýká.

„Zabývat byste se tím ale měla. Vy jste pro mne stát!“, vyšlo z Linka.

Úplně jsem tehdy zkoprněl. Bylo to jak rána do hlavy.

Setkání s panem Eugenem Linkem byla pro mě často zdrojem sebereflexe, kdy jsem si říkal, že rozdíl mezi jeho a mojí generací je v tloušťce hroší kůže. Spousta věcí, které jsou mi úplně jedno, jemu rozhodně jedno nebyla. On také nijak netaktizoval v jednání se soudy nebo policií, často doplácel na to, že se pokoušel uplatňovat přímý a charakterní přístup v prostředí, který je principiálně bezcharakterní.

Také jsem pochopil, jaká byla skutečná podstata konfliktu, který s městapáky toho předmětného dne Linkové utržili. Pan Eugen Link svého syna zjevně vedl k tomu, že mají držet při sobě a také že mají svojí hrdost, takže konflikt s městapáky toho památného dne nebyl ani tak o nesprávném parkování, ale o tom, že vůbec nebyli ochotni přijmout nařčení, se kterým nesouhlasili.

Pan Eugen Link i při soudním projednávání těžko snášel různé lži protistrany a překrucování reality, ke kterému během všech těch řízení docházelo, bral je osobně a často na ně reagoval, někdy až příliš. To se projevovalo také v jeho vystupování u soudu, kdy ho občasné lhaní vytáčelo a jednou si za to vykoledoval vyhození ze soudní síně. Asi to nešlo jinak.

Nakonec to bylo tak, že vážně nemocný starý pán vedl právní válku se Stejskalem a justičním aparátem a vynakládal množství času, energie a prostředků na to, aby se obhájil a aby dosáhl spravedlnosti. Na nabídky pomoci reagoval slovy „nebojte se, já to zvládnu“. Sice jsem často nesouhlasil s právními kroky, které dělal, ale cenil jsem si jeho vytrvalosti a snahy o „vyšší princip“. Starý pán ve volných chvílích detailně pročítal úřední dokumenty a pečlivě si do nich vepisoval poznámky, přičemž se velmi rozčiloval, když tam našel nějakou evidentní lež.

– Pane Linku, to je normální, že strážníci u soudu a na úřadech lžou. Mně to už vůbec nerozrušuje, hoďte to za hlavu.

– Ale to je přece špatně, pane inženýre.

Zdravotní i psychický stav pana Eugena Linka nebyl dobrý už v roce 2016. Právě procházel onkologickou léčbou, nějakou dobu předtím zemřela na nádorové onemocnění jeho žena. Ačkoli to neměl jednoduché, nenechal se nikdy zlomit a přestože se jeho zdravotní stav ve vlnách zhoršoval, dál se zabýval všemi těmi kauzami, procházel si spisy, připravoval různá podání a věnoval tomu všemu velkou část času, který mu ještě zbýval. Jak jsem pochopil, jeho syn Robert, který byl u soudu vylíčen jako násilník a rváč, o svého otce pečoval v podstatě až do jeho smrti a sám Link st. často říkal, že je synovou zásluhou, že může chodit, jíst a myslet i přes jeho onemocnění.

Nechtě si nyní musím vzpomenout na Stejskalovu řeč u soudu, kde se snažil vyvolat dojem, že Link zneužívá invalidního průkazu, protože je simulant, stejně jako na slova Stejskalova obhájce, že mladší Link je nevychovaný a agresívní.

Myslím si, že úsilí Eugena Linka nakonec nepřišlo vniveč. Stejskal se sice do pozice ředitele Městské policie na Praze 1 vrátil, ale žádné další excesy s ním od té doby spojovány nejsou. Asi mu jeho nadřízení dostatečně jasně vysvětlili, že prioritou je udržovat dobré P.R., což umožňuje čerpat veřejné rozpočty, „budovat sbor“ a rozdávat si odměny a benefity, a to všechno současně negativní publicita znemožňuje. Jednoho dne vědro přeteče. Báchorka o zákeřné zbrani v podobě mobilního telefonu z policejního repertoáru vymizela.

Na podzim 2018 jsem panu Linkovi povídal, že až to celé skončí, zajdeme si spolu na večeři, ale nakonec to skončilo dříve a jinak, než jsem čekal. Odpočívejte v pokoji, pane Linku.

04.04.2020 D-FENS

Související články: